Kdy jste se naposledy pokakali

Nezbývá, než naprosto se vším tebou napsaným souhlasit. Pocit stát před mámou, ségrou s nadílkou v gatích a to popichování, tak to je běs. Štěstím bylo, že elasťáky byli černé, ale ta velká boule v zadní části byla nepřehlédnutelná. Nehodu jsem měla ještě v době moji školní docházky v sedmé třídě. To jsem došla domu taky zřízená, ale takovou potupu jako nyní si nepamatuji. Stát se to může vždy a každému. Moje známá byla na dovolené a taky měla smůl jako hrom, ale horší bylo, že měla jen opalovačky na sobě a to byla katastrofa pro ni jak mi popisovala. Koncentrace lidí a vše je jako v divadle. Těm pohledům se nedá vyhnout a je to velice nepříjemné. To asi ví každý, kdo to zažil a měl smůlu, že to zažil na vlastní kůži

Tak to jsme na tom obě stejně. Od své starší sestry jsem si vzala ven na procházku pětiletou dcerku. Procházeli jsme se městem a bohužel během chvilky se mi dost začalo bouřit ve střevech a dost se to stupňovalo. Bylo již trochu šero, ale domů to bylo tak na půl hodinu. Blíže to bylo k městskému parku a tam je poměrně dost křovin ap. Musela jsem neteř trochu pobídnout, že teta musí dost na záchod. Do parčíku jsme vkročili a naštěstí tam bylo skoro liduprázdno, ale já se už dost opocená rozhlížela po vhodném místě kam si odskočit. místo jsem uviděla a spěšně s neteří ve spěchu k němu zamířila. Bohužel však již nedošla. Neteř zakopla a spadla naštěstí na trávník, tak se ji nic nestalo, ale já jak se pro ni sehnula abych ji rychle zvedla, tak jsem to již neustála a vše za zvukového hlasitého doprovodu pustila do gatí. Elasťáky se mi rychle nafoukli a kalhotky durch naplnili. Cítit jsem byla dost a s tou nadílkou chůze domů spolu s neteří byla na nervy. Lidem jsme se snažili vyhnout jak to jen šlo, ale boule vzadu spolu se stylem chůze jasně ukazovala, že mám naděláno jako malá holka. Domů jsme došli díky tomu opožděně a moje máma se sestrou již vyhlíželi kde jsme. Než jsem stačila cokoliv říci, tak malá neteř hned požalovala, že teta je pokakaná. Setra i matka si mě také dobírali a kdykoliv to také rádi připomenou. Od škodolibých lidí to je fakt blbé a od rodiny ještě horší.

Tak to je Týnko teda fakt síla a drsné, také mám nehodu za sebou

Tak to je taky dost síla a vím o čem mluvím. Na tom zámku chodit s durch totální nadílkou v kalhotkách, tak to bylo utrpení. Ještě že v té době neexistovali tanga, tak to by byl fakt průšvih. I takhle mi to prosakovalo do punčocháčů a ty jizlivé poznámky učitelky i spolužáků, tak to je velmi nepříjemné, kdo něco takového zažil. Doma to nebylo o nic lepší a když mě máma viděla sdělanou jak batole, tak ani nemluvím. Očista a praní spoďárů, punčoch a sukně, tak to byl též očistec. Druhý den to věděla celá škola a někteří si na mě ukazovali prstem a že jsem asi jediná co se podělala na zámku ap. kecy. Na učilišti to bylo taky jako přes kopírák, ale tam jsem měla na sobě jen ty trenýrky a tak flek s řádnou boulí vzadu byl vidět víc než dost. Tělocvikářka si mě vychutnala a nechala mě do konce hodiny stát v koutě tělocvičny a stát skoro hodinu s durch plnýma trenýrkama a s pohledy učitelky a spolužaček byl dost ponižující. Po skončení hodiny mi učitelka řekla ať se seberu a jdu domů a že jsem jak malá co neudrží potřebu nebo si neumí říct, že musí na WC a raději se podělá. Tak jsem si natáhla přes plné trenýrky kalhoty a kachním krokem se belhala domů, kde si mě opět máma a sestry vychutnali. Očista a praní podělaných trenýrek, tak to byl zážitek a nikomu nic nikdy takového ani nepřát. Na učilišti se to taky neututlalo a tělocvikářka si to pro sebe nenechala a řekla to v třídní i dalším učitelkám. Ostatní spolužačky po mě koukali a měli štiplavé poznámky na téma ať nosím raději na tělocvik v trenýrkách ještě plínu.

