ROMOVÉ - žijí tu s námi
Co se starat o vlastní děti? Milčo, sama uvidíš co rády. Holky raděj dobře, ale nejde vše přes šablonu. Takže klid a uvidíš co děti chtějí.
Milu, vím je jiná doba, ale nemůžeš je držet doma, potřebují kamarády. Já bych se rozepsala, jak jsem kdysi měla strach o děti, když začaly čundrovat.:-) Ale zjistila jsem, že jsou mezi dobrými/ většinou/ :-) kamarády a pouštěla je o víkendech do přírody.To byly zážitky, přišly učouzení, ale šťastní. Získali si přátelé, s kterými se setkávají dodnes a také s nima jezdí na výlety. I když mají rodiny a děti. Asi sem písnu jejich fcb....:-D. Poradím, řekni, že chceš ty kamarády POZNAT. Pozvi je domů, na zmrzlinu, nebo tak nějak. Možná jiní poradí jinak. No, je ale pravdou, že mé děti byly tehdy starší, tak o dva roky. A fakt byla jiná doba.
sám bianka- presnĕ
Tak ono je to s Milu dost těžký. Posedět u ohníčku s dětmi se dá. Vzpomínat na jejich zážitky s dětství, na různé vylomeniny a tak, jenže oni žádné společné zážitky s Milu nemají, nic je nespojuje, nemají na co dobré vzpomínat. To, co s ní zažili (když si pro ni přišli cikáni až domů, vytí Alice atd.) je lepší úplně zapomenout.
Nojo, ale co se stalo, se odestat neda. Tak je zbytecne Milune vycitat, ze se nesnazi. Myslim. To nemyslim ted na Tebe, Mio. Ono je to prave i s pubertaky dost slozite. I bez Milunina zivotniho stylu. Ja opravdu vzpominam na svoje teleci leta. Kdyz nas napr. muj tata dopravil na Vranovskou prehradu ( me a kamaradku) , bylo nam 15 a chtel tam s nami posedet a my uz se nemohly dockat, az konecne vypadne a bylo nam jedno, ze zrovna leje jako z konve. :D
Ted jsem si vzpomněla na úryvek z knihy Betty Mac Donaldové Co život dal a vzal. Měla v té době dvě pubertální dcery a brala to, jako celý svůj život, s nadhledem Její závěr byl, že pubertáci jsou vlastně tak trochu nemocní, že nemůžou za to jak se chovají, chce to jen klid a čekat, až je to přejde a opět se z nich stanou milující potomci. Tak nějak to tam je.
To je moc krasna knizka. I prvni dil. Myslim, ze si to budu muset po desitkach let zase precist.
A je to pravda. Taky mi to dalo trochu zabrat, nez jsem tomu zacala verit, i kdyz mi to zkusenejsi znami rikali. :)
Ještě jsem si vzpomněla na hrad Perštejn, ten taky stojí za návštěvu. Tak to jsi byla cca 10 kilometrů od mého bydliště.
Nevim, bianko, v tomhle veku to tak proste pubertaci vetsinou maji. Rodice jsou tu pouze k uspokojeni jejich zakladnich potreb a jinak, at jim nejlepe daji pokoj. ;) Pak se to zase vetsinou zmeni. Pokud je tam nejaky zaklad, vybudovany z drivejsi doby.
Musim se Milci v tomto zastat. My jsme s nasi klukem jezdili na vylety, co to slo a delalo nas to stastnymi. Jenze prisel urcity vek, kdy jsme ho museli pomalu uplacet, aby s nami nekam jel. Napr., kdyz jsme chteli jet treba i bez nej, ale nechteli ho samotneho nechat doma. Myslim si , ze maloktere dite v jejich veku, je zvedave na to, aby si s maminkou opekalo burty a chodilo s ni po prirode. Ja jsem tedy v jejich veku jezdila s kamoskou pod stan (sama), ale byla jina doba. Ale urcite bych si asi pripadala i trapne, cohdit s maminkou "za rucicku" na prochazky. Jsou to nastavajici stredoskolaci. Milco, aspon ses snazila, to se pocita.
Naprostý souhlas. My děti taky uplácíme. Nebo užívám hrubé metody "jestli do dvou minut nebudete v autě, chytnu pavouka a dám vam ho večer do pokoje'. Milu se snažila a to se cení. Na chalupě není wifina, tak píšu jen kde se chytím. Tak nyní zdravím ze zámku Jestřebí nad Svitavou.
Tak to byl aspoň nějaký pokus o zblížení. Jasně, že opékaní každý týden by tyhle děti otrávilo. Ale Miluna tímhle ukázala zájem o děti. Dětem. Pozdě, ale snažila se, v tom máš pravdu. Ale jak se přiblížit v tomhle případě k dětem?
Čím si získat jejich důvěru a respekt, který už bohužel nikdy nebude. Podle mě budou teď u Miluny žít vedle sebe, ale ne spolu. Tak jak žije se Sergejem.
Milu, anonymové mají pravdu. Nevím co dodat. Zachraň co můžeš. Poradit ti v tom nedokážu...a víš, jak to u tebe bývá s našimi radami.
Zdravím všechny normální. Co se to sem nakýblovalo? Mio, strašně moc děkuju za tipy. Dnes židovská čtvrť, krása, zámecká zahrada Lysice úžasná, ten krásny obrovský jinan dvoulaločný :). Ty nádherný arkády nebo jak we to jmenuje. Hrad Boskovice, atd. Je to tu úžasný, skvělé pamatky a suproví lidi. Kávičky, vinotéky, včera pstruh ve mlejně kousek od Lysic, teď nevím jméno. Skvělá dovča, jsme tu šťastní. Zdravím.
Ten mlýn u Lysic nebyly to Býkovice? Jsem ráda, že jsi spokojená.
Ano, teď jsi mi to připomněla. Mají tam dvě fenky buldočků. Strašně přítulný. Dostala jsem polibek :-). Jsme tu šťastní.
Ano, teď jsi mi to připomněla. Mají tam dvě fenky buldočků. Strašně přítulný. Dostala jsem polibek :-). Jsme tu šťastní.
Milu ano, roušky jen jak nařídí, jinak odstupy a hygiena rukou. Se opakuji, že.:-)) Já jsem Milu teď doma, v tom horku jdeme nakoupit nebo na procházku jen zrána. Jinak byla špenátová polévka, což můžeme a palačinky také.:-) Opékaní moc schvaluji, šla bych s váma.:-)
Tak sem se Bianko snažila udělat si jinej den a i dětem ale je to s nima hrozný.S opékáním chvátali,jen se rychle najíst a jít.Všude mi popoháněli.Nějaký posezení v přírodě s nima nemožný.To bylo jen že se jim sedět nechce že prý můžou sedět doma! Tak jim říkam,fajn,tak se jdem projít ale to zase nahodili oba takovej krok že sem jim nestíhala a pořád byla pozadu a neslyšela ani co říkaji.Asi nemam normální rodinu prostě s kterou nejde výletit jako třeba teď výletí sledující.Nejde to ani s nima ani se Sergejem,tak pak mi nemá všechno štvát.
Reklama
Neznáš Milunu.
- Odpovědět
Pošli odkaz