TAJEMNO - Paranormální jevy.

Té Dušičce něco chybí. A myslím,že přestěhovat postele nepostačí.

Může se jednat o duše zemřelých, které opustily svoji lidskou schránku a které se nemohly dostat na druhou stranu. Mohlo se tak stát z různých důvodů ( strach z nastalé situace, potřeba cosi dokončit, ochrana blízké osoby aj.), ony nestihly projít světelným tunelem a ten se jim uzavřel. V té době ještě stále mohou vnímat svoji existenci tak, jako by žily.

Některé duše se mohou v té době připojit k živému člověku, ubírají mu energii a působí mu nemalé problémy. Také chování a jednání tohoto člověka je touto duší velmi ovlivněno. Často k tomuto jevu dochází v místech, kde se nachází člověk oslabený. Například pacient v nemocnici, alkoholik v hospodě apod,dost citlivý člověk,tzv. Médium...

Můžeme se však setkat i s bytostmi, které jsou spjaty s určitým místem. Někteří je dokáží vnímat jako chlad,mrazení nebo závan studeného vzduchu. Mohou se také projevovat různými zvuky a citlivým lidem způsobovat noční můry.

Všechny tyto duše možná potřebují pomoc někoho, kdo s nimi dokáže komunikovat a poté jim pomůže přejít na druhou stranu. V okamžiku, kdy se jim podaří věci na tomto světě dořešit, mohou odejít do jiných sfér. Zde hodnotí zkušenosti dosažené v jednotlivých životech, jsou dále poučeni a připravují se na další inkarnaci. Mohou se však také svobodně vrátit na Zemi, jako ochránci svých blízkých.

Pokud k nim přistupujeme s láskou a porozuměním, není třeba se jich bát.

Vše ve vesmíru si musí být rovno a musí mít k sobě vzájemný ohled a úctu, přičemž bytosti na "vyšší" úrovni má pomáhat méně duchovně "osvíceným".

Já taky nevím jak se navazuje kontakt s duchy,ale nějak to jde. Zašla bych za nějakou šamankou,ona už by věděla si myslím.To musí být fakt skličující pocit.Mě stačí když spím a lehne si na mě kocour.Taky je dost těškej....čau S:

Děkuji za odpovědi-né ,vždycky se to stane k ránu jako v polospánku ležíš a najednou jako by na tobě něco leželo,ale není to těžký jen se nemůžeš pohnout nic nevidíš/manžel říkal,že si v té chvíly myslel,že má mrtvičku a už se nikdy nepohne/ nevíme jak dlouho to trvá,protože každý,když to pominulo hned z postele pryč a před tím nikdo nesledoval čas.Neděje se to stále,ale občas se to stane nepravidelně různým lidem také,když u nás spí někdo nový.....ten nápad přestěhovat postele je rozmuný zkusíme to.Navazovat kontakt s duchem?Nevím jak na to?Pěkný den-Dáša

Dušička se nemá co plést do života lidí.At jde tam,kam patří,tak jako živí patří na zemičku.

Jestli je to duch,tak se nemá vyhánět. Prý se potom rozzlobí a mstí. Nech ho na pokoji,nebo s ním skus navázat kontakt. třebA POTŘEBUJE VAŠI POMOC,ABY JEHO DUŠIČKA MĚLA KLID. mOJE KÁMOŠKA SE NASTĚHOVALA DO DOMU,KDE JIM V HORNÍM PATŘE KDE NIKDONEBYDLÍ STÁLE NĚKDO CHODÍ A TO I VE DNE.Taky si toho přestali všímat a sžili se s tím.Vnímají to i návštěvy.Svěcenou vodu jí nedoporučili.
Hele a to bylo jako že sis lehla a jako by na tom místě někdo ležel? Tak přestěhujte nábytek a postele dejte jinam.Omlouvám se za písmo..Saša

To je jasné. On někdo na...Psa nemáme a na postely nikdo nezemřel tu jsme si kupovali s manželem.
Ale je možné,že v tom bytě co bydlíme mohl někdo zemřít?Nevíme,kdo kdy tady bydlel před námi.Docela máme strach napadlo nás byt nějak vyčistit svěcená voda či co??Už,bych ten pocit nechtěla zažít.....

To je jasné. On někdo na té posteli umřel. Nelehej si tam,nebo to postihne i tebe.

