Kdy jste se naposledy pokakali
Čtení je to zajímavé, zážitek nezávidím. Nicméně ten popis zrovna neodpovídá tomu, že by jsi neměla průjem.
Takhle to začlo u mě že začátku mi z toho bylo na blití ale časem a pak když jsem o tom přemýšlela tak to bylo vzrušující. No a dnes už to občas pustím naschvál a udělám se u toho skoro vždy. Že začátku to byl divný pocit mít v 18 plně kalhoty, ale dnes už je to v pohodě.
Zdravím tu všechny. Do téhle diskuse jsem nakoukla náhodou tak dva roky nazpět. Dost jsem se tehdy podivila, o čem lidí dokáží diskutovat a nebo v tom hledat i potěšení. Teď je situace jiná. Potřebuju se někde svěřit se svým šíleným zážitkem z přednedávna. Ve svém okolí nemám komu. Akorát bych si vysloužila posměch a pohrdání. Je mi jasné, že si tu někdo bude nejspíš dělat dobře, ale nemohu jinak. Už to v sobě nedokážu dusit.
Stalo se to v září ještě před začátkem semestru. Vegetili jsme s přítelem na chalupě. Akorát že on musel z rodinných důvodů na dva dny pryč. Odjel ve čtvrtek a vracet se měl v sobotu odpoledne. Tak jsem si na pátek naplánovala výlet za kámoškou. Busem to k ní mám z chalupy asi půlhodinku. Strávily jsme pohodový den. Probíhala tam nějaká akce. Něco jako vinobraní, burčák nebo tak. Tak jsme ochutnaly a daly si ledascos dalšího dobrého. Kila si ani jedna nijak dramaticky hlídat nemusíme.
Když jsme šly na autobus, tak už jsem začínala cítit tlaky v břiše. Nechala jsem to v klidu. Na velkou chodím tak třikrát do týdne a tělo mi vždy dá dost času. Na proháněčky netrpím. Tentokrát jsem to bohužel podcenila. Situace se během cesty rychle zhoršovala. Začala jsem počítat minuty. Aby toho nebylo málo, tak se něco šustlo na silnici a dopravu tam policie řídila kyvadlově. Dalších pár minut zásek. Pak už to byl chvílemi takový tlak, že jsem se svírala půlky, mačkala zadeček do sedadla a málem se i modlila. Představa, že bych to v busu před lidma pustila do kalhot byla strašná. Nakonec jsem se rozhodla vystoupit dříve. On to ten bus trochu objíždí a dá se to vzít zkratkou přes pole. Slabá půlhodinka svižnější chůze. S přítelem jsem to chodívali dost často. Bude to bezpečnější.
Teď ještě byla otázka, zda zvládnu vystoupit a rovnou se nepodělat. Naštěstí se chvíli před zastavením ozvalo z mých útrob dvojí nebo trojí zaškrundání a tlak dost výrazně polevil. Hurá, vystoupit se povedlo bez úhony. Botky jsem sice na pochod nejlepší neměla, ale co. Kdyžtak půjdu bosa. S předchozím přítelem jsem si na to zvykla a docela si to i oblíbila. Teď jen zbývalo se dostat mimo domy do polí, kde už najdu úkryt pro úlevu. Vinou pohybu při chůzi se situace začala opět rychle zhoršovat až už byla kritická. Vlny úporného nutkání se vyprázdnit byly stále delší a silnější. Pauzy mezi se naopak zkracovaly. Byla jsem zoufalá. Tak ukrutně kadit jsem v životě nepotřebovala.
Konečně. Poslední domky jsou za mnou a teď už jen dosáhnout úkrytu. Mé oči doslova hypnotizovaly křoví, ke kterém jsem se pomalu přibližovala. Bohužel ho hypnotizovaly tak moc, že jsem si nedala bacha na cestu a blbě došlápla. A malér byl na světě. Pád jsem sice vybrala a balanc udržela, ale to druhé už ne. S hrůzou jsem vnímala, jak se do mých kalhotek navalila hromada teplé kašovité hmoty. Kdyby vedle mne v tu chvíli švihl blesk, tak bych se snad ani nehla. Stála jsem tak jako solný sloup a v hlavě mi rezonovala jediná myšlenka. Panebože, já jsem se pokadila. Za rok mám končit vysokou a teď tu stojím s plnýma kalhotama. To se mi snad zdá. To musí být zlý sen. Nechutný odér, který se začal linout z mých kalhot mi bohužel potvrdil, že to sen není. Že ono mazlavé teplo na půlkách a mezi nohama jsou opravdu produkty mého zažívání.
