Proč lidem vadí nevěra jejich partnera?

Dovolím si napsat celý svůj příběh. Vadila mi nevěra mého partnera, protože jsem ho milovala a nechtěla jsem se o něj dělit s jinou ženou, chtěla jsem ho mít jen pro sebe. Je to normální, samozřejmě existují páry, kterým nevěra partnera nevadí, ale myslím si, že to není úplně v pořádku. Jsem 23 letá žena, dovolím si napsat, že pohledná, inteligentní a o zájem mužů nemám nouzi. Všechny jsem odmítala, protože jsem měla skvělého přítele, kterého jsem milovala a byla jsem spokojená. Byl na mě velmi hodný, udělal nebo koupil mi co mi na očích viděl, prostě to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat. Já jsem si toho moc nevážila (teď už to vím), protože jsem ho často komandovala a nechtěla jsem sex. Jenže, když jsme spolu měli být 7 let (ještě jsme spolu nežili, opravovali jsme si dům), tak jsme měli krizi a on mě skoro podvedl. Oba jsme toho měli hodně a odcizili jsme se. V pátek jsme se pohádali a celý víkend se mi neozval ani já jemu (palice tvrdé). V pondělí si pak jel ke spolužačce pro nějaké věci a ona ho pozvala dál, pili spolu čaj, povídali až se jí svěřil s tím, že máme krizi a pohádali jsme se. Ona po něm vyjela a on se nechal.Pár minut se s ní líbal, atd, ale když mělo přijít na sex, tak si uvědomil, že tohle se mu nelíbí, nechce to a odešel. My dva jsme se udobřili a asi za 14 dnů mi to řekl, trápilo ho svědomí. Rozešla jsem se s ním, protože tohle jsem opravdu nečekala a strašně mi to ublížilo. Náš vztah byl tak čistý, tak zvláštní, vždycky jsem si myslela, že si budeme věrní napořád. On byl beze mě na dně a já vlastně taky. Z jedné strany mě to hrozně bolelo, ale z druhé jsem bez něj nechtěla být. Nejvíc mi ublížilo to, že chtěl jinou, když tvrdil, že mě miluje. Po pár týdnech jsme se dali znovu dohromady, dala jsem mu druhou šanci, vím, že nikdo není dokonalý a třeba někdy já budu tu druhou šanci potřebovat. Jsem ráda, že poznal život beze mě a hlavně to, co pro něj znamenám. Už je to 6 měsíců a náš vztah je lepší, než kdy předtím. Poučila jsem se ze svých chyb a on také. Byla to velká zkouška. Největší šok, pro mě byl ten, když jsem se náhodou setkala se ženou, se kterou mě chtěl podvést. Věk 35 let, tlustá blondýna s dítětem, která má pověst potvory a záškodnice. Navíc v té době přišla o přítele a hledala si nového, aby zabezpečil ji i dítě. Věděla jsem, že jako člověk jsem lepší. Takže chlapi jsou potvory a ženské také. Tohle celé byla pro mě velká lekce, taky už vím, že když chce někdo být věrný, tak to dokáže. Zdar všem

Johane, děkuju!

Ahoj Peto, jsem presvedceny, ze od teto chvile se zacne Tve trapeni uz jen zmensovat. Rozhodla jsi se v kazdem pripade velice dobre a jak uz jsem Ti drive napsal, kdyz bude dlouhodobe sekat dobrotu, tak ma jeste cestu zpatky do te doby, dokud si nenajdes kvalitnejsiho partnera, nezli je on. Hlavne si uvedom, ze hlavni pricinou Tveho trapeni nebyla ani tak nevera, jako jeho slabost a chodobne lpeni na lhani. A na to se v jeho posuzovani vzdy zamer. Protoze kdo nesmilnil alespon myslenkou, tak nikdy nezil. Lez je ale v partnerstvi cestou vzdy jen k rozvratu. Preju Ti hodne stesti a at uz to s Tvoji situaci jde jen nahoru a uzivas si daru zivota okolo nas:-)

