Totální endoprotéza kyčle
Magdo zdravím. Tvůj pád po operaci musel být silný zážitek .Že Ti to ještě nemocniční personál dával najevo ,jako kdyby to byla Tvá vina -nechápu.V nemocnici by měli mít pochopení se vším všudy pro pacienty .Já měla štěstí na lékaře,sestřičky i sanitáře..Všichni empatičtí.A jejich práce si moc vážím.Vyber si Magdo nemocnici ,aby Ti vyhovovala.,sbírej informace ve svém okolí..........................................................Táno tak už se blíží Tvůj den DÉ.Já měla ze všeho velký strach..Bála se po propuštění doma po schodišti,do auta..Sedačku za volantem jsem dlouho obcházela jak mlsný pes.Ta SOBĚSTAČNOST mi chyběla moc ,jsem na ni zvyklá!!!!!!!!.Všechno po pár týdnech zdoláš. Zpočátku je velký úspěch vykonat základní hygienu....Nakupovala jsem podsedáky-nejrůznější druhy,které nyní nevyužívám,krom tohoto,pro mne nejlepší ****TODAY Podsedák na zem 40x40x12 cm Diabolo menthe *..Mám u PS,na sedačce...Ty tvrdé bloky jsem postupně vyřadila ..Taky jsem si pořídila do kuchyně otočnou barovou židli,umožnila mi takové polosezení -stání u vaření.je stále super .No a postel zvýšit,běžně se přidá ještě jedna matrace. Manžel vysadil na určitou dobu dveře na WC,protože se otevírají dovnitř,(Magdi)a vysazením se zvětší prostor.A všechny dveře v domě kde jsem procházela byly na delší dobu otevřené.No měli jsme nízkou WC mísu i když mám kolena zatím dobrá ,z toho nízkého posedu se špatně vstávalo. Koupila jsem zvýšenou WC mísu pro invalidy. . luxusní TRŮN pro královnu...!+ještě k umyvadlu na WC jsem nechala nainstalovat spršku,protože chodit po WC do koupelny na nízký bidet,nízký dřep-nekomfortní-to už ted nepoužívám. .Jak píší děvčata-pohyb po operaci je závislý na Tvé kondici, a do třech měsíců se stejně dostaneš do původního stavu. Chci Táno zdůrazit ,že někteří pacienti z nemocnice odchází po několika dnech do rehabilitačních zařízení,která jsou po operaci určená..Já bych musela být dál od domova ,nevyhovovalo by mi to,tak jsem odmítla..Děvčata zde některá absolvovala, popisují v diskuzích jako tvrdou drezůru. Mohu říci, že jsem byla s dámami v lázních ,co byly na následné lůžkové rehabilitaci po operaci kyčle.A ty byly dovednější než já ,pohyblivější. Já se bála dlouho předklonit např.k nazouvání obuvi. Cvičila jsem po propuštění doma dost zvolna. Ale pomalu a jistě ,dnes nikdo na mé rychlejší chůzi nepozná že mám náhradní díl. . Ale taky nevím, jak je to žádoucí prodlužovat pobyt v nemocnici současném pandemickém stavu??No děvčata ta určitá dilemata rozhodnutí jsou prostě na nás samých. Nikdo to za nás neudělá ,chvalme se za tu schopnost .Pohodové dny všem.
Ze začatku podsedák všude, i do auta, přesto, že máme vyšší posed- Duster, hlavně opatrně sedat i vstávat a vždy kolmo ne v otáčce. Sezení střídat s přecházením a cvičit vše co rehabilitační naučí
A Pajjo, jak se to třeba prochází, když je venku ledovka sníh? Tak asi po bytě...:-(
Máš pravdu, sport je můj život, dělala jsem vrcholový sport.(sportovní gymnastiku). Na té nemocenské bych chtěla psát. Pokud budu moci sedět. Zvýšený posed, tak asi naskládat deky? Nebo koupit podsedak?
