JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Kristus byl pak vydán při takzvané Večeři Páně. Jeho tělo se vydávalo za věřící, na památku čehož měli věřící při stejnojmenném posvátném rituálu přijímat chleba, symbolizující Kristovo tělo. Jeho prolitá božská krev symbolizovala Novou Smlouvu (Starou smlouvu uzavřel Bůh s Mojžíšem, a Židé ji měli stvrzovat dodržováním Zákona). Když první křesťané pili při posvátném jídle “Večeře Páně” víno, symbolizoval tento nápoj právě Pánovu prolitou krev a Novou Smlouvu. Všechny tyto informace měli křesťané přímo od Pána (1 Kor 11:23).

Kristus pak zemřel za naše hříchy podle Písem (pravděpodobně přímo v nebi, v kosmických sférách) na dřevěném kříži (kde trpěl, Římanům 8:17), byl pohřben, a třetí den byl vzkříšen. (1 Kor 15:3) Kristus byl vzkříšen jako první ze všech zesnulých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí (1 Kor 15:22). Každý však ve svém pořadí. Nejdříve sám Kristus, a při jeho příchodu (nikoliv návratu!) pak všichni, kdo jsou Kristovi. Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc (Kosmických zlých sil, ovládajících dnes (= v Pavlově době) tento svět), předá Kristus království Bohu a Otci. Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, bude smrt. (1 Kor 15:26)

Kristus podle prvních křesťanů existoval od věků. Skrze něj bylo všechno stvořeno, on byl prvorozený všeho stvoření. Kristus je obrazem neviditelného Boha, vše v nebi i na Zemi bylo stvořeno jím, vše co se vidí, i co se nevidí. Trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo vše stvořeno, a on je přede vším, a jím všechno stojí. (Koloským 1:15-17). Jeho existence a identita byla po věčné časy skryta, ale nyní, v časech před koncem světa, byla lidem zjevena skrze prorocká Písma (Římanům 16:25) a skrze vidění.

Protože byl ale Kristus spirituálním kanálem mezi Bohem a člověkem, sdílel kromě své Božské podstaty i jisté lidské prvky. Mysticky pocházel z ženy (Galatským 4:4) – což Pavel jistě nezdůrazňuje náhodou, u bytosti tohoto druhu se takové věci nerozumí samy sebou. Byl zrozen pod zákonem – byla to tedy Izraelská spirituální bytost, stvořená Izraelským Bohem, nikoliv nějaký Řecký Poseidon či božstva Egypťanů nebo něco podobného. Navíc mysticky pocházel speciálně z Davidovy královské linie – což si vyžaduje obecně uznávaná Mesianistická předpověď v Písmu.

Centrem víry křesťanů Pavlovy doby však byl mysticky chápaný spasitelský akt, který Kristus podstoupil. Na začátku celého Kosmického dramatu “se Kristus vzdal sám sebe, a přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle, jako člověk.” (Filipským 2:6-8)

Podle mého modelu se křesťanství vyvinulo pravděpodobně už nějakou dobu před rokem 30 z některého z mysteriózních kultů. Nikdo si ho nevymyslel, nikdo ho nezkonstruoval – vzniklo přirozenou syntézou religiozních i jiných ideí, které ve Středomořském prostoru v té době existovaly. Křesťanství nevzniklo na žádném konkrétním místě, ty myšlenky spojující už existující ideje se objevovaly a klíčily a navzájem se ovlivňovaly a připadaly mnoha lidem zajímavé a inspirující na mnoha místech současně. Proto je také křesťanství od samého počátku velmi diverzifikované, jak ideově tak geograficky, a není ani nejmenší evidence o tom, že by vůbec kdy existovalo něco jako jednolité křesťanství, stojící na odkazu člověka Ježíše Krista.