Jenom chci ještě ve zkratce napsat všem, co tu se mnou ochotně debatovali o mém problému, jak jsem se rozhodla - s manželem jsem se domluvila na odluce, minimálně dočasné, než si rozmyslí, co je pro něj v životě důležité a co chce. Výsledek je tedy ten, že si hledá byt, kam by se mohl přestěhovat a dohodli jsme se na datu, do kdy tak nejpozději učiní (nebo spíš jsem mu ho sdělila). Vím, že to je momentálně jediné možné řešení a že jsem ho musela udělat, i když mně z toho teď není dobře a na budoucnost se snažím zatím nemyslet. Často myslím na to, jestli to opravdu byl správný krok. Věřím, že ano, i když neuvěřitelně těžký. Strašně dlouho jsem se odhodlávala to udělat, tak moc doufám, že mi to pomůže a dovede mě to k nějaké snad šťastnější životní etapě, ať už ji prožiju s manželem, nebo s jiným mužem, nebo sama.

Naivko, to je fajn, že to u vás tak dobře dopadlo - moc ti to přeju a držím palce, ať to teď opravdu vydrží a ať jste spolu spokojení. A přiznávám, že v hloubi duše ti i trochu závidím - ale ne ve zlým, pochopitelně :-) U nás se to řeší už víc jak rok a s nulovým výsledkem. Poslední měsíc se díky podpoře několika lidí (mimo jiné i všech tady, co si se mnou ochotně povídali a věnovali mi svůj čas) ve mně už ale shromažďuje síla všechno vyřešit sama - je mi to moc líto, ale strašně dlouho jsem měla klapky na očích a pořád si namlouvala, že bude všechno dobrý, a teď si uvědomuju, že je načase klapky sundat a podívat se na věci reálně. Ještě jednou ti přeju všechno dobré a ať brzy dokážeš ve své mysli potlačit všechny nepříjemné vzpomínky a začneš se zase radovat ze života!

Ahoj Peťo,u nás už se to jakž takž vyřešilo. Manžel mě a dceru opustit nechce, tvrdí že mě miluje a že to byl těžký úlet a snaží se mi to teď hodně vynahradit. No a já se snažím ty hnusné pocity v sobě potlačit a fungovat s ním dál. Ovšem tu zradu a ponížení mu v hloubi duše nikdy nemohu zcela odpustit. Přesto si musím sama sobě poctivě přiznat, že mi bohužel na něm pořád hodně záleží a jsem ráda že to tak dopadlo. Přeji ti, aby se tvůj manžel zachoval taky jako chlap a dokázal si přiznat že byl strašný vůl když si začal zahrávat a ohrožovat tak rodinu na které mu záleží. A když na to nepřijde tak se na něj vykašli a žij si svůj život bez jeho přítomnosti. Kdyby můj muž pokračoval v nevěře dál tak bych to řešila určitě rozvodem protože si nechci přestat vážit sama sebe a nechat se ponižovat od takového sobce. Třeba až bude sám tak mu dojde, že udělal chybu a bude toho litovat.Držím ti pěsti a drž se. naivka

