jak se odmilovat ?

Ahoj Ašanah a Dane, u nás doma to už asi nepůjde. Manžel nemá zájem něco měnit. Je hodně pohodlný. Přitom by stačilo obejmutí, pár vlídných slov. Stále to zkouším, i když jsem často ve stavu, kdy si opakuji, že bude lepší rezignovat. Amírův jev je výstižný! Kdykoliv jsem mu napsala nějakou pozitivní zprávu ze vztahu doma, téměř okamžitě reagoval. Prý se nemám do ničeho nutit a myslet na své potřeby. Zkouší mi dávat falešné naděje, abych s manželem "nežila", ale jakmile jsem na lopatkách, dělá, že pro něho neexistuji. Raději jsem z tohoto kolotoče vystoupila. Je to jen zbytečné trápení a nikam to nevede.

Ahoj děvčata, tak ať se vám v tomto roce daří. Rád jsem si přečetl vaše příspěvky; o Valerku se nebojím. Jak píše, že ten dotyčný vlastně ani nechce ji, ani si nepřeje Valerčin soulad s někým jiným - to je zajímavý úkaz, vyskytující se v obou směrech. Snad je to nějaký druh žárlivosti, snad jakýsi majetnický pud, nevím. Kde mě to ale nejvíc překvapilo - a kde bych to nečekal - u té "mojí" Běly, která dovedla být takto k mým známým jízlivá a škodolibá, ačkoliv věděla, že je u mě jednička a může mít bez jakékoli námahy ode mě COKOLIV. Kvůli absenci jiného názvu jsem tomu soukromě říkal "Amírův jev". Měli jsme totiž krásného německého ovčáka Amíra, který se měl u babičky velmi dobře - no prostě byl přežranej. Klidně nechal oběd stát v kastrólu a jen brutálně odháněl slepice, které by si chtěly ďobnout jen jednu nudli. Jídlo sice vystydlo, někdy i zamrzlo, ale bylo pořád jenom jeho. :-)

Kontakt stále slábne a...Ahoj Valerko, a Tobě by to šlo - zapracovat na vztahu s manželem? Mně by to nešlo, u nás nikdy chemie nefungovala, ale obecně myslím, že se to někomu podařit může. Akorát teda v okolí žádný příklad nevidím, většinou zvnějšku to někdy vypadá ideálně, ale při bližším poznání to často není o moc lepší, než u nás doma. Ale ty důvody jsou třeba úplně jiné, než u nás.

Kontakt stále slábne a intervaly mezi psaním jsou delší. Už to asi v sobě uzavřel a občas ani nereaguje, co píšu. Ozval se akorát, když jsem napsala, že je čas se posunout a zapracovat na vztahu s manželem. Nechce mě, ale ani nechce, abych v manželovi měla spřízněnou duši, takže už mu sama od sebe nenapíšu. Myslím, že je to závěrečná tečka. Už se těším na jaro a možná opět otevřu své srdce novým příležitostem.

Ahoj Valerko, jak jsi...Ašanah, svátky doma a pak po příbuzných. Silvestr s kamarády. Vyrovnávám se, doufám, dobře. Jsme v písemném kontaktu. Není to pochopitelně tak často jako v době zamilování, ale vždy píše první a že na mě stále myslí a že vztah s ženou je chladný. Asi to ještě není úplně uzavřené z obou stran, ale jak se dny prodlužují a nevidíme se, tím rychleji se vše mezi námi rozplývá. Cítím, že to odnese čas. Jedině by musel nastat zásadní zlom a já nic podnikat v tomto směru nebudu. Hezké dny i Tobě.

Ahoj Ašanah, myslím, že...Ahoj Valerko, jak jsi prožila svátky? Já klasicky, na silvestra odpolední táborák se sousedy a tak to bylo celkem fajn. Nyní už opět v pracovním procesu. Konstantní vztah je nadále konstantní a tak vlastně nic nového není. Chtělo by to pár kilo dolů, ale to už nepatří do této rubriky. Doufám, že už je Ti lépe a že se s tou situací nějak vyrovnáváš. Uvidíš, že bude lépe. Nakonec - jaro není zase tak daleko a dny se prodlužují.