Křesťanství vzniklo mimo jiné z těchto v daném prostoru už existujících ideí:
1) Židovství, Tóra, a zejména pasáže kolem „trpícího služebníka“ v Žalmu 22 a Isaiáši 53
2) Mesianistická očekávání
3) apokalypticismus, očekávání brzkého konce světa
4) idea božské bytosti, tvořící spirituální kanál mezi člověkem a „vysokým Bohem“
5) koncept umírajících a zmrtvýchvstalých božstev http://en.wikipedia.org/wiki/Dying-and-rising_god
6) gnosticismus, idea tajemství, které bylo po věčné časy skryto, ale nyní je odhaleno, ovšem jen „povolaným“
7) Řecká idea personifikovaného zbožštělého „Slova“, „Logos“
8 ) idea „spasitelských aktů“ božských bytostí, které měly důsledky pro spásu lidí

Protože křesťanství nemělo žádný jasný počátek v čase, ale vznikalo postupně, nemá smysl se ptát, jak se vlastně stalo, že křesťané uvěřili, a čemu přesně „na začátku“ (který nebyl) věřili. Nemusí nás to trápit: stejně tak nevíme, jak se stalo, že „uvěřili“ členové jiných mysteriózních kultů, a nevíme ani, čemu přesně věřili. Přesto víme, že tyto kulty a sekty existovaly.

Můžeme ale poměrně spolehlivě rekonstruovat, čemu věřil náš nejstarší křesťanský autor, Pavel. Něčemu podobnému (nikoliv ovšem nutně stejnému) pak věřili i ostatní autoři epištol. Mluvme tedy o víře křesťanů v Pavlově době.

Křesťané v Pavlově době věřili v Božskou bytost Kosmického významu, Ježíše Krista. (Ježíš = z aramejského „Bůh je spása“, Kristus = Mesiáš). Kristus byl spirituálním kanálem, spojujícím vysokého Boha s lidmi. Křesťané ho chápali jako prostředníka k Bohu Otci. Skrze Krista dostávali zjevení i přímé informace (Pavel: ne od lidí, ale od Pána mám následující: … 1 Kor 7:10).

Spíše budeš jeden z těch, co si nemůže najít holku, protože je buď a) škaredý b) neschopný c) věří biblickým pověrám Nebo a + b + c současně.

V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

god-of-gaps2Bůh mezer (God of the gaps) je přístup, kdy je libovolná mezera ve vědeckém poznání prezentována jako důkaz existence Boha. Nedokáže-li věda něco vysvětlit, je nutné to vysvětlit pomocí Boha. Je to v podstatě selhání při použití „vylučovací metody“ – pokud vyloučíme všechna alternativní vysvětlení, mělo by to, které nám zbyde, být pravdivé. Vtip je samozřejmě v tom, že je třeba vyloučit VŠECHNA alternativní vysvětlení – jinak se dopouštíme právě argumentace Bohem mezer.

Někteří apologetové jsou si problému Boha mezer vědomi a distancují se od něj (aby ho ovšem často vzápětí paradoxně sami použili). Naposledy jsem na tento postoj narazil v knize Jamese S. Spiegela The Making of an Atheist: How Immorality Leads to Unbelief, kde v podkapitole „Where the atheists are correct“ uvádí:

We need to avoid the God-of-the-gaps mentality, which is the impulse to appeal to God whenever there is a gap in our scientific understanding. This is sheer intellectual laziness. Inferences to astrophysical or biological design should be made only informedly and cautiously, when the possibility of any naturalistic explanation can be confidently ruled out.

S tímto vyjádřením lze (až na jeden detail, který rozeberu v kroku číslo (3) níže) souhlasit. Pokud s vysokou spolehlivostí vyloučíme všechna alternativní vysvětlení, může to sloužit jako důkaz ve prospěch vysvětlení, které nám zbylo (i když ani to nemusí stačit – viz krok (4) níže).