Ahoj Peto, jsem rad, ze Ti to pomohlo. Pokud bych si podle Tveho zdejsiho projevu a v nem nastineneho uvazovani myslel, ze na to nemas, zadne rady bych Ti nedoporucoval. Ty na to partne rozhone mas, abys to uspesne pro sebe a pro svoji malou resila. Ale mas zatim jen strach do toho riznouzt. Tve trapeni Te ale k tomu drive, ci pozdeji dovede. Cim drive to zacnes resit, tim drive z toho budes venku a bude to za Tebou. Pokud jsme Ti s Andy byli k tomu napomocni a pomohli Ti najit cestu a odvahu, je to jen dobre. Urcite jsi fajn zenska, ktera jen kapla na nepraveho muzicka, ktery si ji nevazi a navic je to slaboch a neni schopny hrat fer. Pryc od neho. Urcite by za Tebe, jako za inteligentni a citlivou zenu, co uz se spalila a vi co chce, dala spousta partneru nevim co a nosila Te na rukou. Hlavne se nezavirej do ulity a uzivej si sveta a jeho radosti. Je jen dobre, ze jsi si s pomoci Andy uvedomila, o co vsechno nyni prichazis. Jednou budes mit zivot za sebou, tak ho nyni zij radostne a naplno, at mas na co prijemneho vzpominat. Vzpominky na trapeni a sebeobetovani se pro nekoho, kdo si to lidskym rozmerem nezaslouzi, by Te ve stari urcite nenaplnovaly. Hodne stesti a dej se do toho a pak se nekdy ozvi, jak se Ti dari!

Peto,nad chlapem co nestoji za nic je skoda plakat.Hlavu vzhuru,je videt ze jsi silna a ze to zvladnes:-)Holky nedejte se zadna,reagujte driv a lepe nez chlapi.Ma sestra ted dopadla:-( V jeji nejtezsi zivotni situaci,jeji pritel ji nechal a ona ma ted oci pro plac.Byla zamilovana a lecos prehlizela.Ted mi je nejvic lito jejiho syna!!

Andy, ano,máš pravdu. Toto je sice těžké, ale existují mnohem horší věci. Když je mi zle, tak si často říkám, hlavně že mám zdravé, spokojené dítě. Mohlo nás potkat něco mnohem horšího. Musím být a budu ráda za to, co mi život nabídl. O tátu ji připravit nechci, ale myslím, že zvládnu vše rozumně domluvit. Promýšlím si to právě intenzivně a konečně začínám mít pocit, že mám situaci pod kontrolou a cítím v sobě čím dál větší sílu si vše vyřešit - a za to vděčím vám tady. Jsem ráda, že jsou na světě lidé, kterým trápení jiných není lhostejné a najdou si ve svém každodenním shonu chvilku na povzbuzení. Jste moc hodní.

Jsem rada, ze ti nase slova neco prinesla, konecna faze je samosebou na tobe.Kdyz jsem psala o te bolesti, myslela jsem tim, prijmout ten pocit jako fakticky, nestydet se za nej, nic nepredstirat, ale zaroven neverit dalsim sladkym slovum, ktera by se stejne donekonecna opakovala,a tvrdosijne stat nohama na zemi. Pro takoveho muze je to ta spravna rana pod pas. Vedet, ze ublizil, ale ze ublizene zvire ma tu silu se znova sebrat ze zeme, a porazit silnejsiho jinym uderem, uderem cti a vazeni sebe sama.Jestli svoji dceru miluje, tak o sveho otce ona neprijde, zena uz v tom vetsinou takovou roli nehraje, muze ovlivnovat city, ale to snad vy nechcete. Ja nerikam, ze je to vzdy jednoduche, to vis, ze si take nekdy vzpomene, a me to mrzi, nevim, co tak malemu decku rict, kdyz se pta, proc nemuzeme byt s tatou. V srdci ji to chybi, ale ja se ji to snazim vynahradit jinak, a nikdy ji nebranim ve spojeni s jejim tatou.le to je na jinou debatu.Tobe ublizil, ty za to vinu neneses, to on opousti vas, ne ty jeho, tys to tak nechtela, jen musis resit dusledky, a tohle tvoje holka vzdycky pochopi.Vzdycky...Jsem casto tam, kde odchazi zivot, a ver, ze jsou jina velka trapeni, nez je Tve. Zivot leti kometovou rychlosti, a mladi neni zase tak dlouhe, jak myslime.A co teprve kdyz ti umira tvoje vlastni dite nebo osoba blizka, zjistujes, jakou maji takove zivotni pribehy jako jsou rozchody, nevera atd., opravdovou vahu. Zkus si tohle dokola omilat, treba Te to trochu nakopne mit jiny pohled na celou tvou osklivou sitauci... Drzim palce...