Ašanah, to je fajn, že to...No páni - člověk se sem pár dní nepodívá a tady vyskočí novinky! Valerko, mně se líbí, že máš nadhled a dobře to zvládáš. Kdysi jsem pracovala s holkou, která nemohla mít děti, a tak vím, co to pro ženskou může znamenat, chovala se skoro stejně jako manželka tvého kolegy. Je to asi těžké chodit do práce mezi ženské, které probírají úspěchy svých ratolestí a starosti s nimi, tyhle ženy to asi neustojí a tak si udělají dítě z manžela a stejně tak na něm visí. Ta paní nezná jistotu, kterou má matka s otcem svých dětí (každá ženská má otce svých dětí určitým způsobem v hrsti), z toho plyne její malé sebevědomí.Valerko, měj trpělivost a rozhlížej se jinde.Možnosti určitě jsou.

Ahoj Valerko, tak to tedy...Ašanah, to je fajn, že to máš tak hezky nastavené. Doufám, že vám to dlouho vydrží. Když to funguje, není co řešit. Navíc máš život i mimo něj a to je moc dobře. V pondělí jsme se potkali v kuchyňce a zárověň sáhli po jednom kusu nádobí a vzájemně se dotkli. Celý den měl evidentně dobrou náladu a tento stav stále trvá. Usmívá se od ucha k uchu. Jeho paní stále žárlí, až se tím baví pomalu celá firma. Potencionální sokyně nezdraví, případně jim neodpovídá na pozdrav. Už jsem se bohužel taky dostala na její seznam a až mi to udělala poprvé, celkem mě to zarazilo. Teď to raději nevnímám. Vím, že ho svírá v kleštích a že má zřejmě hodně nízké sebevědomí a vzhledem k tomu, že je to její boj, tak to neřeším. O svátcích jsem se rozhodla, že nic sama nebudu iniciovat a že to nechám rozplynout. Čím méně se snažím, tím více ho to dráždí, ale stejně nějak nevěřím, že by se o něco více pokusil a tak to taky beru. Hezký večer všem!

Všechny opět zdravím!...Ahoj Valerko, tak to tedy mezi Vámi ale úplně neskončilo. Uvidíš, jaký to bude mít vývoj, třeba zcela nečekaný. Já sem občas chodím, někdy chci napsat ale nakonec nenapíšu. Můj vztah pokračuje, ale přítel si v mezidobí našel svoje koníčky a taky jezdí po světě, teď je v Dubaji. Ale byli jsme spolu ráno dnes, včera i v pondělí. Někdy docela žárlím a o to víc o něho stojím. Chová se ke mně ale opravdu hezky, asi nemám důvod žárlit. Já taky mám svého koníčka :-) a začali jsme se opět jako parta scházet každé úterý, tak to jsem ráda, zorganizovala jsem to a mělo to úspěch, tak snad nám to vydrží. Měli jsme teď trochu pauzu. Tak dobrou noc, zítra opět do práce ...

Všechny opět zdravím! Chodí sem ještě někdo z naší party? Včera jsme po několika dnech ignorování z mé strany byli společně na obědě. Přidal se s jeho kolegyní ke mně a kmé kolegyni. Probíhalo to celkem v pohodě, akorát z jeho strany ještě cítím určité napětí, ale asi to pozvolna odezní. Dnes opět ve stejný čas jsem měla obrovskou příležitost s ním sama poobědvat, ale řekla jsem si, že by to nebylo vhodné, takže jsem si s jednou kolegyní vyměnila obědovou pauzu. Uvidím, jaký to bude mít další průběh. Zatím se mi zdá, že se teď potkáváme více než předtím, ale už z toho nejsem rozhozená. Jsem ráda, že začínám být nad věcí.

I mě to skoro zabilo....tak si ji zvedněte, ať vám neupadne. Ta naše stále drží

Omlouvám se všem češtinářům na tomto foru. Původně jsem myslel ,že toto téma má obsah v néčem jiném než v kontrole hrubek,gramatiky a pravopisu. Psal jsem to na telefonu a v takovém rozpoložení , že opravovat hrubky je pro mě to poslední. Proč je to tu uložené 2x tedy taky nechápu. A na ekonomce jsem češtinu bohužel neměl... Což mě samozřejmě neomlouvá... Takže ještě jednou se všem pohoršeným omlouvám.

Czakyi, to Tě neučilyi v...I mě to skoro zabilo. Úroveň vysokoškoláků nám závratně klesá.

