Totální endoprotéza kyčle
Zdravím holky! Tak se taky pochlubí. Máme tady od večera hnusnou ledovku, sedím doma. Protože třídíme odpad, máme na balkoně kbelík na tuky a oleje, který fasujeme ve sběrném dvoře. Když je plný, dají nám nový. Vařím, mám tuk na vylití, tak se v gumových pantoflích rozběhnu na balkón ... A!!!! První krok z jediného schodu a jedu jak po mýdle. V mžiku ležím na zádech, loket ztlumil náraz hlavy o schodek. První co mi proletělo hlavou, dobrý, kyčle nebolí. Narazila jsem si fest zadek, loket odřený a modřina, trochu cítím asi natažený sval na přední straně stehen. Po čtyřech jsem vlezla do bytu i se žlutým kýblem a celou dobu si říkám, dobrý, kyčle drží. Manžel spal po noční, ani nechci domyslet, co by bylo, kdyby při mně nestáli všichni svatí. A to venku koukám pod nohy, bojím se každého zmrazku a rozplácnu se v tričku na balkoně :D
Tedy Pájjo, až se mi zatajil dech. Já už mám pár pádů za sebou (poslední nedávno), tak si umím představit to leknutí a následné zkoumání, zda klouby vydržely. Tak hlavně, že to nedopadlo hůř, ostatní se zahojí. I když si člověk dává sebevětší pozor, tak v nečekaném momentě...PRÁSK a je to :(
Pájjo a máš to za sebou! První pád je, podle mé zkušenosti, ten nejhorší v tom, že se strašně lekneš, co se stalo - jestli se nic nestalo kyčli. Ne, že by ty ostatní byly míň strašný a míň se lekneš, ale ten první je prostě první. Je strašně dobře, že se ti nic nestalo. Časem se tomu i zasměješ - protože to dobře dopadlo. Ali, vzpomínám, jak jsi tu popisovala pád, kdy tě manžel táhl za šňůrku u bundy skřípnutou ve dvířkách auta - nebo tak nějak to mám v hlavě. Jestli ne, oprav mě. Při mém posledním pádu jsem si odřela koleno přes rifle. Kalhoty byly bez poskvrnky a já koleno do krve. Tak se Pájjo opatruj a bude to brzo dobrý :-)
Věrko, přesně tak to bylo. Manžel mě tenkrát vysadil před Billou a jel zaparkovat - i s mou šňůrkou od bundy skřípnutou ve dveřích. Můj křik neslyšel a nebýt duchapřítomnosti jakéhosi pána, který mu skočil na kapotu, tak je asi po mně. V tom šoku mě vůbec nenapadlo, že mám tu bundu rychle ze sebe sundat a nechat ji odjet i s manželem. Popravdě to byl můj nehorší zážitek.
Věrko, kdepak, tohle byl pád číslo 6. První byl když jsem sotva odložila berle, v Lidlu, světlá podlaha, kulička hroznového vína! Druhý, to se mi smekla noha ani nevím jak z obrubníku, když jsem chtěla přejít cestu. Rozbité koleno, sedřená celá holeň, naražená žebra a rameno, to i hezky odřené. Byl květen, teplo, sukně a tričko. Kyčle v pohodě, žebra jsem cítila několik týdnů. Pak pád č. 3, ani nevím jak, smekla se mi bota a neustála jsem ho. Při 4. jsem letěla přes půl pokoje, tvrdý dopad na vinyl podlahu, ale co čekat, když děláte několik věcí naráz a necháte vysavač mezi dveřmi. Modřina jak dvě dlaně na stehně a sedřená ruka. Pětka doma v předsíni, zakopla jsem o vlastní nohu, odneslo to koleno a dlaně. Na strany 4 : 2 vede práva kyčel. Po včerejšku bolí levá strana zadku víc, tak skórovala levá. A klepu na zuby, že vždy kyčle vydržely. Nejenom první, ale každý si pamatuji do detailu :D
Pájjo, tedy to "vedeš na body" :-) Já si pamatuju 4 a jak ty píšeš, každý do detailu. První byl doma v kuchyni, kdy jsem si málo odšoupla židli od stolu a při vykročení doprava jsem nechala pantofel mezi nohou od stolu a nohou od židle. Pád na podlahu v kuchyni byl okamžitý, rychlý a nikdy pak jsem nebyla tak na sebe naštvaná. Tři ostatní byly venku a vždy jsem zřejmě na něco šlápla a noha se mi smekla, protože jdeš - nic se neděje - a letíš. Při druhém jsem šla na autobus, to jsem se ještě zvedla, oprášila kabát a šla, ale třetí a čtvrtý to jsem už zůstala sedět na zemi a čekala až mi někdo zvedne. Máš pravdu, to nejde zapomenout :-). Ali, vzpomínám, jak jsi to popisovala už s odstupem času a jak to umíš - smály jsme se tomu protože se ti nic s tepkou nestalo (Pájjo, klepu na zuby). Dívky, ať přežijeme pády a neopouští nás humor. Alespoň tady se zasmějem!