Já moc děkuju tobě, Andy, i tobě, Johane. Opravdu jste mi tu podali dvě hlediska téhož - mužského a ženského - a obě jsou pro mě moc důležitá. A je pravda, že když si důkladně pročítám vaše příspěvky, tak se vlastně shodujete... Vím, že rozhodnutí za mě nemůže nikdo udělat a ani bych to vlastně nechtěla, ale i to je pro mě pomoc, vidět věci z úhlů jiných pohledů, číst si nezaujaté názory a postřehy a pomocí nich se dostat nad věci. Andy, máš myslím velkou pravdu v tom, že nemá smysl jen tak přežívat - den ode dne a nikdy nevědět, co přijde. A na tom se s Johanem shodujete - opravdu mi strašně vadí ta nejistota, nevědět co bude za měsíc, za půl roku, nemoct si udělat nijaké plány.... A že život letí rychle je taky smutná pravda - uvědomila jsem si to teď. Všimla jsem si zlátnoucího listí a překvapilo mě, že začíná podzim a léto je pryč. Letošní léto mi celé nějak proklouzlo mezi prsty právě díky tomu, že jsme se zrovna během těch cca tří měsíců neustále rozcházeli a scházeli a nikdy jsem nevěděla, co bude příští týden. Ani jsem nikde nebyla, nešlo si nic plánovat... a začíná mi docházet, že o tom život není a nemůže být. Vadí mi všechny ty lži - jak o tom píše Johan. Kdybych věděla, jak se věci mají, mohla bych se rozhodnout. Takhle mi říká každou chvíli něco jiného a já stále měním rozhodnutí podle manželova momentálního proslovu... Nemůžu dělat, že jsem nad věcí, protože by mi ani neuvěřil - nechci hrát divadlo, cítila bych se hloupě. Vím, že by to možná zabralo - manželova milenka (se mi zdá) taktiku používá a pěkně šikovně, ale já bych se do toho asi musela hodně tlačit a to by stejně nemělo očekávaný efekt. Ale na druhou stranu už ani nechci moc vysvětlovat svoje pocity - dělala jsem to už několikrát, už mockrát jsme měli vážnou rozpravu, při které jsem se mu snad plně otevřela a svěřila se mu s tím, jak to celé vnímám já, jak to na mě působí a jak mě to trápí. A dopadlo to tak, jak píše Johan - začal "balamutit", tj. být citlivý, něžný, prohodí pár chápavých vět, udělá smutné oči a já na to opravdu skočím - Andy poznala, že ho miluju, tak se tomu tak snadno chce věřit... V tu chvíli od něj nechci být ani na chvíli. A za nedlouho je všechno zase naopak, zachová se hrubě a vidím v něm sobce, který myslí jen a jen na sebe, a říkám si: ukončím to. A Johan zase uhodil s něčím hřebíček na hlavičku - když se nad tím zamyslím, asi jsem nechtěla dělat rozhodnutí já mj. i proto, abych si ho nepřestala vážit. Chtěla jsem, aby se rozhodl sám a choval se podle toho - bez úskoků, lží, agrese, osočování... prostě fér. Ale bohužel na to čekám už tak dlouho, že přestávám věřit, že by k tomu někdy došlo.A Andy děkuju i za názor, zda zůstat kvůli dítěti - něco ve mně mi taky šeptá, abych pak svůj život neprožila jako oběť pro někoho a pro něco, co ve svém důsledku žádné ovoce nepřinese a zůstane jen pachuť nad zkaženým životem. Možná to je sobecká myšlenka. Ale začínám si uvědomovat, že stejně tak je možná hloupé "přenášet" tak vlastně váhu rozhodnutí na dítě, které mi opravdu jednou může říct, že o nic takového nestálo. To ale asi nezjistím, co bude v tomto směru lepší, protože to zjistím právě až za těch několik let, až dítě dospěje...Oba jste mi ale dodali sílu a chuť k rozhodnutí a vyřešení situace. Vím, že to nebude lehké v žádném případě a že mě čeká dlouhá cesta, než najdu zase klid, uspokojení a radost ze života, ale zároveň teď začínám cítit, že už je třeba na tu cestu vykročit. Vím, že to bude moc bolet, ale díky vám začínám doufat, že bolest přejde a někde v dálce na mou cestu životem zase posvítí sluníčko...Jetě jednou díky!