Dále se pokusím nastínit čtyři kroky, které by měl absolvovat každý, kdo chce podat důkaz pro existenci Boha (obecněji inteligentního designéra) pomocí vylučovací metody a nedopustit se při tom argumentace Bohem mezer. Hypotézu, kterou se takto budeme snažit prokázat, budu označovat jako ID (Inteligentní Designér). Demonstrovat to můžeme na příkladu vzniku života – snad žádný apologeta nezapomene zmínit neschopnost vědy ho vysvětlit jako důkaz ve prospěch ID.

1. krok: Vyloučení všech známých naturálních vysvětlení
Prvním logickým krokem je pochopitelně vyloučení všech známých naturálních vysvětlení daného fenoménu. Už zde ovšem Spiegel ve své knize selhává a dopouští se tak argumentace Bohem mezer. V případě vzniku života (o ostatních jeho „důkazech“ ve prospěch ID ani nemluvě) se totiž věnuje pouze dvěma alternativám k ID. Jako první cituje (tradičně) Hoyla a Wickramasinghe a jejich vyčíslení pravděpodobnosti náhodného vzniku správného souboru enzymů pro nejjednodušší živou buňku, které činí 10-40000 (tato hypotéza vzniku života nám může posloužit jako vhodný demonstrační příklad, proto jí nazvu Náhodný Vznik Správného Souboru Enzymů pro Nejjednodušší Živou Buňku a dále budu označovat jako NVSSENŽB). Jako druhou hypotézu pro vznik života jmenuje prapolévku a pro její vyvrácení se odkazuje na knihu Thaxtona, Bradleye a Olsena The Mystery of Life’s Origin: Reassessing Current Theories. I když autorovi vyjdeme vstříc (ačkoli odkazovaná kreacionistická publikace asi příliš důvěry nebudí) a budeme obě hypotézy považovat za vyvrácené, existuje celá řada dalších hypotéz o vzniku života, které je samozřejmě třeba také vyvrátit.

2. krok: Vyloučení všech ostatních naturálních vysvětlení
Kromě již známých vysvětlení daného fenoménu může existovat nepřeberné množství vysvětlení, která prozatím nikoho nenapadla a nikdo je zatím neformuloval. Abychom se vyhnuli argumentaci Bohem mezer, je třeba všechna tato vysvětlení formulovat a následně vyvrátit. Tento krok považuji v případě tak komplexních otázek jako je například vznik života za nesplnitelný. Dle mého soudu nikdy nebudeme v situaci, kdy budeme moci říct: „Tak, vyložili jsme na stůl VŠECHNA naturální vysvětlení vzniku života. ŽÁDNÉ jiné naturální vysvětlení není možné“.

3. krok: Vyloučení všech ostatních supernaturálních vysvětlení
Zde se dostávám ke své námitce k výše uvedenému citátu. Spiegel v něm tvrdí, že pokud vyloučíme všechna naturální vysvětlení, můžeme z toho vyvodit přítomnost designu (myšleno supernaturálního). To ale není pravda – vyloučíme-li všechny naturální příčiny určitého fenoménu, pak tím pouze prokážeme, že daný fenomén má příčinu supernaturální (vycházíme-li z toho, že příčiny mohou být pouze buď naturální nebo supernaturální). A hypotéza ID je jenom jednou z mnoha možných supernaturálních příčin např. vzniku života. Život mohl zapříčinit jev, který je sice supernaturální, ale třeba zcela nevědomý, neinteligentní nebo neplánující. Hypotézu NVSSENŽB jsme vyloučili na základě její příliš nízké pravděpodobnosti. Ale co když zde působí nějaká „supernaturální náhoda“, která způsobuje, že i takto nepravděpodobné jevy pravidelně nastávají? Nebo nějaká supernaturální síla, která táhne neživé molekuly k tomu, aby tvořily živou hmotu? Nebo nějaké supernaturální „zrychlení času“, které zapříčiní, že pokus o NVSSENŽB nastane 1040000 krát za hodinu (pak by život tímto způsobem vznikal v průměru každou hodinu)? Nebo může být ta supernaturální entita klidně inteligentní a vědomá, ale stvoření života (či vesmíru) vůbec neplánovala – třeba ho jen mimovolně vyprdla a vůbec o něm neví.
V tomto kroku jsme ještě ve větších problémech, než v kroku předchozím. Pohybujeme se totiž na poli supernaturálna, takže fantazii ve vymýšlení možných hypotéz se meze nekladou. A značné potíže budeme mít i s jejich vyvracením. Mnohokrát jsme slyšeli, že hypotézu Boží existence nelze vyvrátit – obdobně obtížné bude vyvrácení i ostatních supernaturálních hypotéz.