Říká se o mě, že si vím skoro vždycky rady. Tak teď to neplatilo. Stála jsem tam a nevěděla co počít. Nakonec jsem vyrazila k tomu křoví, že tam zkusím nějak opatrně dostat z kalhotek alespoň to nejhorší. Naštěstí nosím boxerky s delšími nohavičkami. Příteli se to moc líbí. Teď mi to pomáhalo. Delší nohavičky bránily úniku do kalhot. Bohužel ještě než jsem mohla začít věc řešit, tak se mé tělo rozhodlo po svém. Ucítila jsem opět rychle narůstající tlaky v břiše, křeče a pak už jsem jen bezmocně vnímala, jak se to ze mne valí ven. Druhá várka dílo zkázy dokonala. Bylo toho hodně a bylo to řidké. Ne jako že by průjem, ale taková lepkavá řídká břečka, kterou jsem ovšem měla úplně všude. Nejen po zadečku až k zádům bokům, ale taky skrz rozkrok až na spodek břicha. Zaplavila mne taková vlna bezmoci a potupy, že jsem se tam rozbulela, jak malá holka.
Vidíš Luci, tedy pokud sem ještě zajdeš, svěřila jsi se tu se svým dost drsným zážitkem a nic se nestalo. Nikdo se ti tu nesměje proto, že se ti tak moc chtělo na velkou, až si to nezvládla a pokadila se. A stejně tak tebou nikdo alespoň zatím neopovrhuje, protože ti to nakonec z nějakého důvodu začalo být příjemné a začalo tě to vzrušovat. Není proč. Když odečteme ty experty, co sem tapetují pořád ty samé hovadiny, tak minimálně část lidí sem zavítá právě proto, že chtěli svěřit s tím, co se jim stalo. Tvůj případ není vůbec nic výjimečného. Dost často to začne přesně ve stylu, to vydržím, přece nejsem malý/malá. Taky jsem si to myslel, když jsem se vracel od kamaráda ze skoro inženýrské pařby. Měli jsme po státnicích, ale ještě ne po promoci. A pak jsem tři čtvrtě hodiny šlapal domů oklikami ve stavu, který tu trefně popsal tuším Standa, zesraný jak batole. Jeden by fakt nevěřil, že je možné být zadělaný až na břicho, dokud to nezažije. Když je toho ale hodně a je to povětšinou řídké, tak to někam musí. Nakonec jsem byl za ty přes stehna těsné nohavice u šortek i vděčný, protože kdyby mi ta břečka jela dolů po nohách, bylo by to ještě horší. Takto se ta pohroma v kalhotách dala z nejhoršího zakrýt mikinou uvázanou kolem pasu, která zakryla ty mapy na zadku. Z pohledu čistě odborného je to, že se v určitém stádiu nutkání vyprázdníš proti své vůli, vlastně ochrana. Pohyby střev dokáží vytvořit takový tlak, že pokud by ti někdo bránil se vyprázdnit, tak hrozí perforace střev. Následná sepse dutiny břišní může být hodně vážná až fatální komplikace. Zapomeň proto na moudra typu, že to dospělý musí umět udržet. Za určitého stavu to zkrátka už nejde.
