Proč lidem vadí nevěra jejich partnera?

Dost odvážné na tvůj věk...

Je to odvážné a pro někoho nepochopitelné, ale já vím, že budu !!! A hlavně nejen mluvit ... Je to můj přístup ...

Snad budeš takto mluvit i za 20 let.

Ivo, já nevím ... Vím jak je to umě a ... nedokážu takovým způsobem v podstatě zradit, když někdo věří naplno a oddaně Tobě (Mě) !!! Dává do toho část svého života !!!

Takže budu-li nevěrná, ublížím vlastně sama sobě, protože s výčitky svědomí se dost dobře žít nedá. Řeknu - li to partnerovi, ublížím jemu i sobě, protože ztratíme důvěru v sebe. Co podle tebe zvolit? (samozřejmě, pokud se to už stane)

Jestli zatloukání očistí Tvé svědomí, tak Ti závidím, jak jednoduchá jsi ...

Myslíš, že je lepší znát? vědět? Trápit se?

A ty žárlíš?

Trapný kec ...

A co říkáte na už zprofanované Plzákovo "Zatloukat, zatloukat, zatloukat"?

Jakto, že někteří lidi dokážou nežárlit? Myslíš, že je to jejich hodně vysokou sebedůvěrou?Nebo je jim to jedno?

A proc vadi? Vztah dvou lidi je zalozen na duvere a intimite. Narusena intimita muze zpusobit vazne trhliny v dusi. Obe pohlavi chteji mit jistotu, ktera samozrejme neexistuje. Nechteji byt sami, strach, ze nekdo jiny prijde a to moje srdicko odejde je tak veliky, ze logicky delame vse proto, aby ten druhy byl jen s nami. Je to urcity sobecky rys, a je zbytecne se ptat, proc ja jsem sobec. To je moc lidi v moc vecech. Tezko se to odbourava.Je to proste strach. Prirozena lidska vlastnost.Vis, ono, mohu byt tolerantni, ale musim pocitat s tim, ze se mi tato krasna vlastnost muze vymstit. A pak je treba pocitat s tim, ze kvuli tomu zustanu sam a nenadavat si za to. Pritazlivost mezi muzem a zenou je Prirozena, ale bohuzel i zradna vec. Z nekolika pohledu. Kdo nema zkusenost, tezko to muze chapat.

Ne Prober, ja jsem ale ta druha zena.Poznala jsem muze, ktery se choval jako Jarcin muz. Ze jsem ho zmenila v hodne vecech, to uz ted vim, ale ta druha zena nechape, proc zrovna ja. Sama nevim, cim na nej pusobim, on radikalne zmenil svuj zivot a odtrhl se tam, kde to nikdo necekal.Ja si prosla obdobnym, bylo to vse oboustranne.Proste,osudove chceme neco dokazat, sami sobe i tomu druhemu. Vernost.

Andy k tomu tvému příběhu: jak si můžeš být jistá tím, že ta "druhá" žena ho dokázala změnit? Tím, že k ní odešel? To asi ne, když nikdo neví jak dlouho spolu ti dva vydrží, a za jakých okolností (bude zahýbat po čase i jí, nebo ne?). Zkrátka ten tvůj příběh nic neříká o druhé straně mince Jarčina příběhu - je to jiný (tvůj) příběh. A každopádně oba odbočujeme od tématu - proč lidem vadí nevěra jejich partnera. K tomu jsem se už vyjadřoval, zkus k tomu něco napsat i ty Andy.

Prober, neznas druhou stranu mince. Zaleziost, ktera se me tyka. Ona vedela, ze je ji neverny, ale take vedela, ze se k ni vzdy vrati. Zadna ho nezaujala natolik, proc by palil mosty. A pak se stalo. Velice se zamiloval. Po tolika zenach a vraceni se stale k jedne, da se rict rutina, se zamiloval, a to tak, ze musel odejit, a ta jeji oddanost /trochu jistota/ dostala obrovskou dusevni trhlinu. .Nechape, proc zrovna ona, ta jina zena, dokazala to, co jine ne. Zmenit ho. Ale nic to nemeni na tom, ze prohrala. Urcite ji ma moc rad, JARKU, dava mu to, co jine nemohou, ale to nemusi platit navzdy. A pak to boli. Opatrnosti neni na skodu. Ta veta, daji mu to, co ja nemohu. Zni nedobre.