4. krok: Pravděpodobnost zbývajícího vysvětlení
Dokonce ani když úspěšně projdeme kroky (1), (2) a (3) a zbyde nám poslední hypotéza (v našem případě ID), nemusíme mít dle mého názoru vyhráno. Pokud jsme totiž některé z předešlých vysvětlení vyloučili na základě jeho nízké pravděpodobnosti (jak jsme třeba učinili s hypotézou NVSSENŽB), měli bychom nyní vyčíslit pravděpodobnost zbývajícího vysvětlení, jestli není třeba nižší než pravděpodobnost některého z vyloučených vysvětlení. Bez toho by se nám totiž mohlo stát, že bychom zavrhli hypotézu NVSSENŽB kvůli její nízké pravděpodobnosti, ale přijali jako platnou hypotézu s ještě nižší pravděpodobností (jen proto, že jsme si jí nechali na konec).

Závěr
Pokud chce někdo prokázat Boží existenci (obecněji hypotézu ID) vyloučením všech ostatních možností, měl by tedy projít všemi výše zmíněnými kroky, jinak se dopouští argumentace Bohem mezer. Jelikož kroky (2) a (3) považuji v podstatě za neproveditelné (a krok (4) za velmi problematický), domnívám se, že snaha o důkaz Boží existence tímto způsobem vede VŽDY k argumentaci Bohem mezer.

To může být pro apologety trochu problém. Značná část jejich argumentace je totiž postavena právě na tomto způsobu uvažování (argument from design, antropický princip, fine-tuning, neredukovatelná složitost apod.; jsou tak směřovány i otázky typu „Odkud se vzaly morální zákony?“, „Proč je zde něco spíše než nic?“ atd.).
Má-li někdo skromnější cíle, než prokázat hypotézu ID, nemusí samozřejmě absolvovat všechny kroky. Pokud chce prokázat supernaturální původ života, stačí mu kroky (1), (2) a (4) (i součet pravděpodobností všech supernaturálních vysvětlení může být menší než pravděpodobnost NVSSENŽB), jestli chce prokázat neadekvátnost známých evolučních mechanismů při vzniku nějakého biologického systému, vystačí si s krokem (1). Apologetům jde ale většinou o prokázání hypotézy ID (nebo dokonce nějaké konkrétnější). A začasto selhávají hned v kroku (1).

Kromě toho tu byli Neandrtálci a Denisované. Na to jsou jisté důkazy. Nejen lebky, kosti, ale i jiná DNA. Evoluce tu jistě byla posledních několik milionů let, nebo stovek milionů let. Máme i důkazy ve různých geologických vrstvách, víme kdy bylo vymírání druhů a vznik nových. Víme třeba, že savci vznikli až jako poslední, jsou vždycky v horních vrstvách, nikdy ne spodních. Zapadá to do sebe pěkně jako puzzle. Má to logiku a nemá do žádnou velkou díru. Evoluce zcela jistě je základní přírodní proces a nikdy neskončí, druhy se stále nějak mění. pokud je na ně vyvíjen adaptační tlak. My jen nevíme, jak to bylo na počátku, jak se poskládaly aminokyseliny a všecko dukupy. Ale víme, že existují třeba viry. Vir je něco mezi živým a mrtvým. Je to přechodový článek. Takže možné je, že se to nějak vyvinulo spontánně za vhodných podmínek. Nebo to někdo udělal. To je fuk. Každopádně pak do toho nezasahoval. Nejméně posledních 100 milionů let nikdo do evoluce nazasahoval a běží to samospádem.

