Jak se o sebe postaráte, když zestárnete?

A je tolik pečovatelských domů, aby se tam všichni senioři vešli? A za pár let ty mraky důchodců, kam s nima?

Kočko, raději si přej, aby ti mozek nefungoval. To je totiž nejhorší, když ti mozek funguje a tělo ne, to jsi pak velmi chudák v domově důchodců. Vím o čem mluvím. A už nejsi ani schopna se oběsit. Jo, když jsi ještě soběstačná, tak to jde, ale jinak to je hrůza.

Pardon, člověk dá enter, aby se posunul a už je tam prázdný příspěvek.Ve stáří dopadne každý jinak. Znám lidi, kterým je v domově fakt dobře. Hlavně starým pánům, nemusí se o nic starat. Vlastně jde o pečovatelský dům, tak může jít kamkoliv. Já tam půjdu taky prohánět těm dědkům faldy, pokud zůstanu sama, tak sama být neumím a tam je zábava u nosu a někteří si tam najdou i novou lásku! Až nebudu vůbec moct, no to nevím, jen aby mi mozek fungoval, jinak mi to bude jedno. Řeknu vám, toto není dobré téma, hledala jsem pozitivnější na stránkách senioři, spíš usilování o setkání a nějaké rady a tak.

Myslím si,že smutná nebyla-jen já.Dobře si uvědomovala,že jsem se obětovala,aby nebyla sama.Vloni mi zemřela,chybí mi.Moc.Někteří lidé jsou prostě egoisti a nic s tím neuděláte.Bylo mi jí neskutečně líto,byla to přece maminka.A tu máme v životě jen jednu.Je to přesně tak,jak píše Danuška.Mamka byla zvyklá celý život pracovat mezi lidmi,byla společenská.Pak přišla nemoc,která ji odřízla od světa a byla zlá.Asi si v duchu říkala,proč by ses ty měla mít dobře,když já jsem nanic.Tak se starej.Nikdy jsem jí neodmluvila,ani nezvýšila hlas.

Edito, ve stáří se hodně lidé změní, mozek už špatně pracuje.Moje maminka byla celý život hodná a po mozkové mrtvici se z ní stala moc zlá žena.

Lenko, a Tvoje maminka nebyla smutná z toho, že jsi obětovala rodinu a osobní život, jak jsi psala?

V současné době dostává každý člověk,který je nějak hendikepovaný,příspěvek,odvíjející se podle potřeb uživatele,od 2 do 11 tisíc.K tomu si připočtěte důchod.Vidina 11 tisíc je zajisté lákavá,ale příbuzní si neuvědomují,že péče o jejich příbuzného je 24 hodinová.Tudíž náročná,namáhavá,ubíjející a vyčerpávající.Já osobně jsem nikdy nevyužila žádného takového zařízení pro svou maminku,ale taky jsem obětovala svou rodinu a osobní život.V životě to tak chodí,vždy je něco za něco.V dnešní době jsou různá odlehčovací centra,kam rodiny dávají své příbuzné na určitou dobu.Někdy stačí týden,někdy deset dní.Zajedou si na dovolenou,atd.Načerpají nové síly,odreagují se.Ono je to opravdu třeba-jinak budou sami potřebovat brzy odbornou pomoc.

Přidám se k této diskusi. Nevím, kolik let je diskutujícím, ale mě je 56 let. Před dvěmi léty jsem se ještě starala o přestárlé rodiče a v tu dobu jsem si řekla, že nic takového svému dítěti neudělám. Jsem ve výhodě, že jsem se mohla finančně zajistit tak, aby mi mohl syn zaplatit z mých úspor slušný penzion, kde se o mě v případě bezmocnosti postarají. Do takových domů je celkem reálná šance se dostat, neboť jsou opravdu finančně náročné, ale zajišťují péči na vysoké úrovni i o naprosto bezmocné lidi.
Bohužel, je nutné opravdu myslet i na takové situace a podle možnosti si vytvořit předem slušné podmínky pro důstojnou smrt.

Cituji : Tom: ,,něco podobného (abych je měl na krku každý den) by rodiče nepřipustili."
Až budeš mí na krku ležáky po mozkové mrtvici, už to nebude o tom, jestli někdo něco připustí, nebo ne!

Myslel jsem to silně ironicky a doufal jsem , že to většina pochopí. Je mi líto, pokud to tak není. Taky bych si nevěděl v podobných situacích rady.

Respitní péče
Vytisknout stránku
Respitní péče je poskytována pouze občanům České republiky

Poznámka: S ohledem na velký zájem o tuto službu jsou možnosti v roce 2008 až do konce roku vyčerpány. Zájemcům doporučujeme obrátit se na jiné subjekty např. na " SUE RYDER " - pouze pro ženy. Na závěr prosíme zájemce o tuto službu,na které se nedostalo, o pochopení, že nemůžeme jí poskytnout - na její realizaci nemáme žádné dotace ani granty.