Táňo, první operace konec ledna, druhá 2.2., takže touhle dobou jsem byla čerstvě doma. Naštěstí spíš jaro, než zima. Ale dá se chodit i doma. Já už v nemocnici z nudy od rána do noci chodila po chodbě tam a zpátky. Chce to začít pomalu, ale do toho se dostaneš. Navíc sníh určitě brzo sleze. Chodila jsem i po chodbě v paneláku. Podsedák je nutnost. Přenášela jsem ho všude sebou. A v noci jsem si na něj dávala nohy, dobře se mi tak spalo. Manžel mi nechal u čalouníka aktivně uříznout molitan 10 cm vysoký, ale 50x50 cm . Na židli jsem ho rvala šikmo, ale do křesla padl přesně. V autě mám polštář pod zadek dodnes. Máme vysoké postele, ale i tak jsem si pořídila ještě matraci 5 cm vysokou. Měsíc po propuštění mi povolil doktor plný došlap, to se začalo chodit úplně jinak. I jsem poprvé po třech, podruhé po týdnu sedla jako spolujezdec do auta a nákupy byl relax. Nechodila jsem na rehabilitace, ani lázně, tak fakt měsíce doma. Asi po dvou měsících jsem místo podsedáku u pc používala balanční čočku, vždy tak dvacet minut. Poradila rehabilitační v nemocnici, i radila jen omezenou dobu.
Táňo, já se také přidám k Pájje - první operaci jsem měla 20. listopadu, domů jsem přišla asi posledního listopadu a pak přišly návštěvy a sedělo se u stolu a večer jsem měla nohu kolem kotníhu oteklou tak, že jsem se nevešla do pantoflu. Pak jsem si chodila 2x denně na hodinu lehnout, noha opadla a už nikdy neotekla. To jen tak pro tvou představu, co můžeš doma dělat. Nic moc dlouho se, alespoň z počátku, dělat ani nedá. Vycházky ven neexistovaly, jen po bytě (a běhání na WC po schodech :-) ), taky hlavně proto, že jsem směla našlapovat jen na 30% váhy a venku zima. Moc jsem se bála. A naplno jsem směla našlápnout až 3 měsíce po operaci. A vidíš, zase naše známé - každá nemocnice i každý lékař to má jinak. Můj muž byl ve stejné nemocnici jako já, na stejném oddělení a směl chodit s jednou berlí doma už po první kontrole, ale měl jiného operatéra. Pájja, jak píše, má také jiné zkušenosti. Bude záležet i na tobě - tvém těle, jak se bude hojit. Uvidíš, hlavně nepospíchej, není proč. Doma jsem si pořídila na sezení ke stolu židli - takové dřevěné křesílko - s područkami, na to složenou deku a byla jsem výš. Také na WC jsem si nechala napsat nástavec (sundavací) a manžel koupil područky, které se montují na WC. Lépe se zvedneš, pokud nemáš na stěně madla. Já jsem dost vysoká a tohle mi ulehčovalo zvedání. Měla jsem i zvedátko na spadlé předměty, ale to jsem moc nepoužívala. A časem jsem uklízela, vařila (na berlích jsem na Vánoce stahovala kapra), žehlila, všechno se dalo i s berlemi. Tak držím palce ať ti to konečně vyjde!!!
holky, ještě jsem se chtěla zeptat, co jste tak doma dělaly ty tři měsíce. Asi ne ležely, asi ne seděly ..a dá se vůbec déle sedět, např. při práci na pc? Po operaci se možná hlavně leží?
Díky, papa
Táňo, seděla jsem u pc, když jsem si vzpomněla, prošla jsem se, když ne, celá jsem u něj zatuhla. Četla jsem si, tv, denně se šla projít ven, ale ze začátku s manželem. Denně jsem jezdila na rotopedu, cvičila několikrát denně. Vařila (manžel směnuje a jí doma), uklízela v rámci možností. V nemocnici si užij ležení, doma budeš jen polehávat, musíš trénovat chůzi, posilovat svaly, mobilitu. Třeba někoho ležení baví, ale tebe tipuji na přesný opak. Taková hodina venku o berlích vydala ze začátku za hodinu ve fitku. Já vždy úplně ožila, když mi po první kontrole dovolil doma chodit bez berlí. Neboj, to ti uteče, ani nevíš jak.
ahoj holky, mám termín, ale neupínám se k němu. Vím, jak mě to už dvakrát shodilo na kolena a úplně vydepkovalo. Takže termín mám, je to hodně brzy, ale raděj napíšu až mě opravdu vezmou.