johane ty kozle grafomanskej vzdyt ty pro samy psani uz ani nemuzes mit cas na to svoje mladoucky kuratko

Andy to napsala moc hezky z zenskeho brehu a urcite si zaslouzi obrovsky dik, a stejne jsme se shodli. Ma prehled, ale tady to chce fakt jeste vic razne a zatvrzele.Je tu totiz (pri uplatnovani zenske nehy a urcite fair play) jedno riziko: Jak zacne Peta "vysvetlovat", tak on ji hned bude balamutit, zaprisahat se a ona ve svem dnesnim rozpolozeni to bude opet slyset jako rajskou hudbu a pujde mu "k noham" resp. na lopatu. Musi ztvrdnout a zacit situaci ovladat - Ne si hrat na urazene majetnictvi. On je slaboch, tak ho brzo jedna nebo druha, nebo obe dohromady, ovladnou. Pokud si ho jako ovladaneho slabocha dokaze vazit, at ho vede a vyuziva jako sveho manzela a otce potomka. Pokud ne, at ho kopne a najde si frajera - ma na to. Je citliva a spousta skutecnych frajeru ji bude chtit chranit a nosit ji modre z nebe! Urcite je to lepsi, nezli se trapit.

Laskonko, to je velmi smutne...Ten pohled musi byt opravdu bolestivy.Johane, vzdyt Peta je zena. To co pises je velmi strategicke, chytre, ale pocitove se to zenam vzdaluje. Je to tvuj pohled egoisty, bojovnika...Peta nemusi hrat divadlo, ze je najednou hrdinka a nad veci, zahrat by to mozna slo, ale co ji to da?Samozrejme neexistuje univerzalni rada, jako zena ale citim jednu vec. Zustat kvuli detem jen proto, ze tata je z ni paf je Peto totalni nesmysl. Co chces v zivote zazit? Nakonec ti stejne sama dcera v dospelosti rekne, zes byla hloupa,ze by s takovou situaci nalozila jinak, nepochopi te, maximalne ti rekne, ze jsi udelala nejvetsi blbost. Vim to z vlastni zkusenosti. Podle me, za prve se rozhodni, jak chces zit? Zit nebo prezit. S chlapem, co te zlomil v zakladech, znicil tvoji duveru, slaboch, co nevi co chce?Ne, pochybuji. Ukaz mu sve zraneni, opravdove, ukaz mu bolest co ti zpusobil, bez slz, se silou v hlase, a pak....pak svoji silnou rodici se osobnost, ze jsi to prave ty, co dokaze tuhle situaci resit. Jediny zpusob, jak ho donutis nad celou veci nejak radikalne premyslet je, ze musi odejit. Popznat nevidet jeho rodinu, tak jak je zvykly. Tohle je tvoje zbran, ne nejaka tva herecka schopnost.Ono se to radi, ale ja na tobe citim, ze ho milujes, a mas strach, ze timhle radikalnim krokem ho ztratis. Ale premyslej, jesli je naklonen vic k ni, znamena to, ze si stejne prohrala. On si te vazne nezaslouzi. Premyslej hodne o sobe, ne jen o nich a jeho bludnem kruhu. O sobe, jaka jsi, kazda zena by si mela zachovat k sama sobe uctu, jistou dustojnost, jak bys mohla zit, tohle zacinaji byt ztracene roky...Peto, a zivot je velmi rychly, dlouhodobe trapeni nikomu nic neprinese...Johan dobre pise, abys podle sveho vytvorila jakysi plan, a podle nej postupovala, ale hlavne si sebe sama zacni vazit. Nejsi jejich loutka, a on ji z tebe prave dokonale tvori! Prijmi konecne myslenku, ze bortici vztah neni nic dobreho ani pro dite. Sanci mu das jedine tim, ze on bude mit cas zrekapitulovat to, co prave predvadi. Ale vedle sebe jste to nedokazali do ted, jedina cesta je odejit. Nerikam rozvod, ale