Czakyi, to Tě neučilyi v češtiyně na základce, kde je tvrdé I a kde měkké Y? To Tě vzalyi na VŠ? No ale nic, to jen že to tak praští, že člověka to úplně odradí odpovídat. A ještě je to tam dvakrát.

Zdravím všechny. Momentálně prožívám období plné stresu a depresivních stavů. S bývalou přítelkyní jsme spolu byly od 21.února 2009 letos by jsme slavily 8mi leté výročí. Začaly jsme spolu docela mladí, jí bylo 18 a mě 21 nijak zvlášť sem tomu nedával šanci, byl jsem mladý nebo mladší , starej se ještě moc necítím i když 30tka už klepe na dveře, a žil jsem život jak na kolotoči plnej zábavy a užívání si. V podstatě jsem žádnej vztah neměl delší než 3 měsíce a o děvčata jsem nouzi neměl a tak jsem se bavil chodil do fitka udržoval se a užíval si. Pak mě moje kamarádka řekla o mé EX neměla šťastné období chodila s klukem už nějaký ten rok ale ten její k ní byl hrubý a už v jejím věku kdy by měla prožívat štěstí si prožívala peklo a násiĺí. V podstatě šlo i o to aby jí někdo ukázal i jinou šťastnou cestu nebo aspoň lepší. Naše první setkání bylo spíš nervózní a kamarádské , tedy když pominu tu žhavou líbačku než sme každý jeli domů to sem si nemohl nechat ujít. Vyměnili jsme si čísla a nějakou dobu si psaly pak sme se párkrát setkaly a zjistily jsme , že je nám spolu dobře. Daly jme to dohromady a začaly spolu chodit. Začátek byl sice trochu krušnější kvůli bývalému tyranovy. Začal jí oblbovat hlavu pěknýma slovama a uvěřila mu že se změnil , byla o tom tak přesvědčená , že po 14ti dnech se mnou se k němu vrátila, snažil jsem se jí vysvětlit že je to ješitnej chlap a pěkný chvilky může čekat tak první týden nebo měsíc než se vše vrátí do starejch kolejí , že jsem chlap taky a už nějak i v mých letech sem věděl jací jsme prevíti. No trvalo to přesně 4 dny než mě v noci probudil telefon, volala mi ona celá uplakaná jestli bych pro ni nemohl dojet ,že od něj utekla protože se snažil jeho způsobem hrát na chlapa a ona běhá po městě a schovává se před ním. Jel jsem pro ni a tím se náš vztah začal rozvíjet. Bydlela rok a půl u mě pořídily jsme si pejska (tedy u mých rodičů, v 21 letech jsem neměl ani na vlastní auto) pak já dlouhou dobu u nich. Vzdal jsem se pokoje u své rodiny a šel bydlet k nim. Což byl později jeden z kamenů úrazu. Ze začátku bylo všechno krásné, společné výlety dovolené u moře prostě idealní vztah. Byly jsme do sebe zamilovaní a první 3 roky vztahu jsme se od sebe nehnuly. Ona jezdí na koních já jsem tehdy studoval vysokou školu a ještě sem vydělával peníze kde se dalo. Našetřil jsem nějaké peníze a dal jí je aby mohla mít svého vlastního koně. Náš největší nepřítel a to bohužel všech je Facebook , smsky a odemčenej telefon. Bohužel i když jsme před sebou nic netajily jsem nahlídl do jejího telefonu a nestačil se divit, zpětně když si to přehrávám v hlavě nic se nedělo, snažil se jí balit jeden týpek a tak si psaly z její strany o nic nešlo a