Představuji si, že jsem malý chlapec a že si na mne celou váhou stoupla dospělá žena

Zkusím tady toto příště, o víkendu. Když jej svírám kupř. nohama, sedím mu na hrudi a pod., tak vyvíjím opravdu dost velký tlak na to, že jej totálně znehybním a je naprosto k o. Takže postavím se na něj příště.

Ahoj. Ještě mě napadlo, kdyby měl přece jenom trochu problém a váha byla na něj příliš, tak ať skrčí trochu nohy. Tím pomůže břišním svalům a může si ten tlak "dávkovat". To by mu mohlo pomoct si to pořádně užít. Hlavně pak písni, jaké to bylo a jak dlouho Tě udržel. Měj se!

Po delší době se dostávám k psaní. Párkrát jsem již na bráškovi stála. Zpočátku hrozně opatrně a i sám přišel na to, že když pokrčí nohy, tak snáz překoná tlak, na něž nebyl zvyklý. Začala jsem nejprv jednou nohou. Druhou jsem stála na stehnech a pomalu ji přesouvala výš a poprvé tak na dvě, tři vteřiny si na něj stoupla naplno. Nerajcovalo mě to tak, jak když mu svírám tělo a znehybním ho, ale bylo to pěkný. Ten pocit nadvlády nad ním, to, že záleží jen na mě, co s ním provádím. Zase nová zkušenost.

Ahoj Peťulo! No ono to je spíš "bonus" pro něho, než pro Tebe, při Vašich hrách. Ten pocit, že se ti boří nohy do břicha celou váhou je návykový. Třeba se mu to zalíbí a my mu budeme jen závidět, že v jeho věku má tuhle možnost. V dospělosti už to pak nebude takové jako nyní, když je váhový rozdíl větší. Myslíš si, že v tom stoupání na něho budeš pokračovat a posouvat hranice, jak dlouho Té udrží?

Jo, pokračovat budem. Věnujeme tomu vždycky tak deset minut s krátkými přestávkami.

Ahoj Peťulo! Tak jak Vám to jde s mučeníčkem? Pořád se Ti daří zvládnout brášku a dostat ho pod sebe, nebo už se nenechá? Já byl služebně delší dobu mimo, tak jsem neměl čas, no ani jsem si na nějaké šlehání nevzpomněl. Jestli po něm pořád šlapeš, mohla by si dát nějakou příhodu s popisem jak to probíhalo a jak si ho potrápila, ušlapala? Měj se a pěkný víkend

S mučeníčkem nám to jde pořád dobře. Bráška už má víc síly a často mě dostává pod sebe. Mnohdy mám na víc, ale schválně se od něj nechám potrápit. Je to něco nového pro mě, když mě má ve své moci. Jinak, to šlapání mě nějak nebere a to asi proto, že dlouhou dobu jsem zvyklá na svírání, na nejtěsnější kontakt s tělem bráchy. Ale jednu novotu mám. Viděla jsem ji na pětisekundovém videu na ruském Vkontakte. Kluk, asi 14 a dvě dívky. Jedna leží na zádech a na ní je ještě ten kluk a ona mu drží ruce. Druhá dívka stojí, nohu má na jeho břiše a vyráží mu dech. Takže tady toto teď s bráškou praktikuji. Po pěti, osmi takových dupnutí chodidlem je grogy a pak už je zcela vláčnej a dokončím to klasicky. Takže pořád takto nás to baví a myslím, že si to užíváme.

A máš nějaké fotky? Jak po něm šlapeš? Mi přítelkyně taky skáče a šlape po žaludku někdy to dost bolí. Uvažuji že budu dělat fotky

Ne, fotky nedělám, i když mě to kdysi taky napadlo, ale máme to bez dokumentace. Jinak, co dělám nově, tak to je to šlapání po břiše, ale jako neskáču po něm. Položím mu chodidlo na břicho a takovým jedním rázem šlápnu. Vím, jakou silou. Né, abych mu úplně vyrazila dech, ale zas aby to cítil a aby to jej vysilovalo. Poté už je většinou vláčnej a můžu ho pěkně, s rozumem domučit.

A zkoušela jsi mu po břiše šlapat v teniskach? Nebo jen na boso ho mučíš? Mě přítelkyně taky tak mučí ona má 95kg a třeba i půl hodiny mi šlape po břiše taky jsem potom vláčny a bolí mě břicho. A nejhorší je když jí řeknu že mě bolí břicho tak mi odpoví že to chce více po něm šlapat že to přestane

Kolik vážíš a kolik váží ten bráška, na kterém stojíš? Zeptala jsi se ho, jak cítí tvou váhu, jak jsi pro něj těžká, co na tu tvou váhu říká?

Já mám něco přes 63 kg a bráška zhruba 49. Zpočátku to taktak vydržel, tak jsem postupovala opatrně. Ale zvykal si. Teď je v pohodě, ale dává mu to dost zabrat.

Tak pak dej vědět, v mém případě jak jsem to já vnímal jako malý, stačilo 5-10 sec. a pak chvilka pauza. Párkrát a u vidíte, jak se vám to zalíbí. Máš ideální váhu na něj.

Už nevím kolik je tobě a nechce se mi hledat, jestli si to už psala. Ale bráška už brzy dospěje a zesílí a potom se vaše role obrátí. Těšíš se?

Už se ta role malinko obrací, už se jen tak lehce nedá. Bojuje, než se mi ho podaří ovládnout. Ale vždycky ho zatím znehybním. A moc se těším až mě taky on začne ovládat. Potřebuju to.

A co rodiče na ty vaše hrátky. Nemají o brášku strach? Nebo to děláte tajně?

Ještě chci dodat, co stojí za upřesnění. Za tu dobu již vím, co si mohu dovolit, kam až lze zajít. Po celou dobu "hrátek" bráchu sleduji pohledem, je pořád pod mou kontrolou. Takže ať s ním provádím cokoliv, vždy mám o všem přehled a stačí, řekne li "dost" či jakákoliv jeho jiná reakce na níž nejsem zvyklá či nějak vybočuje z normálu, tak ihned přestanu. Zatím se to nestalo a vše bylo ok.

Naši o tom neví. Oba mají zaměstnání s pravidelnými službami, taťka vyjíždí často ven na jednu kliniku. Je to pro nás dobry.

Já narazil na tuhle diskuzi náhodou..tak jsem napsal co u mě. A ty jsi na někom mladém stála?