Jinak já po delší době taky něčím přispěju. Jsem u své starší sestry které je 25 a máme spolu skvělý vztah. Ona má takový domek v podhůří a teď se rozešla s přítelem tak bydlí sama. Takže jsem se za ní přijela podívat na víkend, zaběžkovat a tak. Takže abych se dostala k té nehodě po obědě jsme vyrazili na běžky já už jsem cestou kámošce řekla že mi nějak nesedl oběd a opravdu mi trochu bublalo v břiše ale dalo se to v klidu udržet. Pak když jsme byly tak 2,5 km od jejího domu tak jsem si začla říkat že mě to docela tlačí a mohla bych to před ní pustit. Tak jsme jeli vedle sebe ve stopě a já udělala jako že mě chytla křeč do břicha ona si toho hned všimla ale to jsem to ještě držela. Tak jsme hned hledali místo, protože to tam bylo frekventované tak to u cesty nešlo tak jsme sjeli z cesty kousek do houští ale když jsme tam zastavili tak přišel další tlak já si jen chytla břicho a už to že mě jelo. Termo to docela podrželo a přes oteplováky to nebylo vidět ale podle mého obličeje a zápachu to šlo poznat hned a sestra byla hodně zaskočená ale zároveň se mi snažila pomoci. No ty asi 2 kilometri k chatě byly docela zajímavé protože při každém pohybu se mi to matlalo po zadku. Když jsme dojeli k ní domů tak jsem hned zapadla do koupelny a ona přišla za mnou akorát když jsem se svlékala a viděla mě nahou a celou pokakanou ale byla úplně v klidu a jen se zasmála že takovýhle zážitek by čekala tak před 12 lety a ne teď ale jinak byla v pohodě já jsem se převlékla a teď už jsem v čistém. Kalhotky a termo jsem vyhodila obojího mám dostatek a prát se mi to nechtělo.
No natko tak to muselo být krásné jak se ti to matlalo a ta ostuda před sestrou prostě pecka. Uvažuješ před ní udělat ještě něco?
Před ní to asi prozatím stačilo aby jí to nebylo divné. Ale cestou zpátky uvažuju o ostudě před někým neznámým na benzince, nebo tak ale uvidíme. Jinak sestra mi to ještě dneska připomněla ale brala to z humorem.
Tak to chápu a doufám že ti to vyjde. Protože udělat to někde na benzince je docela hustý ale jednou jsem viděl že se to stalo holce ve frontě v obchodě a řeknu vám to je teprve něco. Už chvíli jsem viděl jak se kroutí a pak najednou to všechno pustila byl to krásný pohled. Tohle můžeš zkusit ale nechci nikoho nutit jen to tak nahazuji.
Tady si jeden borec pod nickem korkokluk sere do korkáčů a na nohy,to je panečku pásek.
Jo to je solidní hovado.
Jednou někdo napsal, že jsem megaúchyl, anebo největší úchyl, s kterým měl tu čest...Ale uvidíte, že to není pravda. Jen chci rozumně a slušně diskutovat a hledám k tomu cesty.
Ne, neseru. Jednoduše diskutuji.
Sme na chate len so sestrou a už pár dní som rozmýšľala, ako si užiť. Dnes mi zavolala kolegyňa a potrebovala niečo vedieť, no bola to vec, ktorú som musela zistiť, preto sme sa dohodli, že mi zavolá o 16:00. Viem, že je dochvíľna, a tak som si urobila plán. Išla som behať o pol tretej, počas behu som sa krásne pokakala, kým som dobehla domov sa mi to nádherne rozmazalo po nohavičkách a o to mi išlo. Behávam v športových nohavičkách a tam sa toho dosť zmestí a má sa to kde rozmazať. Bežecké, zimné legíny sú zas poriadne obtiahnuté, čiže aj keby človek nechcel, po takej nehode má prádlo kompletne ušpinené. Proste dobehla som takto domov, nenápadne som išla do kúpeľne, osprchovala som sa a pokakané nohavičky som dala na vaňu. Inšpirovala som sa zážitkom s kamoškou a uložila som ich tam tak, aby bolo na prvý pohľad vidieť, že sú pokakané. Aj legíny boli pošpinené a pohodila som ich vedľa vane. Bolo pár minút pred šestnástou a už som len čakala, že mi zazvoní telefón a keďže som ho nechala vonku, predpokladala som, že s ním dobehne sestra. Telefón zazvonil, sestra mi začala klopať, tak som jej povedala nech zdvihne a kolegyni povie, nech sekundu počká. Otvorila som dvere, zobrala telefón, išla k počítaču a v duchu som sa modlila, aby sestra vošla do kúpeľne, alebo nech si aspoň cez pootvorené dvere všimne tie nohavičky. Spoliehala som sa na to, že pochopí, že v tom zmätku som vybehla k telefónu a pozabudla som na nohavičky, že som ich proste zabudla zatiaľ schovať. Plán vyšiel úžasne. Vrátila som sa späť, sestra sa usmievala a bolo mi jasné, že vie, že som mala nehodu. Neodpustila si vtípky, tak sme sa trochu zabávali slovným pingpongom a keďže ho máme obe rady, vedela som, že keď ho neukončím a popri tom začnem prať, sestra bude svedkom môjho prania. Stalo sa a ja som si to nesmierne užila, bola som nádherne vzrušená.
