jak se odmilovat ?

Nevím, v první chvíli jsem...Myslím, že se buď nepřestěhuje nebo se přestěhuje a pak budeš vědět kam, ne?Já myslím, že loučení je na něm, on by měl všechny obejít, ale možná, že bude vhodnější za ním přátelsky zajít, určitě ho potěšíš.Tos mě teda překvapila, tohle bych vůbec nečekala.

Tak to jsem nečekala,...Nevím, v první chvíli jsem měla skoro radost - ale pak najednou se mi chtělo brečet, že už ho neuvidím. Byli jsme s tím vztahem ale v patové situaci. Zítra se ještě zastaví, tak nevím jak to proběhne a jestli mám vůbec chtít ho vidět. Nerozloučit se ale mi nepřipadá správné. Nakonec - pokud oba budeme chtít, setkat se můžeme. Je otázkou, zda to ještě má smysl a kam on se třeba přestěhuje, jakou si najde práci a kde.

Důvody byly dva. Nejprve...Pati, to je tak dramatické až neuvěřitelné! Vidím to tak, že jste byli jeden pro druhého osudovou láskou, možná byste ale spolu žít nedokázali - nebo ano?Kéž bych taky mohla zavolat a mlčet do telefonu...Pati, a jak se cítíš teď? Jsi aspoň trochu šťstná?

Nestěhuje, ale firma...Tak to jsem nečekala, myslela jsem, že má svá jistá privilegia.Ale možná, že konečně dojde na to, že ti sejde z očí a nakonec i z mysli?Mně to tedy pomáhá, ale horzně, hrozně pomalu.A jak to cítíš ty?

Pati, to je teda příběh na...Důvody byly dva. Nejprve jsem se já dlouho nerozváděla, je to trapné to říct, ale milovala jsem jeho i otce svého syna. Když už jsem se rozvedla, zjistila jsem jednou v noci, že má druhou z té lepší a významnější rodiny, dobře si spočítal, že má život před sebou a rodina té druhé mu v karieře pomůže. Tehdy jsme se rozešli. Po půl roce, kdy už byl ženatý s tou druhou jsem jednou v noci vzala telefon, zavolala, neozvala se a on jen řekl moje jméno a že jede ke mně. (V té době jsem už žila sama, můj muž si našel dlouhonohou odbarvenou učitelku :)), a začalo dalšíh dvacet let vztahu, během kterého jsme se k sobě ale s mým mužem k sobě vrátili

Stěhuje se??Nestěhuje, ale firma snižuje stavy zaměstnanců. Uvidíme, co mi to přinese - jestli klid, že ho neuvidím, nebo zda to bude horší. Pochybuji o tom, že se bude chtít nějak více kontaktovat.

Ano.Stěhuje se??

Ano.

Už se nebudeme pracovně...Znamená to, že on odchází z práce???

Pati, to je teda příběh na zfilmování. Ještě mě napadá otázka, proč jste se spolu nikdy nevzali? Netrefili jste se časově do své momentální svobody?Já mám takový chvilkový smutek možná proto, že je podzim a tma, těším se na duben.A pro Madlu - dej tomu čas.Tyhle věci správně dořešit trvá léta, nejde to najednou.

Ašanah - jak...Už se nebudeme pracovně vídat. Když ne pracovně - tak tedy nikdy, to je jasné.

Dnes se mi chce brečet....Ašanah - jak to???Nerozumím tomu, proč byste se měli vidět naposledy. Vysvětli to, prosím.

Dnes se mi chce brečet. Zítra se uvidíme naposledy, ráno to nevěděl nikdo z nás a tak ani nebyl žádný důvod se vidět. Maily, telefonáty ani sms od něj nehrozí a pochybuji, že se bude nějak příliš ozývat na icq. Se schůzkou nepočítám vůbec. Byla jsem z toho venku a myslím, že na to navážu. Přesto mi to připadá jako dost velký zásah do reality. Zítra se rozloučíme, a bude konec.

Taky bohužel stojím na lodi...Madlo,jak z toho kruhu ven ti neporadím,protože s tímto si musíš poradit jenom ty sama.At už bych napsala cokoli,stejně neposlechneš,protože jsi tak moc zaláskovaná,že nevidíš nic okolo.Tak jenom na závěr ze své vlastní zkušenosti.Jsi vdaná a i když si myslíš,že milence miluješ víc,tak dej na to,jestli i on o tebe stojí-ne jenom o sex.Mohlo by se ti stát,že se rozvedeš,ale milenec s tebou stejně nebude.A ty tak přijdeš o hodného manžela.Měla jsem to totiž úplně stejné a když už jsem s milencem nebyla,tak stačil telefon,jeho hlas atd,tak moc jsem byla zamilovaná.A dnes? Jsem ráda,že to tak vlastně dopadlo,i když nikdy,nikdy v životě nezapomenu.

