Kdy jste se naposledy pokakali

Já jsem se dnes pokakala cestou od kámošky, začala jsem potřebovat už u ní ale řekla jsem si že to vydržím. No když jsem odcházela tak už jsem docela potřebovala ale řekla jsem si že to zvládnu domů to mám 15 minut, tak po 5 minutách jsem zjistila že to byla chyba ale už nebylo cesty zpět, šla jsem městem a nebylo kam si odskočit, kroutila jsem se ale držela jenže když jsem byla 5 minut od domu tak už jsem to nevydržela bylo toho fakt hodně myslela jsem že mi prasknou kalhotky a přes legíny to prosvítalo hned, naštěstí jsem nepotkala nikoho známého, a doma nikdo nebyl takže jsem se dala do pořádku.

Síce takáto nehoda sa mi mimovoľne ešte nestala, ale to úžasné vzrušenie zakončené orgazmom, poznám. Viem, že som trafená, no milujem hanbu po nehodách. Tiež si pripadám divne, že vďaka hanbe po pokakaní, pocikaní, prežívam tak nádherné pocity. Mám chvíľky, keď sa nad tým zamýšľam, prečo práve toto je pre mňa tak fantastický relax a sama seba za to odsudzujem, ale nedokážem sa toho vzdať, lebo aj to prispieva k tomu, že som stále uvoľnená, usmiata a život si doslova užívam.

Radši jsem to rozdělila. Nevím jak dlouhý to tu snese příspěvek.
Když jsem se pak trochu vzpamatovala a začala být schopná uvažovat, tak mi bylo jasné, že tohle už mohu řešit jedině ve vaně. Jinak se zprasím ještě víc než jsem. Musím s tím dojít na chalupu. Hrklo ve mě, když jsem si tu cestu uvědomila. Nemohu jít jako obvykle, protože tam je kus mezi domy. A já smrdím tak, že na metry daleko bude každému jasné, co se stalo. Musím oklikou, abych se k chalupě dostala odzadu přes les. Budu v tom o to déle, ale nedá se nic dělat. Zpočátku jsem zkoušela jít opatrně s nohama od sebe, abych alespoň trochu omezila ten "požitek", jak se mo to maže mezi nohama a přes pipinu. Brrrrr, to byl hnus. Ale to bych šla věčnost na navíc byla nápadná. Zatla jsem zuby a šla v rámci možnmostí normálně.
Tak proběhlo asi dvacet minut. Šla jsem už jakoby otupělá. Mechanicky jsem dávala nohu před nohu a snažila je nevnímat, jak si mi ta břečka všude matlá a ten příšerný puch, co se kolem mne šíří. Asi jsem chvílemi i trochu brečela. Proč proboha já? Proč zrovna já se musela takto ukrutně podělat do kalhot? Najednou se kousek ode mne hlučně zvedl bažant. Lekla jsem se ukrutně. Srdce se mi málem zastavilo. Zato něco jiného se dalo do pohybu. Mé útroby ještě něco přidaly do kalhot. Neřešila jsem to. Byla jsem tak zřízená, že to už bylo jedno.
Něco se ale změnilo. Jak když to leknutí ve mě přecvakne vypínač. Najednou mne začala zaplavovat jakási zvláštní euforie nebo jak bych to nazvala. Neumím to úplně popsat. K svému zděšení jsem se přistihla při myšlenkách, že to vlastně není až taková hrůza. Ulevilo se mi, je to příjemně měkké, hřeje to. Samozřejmě jsem se lekla, na co to proboha myslím. Podělala jsem se, mažu se ve výkalech, smrdím na metry okolo. Ne, není to příjemné, je to odporné. Jenže čím víc jsem se snažila zapudit myšlenky, že by se mi celá ta šálená situace mohla nějakým zvláštním způsobem líbit, tím se vracely silněji. Šokovaná jsem si musela přiznat, že mi to nějakým zvráceným způsobem je nejen příjemné, ale že jsem z toho všeho navíc i dost vzrušená. Bylo to prostě silnější než já.
Snažila jsem se to vydýchat a uklidnit se, ale marně. Ztrácela jsem kontrolu a nechápala, co se to proboha děje. Zaplavuje jakási zvrácená rozkoš právě z toho jaké to je odporné, nechutné, jak se mi to všude lepí a maže, jak příšerně smrdím. Tělem jak kdyby mi prostupovaly elektrické jiskřičky, moje v hovínkách zamatlaná pipina pulzuje jak pod nejlepší péčí mého přítele. No nebudu nikoho napínat. Je to šílené, nepochopitelné, ale je to realita. Já, .... já jsem se udělala. Ve vlastních výkalech. Vůbec to nechápu. Tam u toho křoví, když mi ta řídká matlanina zaplavila pipinu, bylo to tak odporné, že jsem se úplně klepala a málem i pozvracela. I při chůzi potom jsem se chvílemi úplně otřásla, jak mi to bylo odporné. A teď tohle. Já se v tom vzruším a dokonce tak silně, že se nakonec udělám.
Musela jsem se z toho všeho vypsat. Klidně mnou pohrdejte, ale já už to v sobě nedokážu dál dusit. A svěřit se nemám komu. Všichni okolo mě, rodina, kamarádi, mají názor, že dospělý to musí umět udržet. Tedy pokud nemá vyloženě průjem. Já průjem neměla a stejně jsem to neudržela a pokadila se. A navíc jak brutálně. Já měla kalhoty fakticky úplně plné. Měla jsem to všude. Přítel už vůbec nepřipadá v úvahu. Jeho názor jsem jednou slyšela ještě před tím, než se mi to stalo. Někde v rámci hovoru s kamarády poznamenal, že o ženskou, která se pokadí do kalhot, by si neotřel ani boty. Pro něj bych skončila. Jsem z toho celá zmatená a nevím, jak s tím budu žít dál. To jsem fakt vadná, že to jako dospělá neumím udržet. A o tom co následovalo už raději ani nemluvě.