odejit. Ta sance tu opravdu je, kazdopadne by mel k tobe zacit vzhlizet, a to dokazes jedine silou svych rozhodnutich...Nemam rada dramaticke situace, ja bych se naucila to, co mam na srdci, a v jeden jediny vecer vse vypovedela. Priznala uprimne svou bolest, a pak, aby konecne sebral odvahu a odesel, nechci zit s chlapem, ktery si me nedokaze vazit, a ktery me nechce milovat celym srdcem.Take myslim, ze tebe ma rad, mate velmi spolecneho, ale do ni je zamilovany, priznat si a nemazat si med kolem pusy, ma vas vlastne obe v srdci, k cemu to ale je?Nedovol vsak jeho tapani odirat o tvoji osobnost. Tyhle zivotni krizovatky nejsou jednoduchea, ale soudim -li podle sebe, zadny chlap nestoji za to, aby se zena ponizovala. Podivej, muj byvaly ma take uzasny vztah s deckem, a muj nynejsi chlapek, ten to detske srdicko ziskal tez. A nemel to ani moc tezke, nekdy to funguje. Vse bylo ale o tom, ze jsme se uz predem inteligentne dohodli na tom, aby dite netrpelo, a to byl nas prvotni cil. Ty jsi ta, ktera muze diktovat podminky, to mi ver...

Podruhé jsem se vdala za muže ne tak atraktivního jako byl první manžel. Ale pokud se máte rádi, je to asi jedno. Nicméně mě napadlo, že by to mohlo fungovat bez věčných nevěr, které onen krasavec stále provozoval. Bylo nám spolu fajn, občas měl někdo poznámky "kráska a zvíře, jak jsi mohla" ale já si stála na tom, že se máme rádi. Opravdu na vzhledu nezáleží, chci napsat o své bezmoci, když po pár letech došlo k tomu, co jsem tak těžce nesla v prvním manželství. Troufnu si napsat, že jsem celkem pohledná, ale obyčejná a spíš tichá a skromnější ženská, nikam se necpu a na nic si nehraju. Ale ne zas poslušná putice bez názoru, to ne. A manžílek si začal se svou kolegyní, ještě tak hloupě, že jsem je nachytala v nejlepším. Já už měla nějaký čas podezření, jednak s ní podváděl svou první ženu, nijak se tím netajil, jednak mi dávala najevo, že mě nemusí, já ji taky ne. Bohužel jsme pracovali všichni v jedné firmě. Takže nějaký dobrák kolega mě informoval, ale já tomu nechtěla věřit. A oni byli tak v klidu, že si nedali bacha ani na společné akci. V noci se vzbudím, drahouš nikde, tak jsem ve strachu obíhala co se dalo, jestli se mu třeba někde neudělalo špatně. Pochopitelně ne, bylo mu jistě až moc dobře. Když mi začala docházet tahle hrůza, udělalo se nanic mě. Dotáhla jsem se z posledních sil k jejímu pokuji a vešla-ani se nezamkli. Toto vidět nepřeju nikomu, kdo má partnera rád. A jak myslíte, že to dopadlo? Nakonec to shodil na mě - kdybych prý nešmírovala, tak se nic nedovím a vše je OK. Že by udělal něco špatně, to neuznal, prý každému někdy ujedou nohy. No, mě zrovna ne, ale co. Nerada vzpomínám na ty pocity zrady a podrazu od toho, kdo tolik sliboval a tolik jsem mu věřila. Časem jsme se rozešli, už jsem s ním pak nemohla spát. On tvrdí, že rozvod je moje vina a dokonce začal říkat, že s ní vlastně skoro nic neměl a já to zveličila!! No proboha, když s prominutím za tu vulgárnost před mýma očima kámen šoupe cihlu, co by to asi bylo??? Omlouvám se za ty dlouhý výlevy, ale moc moc vám všem tady rozumím.

