spodní prádlo u chlapců
A dnes nosis ake pradlo? Si introvert? Gay? Bi? Hetero?
Jsem introvert-gay. Nosím tanga a občas joksy.
A vek? Myslis ze tanga v detstve mali vplyv na to ze si dnes gayom?
Určitě měly ale ne rozhodující. Spíše vedlejší, podpůrný.
A kolik mas let?
Popisal by som s tebou niekde inde na tuto temu
A vek? Myslis ze tanga v detsve mali vplyv na to ze si dnes gayom?
A vek? Myslis ze tanga v detsve mali vplyv na to ze si dnes gayom?
Tanga nosit je asi nic moc a gort ještě uplé tak jako jiné prádlo, ale každému vyhovuje něco a tak ať si nosí co chce. Přechodový typ na slipy byl u mně modré bavlněné dívčí trenýrky a ty bych za tanga neměnil. Měl jsem je už od dětství a máma mi je dávala po starších sestrách, takže k tomu ještě ty nezbytné vroubkované punčocháče štrample a krepsilonové punčochy spolu s těmito trenýrkami kdo si tyto výrobky ještě a pamatuje, zažil a nosil. Krepsilonky byly takové tzv. kousací, ale ty štrample byly v pohodě. Tenkrát to bylo běžné a dnes je zas něco jiného, ale musí si každý sám zvolit co chce. Horší je když rodiče nutí děcka nosit co nechtějí a to asi dobře není
Já rád nosím punčocháče a taky se rád v
punčocháčích a
kombinézách počurávám. V
létě se v nich koupu a to si
nejprve lehnu na břeh
rybníka a pročúrám kombinézu a pak ležím a to
schne a smrdí a taky hřeje a
pak vlezu do vody a smyju
to tak ze sebe i kombinézy.
Strašně rád se počurávám i
při spaní
Máte, pane, pěkné vzpomínky a navíc pravdivé, odpovídající skutečnosti. Krásný příspěvek. Já byl dva roky u vojenské hudby, takže jsem byl vzdálen běžnému dění v kasárnách hned vedle, avšak cítil jsem se všemi záklaďáky na rotě. Když jsem měl vycházku a potkal vyšší šarži, vždy jsem pána či soudruha pozdravil ' dobrý den ' aniž bych zdvihl ruku k čepici. I ti největší soudruzi byli vlastně také obyčejní lidé.
Hudba, tak asi skvělé umístění na 2 roky. Obyčejní lidé, no nevím, nevím, pár magorů z vysokých míst nás taky navštívilo, ale věděli jsme to předem, museli se nahlásit a ti naši lampasáci nám už řekli. Dokonce u nás jeden blázen zkoušel bojový poplach, to jsme ovšem věděli už týden dopředu a moc se divil, že nic nemáme, jen vysílačky co měla VB, sapik a ostré. A tak měl smůlu a nic s tím nemohl udělat. Naše veleni v pohodě a návštěvy z vyšších míst, kromě těch pár blbců taky v pohodě. S jedním plukovníkem jsem si popovídal jako by to byl můj táta, prostě pohodář, udělal si k nám prý výlet aby se podíval trochu někam ven z kanclu a prý kam má jít na houby, nakonec jsme šli spolu. Samozřejmě jsme si museli dávat pozor, abychom něco neplácli a nebyl problém. Jinak jsem byl za celou vojnu jen 3x doma, tohle bylo zase blbé, ale zase to druhé bylo skvělé a dík za to. Když mě kamarádi vypravovali, co si užili v normální armádě, nechtěl bych zažít. Občas jsem nechápal co říkají, protože jsem vlastně moc neznal ten armádní slang a samozřejmě jsem nesměl nic říkat, kromě běžných věcí. Prý že je se mnou prd zábava. A co jsem s tím asi tak mohl dělat, taky bych mohl mít problémy. Tohle asi nedokázali pochopit. No vida, kam jsme se od spoďárů dostali.
Taky jsme vždy na hudbě věděli předem, že nás navštíví nějaká vyšší šarže. Kapelník to věděl o něco dřív a vždy všechny členy vojenské hudby o tom informoval. Ale nic nikdo neskrýval. Mobily tenkrát nebyly, aby do nich někdo hleděl. Byly to dva krásné roky u vojenské hudby, avšak, vždy jsem si již tenkrát uvědomoval, co musí zažívat ti kluci na rotě, ti všichni v kasárnách.
Znám jednoho, který byl u ženistů. Vrátil se o 15 let starší a plešatý. Tam se s nimi nemazali, často v atombordelu, nebo se celý den váleli v blátě a kalužích a tahali cvičné miny, když stavěli pontonový most v lednu, tak po prsa ve vodě a jestli skapeš, tak to nevadí, jsi jen položka, šikana od mazáků totální děs, stále nevyspalý, už si všechno moc nepamatuji, ale já měl vlastně takový pětihvězdičkový hotel oproti němu. Tam asi měla kupa lidí v hlavě pěkně vymetýno. To zase kamarádi, co byli u motostřelců celkem dobré až prý na ta zimní cvičení, v létě, pokud nepršelo, tak se to dalo přežít.
Ano, tak to na vojně bývalo. My jsme se jen jednou museli obléct do atombordelu, bylo to na hudbě, kde za námi přišli jednoročási, tedy vysokoškoláci. Bezva kluci a ani jsem ten atombordel celý na sebe nenavlékl.
Plně souhlasím, je to rozkrádaní a policie by se na to měla soustředit, má možnost zjistit z adresy pro přihlášení do této rubriky a tuto paní poslat za katr
Přece ta paní říkala, že kradli jiní a ne ona. Pokud něco vzala, tak jen z nadbytečných zásob, ona nekradla, jen ňáké trenky pro syna. Kradli jiní. Dnes bude mít paní, tenkrát soudružka, patrně nejvýš praporčice, již nějaký věk, a těžko říct, jak by tresní řízení ve věci rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, ve věci trenek, dopadlo. Je to tak úsměvné, že jsem se až rozchechtal.
Ona vlastně napomáhala rozkladu armády a měly by ji spíš vyznamenat z NATO.
Reklama
Na základce mě to ze začátku hodně trápilo, protože kluci měli sprostý komenty, stahovaly mi kalhoty a někdy mi dělali i zářezy. Pak mi na netový poradně poradili, že mi dají pokoj když budu jejich komenty ignorovat, ve stahování kalhot je předešel že si sám stáhnu kalhoty ke kolenům a případně si i sám udělám zářez. Zabralo to a brzy mi dali pokoj. Na střední to bylo už pohodě, jen občas někdo hodil nějakej koment. Fakt ale je, že kluci oproti holkám se se mnou nebavili a nekamarádili.
- Odpovědět
Pošli odkaz