Ani nevím, jestli projdu předoperačním. Jsem bolavá, ale denně cvičím, bolestivě protahuji to, co mě naučili na rehbkách (předoperačních-nebyla operace, tak aspoň rehabilitace). Čtu zpětně vaše diskuze, zapisuji si.Všechno je tak nahonem, že nějaké lázně, rehabilitace ap. vůbec nevím. Ani nevím, kdo mi napíše nemocenskou, jestli lékař v nemocnici nebo mám ještě jít za praktikem? Předoperační si dělá nemocnice sama. Je to rychle. Už jsem na tom byla v listopadu(pak mi operaci zrušili kvůli covidu). Vezmou krev, anestezioložka domluví uspání, nebaví se, řekne, že tam dávají epidurál, ani jsem se nenadechla, že bych třeba..., pak se jde na plicní rtg. Toť vše. Trochu mě dráždí ke kašli, když zakloním hlavu. Tak nevím. Dělají se i stěry na covid. Fakt nevím, jestli prolezu. Tak napíšu, pokud ano. Brzdí mě nejistota, zda mě vezmou a pokud ano, zda projdu já.
Zatím do vaší diskuzní party nepatřím, jen jsem četla. Pomohlo mi to. Mám rok a půl po výměně pravého kyčelního kloubu. Často se sem vracím. Píšete o pádech. Já upadla už v nemocnici 6.den po operaci v koupelně a zatarasila svým tělem dveře. Volala jsem o pomoc a brečela. Nemohli se ke mě dostat. Proč se v těchto zařízeních otevírají dveře dovnitř a ne ven? Nakonec se jim podařilo ty dveře vysadit. Z pohledu mého zděšení to trvalo strašně dlouho. A také slova zvenku "co tam ta kráva vyváděla" mi moje zoufalství a strach umocňovala. Pak hned odvoz na rentgen, ten dopadl dobře. "Dvořákovi prý klouby nevypadávají". A ostatním snad ano? Další depresivní přemýšlení. V nemocnici si mě blbku-tak mi to dávali najevo a tak jsem se i cítila, pro jistotu nechali o týden déle. Jsem v pořádku, kontrola po roce také dobře proběhla. Ten zážitek je ve mně pořád živý a už se mi tam chodit nechce. Mám blok. Časem mě čeká výměna levého kyčle. Myslíte, že by mi to udělali v jiné nemocnici? Četla jsem tu kdysi, že někdo také upadl a v jiné nemocnici mu nechtěli udělat ani rentgen, že se má obrátit tam, kde ho operovali. Pomůže mi někdo radou? Nebo podobnou zkušeností? Předem děkuji. M.
Ahoj Magdo, čtu o tvé zkušenosti s koupelnou. To jsi tedy měla smůlu. V Plzni je velká koupelna a sprcha je za závěsem uvnitř koupelny a musel tam se mnou být vždy někdo. Ale zase WC u pokoje bylo jen normálně vysoké a tedy pro mě nízké a špatně jsem se zvedala a odešlo mi koleno na druhé noze. Bylo už špatné a nepřežilo. A můj otropéd také nechce dělat kontrolu mé Tepky, když ji neoperoval. Jden kyčel ano, to jsem ještě v jeho péči, ale po operaci jsem v péči operatéra a do toho mu nemluví. Asi tak. Ale nemocnici si na operaci můžeš vybrat. Spíš jde o to, kam pak budeš jezdit po operaci na kontroly. To už je na tobě.
Magdo, dnes je svobodná volba lékaře i zařízení, takže druhou nohu ti odoperují i jinde. V nemocnici se mnou bylo několik lidí, co první operace jinde, reoperace nebo další taky jinde.