Tak přesně něco takového chci zažít to muselo být skvělé
U alkoholu je ale ten problém, že tělo ho pak odbourává, spánek není kvalitní a hlavně pak přicházíš o možnost naplno všemi smysly tu ostudu prožít. Čili z tohoto pohledu je lepší tvůj lék :D Podle mě jsi tedy naopak ta největší frajerka, když to dokážeš bez alkoholu a užívat si tu ostudu plnými doušky. Navíc po alkoholu už to někdo může brát, jako že je to tvoje chyba, neměl jsi tolik pít. Zatímco o léku nikdo neví a když řekneš, že ses počůrávala jako dítě a občas se ti to stane i teď, tak tě nejspíš nikdo neodsoudí. U mě jsi prostě fantastická, tím jak se nebojíš si svá přání plnit v podobě reálných nehod. U mě pořád převažuje strach z ostudy, jak na ní bude reagovat okolí. Mužům se tohle přece "nestává".
Stopercentne súhlasím s tým čo píšeš, lebo je to tak. Alkohol síce je spoľahlivejší, ale znehodnocuje zážitok. Presne preto, lebo je to nehoda z vlastnej blbosti a to sa mi na tom nepáči, okrem toho aj otupuje zmysly a to je tiež nič-moc. I keď na tej opekačke som si to parádne užila, no už sa do toho nehrniem a aj napriek tomu, že by som to rada ešte raz zažila s kamoškami, z toho stále vycúvam. Veľmi intenzívne a veľmi rada si užívam takúto hanbu a už strácam zábrany ísť do akejkoľvek uveriteľnej nehody, no ono to nie je tým, že mám mega veľkú guráž a ani frajerka nie som, ono to je hlavne tým, že doposiaľ som mala šťastie na ľudí a to ma posmelilo. Naozaj som ešte nezažila negatívnu reakciu, no mnohokrát som zažila až neuveriteľne chápavý, milý prístup a srdečnú, takmer bezhraničnú snahu pomôcť. Uvedomujem si, že nám babám je asi viac tolerované, odpustené, ale verím, že pred priateľmi, by si si to mohol užiť aj ty. Veď priateľov si vyberáš, preto iste nemáš za priateľov blbcov.
No tak já jsem se přátelé posrala právě dneska a je to teda děsnej zážitek. Pracuju v open office a je nás tam 16, teď tedy díky Covidu míň, jsmě na dvě party. Měli jsme dneska poradu, měla bejt hodinová a nakonec to bylo skoro tříhodinový, šéfka ale nesnáší, když někdo v průběhu porady odchází i fakt jen na tři minuty na záchod. Už jsem byla celá zelená, křeče v břiše a zvedla se, že už fakt ale musim, tak po mně hodila pohled, že kam jako jdu, pět minut a končíme, to snad vydržíš, ne? Sedla jsem si zpátky, ale do minutky mě to chytilo znova, nestačila jsem se ani zvednout... měla jsem na sobě silonky, šaty a lodičky, plný kalhotky, teklo to ven, všecko komplet zesraný, i kancelářská židle, všichni začali ječet, šéfka taky a já brečet a jak jsem byla fakt ve stresu, ještě jsem se poblila, nepřála bych tohleto nikomu. Židli i koberec vyčistí, prej mi to dají k úhradě, já byla hotová, šla jsem domů a jak z toho mám ještě teď nervy, tak chodím na záchod furt a nevim, jestli budu schopná jít do práce.
