Nepříjemné zážitky z Psychiatrické léčebny

cos provedla že tě...praskly asi nervy aby nrbyla nebezpečná sama sobe a okolí.

V Bohnicích (PLB) v Praze jsme se nakazili svrabem v paviloně 10 u Alzheimerů. Ta "chytrá" slovenská primářka to léčí tak, že pacientkám dává sedativa, aby svědění zaspaly, a rukavice, aby se neškrábaly !

Bí, to je teda otřesný, co...cos provedla že tě kurtovali?

Bí, to je teda otřesný, co popisuješ z HB, ikdyž si myslím, že bohnický neklid je dost podobný. Ted jsem zas měla možnost týden si tam pobýt a teda zas jsem se nestačila divit, třeby když mě kurtovali, tak na mě blbej ošetřovatel řval, že jsem debil, píča a kráva, snažila jsem se to pak sdělit doktorce, ale myslím, že jí to bylo jedno, jakožto "hraničář" jsem pro všechny nedůvěryhodná.

Chci se zeptat jestli se...Věro, vem si pinzetu a chlupy si trhej, je to lepší. Jednak ti pinzetu povolí a potom tak chlupy nerostou jak po holení.Existuji i takové tehací elektrické strojky.

Děkuji za odpovědi.

Já jsem byl v Bohnicích a tam jsem mohl mít žiletku, ale tupou

Věro, to záleží, na jakém oddělení budeš. Na otevřeném oddělení už mít u sebe mobil můžeš, žiletku ale asi ne, ta je na vyzvednutí u sestry. Jinak na uzavřeném oddělení nemůžeš mít u sebe ani mobil, natož žiletku. Je to kvůli ochraně, kdyby náhodou nějaký pacient chtěl spáchat sebevraždu nebo někomu ublížit a mobil, aby ti ho někdo neukradl...takže vlastně pro tvé dobro. Na otevřených odděleních to funguje asi jako když bys byla v lázních :-D ale podotýkám, jak kde, v jak které léčebně. Každá má svůj řád a své zákazy...v Bohnicích třeba na trojce otevřeném oddělení už mít u sebe tyhle věci můžeš (nevím tedy jak žiletku, tu teda asi taky ne)

Chci se zeptat jestli se může mít na psychiatrii na pokoji žiletka?Rostou mi dost chlupy a holim se často a nerada bych kdybych se tam dostala abych tam byla někomu pro smích! A taky jestli se tam může mít normálně mobil na pokoji?

a ještě tady, tu se můžete odvolat a napsat stížnosti na zacházení a popsat zážitky, jaké máte z léčení:

Ministerstvo zdravotnictví ČR Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 1, tel.: 224 971 11 www.mzcr.cz

Česká lékařská komora Lékařská 2, 150 00 Praha 5, tel.: 257 211 329 www.lkcr.cz

Veřejný ochránce práv (ombudsman) Údolní 39, Brno, tel.: 542 542 888 www.ochrance.cz

tohle jsem našla na stránkách PLB, je to celkem zajímavé...

pacient má právo v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do své zdravotnické dokumentace popř. požádat o pořízení výpisů, opisů nebo kopií
- vyjádřit nespokojenost s průběhem poskytování péče formou písemnou nebo ústní, pacient se se svou stížností může obrátit na vedoucí pracovníky na oddělení, ředitele PLB, Ministerstvo zdravotnictví, Českou lékařskou komoru nebo na zdravotní pojišťovnu, jíž je pojištěncem a rovněž na veřejného ochránce práv (ombudsmana). K podání stížnosti může rovněž využít schránek důvěry umístěných v PLB

Ahoj holky...to co jsem tu četla, za zážitky z PLB je otřesné. Já mám ale něco podobného. Maršálka znám velmi dobře, je to slizoun, který rád dělá z lidí magory a rád jim asi komplikuje život. Mé nejotřesnější zážitky jsou ale z PL HB. Tam se k lidem na uzavřeném oddělení chovají ještě hůř jak ke zvířatům a co myslíte, taky se nic neděje a nechají vesele personál ubližovat pacientům. Já byla zavřená na samotku a přitom do mě dobli injekci pro nic za nic. Možná jen pro to, že jsem chtěla mluvit s lékařkou, protože mi nebylo dobře po lécích, které jsem dostávala. Ta injekce ani nevím čeho byla, akorát si pamatuju, že to byla nějaká konská dávka, po které se mi spustila krev (jako při mensesu). Pamatuju se na ten hrozný strach, jaký jsem tam z toho prostředí měla. Nejen z pacietů-deviantů, alkoholiků, fetáků, schizofreniků, mentálně postižených atd. kteří zde byli na jednom místě všichni naservírovaní, ale i z personálu a celkového prostředí, kde záchody neměli dveře, všude byli kamery a byl slyšet řev. Nucení do léků, nucení na terapie, nucení na spánek, nucení na sprchování jako někde ve vězení, div né skotské střiky. Příšerný smrad, špinavé erární prádlo, elektrošoky, které jste mohli v klidu sledovat taky, pacienti nepříčetní i nepříčetný personál a do toho já...klidný člověk, který nikdy nikomu neublížil ani pohledem, natož slovem nebo činem věřící v boha a se kterým se tam jednalo stejně, jako se všemi ostatními, jakobych byla nepříčetný blázen....ne, PL HB už nikdy, to by byla moje smrt a věřím každému, kdo má nepříjemné zážitky z psychiatrických zařízení, že takové zážitky opravdu má, protože vím sama jaké to je a kde je pravda...

holky, přeju vám mnoho sil, aby jste se těch nepříjemných vzpomínek co nejdříve zbavily,aby jste to překonaly a mohly se zase radovat ze života, rádoby svobodného a aby jste se hlavně do takových zařízení už nikdy nedostaly. Na otevřeném oddělení je to už o něčem jiném, ale...