1521 x přečteno

Ivono, a nenapadlo tě třeba, že někdy se tahle péče o bezmocného člověka protáhne na roky a někdo tuhle péči zkrátka psychicky nezvládne?

Chápu, ale není to jednoduché a... Mám ten samý problém. Naše babička (86) je po úrazu kyčle, nemůžeme ji nechat doma, tak si jí k sobě nastěhovala máma (62). Je to psychicky vyčerpávající, tím spíš, že babička už není úplně při smyslech, a já můžu pomoct jen občas, protože chodím do práce a mám malé dítě. Myslím, že je to jen otázka času, kdy se máma z toho položí.Zajímalo by mě, jak ostatní řeší tuhle situaci, která určitě není ojedinělá. To se tedy každý zhroutí, nebo všichni dávají své zestárlé příbuzné do ústavů? Nebo mají všichni tak nadstandartní příjmy, aby jim mohli financovat odbornou pomoc?

pokud můžeš a máš sílu, postarej se o rodiče.Vím, že si nikdo nedokáže představit, co to obnáší a jak je to těžké.Ale kvůli dobrému svědomí to stojí za to. Je to jen část toho, co pro nás udělala naše maminka a neptala se, zda ji někdy něco vrátíme, zda se o ni postaráme, až nebude moct. Já jsem to, bohužel, neudělala a budu si to do smrti vyčítat. Často na to myslím, ale nedá se to vzít zpátky. Máme dvoupokojový byt a manžel s tím nesouhlasil. Jenže on to neřekl rovnou, uměl to zabalit a já jsem to spolkla. Maminka byla po mozkové příhodě, částečně ochrnutá, tak mi namluvil, že musíme počkat, až ji naučí trochu chodit, až připravíme byt,aby se mohla svépomocí pohybovat...Nedočkala se toho. Až později mi došlo, že to byl jen manévr, protože je sobec a nechtěl mít doma postiženého člověka,musel by brát na ni ohled, ... chtěla bych to vrátit a postarat se o maminku i za tu cenu, že bych od něho odešla, ale, bohužel, je pozdě. Nikdy si to neodpustím.

Moje matka se už o sebe postarat nemůže. Bez pomoci se nedostane z domu. Jinak někdy když je doma sama tak má v dosahu hrneček talíř mikrovlnku a jde to.
Domov důchodců máme blízko ale je vytížený.
Příspěvek má tedy zatím na tu amputovanou nohu. Ale teď přišel nějaký dopis a mám obavy že o to přijde.

Dcero: a zkusila si matka požádat o příspěvek na péči?
Já nechci moralizovat, ale moji rodiče se zatím snaží o sebe maximálně starat sami, přestože matka je dost nemocná, ale něco podobného (abych je měl na krku každý den) by nepřipustili. chtělo by to opravdu nějaký domov důchodců někde v okolí hledat.

dejte si do vyhledavače RESPITNÍ PÉČE
je to pro takové, jako jste vy. Týden i více, abyste mohla někam sama na dovolenou..........

Mám invalidní maminku. Nejdřív mozková příhoda (rok93) a cukrovka. Před třemi lety amputace nohy. Je doma na vozíku.
Někdy už taky nemůžu, ale co mám dělat? Dovolená jen na chalupě a matka sebou. Víkendy taky. Někdy bych chtěla jet jinam a nestarat se. Nemůžu nic musím být k dispozici pořád.
Připadám si jako nevděčná ale i já bych chtěla mít svůj život.
Zatím to zvládám ale bojím se že až matka nebude moct tak co bude? Matka má moc malý důchod a já taky nemám moc. Taky už jsem v důchodu. Na nějaký ústav kde je dobře, nemám peníze. Nevím co bude dál.

Mám stejný problém. 40 let jsem jezdila jako hodná dcera uklízet, prát rodičům. Oni to brali jako samozřejmost. Nikdy nebrali ohled na to že mám svoji rodinu nebo že jsem nemocná. Mám ještě 2 bratři, jeden pomáhal většinou občes něco kolem baráku a druhý žije v cizině. Před rokem a půl jsem si vzala rodiče k sobě do bytu. Otec 88 a maminka 86 let. Nemám to vůbec lehké, maminka je strašně nepořádná, protože byla zvyklá, že za ni všechno udělám. Nejhorší je ale, že bratři mají zájem jen o to co po nich zbude. Je mi z toho nanic a často nemůžu spát. Známí mě ale říkají, že na mě se potvrzuje pořekadlo "Za dobrotu na žebrotu"

Prodám RENAULT-Clio II 1.2, rok 1998, najeto 77 000 Km, je to auto s komletním ručním ovládáním /brzda,spojka,plyn/ pro vozíčkáře nebo amputáře. Velký pomocník pro spojení se světem. Garážovaný, jako nový. Cena dohodou. Volat 607 921 818, e-mail louda.josef"seznam.cz