Zdravím tu všechny. Do téhle diskuse jsem nakoukla náhodou tak dva roky nazpět. Dost jsem se tehdy podivila, o čem lidí dokáží diskutovat a nebo v tom hledat i potěšení. Teď je situace jiná. Potřebuju se někde svěřit se svým šíleným zážitkem z přednedávna. Ve svém okolí nemám komu. Akorát bych si vysloužila posměch a pohrdání. Je mi jasné, že si tu někdo bude nejspíš dělat dobře, ale nemohu jinak. Už to v sobě nedokážu dusit.
Stalo se to v září ještě před začátkem semestru. Vegetili jsme s přítelem na chalupě. Akorát že on musel z rodinných důvodů na dva dny pryč. Odjel ve čtvrtek a vracet se měl v sobotu odpoledne. Tak jsem si na pátek naplánovala výlet za kámoškou. Busem to k ní mám z chalupy asi půlhodinku. Strávily jsme pohodový den. Probíhala tam nějaká akce. Něco jako vinobraní, burčák nebo tak. Tak jsme ochutnaly a daly si ledascos dalšího dobrého. Kila si ani jedna nijak dramaticky hlídat nemusíme.
Když jsme šly na autobus, tak už jsem začínala cítit tlaky v břiše. Nechala jsem to v klidu. Na velkou chodím tak třikrát do týdne a tělo mi vždy dá dost času. Na proháněčky netrpím. Tentokrát jsem to bohužel podcenila. Situace se během cesty rychle zhoršovala. Začala jsem počítat minuty. Aby toho nebylo málo, tak se něco šustlo na silnici a dopravu tam policie řídila kyvadlově. Dalších pár minut zásek. Pak už to byl chvílemi takový tlak, že jsem se svírala půlky, mačkala zadeček do sedadla a málem se i modlila. Představa, že bych to v busu před lidma pustila do kalhot byla strašná. Nakonec jsem se rozhodla vystoupit dříve. On to ten bus trochu objíždí a dá se to vzít zkratkou přes pole. Slabá půlhodinka svižnější chůze. S přítelem jsem to chodívali dost často. Bude to bezpečnější.
Teď ještě byla otázka, zda zvládnu vystoupit a rovnou se nepodělat. Naštěstí se chvíli před zastavením ozvalo z mých útrob dvojí nebo trojí zaškrundání a tlak dost výrazně polevil. Hurá, vystoupit se povedlo bez úhony. Botky jsem sice na pochod nejlepší neměla, ale co. Kdyžtak půjdu bosa. S předchozím přítelem jsem si na to zvykla a docela si to i oblíbila. Teď jen zbývalo se dostat mimo domy do polí, kde už najdu úkryt pro úlevu. Vinou pohybu při chůzi se situace začala opět rychle zhoršovat až už byla kritická. Vlny úporného nutkání se vyprázdnit byly stále delší a silnější. Pauzy mezi se naopak zkracovaly. Byla jsem zoufalá. Tak ukrutně kadit jsem v životě nepotřebovala.
Konečně. Poslední domky jsou za mnou a teď už jen dosáhnout úkrytu. Mé oči doslova hypnotizovaly křoví, ke kterém jsem se pomalu přibližovala. Bohužel ho hypnotizovaly tak moc, že jsem si nedala bacha na cestu a blbě došlápla. A malér byl na světě. Pád jsem sice vybrala a balanc udržela, ale to druhé už ne. S hrůzou jsem vnímala, jak se do mých kalhotek navalila hromada teplé kašovité hmoty. Kdyby vedle mne v tu chvíli švihl blesk, tak bych se snad ani nehla. Stála jsem tak jako solný sloup a v hlavě mi rezonovala jediná myšlenka. Panebože, já jsem se pokadila. Za rok mám končit vysokou a teď tu stojím s plnýma kalhotama. To se mi snad zdá. To musí být zlý sen. Nechutný odér, který se začal linout z mých kalhot mi bohužel potvrdil, že to sen není. Že ono mazlavé teplo na půlkách a mezi nohama jsou opravdu produkty mého zažívání.
Říká se o mě, že si vím skoro vždycky rady. Tak teď to neplatilo. Stála jsem tam a nevěděla co počít. Nakonec jsem vyrazila k tomu křoví, že tam zkusím nějak opatrně dostat z kalhotek alespoň to nejhorší. Naštěstí nosím boxerky s delšími nohavičkami. Příteli se to moc líbí. Teď mi to pomáhalo. Delší nohavičky bránily úniku do kalhot. Bohužel ještě než jsem mohla začít věc řešit, tak se mé tělo rozhodlo po svém. Ucítila jsem opět rychle narůstající tlaky v břiše, křeče a pak už jsem jen bezmocně vnímala, jak se to ze mne valí ven. Druhá várka dílo zkázy dokonala. Bylo toho hodně a bylo to řidké. Ne jako že by průjem, ale taková lepkavá řídká břečka, kterou jsem ovšem měla úplně všude. Nejen po zadečku až k zádům bokům, ale taky skrz rozkrok až na spodek břicha. Zaplavila mne taková vlna bezmoci a potupy, že jsem se tam rozbulela, jak malá holka.