Evo, teď jsem hledala a našla jsem návod k použití. Tedy na to bych potřebovala odborný výklad s ukázkami. Vypadá to dobře, ale nepochopila bych tak, abych to mohla sama používat.
Táni ano to je on, v balení jsou čtyři elektrody. Po určité době přestanou lepit, objednávám postupně další ,originální od Beuer, jsou po 8 kusech. Syn mi jednou objednal ty náhradní lepící elektrodky až z Číny,ve snaze ušetřit,ale ty mi tak nevyhovovaly..Pro mne je tento přístrojek moc důležitý,jak jsem popsala, opravdu pomáhá, uvolnuje stažené svalstvo...Chodila jsem trvale na rehabilitace elektroléčbu dávají mi Interferenční proudy + VACO jako klasická elektrika,ale jde přes přísavky..Moc fajn,ale když jsem mimo dosah ,na dovolené.,.tak co ?.Tak jsem našla náhradu...Já trávila tolik dovolených s chozením na injekce ,infuze, paralyzovaná.Dříve i roky kortikoidy k páteři -speciální aplikace u ortopeda ve Vídni..Ty braly bolest,,ale určitě nic přínosného...Ale ted už je vše přijatelné...Jinak recenze tohoto elektrostimulátoru můžeš vygooglit..Pa a jsme tu pro nás.
Evo, před časem jsi tu psala o domácí elektroléčbě. Ptala jsem se tě na ovládání doma. Neodepsala jsi. Jestli můžeš, napiš. Měla bych zájem, ale chtěla bych vědět, co s tím.
Evi, tak já už si načetla, zjistila a objednala. Měly by tam být 4.elektrody.Stojí to necelých 1400Kč. Tak jsem zvědavá. Určitě nezaškodí a třeba pomůže. Je tam široká škála pomoci.
ahoj holky! Evi1 - děkuji za úúúžasný tip! Hned jsem zkoukla :https://www.exasoft.cz/beurer-em-49-svalovy-a-nervovy-elektrostimulator_d202407.html. Nevím, jestli je to on, ale asi ano.
Jen na obrázku to vypada jako (dřívější) mobilní telefon, tak nevím, jak to asi pracuje? Když jsem viděla např. ty, které jsou na ramena, kolena, kotníky ap., tak tam vždycky byl nějaký připínací pás, tady netuším, jak to pracuje. Možná jsou přibaleny nějaké elektrody nebo nevím..napíšeš?
Hned bych si to koupila, není to drahé a pokud pomůže...bylo by to moc fajn!
Díky Evi! Holky čauky zatím!
Ještě si dovolím tento odkaz ,vědecký dokument vysvětlení vzniku bolesti na YouTube,zadat- Skrytý svět fascií.. - Dokument CZ HD (2019)
Alenko-jsi odvážnější než já ,která jsem na váhu ještě letos nevlezla.. Ale prohřešky bezpečně odhalí oblečení .Potupy se mi dostalo právem za mé lenošení a prohřešky v jídelníčku když mi nyní přišly krásné starorůžové džíny ,na které jsem se těšila jak krteček na kalhotky .Zip jsem nedopla, manžel děl abych objednala větší. Jako kdyby mne neznal -beru do ruky na sebe bič a začíná akce s kily navíc pryč!!**Cvičení samozřejmě patří nejen k hubnutí, ale k nám TEPkařkám ...Já mám svůj mix-dr. Smíšek SM Systém,Mojžíšovou-známých10cviků,5Tibetanů.Pak jsou profesionální stránky s cvičebními videi a zdravotní potíže všeho druhu **https://www.fyzioklinika.cz/navody-na-cviceni-vse/boli-me/kycel#navod** Už sem dávala Pájja..