Uf tak jsem doma. Cestu busem jsem zvládla a snad nikdo nepoznal, že jsem se posrala i když cítila jsem sama sebe a museli to cítit i další lidi v buse, ale nikdo mi nic neřekl. Každopádně jsem to přežila jdu si umejt prdel. Není to poprvé co se mi povedlo se pokadit. V životě se dějou i horší věci.

Právě kadim do kalhotek na autobusové zastávce. Veřejné WC zavřené. Do parku už jsem to nestihla. Budu muset nastoupit pokaděná do autobusu a snad si toho nikdo nevšimne a dojedu domů.

Tak to ti Píno věřím. Já mám podobnou zkušenost, ale nedobrovolnou a tak vím jaké to je i bez rozdílu. Chodila jsem ještě do ZDŠky v dobách nedávných a první veřejný nedobrovolný trapas s velkým T se mi přihodil v deváté třídě na výletě. vše odstartovalo asi jídlo které mi nesedlo a ta moje ne moc vzorová životospráva. Štěstím bylo, že jsem měla punčochy a černou sukni. Vše se mi to přihodilo na zámku při exkurzi a to byl drsný zážitek. Během chvilky to ve mě zaškrundalo a už jsem jen cítila jak se mi rychle plní spoďáry. Štěstím bylo, že jsem měla ty punčochy, ale cítit jsem byla fest a nepříjemné poznámky třídní učitelky, tak to bylo nezáviděníhodné. Musela jsem s plnýma gatěma cestovat v autobuse ve stoje, protože v tom si sednout nebylo jaksi možné a poznámky spolužáků taky nemilé. Celé tři hodiny jsem v tom musela být a doma ze mě máma neměla taky radost. Druhá veřejná nehoda byla před spolužačkama v učilišti při tělovýchově a nácviku na okresní tehdejší spartakiádu. Během chvíle jsem stála před učitelkou a spolužačkama v bílém tričku, jarmilkách a durch plných modrých trenýrkách v tělocvičně neschopná se hnout a se slzama na krajíčku. Učitelka si mě vychutnala a řekla, mi, že si nepamatuje aby se při její hodině někdo totálně pokálel. Doma na mě sestry i matka koukali také a měli jízlivé poznámky. Experimenty tedy jistě nezkouším

Po roce jsem pohonil

Já jsem se pokadila včera, když jsme se s přítelem vraceli z obchoďáku. Asi to bylo od nervů. Povedlo se mi tam totiž v jednom oddělení ztratit telefon, což jsem zjistila až po chvilce a nikde nebyl k nalezení. Jak se ukázalo vypadl mi na záchodě v restauraci kde jsme se byli najíst, což asi taky sehrálo svou roli to jídlo. Zjistila jsem, že ho nemám až po chvíli, ptala jsem se pracovníka ostrahy, ale ten mi řekl, že nic hlášeného nemá a odkázal na služby zákazníkům. Už vynervovaná jsem tam dorazila a taky o ničem nevěděli. Nechala jsem tam na sebe kontakt a odcházela už naštvaná z toho, že mobil je definitivně fuč, když ho tam na poslední chvíli někdo přinesl. Obrovská úleva. Cestou domů v autě se mi pak z toho všeho začalo chtít mocně kadit, ale nechtěla jsem aby jsme kvůli tomu museli někdy zastavovat. Říkala jsem si, že těch 15 minut to snad vydržím. No v autě ještě jo, ale stupňovalo se to šíleně a prakticky hned po vystoupení z něj druhá velká úleva, když šlo všechno nekontrolovatelně do gatí a, že toho nebylo zrovna málo. Přítel z toho měl velkou legraci. Nakonec jsme se shodli, že by bylo horší přijít o ten mobil, než se posrat do kalhot.

Jednou mě tak napadlo pustit to do gatí, když se mi venku začalo chtít na velkou. Vůbec nechápu co mě to v mém věku napadlo, ale když se mi začalo chtít, řekla jsem si, jaký to asi musí být pocit mít, ,plné kalhoty". Asi necelých 20 minut od domu jsem tomu nápadu dala šanci, šla jsem přes park, skoro nikde nikdo, začalo se stmívat a doma neměl nikdo být, tak jsem po chvíli přemlouvání sebe sama pustila potřebu do prádla. Pocit to byl zvláštní, jen jsem se cítila trapně, když jsem si uvědomila v jakém stavu stojím na ulici a že mi vlastně není až tak nepříjemné být pokaděná jako dítě. Chůze byla vcelku náročná, ale největší šok mě čekal doma. Nejen, že v domě jsem musela projít kolem jedné sousedky a pozdě mi došlo, že jsem hrozně cítit, ale když jsem chtěla odemknout, tak jsem zjistila, že doma už je mamka. Kdybych nebyla už podělaná, tak to snad z toho šoku pustím. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek přiznat se ve 24ti, že jsem se pokadila.