Tedy děvčata Vaše pády nahání husí kůži..Já jsem pád s mojí Tepkou ještě tu čest neměla. Mám v hlavě zapnuté varovné světýlko ,to mi stále hlásá pozor.! Ale přijde to prostě nečekaně, že...Můj poslední pád co stál "zato",byl z lásky...A sice náš přenádherný pes -německý ovčák,krásnější od komisaře Rexe ,když mne spatřil ,tak se rozběhl sprintem a nečekaně na mne radostně skočil. Já padla na betonovém chodníku. A celá má záda se proměnila v jednu fialovou plochu-modřinu..Přesto mi při té vzpomínce vytane ne bolest, ale vzpomínka na vzácného psího přítele a jdou mi slzy do očí..
Jo Evi, s pejsky čas od času pády přijdou, aniž by to člověk čekal. My měli westíka - samozřejmě také nejkrásnějšího ze všech westíků a když vycenil výstražně zuby, tak kam se na něj hrabal komisař Rex :))
Pro pobavení (co také jiného v této nepříjemné době) popíšu 2 své pády po TEP s ním. První jsem absolvovala v Mnichově při přecházení silnice mimo přechod pro chodce. Manžel dal povel a my s vnučkou vyrazily za ním. Já měla v levé ruce kabelu a v pravé nakrátko na vodítku pejska. Tentokrát jsem nekoukala pod nohy, spíše na ta přibližující se auta z obou stran, což byla zásadní chyba, neb pes se zastavil a já zakopla o vodítko. A už jsem letěla směrem vpřed, bez jakéhokoli pudu sebezáchovy. Náraz mojí hlavy do silnice sice nebyl fajn, ale jen jsem si trochu odřela čelo, prsty, loket, koleno a bohužel i zastavila dopravu v obou směrech. Nakonec vše dobře dopadlo, kyčle vydržely, takže pád č. 2 (na chalupě v únoru pře 6ti lety): To už byl náš pejsek nemocný (ledviny), takže na kapačkách. Veterinář nás to naučil, takže u něj jen kontroly krve atd. V pacičce měl trvale kanylu a kolem krčku "kornout", aby si ji, když nebyl na kapačce nezlikvidoval. Vše, co se do něj "lilo", bylo pak třeba vyčurat a čistit si tak ty ledviny. Nejlépe to fungovalo v noci, tak jsme se s manželem střídali. A při jedné mojí noční službě? Osprchovaná, v noční košili, pořádnej hrnek kafe, počítač plus každých cca 40 minut vynést pejska na dvůr, vše fungovalo dobře a tak to mělo být až do rána. Jenže byla nedovřená vrátka do zahrady a já najednou koukám, že pes je až na druhém konci. Už byl hluchý, tak jsem vyrazila pro něj, a to tak, jak jsem byla, v noční košili. Je to trochu do kopce, ten jsem vyběhla, aniž bych si všimla, že je lehce pod nulou a tudíž i lehce namrzlá tráva. Vzala jsem psa do náruče a bum ho, už jsme jeli. Se psem v náručí jsem prosfištěla skoro celou zahradou. Hlavně jsem chránila psa. Když jsme dojeli skoro k vrátkům, tak opět po zadku k zídce a za pomoci plotu vstát. To vše se psem, který byl ovšem velmi nadšen a rád by si tu jízdu zopakoval. Bohužel to v tom celém trápení byla poslední jeho radost, takže mi jdou také slzy do očí. Každopádně jsem byla překvapená, že nejenže kyčle to zvládly, ale že nemám jedinou odřeninu (!), jen jsem špinavá jako čuně a rozklepaná jak ratlík. Byly asi 4- 5 hod. ráno, kdy jsem si dala dost velkého panáka. Nejsem zvyklá a nervy k tomu, takže jsem se zjevně picla a pochechtávala se nahlas, co asi sousedi, pokud mě viděli: Bába celou noc chlastá, pak lítá nalitá po zahradě a padá. Omyl. Bába se opila až nad ránem, což je rozdíl :))
Děvčata, mějte se hezky, držte se a jak psala Věrka, neztrácejme humor. Všem dobrou noc, hlavně bez bolestí...
