Totální endoprotéza kyčle

Táňo, děkuju, ale ono je koleno v tomhle trochu rychlejší. Ať se ti v lázních líbí. Já jsem je zatím nedostala potvrzené z pojišťovny. Ale ještě mám tři týdny do nástupu, tak snad to přijde do Vánoc. Do lázní jedeš autem nebo vlakem? Protože kdybys jela autem, neřeš množství oblečení, auto to uveze :-) Tak hezký pobyt a pak už budeš jako nová.

Milá Věro. Nechápu proč mě nazýváte šílencem. Pouze jsem se zde svěřil se svým problémem. Já vám do té vaší drbárny nijak nezasahuji, jen jsem se zeptal kam na ty operace chodíte. Je mi 67 let, z domu fakt nejsem schopen vyjít ani na zahradu, bolesti kruté, ani spát nemohu a tak dále. Tak se mějte a pořádně napečte. A že nemám uvedené jméno? To si může vymyslet každý jaké chce. Jmenuji se Vilém a to opravdu.

Viléme, už jsem to psala, stěžovat si v diskusích nestačí. Musíte se zvednout, nelitovat se a jednat. Nevěřím, že pokud jste ve stavu, v jakém píšete, chodíte pravidně na kontroly, že ortoped nekoná. Určitě jste z diskuse pochopil, že mnoho ze zdejších diskutujících podstoupilo operaci jinde, než spádově patří. Z různých důvodů, ale samo se to nezařídilo. Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Chodíte s berlemi? Mnoho pacientů je používá už před operací. Podle stránek nemocnice v Šumperku se na kyčel čeká 54 týdnů. Vy jste výjimka proč? Pokud máte problém s termínem, obraťte se na svoji zdravotní pojišťovnu, měli by vám když tak poradit jinou nemocnici. Co obvolat jiná zařízení, máte jich v okolí dost. Jízlivost není na místě. Drbárna je přínos, záleží na každém, jak ji pojme. Tolik informací jako zde nikde nenajdete. Vidíte, mnohé i s bolestmi pečou, zahradničí, sportují, chodí do práce, starají se o rodinu, nesedí a nelitují se. Kam chodíme na operace? Do nemocnice, kam jinam.

Věrko, jak čtu, tak tvé rodině koncem roku "osud" nadělil víc než dost zdravotních nepříjemností. Tak jen doufám a věřím, že se vše co nejdříve postupně vrátí do normálu. Nic jiného než držet palce v tuto chvíli nelze, tak vám je všem držím!!! A k tomu anonymu: Také jsem mu nevěřila a dala to snad dost zřetelně najevo, jenže moje blbá povaha mi bohužel "našeptala", že jde třeba o nějakého nablblého chlapa, který se neumí pořádně vyjádřit. Tvůj článek z 2.12. jsem samozřejmě četla, on pak jistě také, proto ta jeho reakce. Ano, "šipka do diskuze", těch už tu bylo za ty roky hodně. Pokud ti nebude vadit, budu tento termín používat také, protože je výstižný. I ta jízda na koni s tepkou před lety byla asi šipkou, která vyvolala diskuzi. Přesto znovu k tématu, a to v souvislosti s kanadskou Blankou, o které ale vlastně nevím, kdy s tím koněm začala: Tam se musí aktivně zapojovat kyčle, stehna a kolena. A samozřejmě hrozí i pád, jak psala Pájja a vím to i já. A navíc pohyby toho koně v klusu či v běhu, jeho brzdění, další rozběh, také přeskoky přes překážky - tak to je tedy síla na ty klouby, ať u v sedle, nebo bez. V útlém mládí jsme byly se ségrou cca rok členkami jezdeckého oddílu. Šipkař už se myslím neozval, ale diskuzi rozpoutal. Další šipku hodil do diskuze jakýsi Pata (asi Páťa, neboli Patrik), který tu psal nesmysly, jak už krátce po operaci dělá dřepy, a to na jedné noze, samozřejmě na té operované. A také už "leze" po horách a zdolává víc jak 600 m převýšení. Také pěkný kecálek, který nás chtěl patrně znejistit a vystresovat, ale kdo ví, zda vůbec nějakou tepku měl. Mně operatér vysokohorskou turistiku ne přímo zakázal, ale silně nedoporučil, a to nejen po operacích, ale už napořád. A ještě nás ten chytrák Pata znectil, že tu místo odborného tématu probíráme naše babské záležitosti, tedy hmotnost a diety, kdy řada ortopedů mnohým radila zhubnout (i mně). Pak bohudík zmizel. Šipkařů tu bylo dost, ale také dost opravdu zlých příspěvků, které málem zničily diskuzi. A to už i před tím, než jsem objevila tyto stránky a přečetla je od začátku. Před pár dny jsem si ráno otevřela naše stránky a tam: Q...qqqq, neboli kvé. Od svých nejmladších "mládežníků" vím, že to znamená "kvá" neboli kvákáš, pindáš píč..iny. Tak jsem to bez reakce zavřela. Večer už to tam nebylo, tak nevím, kdo to nechal vymazat. Buď je tu škodná č. 2, nebo opět prudí Olin. Děvčata, kašleme na to. Věrce přeji jen to nejlepší a znovu zde čteme a potvrzujeme si, že všude je to jinak, dokonce i v jedné nemocnici - viz manžel - a každý to má jinak. A protože jsem se rozepsala až moc, tak dotazy, o kterých se tu sice už před mnohými lety diskutovalo, ale i teď jsou aktuální a nikdo na to téma nepíše, si nechám až na jindy. I všem ostatním vše nejlepší a dobrou noc.:

Ali, jen tak na skok. To Qqq... vůbec neznám, to je krásný :-) Víš, na jaře jsem hledala jednu diskuzi a otevřela jsem si jen Diskuze Doktorka. Pak jsem valila oči. Já jsem si vždy myslela, že si tu naši diskuzi někdo vyhlédl (ty jsi taky říkala - hodil nám sem vidle), ale oni se najdou tací, kteří zkopírují svůj přiblblý příspěvek třeba na 10 diskuzí. Poznat to jde, jsou pak všechny pod sebou a pod stejným jménem. Tak to jsem zírala, čím se dokážou lidi bavit. Pak jsem taky dostala krásnou blbůstku, která je hodně pravdivá. "Od té doby co znám slovo píč...na, umím skoro všechno pojmenovat". Je to tak. Tak tím, co sem kdo bokem napíše, se už nebudu nervovat. Hezký večer všem.

