Vzrušuje mě, když mladá žena něco rozšlápne

Poněkud jasněji jsem v tom měl, když nás učitelka jednou vzala na zahradu a tam jsme na houpačce, na takové té kládě uprostřed podepřené, dělali pokusy, kdo je těžší a kdo koho převáží. Nakonec se na jeden konec houpačky posadila také učitelka, a zkoušeli jsme , kolik žáků je na druhém konci houpačky potřeba na to, aby jejich celkovou váhou učitelku převážili. Postupně nás na druhé straně houpačky přibývalo. Seděli jsme na jednom konci už dokonce čtyři žáci, ale učitelka nás všechny svou váhou stále ještě převažovala a my jsme se třepetali nahoře ve vzduchu. Zdálo se nám neuvěřitelné, že je paní učitelka tak těžká, že ani celková váha čtyř žáků ji nepřeváží... Teprve až nás bylo pět žáků na jedné straně houpačky, tak jsme konečně paní učitelku převážili.

Dokonce si vzpomínám, že ani dupáním jsem tehdy ořech nerozlousknul, musel jsem na něm skákat. Pod učitelkama to na rozdíl od nás hlasitě praskalo, učitelky si toho ani nevšímaly, každá z nich zřejmě považovala za naprosto samozřejmé a logické, že její váha musí takový ořech vždycky a s přehledem rozdrtit jak nic. Pod váhou každé z učitelek každý ořech hlasitě křupl a z ořechu pokaždé nezbylo nic, než jen placička z rozdrceného jádra a rozlámané skořápky.

Pamatuji si, když jsme byl předškolák, jak jsme byli na vycházce v mateřské školce a s námi byly vždy dvě mladé učitelky. Procházeli jsme ořechovou alejí, kde na zemi byla spousta spadaných ořechů. Fascinovalo mne, jak pod váhou každé z učitelek vlašský ořech snadno praskl a divil se přitom, jak jsou učitelky oproti nám dětem těžké. Naše dvě učitelky si ani nevšímaly toho, jak pod jejich botama a pod váhou každé z nich křupaly vlašské ořechy jak nic, zatímco my děti jsme je zkoušely napodobovat, ale pode mnou ořech vždy vydržel celý, nebyl jsem schopen svojí váhou ořech rozdrtit, musel jsem na něj silně dupnout, zatímco učitelce stačilo jen na něj našlápnout.

Elisko, uz jsem to tu resil, ale zeptam se i tebe...Libi se mi, kdyz se pod vahou zeny neco prohne. Treba lavicka, nebose rozjedou nohy zidle, kdyz na ni dosedne. Nemas nejake podobne zazitky?

Jako malý kluk jsem jednou viděl, jak moje teta ve věku asi asi 50 let, na dvorku svého domu zašlápla svého menšího psa, který předtím pokousal jejího vnuka, kterého měla doma na opatrování. Teta, která měla na nohách gumáky, se tehdy velice rozčílila, a potom jedno své chodidlo napřed položila na hrudní koš toho psa. aby nemohl utéci. Pak už jen dostoupla, zvedla druhou nohu, a tak na psa přenesla celou váhu svého těla. Zřetelně jsem slyšel, jak v tom psovi zapraskala žebra a viděl jsem, jak se jeho hrudní koš pod váhou tety zploštil. Pes ve smrtelné křeči zatřepal zadníma nohama a byl mrtev. Fascinovaně jsem na to hleděl a cítil při tom velký respekt před váhou dospělého člověka.

Jsem 58 letá z Prahy a ráda chodím bosa po špinavé zemi před lidmi,rošlapovat nic nechci.

Když mi bylo asi 6 let, viděl jsem, jak prodavačce při doplňování zboží něco upadlo na zem pod nohy. Nevšimla si toho a šlápla na to. Fascinovalo mě, jak vůbec nezaznamenala, že na něco stoupla. Normálně dál došlapovala, až to svou vahou rozmáčkla na placku.

Po delší přestávce jsem zpět, nové příhody žádné protože COVID...

No pravda je, že když jsem dřív pracovala ve školce, tak jsme tam měli focení. a Děti se tam fotili na takový malý dětsky motorce.. No a pana fotografa nenapadlo nic lepšího, než abych se na ní vyfotila taky:D Tak jsem si řekla proč ne :D Jako vrzala podemnou docela dost a kdybych na ní seděla dýl, asi by bylo po motorce:D Dokonce si myslím, že bych tu fotku někde i našla :D

Moniko, kdyz vazis 80 kilo, nenechala jsi po sobe nekde treba dulky v podlaze, kdyz jsi mela na nohou podpatky? Ted to bohuzel moc nejde, ale jinak rad chodim do jednoho kramu, kde maji vsude na zemi lino a zeny v tom linu nechavaji dulky, kdyz se po nem projdou v podpatcich. Za chvili ty dulky zase zmizi, ale pohled je to krasnej.