Milá Veni, prosím přečti si můj předchozí příspěvek ještě jednou, a pozorněji. NEPSAL jsem, že "věrní budou ve skrytu duše nešťastní". Tuhle charakteristiku jsem přisoudil těm odpůrcům volných vztahů, kteří "nevěrníkům" spílají a představa, že jiní žijí jinak než oni je vytáčí k nepříčetnosti. Mezi tím je docala podstatný rozdíl. Osobně si lidí, kteří se vědomě k čemukoliv (např. k vztahu postaveném na věrnosti) rozhodnou a celoživotně to dodržují, velice vážím. Proto si třeba vážím Jarky, která nejen že "rozchodila" nevěru svého manžela (a ona to opravdu byla nevěra - bylo to za jejími zády), ale rozhodla se tak jak se rozhodla. Jarko, klobouk dolů, musíš ho mít opravdu ráda. Ještě jsem ti Jarko chtěl říct k tomu tvému tvrzení "Vím, že mu nemůžu dát to, co se mu líbí" - třeba můžeš :) Každopádně mu dáváš to, co mu žádná z jeho milenek nikdy nedá: opravdovou oddanost. Dám ruku do ohně, že žádná z nich, být jeho manželkou, by mu milenky nestrpěla. Obdivuju, jak z toho, že mu jeho sexuální odskoky dopřáváš, zároveň nevyvozuješ nic dalšího, jako třeba tvé právo na milence (i když to nepopiratelně máš), nebo nějakou svou nadřazenost za své sebeobětování (i když to nepochybně velká oběť svého druhu je). Usuzuju z toho, že kromě tvé velkorysosti a určitého druhu životní moudrosti to ukazuje i na to, že si jsi vědoma toho, jak snadno dokáže průměrný mužský odlišit tělesno od emocionálna. Na to, že jeho milostnice o něm ví víc než ty, bych taky nesázel, podle mě v životě sotva kdy najde ženskou, která mu bude rozumět víc než ty. A pokud má jen trochu rozumu v hlavě a chlapství v srdci, tak tě za to má sakra rád, třebaže to nemusí nutně dávat najevo (a asi ani nedává). Jestli je aspoň z poloviny tak fajn chlap, jak tomu tvá láska k němu napovídá, tak tě nikdy, ale nikdy nenechá být. Držím vám palce :)

Pro Veni: "Vymýšlíte si teorie o psychické nespokojenosti věrných ap. a prezentujete to jako fakt" ano, teorie vymyslim - hledam ve svete i v chovani pricinu a nasledek a (mozna na rozdil od Tebe) nespokojuji se s jednoduchym "je to tak a hotovo". Navic neprezentuji teorii jako fakt - pokud nesouhlasis, cituj me, kde jsem to udelal.A znovu si precti to, co je na zacatku meho prispevku "mozna (jen mozna)" a zkus pochopit, co to znamena. Demagogie o nebezpecnosti teorii horsich nadavek me pobavila, jen tak dal. Pro xxcd: "Co třeba vážit si vzájemné oddanosti a něčeho, co je právě jen mezi 2" a vis, ze ano? Tu oddanost moc neresim, ale vazit si neceho, co mam jen s jednim jinym clovekem, to znam. Treba se svou pritelkyni mam take neco zcela konkretniho jedinecneho a to i pres to, ze ona spi i s nekym jinym. To jedinecne ale neni dano tim, s kym (ne)spi, ale jak probiha vzajemna interakce mezi nami a co si vzajemne davame. Co dela s nekym jinym, to neresim - to s tim totiz (alespon u nas) nesouvisi.

Veni, moc Tě asi nepotěším, ale já souhlasím s tím, co napsal prober. Ty jsi reagovala na jeho názor, nesouhlasíš s ním, ale podle mě to trapárna není. To je jak pro koho. Může to tak být a nemusí. Dovedeš si představit, že bychom si všichni mysleli to samé? Jaká by to byla nuda? Proč není víc tolerance, i tady na dokrorce? Víš co já si představuji pod "skytem duše"? To je místečko, kam nikoho nepustíš, to je tak osobní, že se to bojíš i nahlas vyslovit. Ale mohli byste se vrátit k tématu a zanechat slovíčkaření. To!... je o ničem.

Jarko, teď přesně nevím, myslíš, že já tvrdím něco o psychické nespokojenosti? Ne, to psal prober, že věrní budou veskrytu duše nešťastní, ap. A proto jsem reagovala, protže je trapárna, reagovat na něčí postoj (např. že se mu líbí věrnost), že si takový postoj nějak násilně vnucuje nebo co a přitom těm co jim věrnost nic neříká závidí, je ve skrytu duše nešťastný, ap. (Ostatně, co je to skryt duše:-) Obdobně i s potrefenou husou. Stejně bych proberovi mohla odpovídat, že to on zmínil duševní nespokojenost, tak to musí vyvěrat z něj a tudíž je ve skrytu duše nespokojený on. Že on je potrefený houser ohledně nespokojenosti:-) To je o ničem, ty proberovy a Pety jasnovdecké psychoteorie byly absurdní.

Co třeba vážit si vzájemné oddanosti a něčeho, co je právě jen mezi 2 !!??