ROMOVÉ - žijí tu s námi

Ahoj Bianko, co si pamatuji z minulosti Milu velmi pomohlo, když brala brala prášky a spolupracovala s psychiatrem. Nelíbí se mi, že pořád žije ve stresu, žádná radost ze života...snad ty děti jí radost dělají...a Sergej, když je hodný. Ze stresu vznikají nemoci...a z toho mám u oslabené Milu strach...Měla jsem pracovní schůzku s naším nemocničním psychologem a nějak jsme zabrousili do mého soukromí...A on mi poradil, že bych si měla s nějakým jeho kolegou promluvit. Trpím "nadměrnou starostí o druhé". Ano, vím to. Nejde jen o rodinu, to mají všichni, ale i o kolegy (když slyším ráno houkat sanity, požárníky...v duchu prosím, ať to není nikdo z mých přátel, kolegů, známých). Mám starost i tady o vás, doufám, že jste vy a vaši drazí v pořádku...škoda, že nepíšete :(. Těžko mi může někdo vyčítat náklonost k Milu, když je tak moc podobná mé sestře...ale ta neměla děti. I fyzicky si byly něčím podobné...A nyní se má "starostlivost" rozšířila na pacienty. Když je znám a vím, že mají nějaké životní jubileum, koupím jim nějakou pozornost a jdu popřát. Mně to nic neudělá a oni mají radost, že aspoň někdo si vzpomněl...a to se právě nelíbí tomu psychlogovi, že s takovou povahou (jsem typický rak) brzy vyhořím...že mám brát pacienty víc odměřeně :( ...jenže to mi právě nejde. Moc mi chybí má babička s dědou :'(. No jo, jak to tady píšu, vidím, že jsem na toho psychologa opravdu zralá... :). Jdu radši něco dělat. Dnes vařím a peču ve velkém houbo-šunkafleky, kulajdu, štrůdl a udím klobásy. Večer budeme grilovat...Jsou tady čtyři kamarádi, pomáhají nám, tak se dnes od sporáku a grilu nehnu. Ale je krásně...ráno byla zima, ale nyní je tu 16°C...a bude lépe :). Moc zdravím všechny místní a přeji vám pohodový víkend :). Milu, prosím piš jak se máš...na anonymy kašli.

dost toho plácání se po rameni.

že jí tu mají rádi.

on je rozdíl, když jsi na lidi milá, ale máš nastaveny hranice, nebo když tě náklonnost k lidem vysiluje ( bere ti energii ). Co si budeme povídat - jsou lidi, kteří když vidí zájem začnou využívat a jestli neumíš říct NE, tak tě doslova vycúcnou. Není to o tom, že bys měla být odměřená, ale sama pro sebe si nastavila, kam až se svojí úslužností půjdeš. Přinese ti to i určitý respekt, aniž by jsi ztratila svou soucitnou povahu

Ahoj, ty a Pils máte pravdu. Vlastně mi to "vykecání" tady a vaše reakce pomohly...ono už to někdy přesahovalo meze. Takže děkuji. Třeba jsem šla s pacientkou sepsat papíry a paní vedle na posteli mi podávala 20 Kč, ať jí skočím koupit dva koláče...:). Já třeba i nemohoucím (když návštěvy nebyly možné) na nákup skočila...a nejen já, i tvrdě zapřažené sestry...ale nyní? Dole je bufet, paní je mobilní, tak už jsem musela říkat ne...bylo toho víc... Do toho teď podobně vyšťavující problémy s matkou... ale už se sem bojím psát...:((. Nyní dva dny se snažím mít své hranice, kam nejdu. A když jsem nadále milá, slušná, tak to jde...jen někteří spoluobčané nechápou, že když můžou 5x za dopoledne na cigáro, tak si ten časopis mohou koupit sami...ale to už je jiná záležitost :)). Tak budu na sobě pracovat...

Na tom něco je, ale mně se právě ta obětavost a soucítění na Kače líbí. Je ale fakt, že všechno má své hranice a jsou lidi, kteří toho na druhých zneužívají. Jinak - taky mi tu chybí stálí přispěvatelé, vždycky nakouknu a když zahlédnu útočící anonymy, tak vycouvám. Ale Fernando, tvůj pozdrav jsem zaznamenala - díky! :-) Milu, Lallo, Mio, Kačo, Andrejko a všichni ostatní, pište aspoň občas.

tak teď jsi přesvědčila i mě. Ty jsi fakt kravka.

hele , proč je kravka ? nic závadnýho nevidim

nějak si protiřečíš. Tak makáš na baráku nebo se couraš po lese a pak zpracováváš houby?! S Betynkou se nesrovnávej, té nesaháš ani po kotníky, byla to vyjímečná žena.

asi tě znervozňuje Kačina aktivnost, někdo si život umí zorganizovat mezi prácí a zábavou. To je všechno o protiřečení :-)

Já dokonce věřim, že je tak drzá a chodí i do práce a na nákup.Co ty jsi za člověka,že se snažíš všechny vyštvat ?

Zdravím Bianku! Na mou oblíbenou bych málem zapomněla :). Holky, taky chodíte na houby? Já už nevím co s nimi...