ežíš nikdy nepřijde. Žádný druhý příchod Krista nikdy nebude. Možná existuje nějaký bůh, ale Kristus to není. Ježíš je z větší míry fiktivní postava. Všecko je vymyšlené, neumřel za něčí hříchy, hřích je esoterické slovo s nulovým významem. Nikdy nebude to, co popisuje bible, tedy že budou odměněni ti, co vyznávají bibli věčným životem. Je to lež. Nedá se vyloučit, že existuje nějaký jiný svět než tento hmotný, ale dá se vyloučit, že to je biblický. Ježíš měl přijít ještě v té generaci, co ho čekala. Sám to sliboval. Údajně. A takyto říkali jak Pavel, tak Petr, tak Jan i Jakub. To se nestalo, Ježíš nepřišel a nepřijde nikdy. Protože nikde není. Neexistuje žádné křesťanské nebe. Neexistuje zázračné uzdravování ani oživování mrtvol. Drtivá většina obsahu bible jsou smyšlenky. Na rozdíl od vědy nebo evoluce, kde to sice není přesné, ale ten základní trend je správný a dokazatelný, organismy se mění, vyvíjejí v důsledku adaptačního tlaku. To se prokázat dá. Z bible se prokázat nedá nic. Kdo tu lže? Pobožní a bible.

ežíš nikdy nepřijde. Žádný druhý příchod Krista nikdy nebude. Možná existuje nějaký bůh, ale Kristus to není. Ježíš je z větší míry fiktivní postava. Všecko je vymyšlené, neumřel za něčí hříchy, hřích je esoterické slovo s nulovým významem. Nikdy nebude to, co popisuje bible, tedy že budou odměněni ti, co vyznávají bibli věčným životem. Je to lež. Nedá se vyloučit, že existuje nějaký jiný svět než tento hmotný, ale dá se vyloučit, že to je biblický. Ježíš měl přijít ještě v té generaci, co ho čekala. Sám to sliboval. Údajně. A takyto říkali jak Pavel, tak Petr, tak Jan i Jakub. To se nestalo, Ježíš nepřišel a nepřijde nikdy. Protože nikde není. Neexistuje žádné křesťanské nebe. Neexistuje zázračné uzdravování ani oživování mrtvol. Drtivá většina obsahu bible jsou smyšlenky. Na rozdíl od vědy nebo evoluce, kde to sice není přesné, ale ten základní trend je správný a dokazatelný, organismy se mění, vyvíjejí v důsledku adaptačního tlaku. To se prokázat dá. Z bible se prokázat nedá nic. Kdo tu lže? Pobožní a bible.

Myslíte, že je možné, aby dospělý člověk, zdůrazňuji DOSPĚLÝ věřil, že hadi můžou mluvit, panny rodit, že se dá přežít 3 dny v břichu velryby, že se dá chodit po vodě, že žena je klonem muže z jeho žebra, že někdo lítal do oblak jako Majka z Gurunu? V co to vlastně ti jehovisti jako je Pablo věří? V kouzla, čáry, magii, okultismus, esoteriku, oživování mrtvol, atd...

Koukám že faráři a věřící mají pěkný chaos. Najdou nějakou bibli a tvrdí, že je to svatá kniha. Záleží na tom, kdo má lepší finanční podporu pro své názory. Ostatní se přidají, protože mají strach, že by přišli o zaměstnání a peníze, kdyby obhajovali opačný názor. ----- Pěkně to jednou popsal v jedné diskuzi jeden diskutující z Prahy. Chodil na pivo do jedné restaurace, kde se seznámil s nějakým pánem, který dělal faráře v jedné církvi. Tak se ho zeptal jak je to s náboženskou vírou a Bohem, jestli z nich někdo věří v Boha. On mu odpověděl, že většina těch farářů a pobožných nevěří, ale nikdo to oficiálně neříká, protože mají strach že by přišli o práci. ------- Takže přetvářka je hnacím motorem náboženských lidí na této planetě. Kdo bezhlavě věří, že věřící tomu věří, tak bude hodně zklamán, až všechny ty podvodné praktiky prasknou.

