Kdy jste se naposledy pokakali

Já jsem se pokakal před pěti minutami. Ihned po dosednutí na hajzl ze mne za doprovodu krásných zvuků vyletěla pořádná porce sraček.

Jsi moc šikovná Naty, je to velká nádhera!

Takže dneska jsem doplatila na to že jsem to schválně držela abych se doma pokakala. Rodiče nebyly doma a já se vracela vlakem od kamarádky, trošku jsem potřebovala ale říkala jsem si že domu to v pohodě vydržím a tím že tam budu sama tak se krásně pokakám. No jela jsem tím vlakem a potřeba trochu sílila ale dalo se to zvládnout, pak přišel první tlak do břicha a už jsem si řekla že se tedy odhodlám na vlakové záchody, no v chodbě bylo docela rušno ale propletla jsem se, viděla jsem záchody a už potřeba byla opravdu na hraně jenže jsem tam došla a bylo zamčeno. Tak jsem ještě zaklepala ale pak už to přišlo, ale nebylo to jako vždy že se to začlo valit do kalhot ale ukáklo jen tak trochu to by se ještě dalo zvládnout navíc jsem měla takové vysoké kalhotky a ty udrží docela dost, najednou jako by tam byl špunt a nic dalšího nešlo, tím mi svitla naděje sice jsem byla trochu připokakaná ale kdybych se dostala na záchod a vyhodila ty kalhotky tak s trochou toaletního papíru bych se dala alespoň trochu do pořádku. No ale abych pokračovala tak jsem tam klepala ale nikdo neotvíral tak jsem se rozhodla jít na druhou stranu vagónů, proplétala jsem se mezi lidmi ruku jsem měla na zadku ale tam jak kdybych měla špunt žádný tlak ani nic když už jsem tam skoro byla, tak najednou vlak houpl a špunt jak kdyby povolil a bylo toho fakt hodně a nedalo se to zastavit ale jak jsem měla ty vysoké kalhotky tak většinu udržely což bylo dobré ale zároveň jsem na nich měla bouli sice to přes černé rifle neprosvítalo ale za to když jsem si sáhla na zadek tak ta boule byla nahmatatelná a byla asi i dost vidět. Naštěstí už jsme byly u místa kde jsem vystupovala. Vyšla jsem pár poznámek jsem sice slyšela a bylo mi to jedno nakonec jsem došla domů to už není daleko. Ale při chůzi se mi to pořádně rozmašírovalo a projelo to i přes ty kalhotky takže jsem to měla všude na břiše na zádech na stehnech. Ještě chvíli jsem si v tom užívala doma a pak jsem už šla pod sprchu. Kalhotky jsem vyhodila, snad mámě nebude divné že mi poslední dobou mizí a tričko a rifle jsem dala prát. Takže nakonec s dnešního i když nechtěného pokakání mám radost teď si chci dát od pokakavání ale chvíli pauzu nechci na tom být úplně závislá, možná zase něco zkusím ale až tak o víkendu.

Hovna ničím nenahradíš, je to nejlepší afrodisiakum

Dlouho jsem nenapsala, ale dneska je pondělí a máma má ranní tak jsem před chvílí natáhla plínku a všechno jsem do ní pustila a je to jako vždy super pocit. Jinak jsem nijak nepokročila. Pořád beru plenky ségry, ale vezmu si vždycky maximálně jednu z balíku a zatím si ničeho nevšimla. Jinak já tu určitě nebudu nikoho odsuzovat. Když se pokakám hodně tak jsem z toho taky vzrušená a udělám se v tom. Jasně je to nechutný a ujetý, ale tak intenzivní orgazmus jako když jsem pokakaná se mi ještě nepovedlo jinak vyvolat. Třeba až si najdu kluka tak toho nechám, ale zatím si bohatě vystačím sama. Když bych už do konce roku nenapsala tak toho mám holt ve škole hodně, ale když bude ještě nějaký zajímavý zážitek tak určitě přispěju.

Já jsem se dnes pokakala cestou od kámošky, začala jsem potřebovat už u ní ale řekla jsem si že to vydržím. No když jsem odcházela tak už jsem docela potřebovala ale řekla jsem si že to zvládnu domů to mám 15 minut, tak po 5 minutách jsem zjistila že to byla chyba ale už nebylo cesty zpět, šla jsem městem a nebylo kam si odskočit, kroutila jsem se ale držela jenže když jsem byla 5 minut od domu tak už jsem to nevydržela bylo toho fakt hodně myslela jsem že mi prasknou kalhotky a přes legíny to prosvítalo hned, naštěstí jsem nepotkala nikoho známého, a doma nikdo nebyl takže jsem se dala do pořádku.

Síce takáto nehoda sa mi mimovoľne ešte nestala, ale to úžasné vzrušenie zakončené orgazmom, poznám. Viem, že som trafená, no milujem hanbu po nehodách. Tiež si pripadám divne, že vďaka hanbe po pokakaní, pocikaní, prežívam tak nádherné pocity. Mám chvíľky, keď sa nad tým zamýšľam, prečo práve toto je pre mňa tak fantastický relax a sama seba za to odsudzujem, ale nedokážem sa toho vzdať, lebo aj to prispieva k tomu, že som stále uvoľnená, usmiata a život si doslova užívam.