Nebudeš a přijdeš o místo před Vánocemi.
6 krát
Reklama
Lucko, to teda musel být nářez. Ale zachovej klid a nezatěžuj se otázkami, jestli jako nejsi vadná, když jsi to nebyla schopná udržet. Vím, že to zní šíleně, ale ono se zas tak strašného nestalo. Prostě ses posrala, nic víc, nic míň. Nejsi první koho to potrefilo a nebudeš ani poslední. Sice to podle popisu byla fakt brutální nadílka, ale pořád jsou to jenom hovna. Umeješ se, oblečení do pračky a život jde dál. Taky jsem to párkrát zažil, protože jsem svého času trpěl na takové docela náhlé přepady, takže vím o čem je řeč, když se to nezvládne. Kdyby šlo všechno řešit vanou a pračkou, bylo by na světě krásně. Tvrzení, že to dospělý musí umět udržet je blbost. Peristaltika nejde vůlí ovládat, takže když se střeva rozhodnou, že to půjde ven, tak to prostě jde a neuděláš nic. Můžeš nějakou dobu bojovat, ale svěrač je jen sval a pokud se unaví, protože to trvá dlouho nebo je tlak příliš velký, tak povolí a je to v kalhotách.
Na to povědomí, že dospělý to přece musí umět udržet doplatila kdysi dávno moje kamarádka na vandru. Ona to byla moc fajn holka, kterou hned tak něco nerozhodilo, ale měla jednu zvláštnost. Nerada šla na velkou jinde než doma, v práci a dalších bezpečných místech. Proč to tak bylo sama nevěděla. Prostě to bylo někde v ní. Nebylo výjimkou, že třeba za ty čtyři dny vandru vůbec nešla a odbyla si to pak doma. Nedošla si v hospodě, kde už to na ní začalo jít. Pak si během návratu k tábořišti pořád myslela, že to ještě vydrží a že to zase ustoupí. Ale nejednou přišel takový nápor, že už to nedala a naprosto totálně se pokadila. On to už byl asi čtvrtý den, co nebyla, takže si asi dovedeš představit, jaká to byla nadílka. Bez přehánění, ta holka byla zesraná jak batole. Nevidět to na vlastní oči, tak by jeden skoro nevěřil, že se v tom spíše drobnějším těle může nastřádat taková forota.
Naštěstí jsme byli jen spolu sami dva a navíc jsme k místu táboření mohli jít volně krajinou a tak bezprostředně nehrozili čumilové a posměšky. Nevýhodou zase naopak bylo, že to trvalo přes tři čtvrtě hodiny, protože to přece jen byla trochu zacházka oproti chůzi po cestě a ona navíc nechtěla mašírovat tak rychle jako obvykle. Taky se snažila, aby se jí to tolik nematlalo mezi nohama a přes píču. To však vyústilo v další problém, protože postupem času se jí vlivem vypitých nápojů a asi i nervozity začalo chtít hodně moc i na malou a tak sváděla další boj se svým tělem. Sice byla totálně pokaděná, ale pustit to fakt nechtěla. Bohužel pár minut od místa táboření močák zvítězil a ona se do toho nadělení v kalhotách ještě navíc naplno počurala. Asi si jako holka dovedeš představit, co se odehrávalo v jejích kalhotách. Na ten pohled, jak jí to všechno teče po nohách, se jen tak nedalo zapomenout. Podobně jako ty se bezmocností až rozbrečela. Jak vidíš, mohlo s tebou být ještě hůře. U tebe to bylo úplně beze svědků a jak to vypadá, tak sis to nakonec i docela hezky užila :-)
U kamarádky bylo přitom všechno zaviněné tím, že byla přesvědčena, že je přece dospělá a musí to umět udržet. Stokrát se jí to povedlo a po stoprvé skončila s plnýma kalhotama. Vadná v tomto směru vskutku nejsi.
- Odpovědět
Pošli odkaz