Moderní člověk dorazil do Evropy o pět tisíc let dříve, než se myslelo. Důkazem je i exkrement. Moderní člověk homo sapiens dosáhl nejzápadnějšího cípu Evropy před 41 tisíci až 38 tisíci lety, tedy přibližně o pět tisíc let dříve, než se dosud vědci domnívali. Dokládají to nové nálezy kamenných nástrojů vyrobených moderními lidmi. Poznatky publikoval mezinárodní tým antropologů ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Na výzkumu se podílel i antropolog Lukáš Friedl z Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. „Nálezy pocházejí z jeskyně Picareiro ve středním Portugalsku a korespondují s podobnými nálezy z různých lokalit Eurasie. Zahrnují kamenné nástroje a tisíce zvířecích kostí, které dokládají lov a zpracování zvěře, a dokazují přítomnost moderních lidí v nejzápadnější Evropě v době, kdy jediným přežívajícím druhem v tomto regionu měli být neandertálci,“ uvedla mluvčí plzeňské univerzity Šárka Stará. Podle ní tam archeologové objevili i pravděpodobně nejstarší lidský exkrement starý 50 tisíc let. Zvířecí kosti z Picareira podle odborníků představují jeden z největších souborů paleolitické fauny v Portugalsku, navíc se zachovaly ve vynikajícím stavu. Nálezy jsou důležité z hlediska pochopení možných vztahů mezi neandertálci a moderními lidmi a pro zodpovězení otázky vymizení neandertálců v Evropě. „O tom, zda byli poslední neandertálci v Evropě nahrazeni moderními lidmi, nebo zda určitou dobu žily oba druhy společně, se diskutuje dlouho a zatím jde o nevyřešené téma paleoantropologie,“ řekl Friedl. Rané datování nástrojů z Picareira podle něj velmi pravděpodobně znamená, že moderní lidé nepřišli do regionu, který by byl dlouho bez neandertálců. Jeskyně Lapa do Picareiro je už 25 let pro vědce důležitým zdrojem cenných informací. Mezinárodní vědecký tým z místní Univerzity v Algarve teď zkoumá příchod moderních lidí a vyhynutí neandertálců v regionu. Projekt vedou vědci z univerzit v Louisvillu a Wilmingtonu spolu s Friedlem, který se výzkumu v lokalitě věnuje už od roku 2012. Do jeskyně vozí každý rok čtyři studenty z Plzně. Nejstarší doklady o přítomnosti moderních lidí v jižní polovině Pyrenejského poloostrova donedávna pocházely z jihošpanělské lokality Bajondillo. Kamenné nástroje tzv. aurignacké kultury z Picareira ale podle Friedla poskytly definitivní doklady o časném příchodu moderních lidí do Ibérie a potvrdily zjištění z jeskyně Bajondillo. Stále však podle vědců není jasné, jak se tam moderní lidé dostali. Vědkyně Sahra Talamová stanovila dobu osídlení jeskyně neandertálci a moderními lidmi. Využila radioaktivního uhlíku a určila stáří kostí, z nichž se lidé snažili získat nutričně bohatou kostní dřeň. Její výsledky ukazují, že moderní lidé přišli do středního Portugalska před 41 tisíci až 38 tisíci lety. Poslední neandertálci se přitom podle datace vrstev v jeskyni vyskytovali před 45 tisíci až 42 tisíci lety. Zatímco datování nahrává myšlence, že moderní lidé přišli do regionu až poté, co zmizeli neandertálci, blízká jeskyně Oliveira dokladuje přežívání neandertálců až do období před 37 tisíci lety. „Pokud se populace neandertálců a moderních lidí překrývaly po nějaký čas na vrchovinách atlantického Portugalska, mohly udržovat vazby nejen na úrovni technologické, ale také reprodukční. To by mohlo vysvětlit, proč nese řada Evropanů neandertálské geny,“ řekl Nuno Bicho z Univerzity v Algarve.