Ale já Vám chci hlavně napsat děvčata o mém společníkovi.. Ne nespletla jsem si stránky. Denně mi dělá společnost Elektrostimulátor BEURER EM 49 - Svalový a nervový elektrostimulátor Disponuje třemi základními funkcemi, které lze při použití kombinovat:Elektrická stimulace nervových drah (TENS)Elektrická stimulace svalové tkáně (EMS)Masážní účinek vyvolaný elektrickými signály. ZÁSADNĚ ,pozitivně ovlivnil mé bolesti zad. Spolehlivě simuluje rehabilitační elektroléčbu- Interferenční proudy ,znáte všechny...Používám už 2roky-každé ráno když sedím u notebooku,nebo s knihou během dne..Pořídila jsem i synům .Dělá mi nezbytnou společnost v lázních, ač tam jsou celý den rehabilitace, aplikovala jsem si i na posteli v nemocnici po operaci. Nemá kontraindikace.. .Takže Věrko ,Alenko Vy jste zminovaly své současné potíže se zády- vřele doporučuji. Mám chronické potíže se zády už od 30let..Až ty poslední dva roky je lépe, opravdu snesitelně..I velký účinek pro mne má Brachyradiumterapie v lázních Jáchymov.Tak dívky- howgh . Eva
Evo, hledala jsem také. Je to zajímavé a když píšeš, že to máš vyzkoušené, věřila bych tomu. Jen se ještě zeptám, kdo ti ty elektrody na záda nasadí. Nebo ještě jak poznáš, kam je nasadit. To se dá vyčíst z návodu? Pro mě by to muselo být v češtině. Já mám teď na rehabilitaci jednu elektrodu dost vysoko /musí mi rozepnout podprsenku) a druhou v bederní části (je to na bedra, jak jsem se ohnula). Někdy zase mívám spíš na "si" skloubení obě na zadku pod sebou - nebo tak nějak. Víš, jde mi o to, jestli bych poznala, kam to dát. Chce to asi i zkušenost a praxi, že.
Evi, díky, také mrknu na tvého "společníka". Zní to celé nejen zajímavě, hlavně ale nadějně, protože už to máš vyzkoušené.
Pájjo, ..."já už nemusím, já už ho vidím" ... :)
Děvčata, teď už ale něco osobního o mně, což berte jako odstrašující příklad. Kdo mě tu zná, tak ví, že mě nebaví rotoped, že dávám přednost pohybu venku. Pře svými operacemi jsme s manželem provozovali vysokohorskou turistiku v Alpách, zdolávali obrovská "převýšení", mnohdy v nebezpečných oblastech za pomoci řetězů, lan a skob. Pokud šlo o něco opravdu "velkého", tak parta s průvodcem, kdy jsme vyráželi v 5 hod. ráno, abychom se včas vrátili. Trénovali jsme na Brdech, kde máme chalupu, a to i v zimě - na sněžnicích. Bavilo nás to a byli jsme fyzicky i psychicky fit. Po mých TEP už nám zbyly jen ty Brdy. I to byla nádhera, když jsem se se konečně rozchodila. Než jsem se ovšem rozchodila, tak mimo jiné problémy, mě dost bolestivě brala bederní část páteře. Tenkrát říkal operatér, že mám ochablé svaly po tom dlouhém (2letém) nechození a sám mi ukázal cviky. Když vše pominulo a já začala normálně chodit, byla jsem až euforicky šťastná. Teď jde ale jen o pár měsíců, kdy jsem se NEPOHYBOVALA tak, jak jsem zvyklá, a je to tady: bederka a bolest. Stačí si pár minut sednout a je to dobré (jako kdysi). Jenže mnohdy není kde. Včera jsem nebyla schopná dokončit malý nákup v Déemku a několikrát i procházku (nejdřív jsem to nebrala vážně). Navíc jsem dnes našla odvahu se zvážit. Další šok. Děvčata, já se snad po 11ti letech začnu znovu učit chodit? Stačilo pár měsíců a vše, co bylo roky v pohodě, je v pr....? Tak teď nevím. Kdyby tu u nás teď pořád jen nepršelo... Všechny vás zdravím a neberte si ze mě příklad. Kdybych si tenkrát psala deníček, tak bych si pamatovala to cvičení, zejména na stehenní svaly? Snad poradíte, každopádně jdu hledat na internetu...
