Existuje dnes panic po třicítce ?
Takovou "příležitost" s vidinou možné pohlavní choroby bych také odmítl. Je to dost těžká věc. Nevím jak na tom jsi se zkušenostmi ohledně žen, když vynecháme soulož samotnou. Takže to vztáhnu na sebe. Nikdy jsem ženu ani nelíbal a neměl rande. Když to srovnám s jiným aspektem života - nemůžu jít hned na vysokou školu, když jsem si neprošel ani mateřskou školkou. Zvažuji možnosti. Ženy vhodného věku už samy mají řadu vztahových a sexuálních zkušeností plus často děti z minulých vztahů. Tak nemůžou chtít někoho zaučovat od začátku a nemám jim to za zlé. Ženy nebo spíš ještě dívky stejně vztahově/sexuálně "zkušené", by už mohly být moje dcery, tak se o to pokoušet u nich, by bylo krajně nevhodné. Jinak ti fandím a věřím, že tu soulož samotnou s nějakou ženou při dostatečné snaze zažiješ. S nějakým vážnějším vztahem, by už to bylo horší. Já k tomu motivaci nemám. Jsem zvyklý na svůj rutinní život a neumím si představit to kvůli nějakému vztahu se ženou měnit. Do mého života to zkrátka vůbec nepatří. Mám v životě jiné aktivity a cíle které mě činí šťastným.
Mně bude 42 a s žádnou holkou jsem taky nikdy nic neměl. Ani randění, líbání, prostě vůbec nic. V mém případě za to může sociální fobie. Už jsem se dávno smířil s tím, že budu doživotní panic, i když to nebylo jednoduché. Jsou i důležitější věci v životě.
Nesmíš se odepisovat předem. Najednou se ti nějaká ženská zamotá do života, vše se u tebe změní.
Díky za naději, ale při mém stylu života je toto velmi nepravděpodobné. Na takovéto šťastné náhody já moc nevěřím...
Musíš věřit a uvidíš. Ta nějaká ženská, která také nechce být sama je téměř všude, jen jde o tu náhodu, že se setkáte. Můj brácha také se odepisoval, že zůstane sám a v 45 letech zničeho nic se setkal se ženskou se kterou se dal dohromady a dnes již mají dvě děti a myslím, že ještě nejsou u konce.
U mě je problém to, že se s lidmi moc nesetkávám, nejsem společenský typ a navíc pracuju z domova. Mám také ne úplně obvyklé koníčky (technologie, počítačové hry atd.), takže vlastně úplně nevím, o čemž bych si měl s ženami povídat. Nicméně mám celkem solidní společensko-politicko-vědomostní rozhled a umím být vtipný (to říká okolí), takže konverzace by teoreticky byla možná:-). Každopádně díky za povzbuzení.
já vím že si Jani odpovídala jinému ale tím chceš říct že i když mi bude v březnu už 48 tak ať si svojí životní lásku najdu letos, příští rok nebo za dva roky tak nemám věšet hlavu, že i třeba v padesátce ještě zásun zažiju?
Já jsem sice panic, protože jsem neměl ještě penis v pochvě, ale s holkou již několikrát byl i nahatý, že mi ho kouřila, já ji lízal, ale většinou než k tomu dojde tak se udělám a pak se již do ní nedostanu. Nevím jak to dělají ostatní, ale mě se ani za hodinu znova nepostaví. Často se mi stane, že mi stojí hned, než se vysvleču, tak se udělám do trenek.
Já to mám zase obráceně.
Samotná skutečnost, že je...Častá příčina staropanictví je malý penis.
Paniců po třicítce bude spousta, také mezi inženýry, učiteli, výkonými pracovníky, kteří neměli na sex a vztahy čas a říkali jim jejich matky a babky, že mají ještě čas jako muži.
Nejsem panic v pravém slova smyslu. Sexuální zážitky mám, nicméně se musím přiznat, že to bylo vždy za peníze. Nikdy jsem se s holkou nelíbal a ani s žádnou nikdy nechodil. Nevím jestli je to vzhledem nebo mojí povahou, ale holky prostě nepřitahuju a ani náznakem mi nikdy žádná nedala najevo svůj zájem. A to se snažím slušně oblékat a chodím pravidelně cvičit. Nakonec jsem z toho byl tak frustrován, že jsem se okolo 30 let rozhodl navštívit lehkou společnici, ne takovou tu špinavou ženskou z chodníku, ale nějakou mladší sympatickou na privátu. Musím říct, že vždy, když jsem měl po nějaké době nutkání, tak jsem návštěvu opakoval. Po nějaké době mi ale došlo, že to není úplně v pořádku. Jako uvolnění stresu to krátce zafunguje, ale když v tom není cit a další věci související se vztahem, není to prostě ono. Po čase zjistíte, že nejde o to přijít o panictví, ale zažít partnerský vztah se vším všudy.
Dnes je kupa paniců s mobilem v ruce a druhou si to dělají sami. Skvělá doba ne?
Počítá se v 41 jedna sexuální zkušenost, asi před 15 lety? To je taky skoro panic, ne?
Taky jsem ve skoro 31 panic. Šance byli ale vždy mě přepadla hrozna nervozita( budu moc rychle? Budu dobrej? :( takže jsem nikdy neměl odvahu do toho jít a to nejsem nějak skaredy a mám celkem hezkou postavu ale prostě asi nějakej psychickej blok a teď v tomhle věku fakt už nevím jak teď začít s milostném životem....:(
Jsem na tom stejně jako předchozí pisatel, je mi 40 let. Už si ho ani moc nehoním, nemám moc potřebu.
Panic po třicítce určitě existuje – jsem jím např. já, kterému bylo včera 39 let. S žádnou holkou jsem nikdy ani nechodil, ani se nelíbal, prostě vůbec nic. Může za to sociální fobie. Už jsem si tak nějak na samotu zvykl a neřeším to. Občas mám ale slabou chvilku a samota zabolí...
A honiš si tedy pero?
Jasně, bez toho by to nešlo:-).
Reklama
Takovou "příležitost" s vidinou možné pohlavní choroby bych také odmítl. Je to dost těžká věc. Nevím jak na tom jsi se zkušenostmi ohledně žen, když vynecháme soulož samotnou. Takže to vztáhnu na sebe. Nikdy jsem ženu ani nelíbal a neměl rande. Když to srovnám s jiným aspektem života - nemůžu jít hned na vysokou školu, když jsem si neprošel ani mateřskou školkou. Zvažuji možnosti. Ženy vhodného věku už samy mají řadu vztahových a sexuálních zkušeností plus často děti z minulých vztahů. Tak nemůžou chtít někoho zaučovat od začátku a nemám jim to za zlé. Ženy nebo spíš ještě dívky stejně vztahově/sexuálně "zkušené", by už mohly být moje dcery, tak se o to pokoušet u nich, by bylo krajně nevhodné. Jinak ti fandím a věřím, že tu soulož samotnou s nějakou ženou při dostatečné snaze zažiješ. S nějakým vážnějším vztahem, by už to bylo horší. Já k tomu motivaci nemám. Jsem zvyklý na svůj rutinní život a neumím si představit to kvůli nějakému vztahu se ženou měnit. Do mého života to zkrátka vůbec nepatří. Mám v životě jiné aktivity a cíle které mě činí šťastným.
- Odpovědět
Pošli odkaz