Tak já ještě doplním (i když nejsem vykecávací typ, jsem skeptik a momentálně je toho víc proč mám pocit beznaděje). Já jsem, holky starší než vy, ale nějak se s nějakým stářím nesmiřuju a nehodlám ho dlouho dávat najevo. Ten vztah trval kompletně třicet let, já se do toho vdala, on už byl ženatý, pak se rozvedl, já se začala rozvádět až když už bylo pozdě. On se znova oženil do noblesní pražské disidentské i v devadesátých letech ve vládě "fungující" rodiny, já jsem naštěstí vztah s mým mužem nikdy neskončila nikdy, měli jsme a máme dítě dnes dospělé a naše priority jsou jasné. Vrátili jsme se s mužem k sobě. Nicméně s Ním byl vztah tak silný, že trval dalších skoro dvacet let a kompletně ho ukončila až jeho smrt. Nechápu, jak mi to mohl udělat:(, vždy mi sliboval, že mě nikdy neopustí.Jsem velmi nezávislý a nezmanipulovatelný člověk. Vždy jsem byla hrdá nato, že vydělávám nejvíc v rodině, zcestovala jsem celý svět, v necelých padesáti letech vystudovala vysokou školu. Mám na sebe vysoké nároky (i na vzhled), stále na sobě pracuju, vzdělávám se atd. Přesto mě tenhle člověk naprosto ovládl. Sexuálně, citově, svým charisma. Nebyl krásný ( už jsme spolu Mirando řešily, jestli jsme neměly stejného muže:). Věděla jsem, že je tak trochu maloměšťák a karierista, za tu dobu to nešlo nepoznat, přesto mě naprosto ovládal. Ano, Dane velmi mi ubližoval a já ho velmi milovala a on mě také. Ne vždy je láska spojena s charakterem. Kdysi jsem četla knihu Odi et amo... Samozřejmě vše věděl můj muž, nejen on byla tím zasažena celá moje i jeho rodina, všichni jsme se znali...bylo to strašné. A co se týká toho ubližování, ubližovala jsem i já, v souhře s ním a pod jeho taktovkou. Můj pocit viny se mi dnes stále vrací

Taky bohužel stojím na lodi jak se odmilovat. Do nedávna jsem si myslela, jaké mám poklidné manželství. Pak se provalil manželův paralelní několikaletý vztah s kolegyní. Něco jsem sice tušila, ale raději zavírala oči, nejen kvůli dětem. Když jsem slyšela přiznání z jeho úst, bolelo to. Věděla jsem, že nic nebude jako dřív. A najednou jsem nebyla tou skálou, která odmítá mužské zájemce. Lehce jsem do toho spadla s jedním mužem, který mě několik let i jako vdanou uháněl. Zprvu jsem to byla já, kdo sedí na koni. Cítila jsem zadostiučinění. Ležel mi doslova u nohou a já si mohla dělat cokoliv. Potom nastal zlom a prohodili jsme si úlohy. Nevím, co se stalo, jak k tomu došlo, ale najednou jsem to já, kdo ho uhání, komu se málem zastaví srdce, když slyší tón příchozí zprávy. Paradoxně manžel se snaží, seč může a já nejsem šťastná. Jak z toho kruhu ven, netuším. Takže čekám, až to osud za mě vyřeší.

Než jsem to odeslal, už jste mi odpověděly. My snad na sebe myslíme nebo co. :-)

Tessie znovu potvrzuje velkou sílu svého příběhu i svou vlastní. Snad je všem přece jenom trochu líp, když si můžeme aspoň takhle popovídat. Nejradši bych vás všechny sezval do kavárničky a všechno bychom důkladně probrali (nezaměňovat se Sexem ve městě). Měl bych ovšem i dotazy - třeba Pati: že tě "velmi miloval, ale i velmi ubližoval". To si pohromadě nedovedu přesně představit, leda když člověk něčím ubližuje nevědomky. Tam je to ovšem o to tragičtější, že všechno skončilo...Ašanah - ano, opravdový zájem skutečně vypadá jinak. Když jsem se kdysi svěřil jedné důvěryhodné paní u nás v podniku o Běle, řekla mi: No to je špatně! Nemůžete pořád jenom dávat, musíte taky dostávat a brát!(Pokračování se jistě dočkáme u Fialky i Dorky.)Mirando, a víš přesně, co je u tebe tím "spouštěčem" současného smutku nebo je to jen tak najednou? "Pozitivní čtení" se pokusím přibalit. (Včera už jsem únavou sotva koukal.)

nemysli, že "můj"...Ale ten můj BYL naprosto NEOBYČEJNÝ, i přesto, že měl silnou nadváhu, šedivé strniště a ubývající vlasy, bylo mi jedno, jak vypadá, mně se líbil přesně takový, jaký byl, protože měl v sobě charisma na rozdávání, měl všech pět P, taky zatraceně všech pět pohromadě, on pro mě vyčníval nade všechny - a tím mi v podstatě zkomplikoval zbytek života.Taky mám teď díky podzimu špatné dny.Tessie, prosím tě, jak to myslíš s tou láskou, kterou jsi nedostávala? Pro někoho je láska pokud se mu partner věnuje 24 hodin denně, pro někoho je láska uštědřený kopanec - to jsem samzřejmě nadsadila, ale i tak myslím, že projevy lásky jsou různé. Zřejmě jsi tím chtěla říct, že jsi nedostávala to, po čem jsi toužila, ať už je to jakýkoliv projev.

Děvčata, myslím, že pokud...nemysli, že "můj" je nějak neobyčejný! Normální chlap, normálně oblečený, sice mladší, ale prošedivělé vlasy i vousy. ALE - něco v sobě má, co mě dostává.A byl ve chvíli, kdy jsem ho potřebovala na správném místě (což právě manžel nebyl - možná byl, ale pro nějakou jinou).Fakt je, že kdybychom spolu neprožili více intenzivní období, tak při tomto jeho přístupu současnému, by asi zůstal brzy zapomenutý.