Byl jsem na otevřeném oddělení v Havl.Brodě, na to si nemůžu stěžovat. Vstřícný přístup, arteterapie, muzikoterapie, vycházky. Pak jsem byl na uzavřeném v Jihlavě, to bylo trochu horší, ale nic strašného. Kosmonosy, taky celkem vstřícný přístup, ale vadilo mi třeba společné sprchování. Nejhorší byl neklid v Jihlavě, tam jsem byl pár dní. Když jsem tam odmítal brát léky, chtěl mi dát ošetřovatel injekci, ale pral jsem se s ním a tak se mu to nepodařilo. Ovšem šoupli mě pak na samotku, to není nic příjemného. Celkový dojem- už bych se do léčebny vrátit nechtěl, ale není to nic, co by se nedalo vydržet.

Ještě Karmelo, mohu se zeptat, na jakém jsi byla přesně oddělení? Protože na nějaká kroměřížská jsem taky slyšela kritiku.

Karmelo,
tak to jsi měla štěstí, ale asi jsi byla na otevřeném oddělení, vid? Já třeba byla 2krát v Psychiatrickém centru Praha taky na otevřeném oddělení a taky super, milé sestřičky i doktoři, skupiny, rhb tv, arteterapie, ping-pong, muzikoterapie, taneční terapie, edukační skupiny, plavání, jóga, každé odpoledne venku - chodili jsme v rámci expozicí na bowling, do kina, do zoo, ha fotbal, do hospody, ..., ale tohle téma zahrnuje nepříjemné zážitky v PL a ty tedy opravdu z PL Bohnice mám, že bych o tom mohla napsat román, tam je to něco příšerného, otevřená oddělení a polouzavřená ještě celkem jdou, ale neklid je něco otřesnýho a nikomu nepřeju se tam dostat.

Přesně takové léčení jsem podstoupila- bezlékové, relaxační,hodně plavání a volejbalu, psychoterapie. Mohu jen doporučit všem přepracovaným.

Ke mě se v léčebně v...Byl jsem jednou na navsteve v Kromerizi. Nevim, jak se chovaji doktori k pacientum, ale ta pohoda, klid, priroda. Balzam na dusi. Obcas bych si potreboval odskocit zarelaxovat, vypustit ten pracovni shon, zapomenout na denni povinosti. Ale to by asi bylo delsi "leceni".

Ke mě se v léčebně v Kroměříži chovali velmi pěkně. Žádné ponižování, nic, co by mi vadilo, sestřičky milé a takové maminkovské- některé klientky to potřebovaly. Paní doktorka, co chodila na autogenní trénink, byla milá a povzbudivá. No režim se dodržovat musel. některé pacientky by se nejraději válely v posteli, tak to nemohly.

Jitko, to zas nezkoušeli, pokud vím, tak na nikoho, toho se zas nemusíš bát, na ženské části neklidu dělají sestřičky a pomáhají jim ošetřovatelé a sanitáři, ale jen v kurtování, přitáhnout do postele, ..., ale pak tam člověka nechají ležet a rozhodně si na něj nic nezkouší, to by pěkně zchytali. Nevím, jak je to v jiných léčebnách, ale že by se něco takového dělo v Bohnicích, jsem ještě neslyšela, ani nezažila a pokud to někdo tvrdí, tak to možná bylo v minulosti, nebo si vymýšlí, nebo měl halucinace.

š., tak koukám, že na tom s těmi dg jsme podobně, já jich měla 16, začínalo to PP, pak smíšená úzkostně-depresivní, pak deprese, na PCP jsem byla se somatizační, hypochondrickou a OCD, podruhé s generalizovanou úzkostnou, středně těžkou depresí, anorexií, trichotillomanií, HPO, somatoformní vegetativní dysfunkcí, pak jsem měla sociální fobii, bulimii, záchvatovité přejídání, znovu anorexii a ted se to ustálilo už poslední 3 hospitalizace na smíšené poruše ososbnosti. Na neklidu jsem byla kvůli sebepoškozování, jenomže paradoxně jsem ho tam rozvinula ještě víc, nohy mám samá popálenina od cigarety, ruce dořezané, nekolikrát jsem byla na šití, takže hned šup na nelid, taky jsem tam odmítala jíst, takže krmení, pak stříkačkou, nakonec sondou, pokus o sebevraždu, po něm mě dali na jedničku, ale když jsem v dobré víře pomoci doktorovi řekla, co si chci udělat, jak mi bylo blbě, tak zas hned na neklid a tam se mi to vždycky rozjede, ted mi tam dali jako dg těžká porucha chování a kvůli tomu jsem musela na elektrošoky, které mi jen vypatlaly mozek. Já bych se taky nejraději na všechny léky a doktory vykašlala a protože mě trápí úzkosti, musím do sebe házet Rivotril a léky asi potřebuju taky a terapii prý hlavně. Bojím se, že kdybych se na všechno vykašlala, zhroutím se úplně, už ted se každý den řežu, nebo pálím a to jsem doma 14 dní z PL.
A ty jsi byla na PCP ještě za Praška? Jaký byl? A jaká ti přišla Kosová? A byla jsi i na 23ce? A jak tě tam rozchodili, ty jsi měla psychicky zablokovanou chůzi? Já to měla taky, musela jsem jen ležet v posteli a sotva jsem prošla byt, bála jsem se RSky, ale byla to zablokovaná psychika. Pak jsem měla ještě jeden hodně závažný psychosomatický problém, ale o tom se mi tady veřejně nechce psát, kdybys chtěla ještě pokecat, můj mail je [email protected]