dokud byla se mnou nic si s nikým nezačala ani slovem ani myšlenkou. Jenže já jsem žárlivej šílenec a špatně jsem to nesl ona mi vysvětlovala že o nic nejde ale já měl v hlavě už svoje teorie a nechtěl jsem nic slyšet po měsíci jsem se pak s ní rozešel, nesla to hodně težce a využil toho už zmiňovaný pisatel a začali spolu chodit. Byl jsem měsíc v pohodě a protože jsem si připadal ukřivděnej, jenže po měsíci jsem si uvědomil jak moc mě chybí ale bylo pozdě už byla s jiným. Další měsíc jsem se s tím srovnával než jsem mohl zase trochu žít. Za další měsíc se mi ozvala , že by se chtěla sejít a jestli nechci vidět psa , bylo to naše společný dítě souhlasil jsem a setkal se s ní... Dlouho jsme mluvily a pak z ní vypadlo , že se s ním rozešla , nikdy s ním nic nechtěla mít a byla s ním jen kvůly našemu rozchodu a nedokázala na mě zapomenout protože mě miluje. Což mě dalo vítr do plachet povzbudilo to mé Ego a opět sme to daly dohromady. Prostě když jí miluješ není co řešit. Opět jsem se odstěhoval k ní a další 2 roky jsme spolu byly šťastní než mě přepadla ponorka z její rodiny a denního stereotypu , vykašlal jsem se na školu a přišel o práci měl jsem denodenní stresy a hodně špatný období nebyl jsem schopnej ani o svých problémech mluvit což vyústilo v náš dalši rozchod. Neviděli jsme se skoro pul roku, pak se mi zase ozvala, já sem vždy kontakt odřízl aby sme se oba netrápily a chtél jsem aby mohla hledat štěstí jinde i když jsem jí nikdy nepřestal milovat. Věděl jsem , že si opět někoho našla. Já toho nebyl schopnej nějak jsem si na ní zvyk a přesto jakej sem tenkrát vedl život a my spolu nebyly vnitřně jsem ji nechtěl podvádět byl to takovej můj vnitřní boj. No potom co se mi ozvala sme se chvíly stýkaly a randily až jsme zase skončily ve vztahu. Začaly jsme pracovat na dítěti což nám nevyšlo. Uplynuly dalsi 2 necelé roky kdy to bylo jak na houpačce a v prosinci 2016 jsme to tedy zase já ukončily , protože o pauze nechtěla slyšet a dost jme se hádaly. Bohužel se pořád milujeme , teda já ji strašně. Naučila mě ,že žít ve vztahu. Jenže jí sbalil kolega u ni v práci a ona má teď jen trápení momentálně je s ním, je na ni hodnej ale ona ho nemiluje. A denně mi píše že miluje mě a chtěla by vrátit čas taky jí pořád miluju a moje už měsíční depresivní stavy se nelepší a chtěl bych být s ní. Momentálně mění zaměstnání a doufá ,že si uvědomí co chce, protože podle jejich sliv ti chlapy byly jen náplasti aby překonala náš rozchod ale nikdy jí to nepomohlo. V podstatě tu nehledám žádný rady za to utrpení si můžu sám a musím si to vytrpět. Potřeboval jsem se ze všeho vypsat a moje rada by byla asi taková. Chlapi nebuďte kokoti a budujte svůj vztah nebuďte ješitní idioti co zjistí co měly vždy až o to příjdou a snažte do vztahu dávat vše pokud máte ten pocit , že to za to stojí. Nebo pak dopadnete jako já a po 8 ročním milování si vlastní vinou padnete na hubu....