Jinak já po delší době taky něčím přispěju. Jsem u své starší sestry které je 25 a máme spolu skvělý vztah. Ona má takový domek v podhůří a teď se rozešla s přítelem tak bydlí sama. Takže jsem se za ní přijela podívat na víkend, zaběžkovat a tak. Takže abych se dostala k té nehodě po obědě jsme vyrazili na běžky já už jsem cestou kámošce řekla že mi nějak nesedl oběd a opravdu mi trochu bublalo v břiše ale dalo se to v klidu udržet. Pak když jsme byly tak 2,5 km od jejího domu tak jsem si začla říkat že mě to docela tlačí a mohla bych to před ní pustit. Tak jsme jeli vedle sebe ve stopě a já udělala jako že mě chytla křeč do břicha ona si toho hned všimla ale to jsem to ještě držela. Tak jsme hned hledali místo, protože to tam bylo frekventované tak to u cesty nešlo tak jsme sjeli z cesty kousek do houští ale když jsme tam zastavili tak přišel další tlak já si jen chytla břicho a už to že mě jelo. Termo to docela podrželo a přes oteplováky to nebylo vidět ale podle mého obličeje a zápachu to šlo poznat hned a sestra byla hodně zaskočená ale zároveň se mi snažila pomoci. No ty asi 2 kilometri k chatě byly docela zajímavé protože při každém pohybu se mi to matlalo po zadku. Když jsme dojeli k ní domů tak jsem hned zapadla do koupelny a ona přišla za mnou akorát když jsem se svlékala a viděla mě nahou a celou pokakanou ale byla úplně v klidu a jen se zasmála že takovýhle zážitek by čekala tak před 12 lety a ne teď ale jinak byla v pohodě já jsem se převlékla a teď už jsem v čistém. Kalhotky a termo jsem vyhodila obojího mám dostatek a prát se mi to nechtělo.