Napiš podrobnosti. neležel vám někdo v posteli? Třeba pes,ne?

SStalo se mi to krátce před svítáním nevěděla jsem jestli to nebyl jen sen?Jako by si na na mě něco lehlo nic jsem neviděla,ale nemohla jsem se vůbec pohnout jak to trvalo dlouho nedokážu určit.
Později jsem se stím svěřila manželovi a jemu se to stalo prý také jen mi to neřekl.
Když byl u nás na náštěvě synovec/nic nevěděl/ ráno
nám vyprávěl úplně stejný zážitek?
Nestalo se to někomu také-proč se to událo?Co to asi [email protected]

Když mi byly 2 roky, umřel mi dědeček. Když mi bylo 7let, spala jsem u babičky, kde teda tehdy bydlel i děda a já se asi kolem 2hodiny ráno vzdudila a viděla jsem něco, na co nikdy v životě nezapomenu...viděla jsem dědu mezi dvěřma jak na mě kouká a jen tak se usmívá. Když jsem se pokoušela vzbudit babičku, jako záhadou to nešlo...prostě se nezbudila. V tu dobu mě strašně mrzelo, že si dědu nepamatuju a asi proto se ukázal jen mě. Nikdy na to nezapomenu a od té doby věřím v duchy a zajímám se o různé paranormální jevy.

Poroučíš větru,dešti a slunci. Jsi jako z pohádky.

Třeba z toho ještě vyrosteš.

Pesně tohle jsem měla na...Ahoj všem chtěla bych se s vámi podělit jako asi nejmladší čtenářka(11) o svůj zažitek.Takže když mi umřel dědeček tak sem šla nakrmit psa na zahradu po cestě zpátky se mi stalo něco divného já sem jentak do větru začala povídat jestli zemřel z dobrého důvodu atd.tak sem řekla jestli ano tak at fouká vítr a ono se to stalo pak sem řekla aby začalo pršet a ono začalo pršet a já pak vyděšená běžela domů a jen pár lidí mi s tím věří.

Přeju dobrou noc!

ahoj,mozna to co napisu sem nepatri,ale stejnak je to zarazejici.umrel me kamarad,byl desne bezvadny,sama srandicka,legracka,takovej smisek.po pohrbu jsme sedeli v kancelari a vzpominali na kamarada,co jsme za ty roky navyvadeli lumparen.venku bylo krasne a nefoukl vetricek.nahle se otevrelo okno.ono se vlastne otviralo a zaviralo a priserne vrzalo.pak se jeste pripojily dvere.ja jenom dodala,ze se prisel rozloucit.uplynul rok a umrel,obesil se dalsi kamarad.moc me to vzalo.v den pohrbu jsem stala u zrcadla,oblekala jsem se a plakala,citila jsem neco divneho,jako by jeste nekdo byl v mistnosti.kamarada jsem videla v zrcadle,jak se smeje.me za zady.byl to mzik.

Dnes k ránu jsem zažila něco hodně divného a nevím, jak si to vysvětlit. Měla jsem sen, ve kterém mi někdo (nějaký mág či guru) dávál nějaké instrukce k vizualizaci
(ale nepamatuji si, za jakým účelem). Vím, že mi říkal něco ve smyslu, že si mám představovat nějaký blíže určený text a pak že si mám představovat jak ta stránka s tím textem letí vzhůru k nebi - vše jsem si takto představovala a když ten papír stoupal vzhůru, tak jsem najednou cítila, že upadám do zvláštního stavu (podotýkám, že to bylo pořád jakoby součást toho snu), jako kdybych ztrácela vědomí - bylo to docela příjemné. Poté se dostavilo neuvěřitelné brnění v levém boku - a to už byla realita - celý levý bok mi vibroval, normálně to se mnou třáslo. Ještě v tom polospánku při probouzení jsem lapala kolem sebe s představou, že jsem asi usnula s mobilem, který mi teď vibruje, ale nic jsem v posletli nenašla. Navíc ty vibrace byly tak silné, že by to mobil nezvládl. Po chvíli to ustalo. Ty vibrace byly skutečné, nebyl to sen, ale jakoby navahzovaly na to, co se mi zdálo. Nedokážu si to vysvětlit. No a potom k poledni jsem se šla podívat na mobil, který jsem měla v kabelce v úplně jiném pokoji, a zjistila jsem, že přibližně v době, kdy se mi zdál ten sen a měla jsem ten zvláštní zážitek s vibracemi, mi skutečně volala kolegyně z práce. Nevím, co si mám o tom myslet. Taky jsem včera večer po delší době cvičila. Myslíte, že jsem mohla probudit nějakou čakru nebo něco takového?