Zdravím všechny. Momentálně prožívám období plné stresu a depresivních stavů. S bývalou přítelkyní jsme spolu byly od 21.února 2009 letos by jsme slavily 8mi leté výročí. Začaly jsme spolu docela mladí, jí bylo 18 a mě 21 nijak zvlášť sem tomu nedával šanci, byl jsem mladý nebo mladší , starej se ještě moc necítím i když 30tka už klepe na dveře, a žil jsem život jak na kolotoči plnej zábavy a užívání si. V podstatě jsem žádnej vztah neměl delší než 3 měsíce a o děvčata jsem nouzi neměl a tak jsem se bavil chodil do fitka udržoval se a užíval si. Pak mě moje kamarádka řekla o mé EX neměla šťastné období chodila s klukem už nějaký ten rok ale ten její k ní byl hrubý a už v jejím věku kdy by měla prožívat štěstí si prožívala peklo a násiĺí. V podstatě šlo i o to aby jí někdo ukázal i jinou šťastnou cestu nebo aspoň lepší. Naše první setkání bylo spíš nervózní a kamarádské , tedy když pominu tu žhavou líbačku než sme každý jeli domů to sem si nemohl nechat ujít. Vyměnili jsme si čísla a nějakou dobu si psaly pak sme se párkrát setkaly a zjistily jsme , že je nám spolu dobře. Daly jme to dohromady a začaly spolu chodit. Začátek byl sice trochu krušnější kvůli bývalému tyranovy. Začal jí oblbovat hlavu pěknýma slovama a uvěřila mu že se změnil , byla o tom tak přesvědčená , že po 14ti dnech se mnou se k němu vrátila, snažil jsem se jí vysvětlit že je to ješitnej chlap a pěkný chvilky může čekat tak první týden nebo měsíc než se vše vrátí do starejch kolejí , že jsem chlap taky a už nějak i v mých letech sem věděl jací jsme prevíti. No trvalo to přesně 4 dny než mě v noci probudil telefon, volala mi ona celá uplakaná jestli bych pro ni nemohl dojet ,že od něj utekla protože se snažil jeho způsobem hrát na chlapa a ona běhá po městě a schovává se před ním. Jel jsem pro ni a tím se náš vztah začal rozvíjet. Bydlela rok a půl u mě pořídily jsme si pejska (tedy u mých rodičů, v 21 letech jsem neměl ani na vlastní auto) pak já dlouhou dobu u nich. Vzdal jsem se pokoje u své rodiny a šel bydlet k nim. Což byl později jeden z kamenů úrazu. Ze začátku bylo všechno krásné, společné výlety dovolené u moře prostě idealní vztah. Byly jsme do sebe zamilovaní a první 3 roky vztahu jsme se od sebe nehnuly. Ona jezdí na koních já jsem tehdy studoval vysokou školu a ještě sem vydělával peníze kde se dalo. Našetřil jsem nějaké peníze a dal jí je aby mohla mít svého vlastního koně. Náš největší nepřítel a to bohužel všech je Facebook , smsky a odemčenej telefon. Bohužel i když jsme před sebou nic netajily jsem nahlídl do jejího telefonu a nestačil se divit, zpětně když si to přehrávám v hlavě nic se nedělo, snažil se jí balit jeden týpek a tak si psaly z její strany o nic nešlo a dokud byla se mnou nic si s nikým nezačala ani slovem ani myšlenkou. Jenže já jsem žárlivej šílenec a špatně jsem to nesl ona mi vysvětlovala že o nic nejde ale já měl v hlavě už svoje teorie a nechtěl jsem nic slyšet po měsíci jsem se pak s ní rozešel, nesla to hodně težce a využil toho už zmiňovaný pisatel a začali spolu chodit. Byl jsem měsíc v pohodě a protože jsem si připadal ukřivděnej, jenže po měsíci jsem si uvědomil jak moc mě chybí ale bylo pozdě už byla s jiným. Další měsíc jsem se s tím srovnával než jsem mohl zase trochu žít. Za další měsíc se mi ozvala , že by se chtěla sejít a jestli nechci vidět psa , bylo to naše společný dítě souhlasil jsem a setkal se s ní... Dlouho jsme mluvily a pak z ní vypadlo , že se s ním rozešla , nikdy s ním nic nechtěla mít a byla s ním jen kvůly našemu rozchodu a nedokázala na mě zapomenout protože mě miluje. Což mě dalo vítr do plachet povzbudilo to mé Ego a opět sme to daly dohromady. Prostě když jí miluješ není co řešit. Opět jsem se odstěhoval k ní a další 2 roky jsme spolu byly šťastní než mě přepadla ponorka z její rodiny a denního stereotypu , vykašlal jsem se na školu a přišel o práci měl jsem denodenní stresy a hodně špatný období nebyl jsem schopnej ani o svých problémech mluvit což vyústilo v náš dalši rozchod. Neviděli jsme se skoro pul roku, pak se mi zase ozvala, já sem vždy kontakt odřízl aby sme se oba netrápily a chtél jsem aby mohla hledat štěstí jinde i když jsem jí nikdy nepřestal milovat. Věděl jsem , že si opět někoho našla. Já toho nebyl schopnej nějak jsem si na ní zvyk a přesto jakej sem tenkrát vedl život a my spolu nebyly vnitřně jsem ji nechtěl podvádět byl to takovej můj vnitřní boj. No potom co se mi ozvala sme se chvíly stýkaly a randily až jsme zase skončily ve vztahu. Začaly jsme pracovat na dítěti což nám nevyšlo. Uplynuly dalsi 2 necelé roky kdy to bylo jak na houpačce a v prosinci 2016 jsme to tedy zase já ukončily , protože o pauze nechtěla slyšet a dost jme se hádaly. Bohužel se pořád milujeme , teda já ji strašně. Naučila mě ,že žít ve vztahu. Jenže jí sbalil kolega u ni v práci a ona má teď jen trápení momentálně je s ním, je na ni hodnej ale ona ho nemiluje. A denně mi píše že miluje mě a chtěla by vrátit čas taky jí pořád miluju a moje už měsíční depresivní stavy se nelepší a chtěl bych být s ní. Momentálně mění zaměstnání a doufá ,že si uvědomí co chce, protože podle jejich sliv ti chlapy byly jen náplasti aby překonala náš rozchod ale nikdy jí to nepomohlo. V podstatě tu nehledám žádný rady za to utrpení si můžu sám a musím si to vytrpět. Potřeboval jsem se ze všeho vypsat a moje rada by byla asi taková. Chlapi nebuďte kokoti a budujte svůj vztah nebuďte ješitní idioti co zjistí co měly vždy až o to příjdou a snažte do vztahu dávat vše pokud máte ten pocit , že to za to stojí. Nebo pak dopadnete jako já a po 8 ročním milování si vlastní vinou padnete na hubu....

