Kdy jste se naposledy pokakali
Díky, dá se říci, že ses docela trefil. Mám ten malér pořád ještě hodně v živé paměti a jinak než tady se nemám komu svěřit. Kde ulevit přetlaku v mé dušičce. Všude okolo mne, když se na toto téma narazilo, tak unisono slyším, že zdravý dospělý člověk pokud nemá průjem, tak to musí umět udržet. Jenže já to neudržela a to jsem průjem neměla. Tuhý bobek to taky nebyl, to ne, bylo to měkčí a mazlavější, ale rozhodě ne průjem. Asi jsem vadná, ale já to prostě nedala. Pořád se mi vybavuje ta hrozná bezmoc chvíle, když jsem se zoufale snažila ovládnout svěrače a najednou ucítila, jak se mi mezi křečovitě sevřené půlky tlačí teplá mazlavá hmota. Ta hrůza, když mi blesklo hlavou, že jsem právě ztratila kontrolu a kadím si do kalhot. Jakmile odešlo to trochu tužší na začátku, tak ta matlanina potom už byla naprosto nekontrolovatelná. Vždycky jsem ucítila tlaky, křeče a pak už jen, jak se mi ze zadku vyvalil další příděl. Ta šílená bezmoc, když se člověku víc a víc plní kalhoty, leze to všude a přitom nejde vůbec nic udělat. Mé útroby mne prostě neposlouchaly.
Nedávno jsem při nákupu v marketu dostala divné střevní tlaky ale vypadalo to na to že si jen pořádně prdnu a bude dobře. Ale ouha. Najednou jsem měla plné spodní prádlo tekuté stolice a cítila jsem jak mi to začíná protékat dále do světle béžových těsných kalhot ve kterých jsem byla oděna. Takže u mě nastala rychlá otázka a co teď. Nechala jsem tam košík s nákupem a rychle podivným krokem jsem nasadila nenápadný ústup z marketu na parkoviště do mého auta. U východu z marketu si na mě pak už lidé ukazovali a slyšela jsem i různé komentáře a smích. To už jsem to ale k mému autu začala brát raději během kde pak ale u mě vyvstala druhá otázka jak se dostanu do mého domova aniž by mě tak nikdo viděl. Nakonec jsem to vyřešila obtočenou bundou kolem mého pasu a naštěstí jsem nikoho z mých přímých sousedů při cestě do mého bytečku nepotkala. Na vině byl asi předešlý večer zkonzumovaný rybí salát s majonézou vydatně zapitý sladkým jablečným moštem.
Tak to máš štěstí, že ses k tomu ještě nepoblila. Jak tě napadlo zapíjet rybí salát jablečným moštem? Vy nemáte doma pivo? Jestli ne, tak já ti nějaké koupím.
Asi to zažilo více lidí, je to takové spíše intimní a hodně spíše soukromé. Jelikož je to zde anonymní, tak to dám k dobru. Bylo to v únoru, kdy jsem jel z práce trolejbusem a moc se mi chtělo va velkou, že to vydržím domů. No nevydžel, když jsem najednou cítil, že to jde do trenek. První zastávka a hned jsem vystoupil, ale domů ještě tak kilometr. Malé kroky, ale stejně moc nepomáhaly, já to měl snad všude i v botách. Doma naštěstí ještě nikdo nebyl, tak do sprcháče, vše jsem svléknul, osprchoval a prádlo dal do pračky a hned prát. Jen když přišla manželka, tak se děsně divila, že peru, když jindy neperu a večer se mi i s dětmi posmívali, že mi budou muset pořídit pleny, tak jsem jim řekl, aby je to nepotkalo také.
Tady se v tom zase někdo až moc vyžívá...
Anebo se z toho potřebuje vypsat. Prostě to ze sebe nějak dostat, když třeba nemá se komu svěřit. Kamarádka, když tehdy měla ten malér na vandru, tak se z toho taky potřebovala vypovídat. Dostat ze sebe, jak to prožívala, jaké měla pocity atd. Kdybych se chtěl vydávat na takovéto diskusi za ženskou, tak bych klidně mohl. Jak ženská prožívá totální posrání se do kalhot a následnou chůzi v tom mám popsané do podrobna.
Posral jsem se před dvěma dny v Praze. Stalo se to ve čtyři ráno po tahu na Karlově Náměstí. Všude bylo zavřeno a já jsem s tím nakonec doběhl do jedné hospody kde byl naprosto nechutnej záchod a jednovrstvej toaleťák. V kapse jsem měl rybičku tak jsem ty posraný trenky rozřezal a spláchl, ale na gatích jsem měl solidní značku. Naštěstí nebyla cejtit a nebyla vidět z venku ale domů jsem se dostal na ostro a s tím nehoráznym pocitem že jsem měl v gatích naděláno. Bude mě to děsit dlouho
Taky solidně drsná nehoda. V něčem horší než ta moje, ale i lepší. Mám děs, že by se mi tohle mělo stát v Praze nebo obecně nějakém větším městě. Všude domy, ulice a žádná možnost se vyhnout setkání s lidma. I když v polovině noci to možná tak zlé nebude. Na druhou stranu jsi měl možnost se zbavit toho nejhoršího a domů dojít v rámci možností normálně. Naproti tomu já se dostala poměrně rychle mimo zástavbu a riziko, že někdo pozná, že jsem se totálně podělala do kalhot bylo jen malé. Ale zato jsem to musela donést domů všechno. Skoro dvě hodiny chůze v kalhotách plných mazlavé řídké kaše. Skoro dvě hodiny, kdy jsem si "užívala", jak se mi to všude lepí a matlá. Po půlkách, mezi nohama, postupně i po stehnech, ale úplně nejhorší byl podbřišek. Ten pocit, jak se mi to matlá přes stydké pysky a poštěváček, to bylo něco tak nechutného, že kdo to nezažil, ten nemá ani představu. Připadala jsem si nepopsatelně bezmocná a ponížená. Nic se přitom nedalo dělat. Musela jsem jít a jít. A úplně nejhorší ten vrchol bezmoci, když jsem se do toho necelou půlhoďku před cílem ještě navíc naplno počurala, protože už jsem nemohla vydržet. Tady máte vy mužští další výhodu. Vy to čurání můžete nějak vyřešit, ale nám ženským nezbývá než to pustit rovnou do té hromady mezi nohama a tím to ještě notně vylepšit.Měla jsem to čuráním rozředěné kakání až v botách.