Peto, jedno nikdo za Tebe neucini, ani Ti v tom dobre neporadi a nikomu ani v podobnych radach never: A TO JE ROZHODNUTI:-)To bude vzdy jen na Tobe a jen Ty si za nej poneses odpovednost. Dobra rada je, jak vytvorit schema a podle neho se snazit zkoumat a resit svoji situaci. A jeste take snaha vybudit Tvoji sebereflexia schopnost to videt jakoby seshora. Ptas se mi, kdy ho vzit na milost? A ja Ti tvrde odpovim: Vlastne nikdy! Vzdy si ponech zadni vratka, aby on nikdy nemohl rict, ze jste si vsechno prece mezi sebou urovnali. Jedine tak budes mit vzdy navrch a siroky prostor k manevrovani.Proste jednou zklamal a do konce Vaseho vztahu nebo zivota, at Te presvedcuje, ze je to vse v poradku. Prestan ho podezirat, delat mu vystupy, ale "dukazy", at stale predklada on a Ty se po tom nepid. Nebud majetnicka a delej, ze Ti na tom ani moc nezalezi, ale souziti jsi ochotna pripustit, pokud nebude lhat a delat ostudu ( a pripadne se jeste kurvit). Jinak se k nemu chovej jako milujici zena, ale zadnou carte blanche mu uz nikdy nevystavuj, jen bud korektni. Cim dele pripadne budete spolu, a on nebude "zlobit", tim vic duvery mu davej najevo, ale never mu na 100% uz nikdy, at se netrapis, kdyby znovu zacal blbnout. Ztratis tak nadobro nekdejsiho sveho milence, ale ziskas (mozna - a preju Ti to to celeho srdce) milujiho otce pro sveho spolecneho potomka a spolehliveho partnera a manzela (pokud to dobre dopadne).Jinak se budes tak trapit, jak jsi psala v nekolika prispevcich vyse a bylo to natolik srdcervouci psani, ze jsme se neudrzel a tech par rad Ti nakonec napsal. Vztah vznika a buduje se, nejde vsak naridit nebo naplanovat. Jde ale ridit ( a , pokud je to takovy slaboch, jak pises), tak se lze vyhnout, alespon emocne, i trapenim z jeho neustaleho zklamavani. A to je pro Tebe v soucasne posici to nejdulezitejsi. Mekkosrdcatost vuci slobochovi nikdy nikam nevede.

PROC LIDEM VADI NEVERA? Protoze jsou spolu proto, aby si nezahybali. Simple as that. Nikdo se nedava z lasky dohromady proto, ze si budou zahybat. Kazdeho, kdo je zamilovany nevera druheho partnera desi, boji se ji, nechce ji. A je to samozrejme spravne. Kdyby na neveru pristupovali dobrovolne, potom jsou bud to zvlastni, a nebo maji vztah z urcitych vypocitavosti, jako jsou penize, kariera atd., atd. O tom by se mohlo psat hodne dlouho. Zalezi na poutu dvou lidi. Kdyby mi mel zacit manzel zahybat, rozvadim se. A kdyby me zacala do hlavy vstupovat nevera, svazek by potom nemel pro me nadale cenu a odesla bych od nej take.