Všechny zdravím v novém roce! Tak jsem zatnula zuby a zatím to dávám. Úspěšně se mu vyhýbám a možnosti se potkat, být v bližším kontaktu, jsem vypustila. Jednou jsem šla do kuchyňky, on zrovna vycházel, takže jsem se otočila, vrátila se k pracovnímu místu a zašla tam později. On mě předtím zahlédl a do kuchyňky se vrátil. Když jsem se tam neukázala, začal všechno kolem akceptovat, takže to zřejmě brzo vyprchá. Navíc viděl kolegu - kamaráda, jak jsem o něm psala, že by měl zájem, že se po mně dívá a možná o mně v tu chvíli něco říkal dalšímu kolegovi. Myslím, že ho to nevyprovokuje k žádné akci a taky to nechá být. Ještě to budu muset zřejmě chvilku vydržet, než to celé povolí a pak už se nebudu muset kontrolovat a budu ho brát jen jako kolegu. Svátky mi pomohly, abych si to utřídila v hlavě. A co novinky u ostatních? Stejně jako Miranda si je ráda přečtu.:-)

Ahoj Mirando, doufám, že se...Valerko, zatni zuby, však něco vydržíme! A život ještě nekončí. Možná, že právě to tvoje rozhodnutí, že s ním končíš, bude mít nějaký vliv na další vývoj.Jak tak koukám, Dan nějaké pokračování nenapíše a nenapíše, a to jsme ho prosily všechny. :-) Ale třeba se pochlapí na V8noce.Takže já všem, co nakouknou, přeju pěkné svátky, tobě, Valerko, aby se to jednou pro vždy vyřešilo, a Pati přeju, aby nesmutnila. Ráda si od všech přečtu nějaké novinky.

Ahoj Valerko, ahoj všichni,...Ahoj Mirando, doufám, že se dáš brzo do kupy. V rodině jsme taky skoro všichni nachlazení, ale snad budeme do svátku v pořádku. Ano, budu statečná a je dobře, že nedošlo k fyzickému kontaktu. Taky myslím, že to mezi námi jiskří, ale ta pomyslná vánoční pusa by nám mohla ublížit. Jeho žena je chorobně žárlivá a už se tím baví nejen naše oddělení. Několikrát se stalo, že během rozhovoru se mnou to zničeho nic ukončil, protože zrovna kolem procházela. Vztah matka - dítě jsi přesně vystihla. Bojí se, aby ji neopustil kvůli mladší, hubenější a plodné. A ano, natahoval mě dlouho, ale už mu musím dát najevo, že tahle hra skončila. Soused se stále snaží, ale z mé strany je to uzavřená kapitola. Má vysledovaný náš rodinný režim, takže ráno se občas potkáváme na chodbě, potom když se vracíme z kroužků apod. Většinou sse mu snažím vyhnout. Jeho žena mě sice zdraví, ale s jistým opovržením. Asi něco tuší a hraje bitvu, kde nemá protivníka. Kdyby bylo něco nového, napíšu, ale obávám se, že teď pouze musím zahojit ego, zvednout hlavu nahoru a počkat na osud.

sousedka nějaká přistarší rajda.