Děti a punčocháče.

Keď ťa nikto nechváli, tak sa pochváľ sám.

Dodnes si pamatuju 2hodinovku tělocviku, zatím co jsem mněl pod kalhoty a ponožky, punčocháče. Jsem po konci hodiny, vypadal jak kdybych se koupal v oblečení.
Nikdy víc, doufám že todle žádný rodič todle svým dětem nenuťí.

Neurcuji jí je jaké si má vzít bere si je podle potřeby a sama.

Dceři a synovi dávám punčocháče stále když je chladno dcera nosí silonky 20, 40, 60 denny. Syn do března nosil klasické dětské punčocháče na doseni ale jednou zkusil silonove punčocháče také 20 a 40 den a ty mu prý vyhověli ještě víc než klasické bavlněné punčocháče a ve škole se mu nikdo nesmal jelikož i někteří kluci je také prý nosí silonky tak mu je tedy kupuji jak tělové tak i černé dcera už je skoro dospělá tak si punčocháče kupuje sama já si kupuji taky silonky č. 4 až 5 záleží jak jsou šité a synovi 1 až 3 ale když je syn doma tak také má punčocháče ale ty dětské bavlněné těch má ještě sestery tak je snad donosi a ty jsou č. 140-160 ty jsou zatím schované na zimní dny

Moja mama netrvala na pančucháčoch, ale na tom, aby som bol teplo oblečený počas chladných dní. Ona nehovorila s holým zadkom, ale s holou riťou. Ja som využil možnosť alternatívy pančucháčov a vybral som si spodky. Nosil som ich asi dva týždne. Mama mi kúpila dvoje, aby som mal na striedačku. Cez víkend donosiť pančucháče a v pondelok spodky. Ako hovorím vydržal som dva týždne. Po návrate domov zo školy som sa prezliekol do pančucháčov. Spodky som neskôr nosil iba v dní, keď bol telocvik. Cez vianočné prázdniny som spodky nevzal ani do ruky. Po prázdninách som ráno automatický siahol po pančuškách. Mama sa ma spýtala, či mám knihy do školy dobré pripravené. Odpovedal som jej, že áno, knihy mám správne. Skontrolovala mi aktovku a iba zakrútila hlavou, ale nehovorila nič. Až v škole som si uvedomil, keď sme šli do telocvične, že mám pančucháče miesto spodkov. V šatni som sa normálne prezliekol a nič zvláštneho sa nestalo. Je pravda, že som nebol jediný v pančucháčoch. Keď sa spodky naďalej neobjavovali v praní, mama sa ma spýtala, či mi nemá dokúpiť nejaké pančušky, lebo do tých , čo nosím sa ledva vojdem. Vtedy som jej jasne povedal, že spodky mi nevyhovujú, že to bol omyl. Nato sa ma spýtala, že čo na budúci rok, či mi má kúpiť pančucháče tak, aby mi boli dobré aj na jeseň. Povedal som jej, že áno, že budem nosiť radšej pančucháče. Pančucháče nosím až do dnes, s výnimkou vojenčiny.

Na střední školy chodí děti a nosí punčošky? To snad ne.. Tato rubrika je děti a punčocháče.

Tiez mam spomienku na vyprask v pancuskach. Ked som na strednej skole v 1. polroku mal na vysvedceni dve patorky.

Mě punčocháče v zimě trochu ochránily při méně obvyklém tělesném trestu. Jako kluk jsem byl za pozdní příchody bit na chodidla. Většinou bos. Probíhalo to u mě v pokojíku. Ponožky rychle dolů, položit na břicho na postel a ohnout nohy v kolenou, aby paty byly nahoru. No a v zimě, když jsem měl punčocháče, tak ty jsem si sundávat nemusel, dostal jsem na chodidla v punčochách. Aby mohl trest být vykonán rychle a netrvala moc dlouho příprava na bití…Ale stejně to dost bolelo a nohy byly po bití červené, ovšem naboso to bolelo o hodně víc. Na tento trest naši používali takovou tenkou dřevěnou kulatou tyčku. Jednou v zimě jsem to venku protáhl o hodně a tak když jsem vklouzl večer do předsíně a potichu si zouval boty, byla ve mně malá dušička. Ale táta vyběhl z pokoje, zpohlavkoval mě a za ucho mě odtáhl do pokojíku. A musel jsem si rychle sundat kalhoty a stáhnout punčocháče. Pak jsem dostal nejdřív nafackováno, že prý jsem se svlékal pomalu. Pak jsem si musel lehnout rychle na břicho a nastavit bosé nohy. Byl jsem bit jak žito, řval jsem jako tur.

To je moc komplikované, svléknout se kvůli výprasku donaha , oblékat si punčocháče a zase je někdy hned svlékat... Věřím, že to tak někde mohlo být. To já, když jsem byl malý a měl jsem být bit, tak musely vždycky dolů kalhoty, když byly v zimě punčocháče, tak ty šly samozřejmě taky dolů a skoro vždycky i trenky.... U mě to bohužel většinou schytal úplně holý zadek. Na trenky jsem občas dostal, ale málo. V punčochách nikdy. Asi bych to snášel lépe, tolik by to nebolelo. Ale vzpomínám si, že jsem občas místo bití za trest klečel v koutě, bez bačkor a s vyhrnutými nohavicemi až nad kolena. Ale v zimě, když jsem měl punčocháče, tak jsem si jen svlékl kalhoty a klečel jsem v punčocháčích. Takže tresty v punčocháčích taky u mě vlastně byly...

Vzrušující vejprasky přes punčochary...

Už polní kurát Otto Katse říkal, že pár facek zlepšuje trávení........

Punčocháče v dětství mám spojené s nepříjemnými zážitky. Asi od druhé třídy jsem začal celkem pravidelně dostávat výprasky na zadek. Je to už dávno, bylo to v sedmdesátých letech. A byl jsem bit v punčocháčích. Jenom v punčocháčích Když mi bylo oznámeno, že budu bit, tak jsem se musel jít do svého pokoje na výprask připravit. Svléknout se tam donaha a obléknout si nahatý na sebe jen ty punčocháče a v těch jsem potom dostával na zadek. Bit jsem býval vším možným – vařečkou, řemenem, prutem, vodítkem na psa. Punčocháře můj ubohý zadek moc neuchránily. Býval po výprasku horký, zrudlý a oteklý. A samozřejmě se některé výprasky konaly na holou. Pře těmi jsem si musel punčocháče zase úplně svléknout, takže jsem je měl na sobě jen chvíli, byl to takový rituál před bitím, pak jsem byl bit nahatý. Ale většina těch výprasků se konala v punčocháčích, v zimě i v létě. Trvalo to až do osmé třídy.