Sme na chate len so sestrou a už pár dní som rozmýšľala, ako si užiť. Dnes mi zavolala kolegyňa a potrebovala niečo vedieť, no bola to vec, ktorú som musela zistiť, preto sme sa dohodli, že mi zavolá o 16:00. Viem, že je dochvíľna, a tak som si urobila plán. Išla som behať o pol tretej, počas behu som sa krásne pokakala, kým som dobehla domov sa mi to nádherne rozmazalo po nohavičkách a o to mi išlo. Behávam v športových nohavičkách a tam sa toho dosť zmestí a má sa to kde rozmazať. Bežecké, zimné legíny sú zas poriadne obtiahnuté, čiže aj keby človek nechcel, po takej nehode má prádlo kompletne ušpinené. Proste dobehla som takto domov, nenápadne som išla do kúpeľne, osprchovala som sa a pokakané nohavičky som dala na vaňu. Inšpirovala som sa zážitkom s kamoškou a uložila som ich tam tak, aby bolo na prvý pohľad vidieť, že sú pokakané. Aj legíny boli pošpinené a pohodila som ich vedľa vane. Bolo pár minút pred šestnástou a už som len čakala, že mi zazvoní telefón a keďže som ho nechala vonku, predpokladala som, že s ním dobehne sestra. Telefón zazvonil, sestra mi začala klopať, tak som jej povedala nech zdvihne a kolegyni povie, nech sekundu počká. Otvorila som dvere, zobrala telefón, išla k počítaču a v duchu som sa modlila, aby sestra vošla do kúpeľne, alebo nech si aspoň cez pootvorené dvere všimne tie nohavičky. Spoliehala som sa na to, že pochopí, že v tom zmätku som vybehla k telefónu a pozabudla som na nohavičky, že som ich proste zabudla zatiaľ schovať. Plán vyšiel úžasne. Vrátila som sa späť, sestra sa usmievala a bolo mi jasné, že vie, že som mala nehodu. Neodpustila si vtípky, tak sme sa trochu zabávali slovným pingpongom a keďže ho máme obe rady, vedela som, že keď ho neukončím a popri tom začnem prať, sestra bude svedkom môjho prania. Stalo sa a ja som si to nesmierne užila, bola som nádherne vzrušená.

U alkoholu je ale ten problém, že tělo ho pak odbourává, spánek není kvalitní a hlavně pak přicházíš o možnost naplno všemi smysly tu ostudu prožít. Čili z tohoto pohledu je lepší tvůj lék :D Podle mě jsi tedy naopak ta největší frajerka, když to dokážeš bez alkoholu a užívat si tu ostudu plnými doušky. Navíc po alkoholu už to někdo může brát, jako že je to tvoje chyba, neměl jsi tolik pít. Zatímco o léku nikdo neví a když řekneš, že ses počůrávala jako dítě a občas se ti to stane i teď, tak tě nejspíš nikdo neodsoudí. U mě jsi prostě fantastická, tím jak se nebojíš si svá přání plnit v podobě reálných nehod. U mě pořád převažuje strach z ostudy, jak na ní bude reagovat okolí. Mužům se tohle přece "nestává".