Radši jsem to rozdělila. Nevím jak dlouhý to tu snese příspěvek.
Když jsem se pak trochu vzpamatovala a začala být schopná uvažovat, tak mi bylo jasné, že tohle už mohu řešit jedině ve vaně. Jinak se zprasím ještě víc než jsem. Musím s tím dojít na chalupu. Hrklo ve mě, když jsem si tu cestu uvědomila. Nemohu jít jako obvykle, protože tam je kus mezi domy. A já smrdím tak, že na metry daleko bude každému jasné, co se stalo. Musím oklikou, abych se k chalupě dostala odzadu přes les. Budu v tom o to déle, ale nedá se nic dělat. Zpočátku jsem zkoušela jít opatrně s nohama od sebe, abych alespoň trochu omezila ten "požitek", jak se mo to maže mezi nohama a přes pipinu. Brrrrr, to byl hnus. Ale to bych šla věčnost na navíc byla nápadná. Zatla jsem zuby a šla v rámci možnmostí normálně.
Tak proběhlo asi dvacet minut. Šla jsem už jakoby otupělá. Mechanicky jsem dávala nohu před nohu a snažila je nevnímat, jak si mi ta břečka všude matlá a ten příšerný puch, co se kolem mne šíří. Asi jsem chvílemi i trochu brečela. Proč proboha já? Proč zrovna já se musela takto ukrutně podělat do kalhot? Najednou se kousek ode mne hlučně zvedl bažant. Lekla jsem se ukrutně. Srdce se mi málem zastavilo. Zato něco jiného se dalo do pohybu. Mé útroby ještě něco přidaly do kalhot. Neřešila jsem to. Byla jsem tak zřízená, že to už bylo jedno.
Něco se ale změnilo. Jak když to leknutí ve mě přecvakne vypínač. Najednou mne začala zaplavovat jakási zvláštní euforie nebo jak bych to nazvala. Neumím to úplně popsat. K svému zděšení jsem se přistihla při myšlenkách, že to vlastně není až taková hrůza. Ulevilo se mi, je to příjemně měkké, hřeje to. Samozřejmě jsem se lekla, na co to proboha myslím. Podělala jsem se, mažu se ve výkalech, smrdím na metry okolo. Ne, není to příjemné, je to odporné. Jenže čím víc jsem se snažila zapudit myšlenky, že by se mi celá ta šálená situace mohla nějakým zvláštním způsobem líbit, tím se vracely silněji. Šokovaná jsem si musela přiznat, že mi to nějakým zvráceným způsobem je nejen příjemné, ale že jsem z toho všeho navíc i dost vzrušená. Bylo to prostě silnější než já.
Snažila jsem se to vydýchat a uklidnit se, ale marně. Ztrácela jsem kontrolu a nechápala, co se to proboha děje. Zaplavuje jakási zvrácená rozkoš právě z toho jaké to je odporné, nechutné, jak se mi to všude lepí a maže, jak příšerně smrdím. Tělem jak kdyby mi prostupovaly elektrické jiskřičky, moje v hovínkách zamatlaná pipina pulzuje jak pod nejlepší péčí mého přítele. No nebudu nikoho napínat. Je to šílené, nepochopitelné, ale je to realita. Já, .... já jsem se udělala. Ve vlastních výkalech. Vůbec to nechápu. Tam u toho křoví, když mi ta řídká matlanina zaplavila pipinu, bylo to tak odporné, že jsem se úplně klepala a málem i pozvracela. I při chůzi potom jsem se chvílemi úplně otřásla, jak mi to bylo odporné. A teď tohle. Já se v tom vzruším a dokonce tak silně, že se nakonec udělám.
Musela jsem se z toho všeho vypsat. Klidně mnou pohrdejte, ale já už to v sobě nedokážu dál dusit. A svěřit se nemám komu. Všichni okolo mě, rodina, kamarádi, mají názor, že dospělý to musí umět udržet. Tedy pokud nemá vyloženě průjem. Já průjem neměla a stejně jsem to neudržela a pokadila se. A navíc jak brutálně. Já měla kalhoty fakticky úplně plné. Měla jsem to všude. Přítel už vůbec nepřipadá v úvahu. Jeho názor jsem jednou slyšela ještě před tím, než se mi to stalo. Někde v rámci hovoru s kamarády poznamenal, že o ženskou, která se pokadí do kalhot, by si neotřel ani boty. Pro něj bych skončila. Jsem z toho celá zmatená a nevím, jak s tím budu žít dál. To jsem fakt vadná, že to jako dospělá neumím udržet. A o tom co následovalo už raději ani nemluvě.