Zdravím všechny.Tak už konečně po měsíci lednu převzal žezlo měsíček únor .Vzduch voní jarní předzvěstí. Po stagnaci, kdy ještě u mne rok co rok celý leden dobíhá vánoční lenošení a obžérství ,zimní hybernace-super. Už jsem se medvědice konečně probudila a jedu v jiném módu !!Začala jsem běhat venku s holemi , doma intenzivně cvičit, chci přivítat jaro v kondici. Šatník si obohacuji novými kousky z Eshopů. Motivuje mne to k shození aspon 4 kil co mám navíc.Loučím se s buchtózním jídelníčkem-ale nerada.. Mé tankiny čekají na vstup do bazénu. Kupuji semínka letniček,zeleniny..Je třeba si dělat radost..Táno mám za to že musí během března nemocnice otevřít pro pacienty s plánovanými zákroky. A ty jsi na řadě.! A dočkáš se stavu kdy Ti bude TEP kyčle připomínat jako mně jen jizva, jinak nevím že mám implantát....Hlavně at už umožní dětem chodit do školy.!!To je zásadní! Eva
Náhodou Ali, to prase mě rozesmálo! Asi bych nevěřila, kdyby se mi to stalo..haha.
Tuhle diskuzi čtu postupně od začátku, takže záchyt je široký. (:-)).
Tu knížku mám v hlavě. Uvidíme. A děkuji za podporu. Hezký den!
ahoj holky, chodím tu často a ráda. Vždycky se tu nadchnu. Plno povzbuzení, legrace a dobrých zpráv
Pořád si říkám, až já jednou budu psát z té druhé strany - tedy ne jako čekající.
Kéžbych měla štěstí, jako vy všechny. Já si moc stará nepřipadám, moc bych ještě chtěla sportovat.
Jsme sportovní rodina a teď celou rodinu brzdím, protože nemůžu nic, než od auta domů a od auta do práce. Manžel se mnou pokorně sedí doma. A čeká. Jako já. Já se snažím nelpět. Už nečekám na telefon a nesludji horlivě zprávy, jak to v nemocnicích neubývá. Myslím, že než všechno zabere a něco se změní uteče ještě hodně vody, klidně i rok. Říkám si a uklidnuji se tím, že každý žije nějaký svůj příběh a nikdo to v životě nemá lehké. Já to mám prostě takhle a nemůžu s tím nic dělat. Chtěla jsem se dát do psaní knížky o TEP.O emocích, pocitech, ale i o faktických věcech kolem operace - to bych si zaznamenávala. Taky bych odkázala na tuto diskusi a možná s vaším svolením některé kousky zveřejnila. To je ale jen nástřel do tmy. Manžel říká - kdo by to četl... Tak to mě hodilo trochu zpátky. Pak jsem si říkala, že třeba budu psát jen deník a potom se uvidí. Sama vím, jak bych takovou knížku uvítala a jak moc jsem ráda, že existuje tahle diskuse. Holky moje, držte se! Ještě únor a bude jaro, zase bude tepleji a sluníčko, to je pozitivní. (i když já stejně nemůžu nic, než doma rotoped-jediný můj pohyb)
Reklama
Pájjo, no teda, uf!!!.ještěže to dobře dopadlo! S umělou kyčlí je asi doživotní strach. To je škoda, ale roky už žiju s tím, že nesmím spadnout. Je to prostě omezující v hlavě. Teď jsem slyšela o Pastrňákovi (známý hokejsta), že je po operaci kyčle - po půl roce je zase na ledě. Hned jsem si hledala informace, jestli byl na TEPce, To jsem se ale nedozvěděla. Bůhví, možná byl jen na nějakém resurfacingu. Ale půl roku stál, a ať byl na čemkoli, operace to byla a když měl tak dlouhou pauzu, asi ne úplně jednoduchá. A hraje! Je na ledě! To je přece tak nebezpečné! To bych si řekla, že jízda na kole, turistika, plavání a i ty lyže by přecejen ještě po opce mohly být...A to by bylo pozitivní. Mám cíl - pěkně chodit, ale potřebuji se i hýbat, cvičit. Chtěla bych tančit, chodila jsem do břišních tanců, to je dost pohyb kyčelních kloubů. no...tak to je asi hodně vysoko. Zatím hlavně chodit a nekulhat,to by bylo bájo. Holky moje, tak se opatrujte, už ať to neklouže! A za měsíc bude jaro! Napíšu, jak jsem dopadla s elektrostimulátorem.
- Odpovědět
Pošli odkaz