je to prokletí, vidět co jinej nevidí. V silně křesťanských zemí to řeší exorcisté..to myslím vážně, sám jsem viděl takový obřad v Polsku a bylo mě z toho dlouho na zvracení...Hollywood moc nepřehání.
Tady v Česku se tao tak nebere, spíš naopak. 40% podnikatelů chodí k věštcům, policie používá sensibily, 70%lidí věří na horoskopy a jiné formy věštění budoucnosti. Je to špatně? Dokonce pekelně špatně? Farář to tvrdí, ale Bůh suď...

Ahojky lidičky, také mám zážitky s duchama a to nejen z dětství ale setkávám se s nimi do ted,jednou na školním výletě se nám zjevila mrtvá holčička která se poblíž utopila,nebo v naší staré klubovně se kdysi utopila jedna satará paní a do dnes za námi chodí,a dokonce náš rodinný domek je postaven na bývalém hřbitově a všichni z rodiny až na dědu a otce už v našem domě nejednou viděli něco,co se rozhodně nedá vysvětlit žádnou vědou.Jsem přesvědčena o tom, že takové věci rozhodně jsou součástí našeho světa,někdo má větší schopnost tyto bytosti vidět a někdo menší,a stále přemýšlím nad tím, zda je to dar a nebo trápení mít schopnost vidět zemřelé lidi

Byla jsem ateistka. Když mi bylo 35 let, dostala jsem se do nemocnice kvůli operaci páteře.Po operaci jsem jenom ležela, moc to bolelo a nemohla jsem nic dělat, nežli koukat na strop. Pak najednou jsem vnímala něco jiného. Nemůžu přesně popsat, co se stalo, ale tam, kde předtím byl jenom strop, vnímala jsem přítomnost boha - ano boha. Neviděla jsem ho, ale určitě tam byl a promluvil ke mně. Tedy nepromluvil nahlas, ale promluvil jaksi přímo do mé duše. Ujistil mě, že ať se stane cokoliv, vše bude v pořádku. Zaplavil mě pocit nevídaného štěstí a věděla jsem, že nikdy nebudu sama v utrpení. A bůh splnil svůj slib. Přestože operace mi nijak nepomohla - páteř se mi potom dokonce zhoršila - ten pocit štěstí a blaženého společenství se mnou navždy zůstal...Dost možná jsem se nevědomky dostala na určitou úroveň astrální projekce a promluvil ke mně anděl nebo průvodce ... Víte o tom někdo něco?

Před léty se mi stala následující příhoda: přijela jsem s kočárkem, ve kterém spala moje malá dcera, před obchodní dům Prior a zaparkovala kočárek mezi ostatní čekající kočárky. Tenkrát to ještě bylo celkem běžné nechávat děti venku, ani se do obchodů s kočárky nesmělo. Dcerka právě usnula, tak jsem věděla, že mám čas projít si obchoďák. Vešla jsem dovnitř, ušla pár kroků a najednou se mi udělalo špatně - horko, srdce v krku, nemohla jsem popadnout dech. Nějaký vnitřní hlas mě vybídl vrátit se ven a nenechávat dcerku samotnou. Vyšla jsem z Prioru a zkameněla: cizí muž (asi 30, delší světlé vlasy) vyjížděl z řady zaparkovaných kočárků právě s tím mým. Nebyla jsem schopna se pohnout, ale ucítil zřejmě můj pohled, podíval se mým směrem a začal zuřivě houpat kočárkem. To už jsem přišla k němu a beze slova vzala kočárek do svých rukou. Jako omluvu začal koktat, že malá plakala, tak ji houpal. Jenže dcerka vůbec neplakala, pořád krásně spala. Jsem přesvědčena, že ji chtěl ukrást. Po několika letech jsem ho viděla na pouti obsluhovat nějakou atrakci. Myslím, že tenkrát Anděl strážný zachránil dceru před kočovným životem nebo možná před něčím ještě mnohem horším.
Takováto nevysvětlitelná vnuknutí mívám často, ale tohle bylo zatím nejsilnější.