Tak dnes ráno jsem to nestih, než jsem došel na záchod, tak mi to teklo z nohavice. Celý jsem se musel osprhovat i s tím pyžamem. Doufám, že už to bude dobré.
dělám to nerad ale občas to musím dělat když někdo pod mým nic ,krásný hove.na posílá boboračka s boborakem a bianka koukněte na.hovínka.cz
Dobrý den. Zajímalo by mne, kdy jste se naposledy pozvraceli? Za jakých okolností to bylo? A byl u toho někdo? A krkali jste u toho zvracení?
Rozepiš se nám o tom jak jsi to prožívala. Přišla dívka z kostela nešla zrovna zvesela Pokakala se před zraky pána boha potom raději vzala roha Matka její cosi zlého tuše modlí se za spásu dceřiny duše Inkvizitor chystá již hranici upalme tu čarodějnici Dívka má jen poslední přání aspoň ještě jedno pokakání a palóneček chytí hovno za koneček
kuš jasně,nejdřív vše posraný vypere a pak to vyhodí.Ty budeš mit místo mozku z hovna kostku.Tak asi se zapojením mozku vám dojde že je nejspíš trochu omyla v té sprše a dala je do pytle a vyhodila.
To, jak popsala svůj drsný zážitek Zdena, tak to nám s přítelkyní připomnělo hodně podobný zážitek naši jedny dobré známé. Jak nám jej vylíčila sama. Pracuje jak úřednice v jisté firmě a do práce to má asi šest kilometrů a tak mimo autobus jezdí když to počasí dovolí na kole a jako aktivní turistky klidně i pěšky. Jak se ji zrovna zachce a okolnosti ap. dovolí. Je na to zvyklá a trénovaná. Působí to sice úsměvně, ale každé dotyčné osobě to jistě k smíchu není a spíše naopak. Jak nám sdělila, tak po obědě i když byl dobrý, tak ji asi úplně nesedl a to se naplno projevilo když šla na autobus skoro dvacet minut cesty od její kanceláře. Během cesty se ji dle jejich slov uvnitř vše vzbouřilo a dost akutně si potřebovala odskočit na velkou, ale nebylo kam. Tak při cestě doufala, že dojde do míst kde se nachází zeleň a porosty a není tam moc vidět. Jenže během chvíle už to nedala a byla sdělaná jak mimino. Černé elasťáky se ji nafoukli a cítila jak se ji to všude dere a maže. Jako u Zdeny to měla. Do autobusu jít nemělo pochopitelně smysl a tak cestou domů se vyhnula co nejvíce civilizaci a šla polními cestami a doufala, že nikoho snad nepotká, takže v horku a podělaná musela jít pokud s e to dá takto nazvat těch šest kiláků a cestou ji stihla ještě druhá vlna a tu už ani se nesnažila držet vzhledem k tomu jak byla zřízená. Domácí očista a praní všeho bylo prý taky náročné, ale nebyl u nich nikdo naštěstí doma, tak měla klid a vyhnula se tak posměchu ap.
Podobně se to stalo před mnoha lety mojí kamarádce na vandru. Pořád myslela, že to dá, se dostat někam do úkrytu, ale najednou to nešlo a během pár vteřin byla zřízená jak batole. K místu táboření jsme museli oklikou, abychom se vyhnuli lidem, protože na jejích kalhotách bylo jasně poznat, co jí potkalo. Bohužel se tím cesta značně prodloužila a ona se, podobně jako Zdenka, díky tomu pár minut od cíle ještě počurala. Už jsem o ní psal, že to byla kurážná holčina, kterou hned tak něco nerozhodilo, ale téhle chvíli, když tam bezmocně stála a čuráním zředěná hovna jí tekla po nohách, bylo poznat, že je opravdu na hraně sil. To bylo snad jedinkrát, co jsem jí viděl bulit jak malou holku. Buďte s přítelkyní rádi, že vás nic podobného nepotkalo. Kdo nezažil, ten si to ani vzdáleně nepředstaví.
mě jo přijde. mě se to jednou málem stalo na proktologii ale nakonec to byl jen "větříček"
při rozšiřování močové trubice ostuda jak hrom.
jaka ostuda?
to Navštěvniku, posrat se na gynekologickém křesle před doktorkou a sestrou ti nepřijde jako ostuda!?
Reklama
Moji synové když jsou doma
tak musí za trest nosit pleny
a na nich jsou přicvaklé
kšandy aby plena držela. A
když zlobí tak na kšandách
utáhnu přezky a plena se jim přilepí na zadek. Je jim
11 a 13 let. Na pleně mají flanelku a musí se nasoukat do punčocháčů. Večer mají pokálené zadky a plena je plná čurání a hoven. Někdy tyto použité pleny dám na noc na balkon a v neděli ji dostanou na donošení a kšandy jim ještě více utáhnu.
- Odpovědět
Pošli odkaz