tak už jsem si to pročetla pečlivěji. Určitě máš pravdu, že nejhorší je to, že vlastně já nevím, na čem jsem. To je fakt. Já si vždycky začnu myslet, že se to zlepší, že budem zase spolu a vytvoříme malé normální, funkční, spokojenou rodinu, a za chvílu už je zas všechno jinak a tak pořád jak na houpačce. vadí mně, že mně něco říká a na druhé straně evidentně říká pravý opak. Že je v jeden den schopný říct mně, že se mu od nás nechce, a pak napsat, jak myslí na tu druhou a jak by chtěl být s ní. Pro mě by byla asi nepřijatelná varianta, že by zůstal s oběma, i když jemu by to asi vyhovovalo nejvíc, takže je fakt, že kdyby mně řekl - bude to tak, budu s oběma a ani s jednou nic neukončím, pak bych věděla jasně co dělat. Takhle pořád jenom čekám, jak se rozhodne, doufám, že pro nás, a nikam to nevede. Já se asi opravdu moc upínám na to, aby se vrátil ke mně, a pak se chovám tak, že to spíš kazím... taky pořád přemýšlím o tom, co bude nejlepší pro malou. Když ji vidím, jak se rozzáří, když přijde manžel z práce, točí se po něm, jak hýká nadšením, když dělají kravinky, pak si říkám, jestli by pro ni nebylo nejlepší, kdybych to skousla a trpěla tenhle manželův dvojí vztah tak dlouho, jak to prostě bude trvat. Ale pak si zase říkám, že se asi nezvládnem věčně před ní přetvařovat, že nám to klape a že pro ni musí být blbý, když se před ní ne třeba vyloženě hádáme, na to si víceméně dáváme pozor, ale když dojde k nějaké napjatější komunikaci. Že to musí vycítit, že není všechno OK. A obávám se, aby to nebylo horší. A pak si říkám, že v tom případě by bylo nejlepší být s ní radši sama, než ji tomuhle vystavovat. Jsou to prostě samá "kdyby".Ale rozhodně si z této diskuse beru za své, že je třeba, abych začala nějaké řešení hledat a uskutečňovat já, protože jinak můžu čekat v takové strašné nejistotě ještě dva, tři roky a pak se rozvedem, až ze mě bude naprostá psychická troska. Ještě jen otázečka -píšeš "bud tvrda a pripoustej ho k sobe pomalu": pokud by tato možnost někdy nastala, tj. neodešel by k milence natrvalo a projevil zájem setrvat s námi, může holka nějak poznat, kdy je ještě dobré být neoblomná a kdy je naopak potřeba už začít ustupovat a připouštět, aby to toho chlapa zas úplně neodradilo? Nevím ale, jestli se to dá říct nějak obecně.

Johan, ty boduješ! :-) Díky, musím se k tvému příspěvku ještě vrátit, teď mám čas si to jen prolítnout, poněvadž uklízím a střídavě uspávám malou, ale zní mi to velmi rozumně a musím se nad tím pořádně zamyslet. Hlavně díky, žes mi věnoval čas a trochu mě v myšlení posunul, možná i přehodil na jinou kolej. Ještě se ozvu.

Jojo je pravda, ze to Natural vidi z hlediska chlapa... Ale kazdej je jinej... I HOLKY!!! Znam holky ktery videj v sexu neco uzasnyho co musi bejt ale spojeny se vztahem a teprve v tom najdou to svoje... Nektery zeny sex dokonce nesnasej - je to ukaz od ukazu... Ja dokazu brat sex jako sex - patrim do takove skupiny. Ale stejne mi to proste prijde jako nevera s ktere plyne neduvera... (mimo jine - jeste nikdy jsem se neudelala s chlapem u ktereho jde jen o sex - jde mi jen o ten adrenalin a dostat chlapa na lopatky)