Zdravím tu všechny. Do téhle diskuse jsem nakoukla náhodou tak dva roky nazpět. Dost jsem se tehdy podivila, o čem lidí dokáží diskutovat a nebo v tom hledat i potěšení. Teď je situace jiná. Potřebuju se někde svěřit se svým šíleným zážitkem z přednedávna. Ve svém okolí nemám komu. Akorát bych si vysloužila posměch a pohrdání. Je mi jasné, že si tu někdo bude nejspíš dělat dobře, ale nemohu jinak. Už to v sobě nedokážu dusit.
Stalo se to v září ještě před začátkem semestru. Vegetili jsme s přítelem na chalupě. Akorát že on musel z rodinných důvodů na dva dny pryč. Odjel ve čtvrtek a vracet se měl v sobotu odpoledne. Tak jsem si na pátek naplánovala výlet za kámoškou. Busem to k ní mám z chalupy asi půlhodinku. Strávily jsme pohodový den. Probíhala tam nějaká akce. Něco jako vinobraní, burčák nebo tak. Tak jsme ochutnaly a daly si ledascos dalšího dobrého. Kila si ani jedna nijak dramaticky hlídat nemusíme.
Když jsme šly na autobus, tak už jsem začínala cítit tlaky v břiše. Nechala jsem to v klidu. Na velkou chodím tak třikrát do týdne a tělo mi vždy dá dost času. Na proháněčky netrpím. Tentokrát jsem to bohužel podcenila. Situace se během cesty rychle zhoršovala. Začala jsem počítat minuty. Aby toho nebylo málo, tak se něco šustlo na silnici a dopravu tam policie řídila kyvadlově. Dalších pár minut zásek. Pak už to byl chvílemi takový tlak, že jsem se svírala půlky, mačkala zadeček do sedadla a málem se i modlila. Představa, že bych to v busu před lidma pustila do kalhot byla strašná. Nakonec jsem se rozhodla vystoupit dříve. On to ten bus trochu objíždí a dá se to vzít zkratkou přes pole. Slabá půlhodinka svižnější chůze. S přítelem jsem to chodívali dost často. Bude to bezpečnější.
Teď ještě byla otázka, zda zvládnu vystoupit a rovnou se nepodělat. Naštěstí se chvíli před zastavením ozvalo z mých útrob dvojí nebo trojí zaškrundání a tlak dost výrazně polevil. Hurá, vystoupit se povedlo bez úhony. Botky jsem sice na pochod nejlepší neměla, ale co. Kdyžtak půjdu bosa. S předchozím přítelem jsem si na to zvykla a docela si to i oblíbila. Teď jen zbývalo se dostat mimo domy do polí, kde už najdu úkryt pro úlevu. Vinou pohybu při chůzi se situace začala opět rychle zhoršovat až už byla kritická. Vlny úporného nutkání se vyprázdnit byly stále delší a silnější. Pauzy mezi se naopak zkracovaly. Byla jsem zoufalá. Tak ukrutně kadit jsem v životě nepotřebovala.
Konečně. Poslední domky jsou za mnou a teď už jen dosáhnout úkrytu. Mé oči doslova hypnotizovaly křoví, ke kterém jsem se pomalu přibližovala. Bohužel ho hypnotizovaly tak moc, že jsem si nedala bacha na cestu a blbě došlápla. A malér byl na světě. Pád jsem sice vybrala a balanc udržela, ale to druhé už ne. S hrůzou jsem vnímala, jak se do mých kalhotek navalila hromada teplé kašovité hmoty. Kdyby vedle mne v tu chvíli švihl blesk, tak bych se snad ani nehla. Stála jsem tak jako solný sloup a v hlavě mi rezonovala jediná myšlenka. Panebože, já jsem se pokadila. Za rok mám končit vysokou a teď tu stojím s plnýma kalhotama. To se mi snad zdá. To musí být zlý sen. Nechutný odér, který se začal linout z mých kalhot mi bohužel potvrdil, že to sen není. Že ono mazlavé teplo na půlkách a mezi nohama jsou opravdu produkty mého zažívání.
Říká se o mě, že si vím skoro vždycky rady. Tak teď to neplatilo. Stála jsem tam a nevěděla co počít. Nakonec jsem vyrazila k tomu křoví, že tam zkusím nějak opatrně dostat z kalhotek alespoň to nejhorší. Naštěstí nosím boxerky s delšími nohavičkami. Příteli se to moc líbí. Teď mi to pomáhalo. Delší nohavičky bránily úniku do kalhot. Bohužel ještě než jsem mohla začít věc řešit, tak se mé tělo rozhodlo po svém. Ucítila jsem opět rychle narůstající tlaky v břiše, křeče a pak už jsem jen bezmocně vnímala, jak se to ze mne valí ven. Druhá várka dílo zkázy dokonala. Bylo toho hodně a bylo to řidké. Ne jako že by průjem, ale taková lepkavá řídká břečka, kterou jsem ovšem měla úplně všude. Nejen po zadečku až k zádům bokům, ale taky skrz rozkrok až na spodek břicha. Zaplavila mne taková vlna bezmoci a potupy, že jsem se tam rozbulela, jak malá holka.