Vložil: Frantisek100 Marie byla velice mlaďoučká, když otěhotněla. Vlastně skoro ještě dítě. Možná dvanáct roků. Rodiče ji ještě jako dítě zasnoubili s Josefem. A protože byla tak mlaďoučká, proto ještě nežila s Josefem v jeho domácnosti. To se mělo asi brzo změnit, ale najednou Josefovi ona sdělí, že je těhotná. ---------------------------------------------------------------------------- Jak jako otěhotněla? Jako že jí ošukal ten váš židovský bůh? Takže kromě toho, že topil lidi, dělal intriky, sázky se Satanem ohledně Joba, kolik Jób vydrží vředů a mrtvých děcek, kromě toho, že chtěl, aby mu Abrahám upekl na roštu svého syna Izáka, na první lidi nachystal otrávený strom s otrávenými jabky, tak kromě všech těchto špinavostí a hnusáren ten váš bůh ještě šukal 12 leté holky? A tohle prase vy uctíváte? Kroutím nevěřícně hlavou....

To dělají všichni pobožní. Projevuje se to třeba tak, že údajně žijí mravopočestný svatý život, ale pak se prozradí, že znají všechny druhy porna a vypisují do diskuse i ty nejmenší detaily. Mimochodem nejpikantnější byla ta křesťanská konference, kde všichni kazatelé a pastoři byli ubytovaní v hotelovém komplexu a nevěděli, že to jde přes server, kde se ukládají data z každého pokoje, kde byli ubytovaní. Takže šlo i zjistit, který kazatel pastor se na jaké porno v noci díval. Byl o tom článek. Dopoledne kázali na shromáždění o mravopočesnosti a v noci sjížděli porno.

To dělají všichni pobožní. Projevuje se to třeba tak, že údajně žijí mravopočestný svatý život, ale pak se prozradí, že znají všechny druhy porna a vypisují do diskuse i ty nejmenší detaily. Mimochodem nejpikantnější byla ta křesťanská konference, kde všichni kazatelé a pastoři byli ubytovaní v hotelovém komplexu a nevěděli, že to jde přes server, kde se ukládají data z každého pokoje, kde byli ubytovaní. Takže šlo i zjistit, který kazatel pastor se na jaké porno v noci díval. Byl o tom článek. Dopoledne kázali na shromáždění o mravopočesnosti a v noci sjížděli porno.

To dělají všichni pobožní. Projevuje se to třeba tak, že údajně žijí mravopočestný svatý život, ale pak se prozradí, že znají všechny druhy porna a vypisují do diskuse i ty nejmenší detaily. Mimochodem nejpikantnější byla ta křesťanská konference, kde všichni kazatelé a pastoři byli ubytovaní v hotelovém komplexu a nevěděli, že to jde přes server, kde se ukládají data z každého pokoje, kde byli ubytovaní. Takže šlo i zjistit, který kazatel pastor se na jaké porno v noci díval. Byl o tom článek. Dopoledne kázali na shromáždění o mravopočesnosti a v noci sjížděli porno.