mám oba klouby železný (ocelový), už to je mnoho let, chlastám a občas sebou seknu na zem, někdy padnu 20 x, vožralej dojdu domů a nic, žádný kloub se nevymknul, Tuhle jsem si trošku rozdrtil loket, tak mi dali obvaz, no a zase už lezu do hospody. Je to můj koníček ato nemám cejchu, jsem hubený jako lunt, tak snad proto mi ty klouby ze železa drží,když má někdo prdel jako valach, váží 120 kg a řachne sebou, tak je to v prdeli čau
Dobry den, ahoj,
na koho se obratit v případě problemu s kycelnim kloubem? Mam vrozenou luxaci 7x operace jako dítě (detska fakultni nemocnice v Brně, kde me ve 20 vylifrovali a od te doby nejsem nikde vedena). Jsem z Jihlavy. Brno? Praha? Chvali si i Havlickuv Brod. Nebo je to v dnesni dobe jedno a je endoproteza banalni zakrok, ktery dobre udelaji vsude?
Mam 35 let a 2 male deti a potrebuji s nimi fungovat ted a ne za 15 let (kdy mi lékař řekl, ze musim vydržet aspon do těch 50...).
Děkuji
Ještě Míšo dodám, že problémy mi začali po čtyřicítce, vážné to bylo v cca 45 letech. Operace první v 50, druhá přesně po roce.
Míšo, jihlaváci nadávají na nemocnici, chtějí jinam a já na ni nedám dopustit. Jezdím tam roky, obě TEPky tam a to nejsem z Jihlavy. Měla jsem na výběr po známosti Plzeň a Bulovku, FN v Ostravě, ale zkusila jsem to tam, bez známosti. Jezdila jsem pět let na ambulanci a operoval mě tehdy široko daleko vyhlášený primář MUDr. Šedivý. Už je v důchodu, není primář, ale pořád k němu na ambulanci na kontroly jezdím. Kamarádka, co tam pracuje si pochvaluje pana Batouška, pak i Čepera, Vosáhlo.... Je tam plno mladších lékařů, Ryšavý, Podmajerský, Salus.... další už ani neznám. Zkusila bych to nejdříve tam. Objednává se přes e-ambulanci a uvidíš. Proč nezkusit to, co mám "doma" a potom hledat jinde. Můj případ. Obě operace jsem měla v čase rekonstrukce oddělení, trochu bojové podmínky, ale teď prý je oddělení moderní. Jsem zjistila, že je tam opět nový primář. Rena z Prahy nevydržel, nového neznám, ale na doktora Šedivého nedám dopustit. Hlavně se obloukem vyhýbej Třebíči!!!!!!!!
Moc ti děkuji za komentář. U Cepery jsem byla. S Vlastikem Rysavym se dobre zná manžel. Bojím se, ale už opravdu nemůžu skoro chodit :-(
Strach je normální. Úleva po operaci nepopsatelná. Stačí si přečíst aktuální příspěvky Táni. Bolesti, odkládané operace kvůli covidu a dnes už nám nadšeně běhá po lázních Darkov.
Táňo zdravím na dálku :D
Reklama
Jak jsem zde již psala, 3 týdny po operaci pravého kyčle mi při špatném způsobu sedu kloub vypadl a byla reoperace. bolest před ní a strach po ní mne donutilo být opravdu opatrná. Bolela i záda. U nás po propuštění rehabilitace ne jen do 3 měsíců lázně. Cvičila jsem sama a s fyzioterapeutem doma. Chtěla jsem si být jistá s prováděním cviků, také mi prováděl masáž jizvy. Lázně Bechyně mi hodně pomohly i když i z nich jsem ještě jela s berlemi. Dnes tedy 1 a půl po operaci již vše OK
- Odpovědět
Pošli odkaz