Věrko, mně hory doktor nezakázal, jen řekl, ať batoh nebo jinou zátěž tahá někdo jiný.

Pájjo, mně hory také doktor nezakázal, ani klasickou horskou turistiku. To jsem se jen špatně vyjádřila. Šlo o naše horské sportovní aktivity, které se v mnoha případech spíše přibližovaly horolezectví. Jen skoby, zajišťovací lana či řetězy byly v nebezpečných místech již zabudovány. Pokud jsme tzv. lezli s průvodcem, tak výstup začal už v 5 hod. ráno a zpátky na výchozí místo (nebo i úplně jinam) jsme se vraceli až v pozdním odpoledni. Průvodce bral s sebou vždy jen malou skupinu. Samozřejmě spec. boty a oblečení bylo podmínkou. Ale dělali jsme si častěji samostatné výstupy. V batůžku na zádech nesměla chybět voda (často se doplňovala v horských studánkách), jídlo a samozřejmě i náhradní oblečení, protože nahoře v horách se měnilo počasí velmi rychle, bez předchozího varování. Horská pláštěnka musela zakrývat i batůžek. Také jsme používali teleskopické hole, kde to nebylo možné, tak složit do spec. futrálu a zasunout do batůžku. Tak to jen krátký popis naší "vysokohorské turistiky", která nám přinášela nejen radost a psychickou pohodu, ale byla to současně obrovská zátěž na klouby. Tak toto mi operatér zatrhl :(

Alenko, rozhovor s doktorkou jsem na netu dříve už viděla, nepustila si. Až na tvoje doporučení. Super!!! Já ten pořad poctivě sledovala a s dost věcmi nesouhlasila ze svého ryze laického pohledu. Občas se semnou díval manžel a když viděl "zdravé" stoly, tak se divil, že mi vlastně jíme dobře, že myslel, že je to běžné. No není, ale když on umí uvařit čaj a kafe, pohlídat brambory v hrnci a uvařit těstoviny. Dál nepokročil, moje chyba. Mám známou, o dost starší, ta tehdy za doktorkou jela na konzultace. Zhubnout ji nepomohla, ale dodnes je jí vděčná, jak ji dokázala srovnat po psychické stránce. Tak jako ona jí do té doby prý nikdo nepomohl. Mně se líbilo, že nutili lidi hýbat se, ale s ohledem na jejich fyzičku. Nelíbilo se mi to pravidelné jídlo, to jsem nikdy nedokázala. Počítat - vážit ano (chvilku), pravidelnost ani omylem, pohyb bez problémů. Hezký víkend! Pečete?

Aleno, já ten článek cos tady dala vůbec v nezpochybňuji, spíš by to tak mělo být automatické, ne shánět info všude jinde, když je neslyšíme od doktorů. Ale ten návštěvník opěvuje Šumperk a hned brečí, jak dlouho čeká. Ale očividně jinam nechce, jeho volba, pokud je reálný čekatel. Když kouknete na odkaz, tak na stránkách nemocnice je lhůta na TEP kyčle 54 týdnů. https://www.nemocnicesumperk.cz/pro-pacienty-a-navstevniky/cekaci-doby-u-planovane-pece

Pájjo, se vším souhlas, také jsem se dívala na tu nemocnici a čekací doby (54 týdnů tep kyčle i kolena), proto píšu cca 1 rok. Tak ani ten bych já nebyla schopna akceptovat ve svém tehdejším stavu, a protože byly termíny v Praze delší než rok, tak jsem si našla jinou nemocnici. To už jsem ale psala. "Pacientská cesta" byla pro mě v podstatě tato diskuze, jinak žádné potřebné informace od lékařů a dalšího zdrav. personálu. Tolik omezení po kyčli, spousta pomůcek a nikdo nic. Já ale ani nevěděla, na co se mám sama ptát. Pokud je to tak i nadále, tak je to strašné. Někde ale určitě ano, např. moje kolínská kamarádka čerpala všechny informace ode mne.

Chci jen reagovat na vaši diskuzi o vstávání po operaci. Před 14ti lety, jak si vzpomínám, jsme na jipce měli první den po operaci takové pevné návleky (jako boty pro Golema), aby jsme nemohli hnout čerstvě rozřezanou nohou. Druhý den nás stavěli. Mě se ale podařilo hned omdlít, tak jsem měla celý den klidový režim. Doufám, že to teď bude jinak. Jestli to bylo tlakem nebo strachem už nevím.

Při druhé operaci mě z JIPky vezli přes rentgen, tam mi nasadili onu botu a blejskli kyčel. Pocítila jsem bolest. Ten úhel nohy v botě, mě tak vyděsil, že jsem se fakt bála, jestli mi s kyčlí nepohnuli. Poprvé se nic podobného nedělo, doktor, když přišel na pokoj říkal, že vše je v pořádku, že rentgen byl hned na sále po operaci.