Michiganský pastor, otec pěti dětí, který opakovaně vystupoval proti LGBT komunitě, rezignoval po tom, co vyšla najevo existence jeho profilu na sexuální seznamce pro homosexuální muže. Screenshoty jeho konverzací s uživateli této seznamky přinesl server Queerty. Případů, kdy se ze známého homofoba vyklubal někdo, kdo si potají dopřává saunu s mladými escorťáky, je mnoho. Nejznámější je asi případ amerického televangelisty Teda Haggarda, který se po letech dštění ohně a síry pekelné na homosexuály sám přiznal k bisexualitě. To však až potom, co byl přistižen v hotelu s pytlíkem metamfetaminu a mladým prostitutem. Do vězení nedávno zamířil i pastor Ken Adkins, který byl známý svými homofobními tweety a odsuzováním obětí útoku na gay club v Orlandu jakožto hříšníků. Soud mu totiž prokázal sexuální zneužívání mladistvých členek a členů jeho církve, včetně jednoho mladíka....

Homofobní pastor se pěkně vybarvil: Nachytali ho na gay seznamce!Pod svícnem je největší tma, říká se. Ženatý pastor Matthew Makela o tom ví své. Celý život vystupoval proti homosexuálům a drsnými postoji proti nim se proslavil. Nakonec ho nachytali na gay seznamce, jak si s jiným mužem posílá lechtivé fotky. Otec pěti dětí po provalení skandálu okamžitě rezignoval a z ostudy má kabát. V minulosti totiž například označil transsexuály za zvrhlíky. Z homosexuální náklonnosti ho usvědčil záznam z aplikace Grindr, která slouží jako homosexuální seznamka, chat nebo jako možnost vyměňovat si fotky. I ty hanbaté. A přesně toho Makela využil. Svému protějšku stejného pohlaví poslal fotky, na kterých dal na odiv svou mužnou hruď. Jenže druhý muž si to nenechal pro sebe a pastor má z ostudy kabát. V očích církve mu určitě nepomohlo, že na Grindru napsal, že se „rád mazlí nahý, dělá orál a v oblibě má i masáž.“

Pastor brojící proti homosexuálům čelí obvinění ze zneužití chlapců Atlantský pastor, 57letý Bishop Eddie Long, který vede vlastní Baptistickou misionářskou církev znovuzrození, čelí obvinění, že zneužíval dva mladé chlapce. Long je přitom známý jako velký bojovník proti homosexualitě, uvedla CNN. Longa v úterý obvinili 21letý Anthony Flagg a o rok mladší Maurice Robinson, že zneužil soukromého duchovního obřadu a posvětil jejich zaslíbení. Oba se stali jeho duchovními syny. Flagg uvedl, že jejich vztahu zneužil, bral je na výlety přes noc, kde s ním sdíleli ložnici. Vedl je k tomu, aby se s ním líbali, masturbovali a poskytovali mu orální uspokojení. Poslední bod potvrdil i Robinson. Dodal, že Long při obřadu použil i slova Písma. Současně také přiznal, že mu pastor zaplatil školné.

Ježíš nikdy nepřijde. Žádný druhý příchod Krista nikdy nebude. Možná existuje nějaký bůh, ale Kristus to není. Ježíš je z větší míry fiktivní postava. Všecko je vymyšlené, neumřel za něčí hříchy, hřích je esoterické slovo s nulovým významem. Nikdy nebude to, co popisuje bible, tedy že budou odměněni ti, co vyznávají bibli věčným životem. Je to lež. Nedá se vyloučit, že existuje nějaký jiný svět než tento hmotný, ale dá se vyloučit, že to je biblický. Ježíš měl přijít ještě v té generaci, co ho čekala. Sám to sliboval. Údajně. A takyto říkali jak Pavel, tak Petr, tak Jan i Jakub. To se nestalo, Ježíš nepřišel a nepřijde nikdy. Protože nikde není. Neexistuje žádné křesťanské nebe. Neexistuje zázračné uzdravování ani oživování mrtvol. Drtivá většina obsahu bible jsou smyšlenky. Na rozdíl od vědy nebo evoluce, kde to sice není přesné, ale ten základní trend je správný a dokazatelný, organismy se mění, vyvíjejí v důsledku adaptačního tlaku. To se prokázat dá. Z bible se prokázat nedá nic. Kdo tu lže? Pobožní a bible. Ludmila Smolová.