chci zemřít

Noemi
Je rozdil krize a deprese jako nemoc!
Nemyslim ted podzimni depky kterej ma kazdy druhy!
On clovek v tezke depresi ani jine reseni nez se zabit nevidi...

mě tak povídej o Adamovi!!!Hajzl jeden!!!

každý člověk prošel nebo projde krizí a chce umřít,doléhá to na nás všechny.Kažfému pomůže na chvíli se odreagovat jinak,je to tím životním stylem,honba za penězma,jdese loktama vpřed,samé zrady,vraždy,neštěstí,sem tam svitne slunce.Tohle nebylo v původním plánu s člověkem,do toho jsme spadli Adamovou neposlušností,ale je naděje získat znovu ztracený ráj,kdo hledá najde....odpověz si kažfý sám.

Je mi líto,že má někdo takovýhle stavy. Já žádnej problém nemám,ale velmi mě to zajímá,chci se stát psycholožkou. Jestli se chcete vyvzpovídat,pište na barunka.liska"seznam.cz Těším se,ahojík§§

Jestliže někdo myslíte na smrt,je to o tom,že se vás zmocnila totální beznaděj.Taky to má na svědomí hormonální hladina.Mně pomáhá se vyvztekat,vybrečet,ale hlavně nesedět sama doma a nemyslet jen na to,jak je život těžkej.Začnu uklízet,vykramuju skříně,projedu se na kole až do vyčerpání,plavu,změním místo,jedu pryč,nejlépe do tepla.Zkrátka pohyb,zaměstnat se na 15O%.Dělat,dělat.Pak to nějak přejde.Zas výjde sluníčko a usmívám se na svět.A on mi to vrací.Zkuste to!

Je mi lito,ze nekdo mate takove pocity.Ale zkuste si uvedomit,kolik lidi trpi nemoci a umiraji v krutych bolestech.Rozhlednete se kolem sebe,je tu krasne.

taky se mi zdá, že žiji ne proto že bych chtěla, ale protože musím kvůli ostatním. Líbí se mi citát:
Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem. Euripides

Chci si prdnout !!!

smrt = vysvodození...

Milá Jedno. Teď si chvíli budu stěžovat já. Je mi 36 let a doteďka jsem se žádnou holkou nic neměl. Opravdu. Vím, že to spousta lidí nemůže pochopit ale je to tak. V uplynulých patnácti letech jsem měl několik jedinečných šancí jak udělat kariéru, podnikat, prostě dostat se "někam" a všechny jsem je hloupě hodil za hlavu. Před pěti lety jsem měl těžkou bouračku na motorce. Skočil jsem na špek doktorům, ti se na mně vyřádili a zavlekli mi do nohy zánět. V důsledku toho mám sdrátovanou levou nohu o tři centimetry kratší. Výsledek: ve svých 36 letech jsem sám, chodím o berlích, na účtu mám minimum a nemám jisté bydlení kvůli svým sourozencům. A teď mi řekni, co mám dělat? Mám spolykat prášky nebo skočit pod vlak nebo radši žít a snažit se situaci řešit? Během svého pobytu po nemocnicích (už mám za sebou přes deset operací) jsem viděl takové případy, proti nimž byly mé problémy směšná banalita. Každý člověk má problémy ten co se s námi naoko směje na chodníku. Ovšem kdybychom to měli všichni řešit sebevraždou, to by asi velmi výrazně klesl stav světové populace. Nechci zlehčovat Tvé potíže, určitě jsou vážné ale Život není o rezignaci, je to o tom, znovu se zvednout z chodníku a hlásit se o své místo pod sluncem. Když uděláš školu, bezva. Možná Ti to k něčemu bude. A možná taky ne. Nevím, jaké máš plány. A když tu školu neuděláš, no a co? Na světě jsou i jiné možnosti.

Zvládneš, když budeš chtít...

jo kéž by jenze to neni jenom kluk to je vsechno kolem.. fakt bych tomu chtela verit, kdyby aspon tu skolu zvladla..

Často přemýšlím nad tím, proč si lidé chtějí šahat na život při rozchodu s partnerem. Nikdy jsem nic podobného nezažila, ikdyž rozchodů bylo povícero a ne zrovna bezbolestných. Přece člověk, který nás opustí asi není pro nás ten správný a qůli tomu se přece nepůjdu hodit. Navíc na světě je plno důležitějších a krásnějších věcí.
Neříkám, že jsem nikdy o sebevraždě neuvažovala, uvažovala a hodněkrát. Bylo to z osobních důvodů jako je méněcennost, dezorientace ve společnosti apod..
Právem se říká, že pro jedno kvítí slunce nesvítí:). Milá jedno, jednou ti současný rozchod bude připadat jako bezvýznamná událost. A qůli takové přece nebudeš házet flintu do žita...přeji hodně štěstí, lásky v životě

Víš co se říká sám sis život nedal a nemáš právo si ho vzít, mě po 27 letech opustil manžel a taky se nehroutím , nechci se zabít, proště všechno přejde a zas bude líp a vysvitne sluníčko, tak to nevzdávej:)))))

jedno: Ty mas vsechno ve svych rukou a zivot pred sebou, to jak se budes mit zalezi jen na tobe. Z vlastni zkusenosti muzu rict, ze mezi temi 18 a 21 lety je hodne blbej vek, protoze clovek se hleda a pochybuje. Pta se: k cemu jsem, kdo jsem atd. I kdyby si mela ted pritele, tak ten tvou situaci nevyresi, protoze musis najit sebe samu. Nadeje umira, az kdyz umira i sam clovek. A nekde jsem slysela, ze vitez neni ten kdo vyhraje, ale ten, kdo umi znova povstat kdyz byl porazen:-) Tak na to mysli a ver mi, ze to bude lepsi, protoze rada lidi si podobnou zkusenosti prosla, jenze to nezabalili a ted jsou spokojeni.

Teď jsem právě viděl videonahrávku o mladé ženě, tělesně postižené, která nemá ruce a dělá vše jen nohama. Má dítě, přebalila ho, jela autem na nákup, navštívila cvičení aerobiku, zvládá všechno. Nezdá se, že by to zabalila. Ono někdy abychom si uvědomili co vlastně máme i když se cítíme mizerně a máme pocit že nám svět ubližuje, stačí podívat se na vozíčkáře, těžké úrazy v nemocnicích nebo někoho kdo musí chodit na dialýzu. Pak se naše trable zdají být o hodně menší a snáze překonatelné.

Já nevím. Sám jsem kolikrát o sebevraždě uvažoval. Pak jsem si uvědomil, že to už nikdy nepujde vrátit. Tak když jsem se cítil úplně blbě a neměl jsem co ztratit tak jsem vybočil z klasického vzorce chování a začal jsem se chovat netradičně. Začal jsem třeba vymetat diskotéky a byl mezi lidma. Nebo něco jiného pro mne neobvyklého. Promiň ale v 21 letech o beznaději se moc nedá mluvit. To je stav, kdy má každý celý život před sebou. A žes s nikým zatím nespala? To tě šlechtí, že nejdeš do postele s kdekým v tomhle věku jsi opravdu o nic zatím nepřišla. Dej si závazek: jestli vydržím být do 30 let panna, spáchám sebevraždu. Mimochodem na většinu sebevrahů nebyl nikdy moc pěkný pohled. Představa, jak mne budou například seškrabovat z kol vlaku nebo zastrkovat vyplazený jazyk u udušeného nic moc. A co hůž, po nepovedené sebevraždě by člověk mohl zůstat na vozíku nebo na uzavřeném oddělení psychiatrie kdy by do něj cpali drogy a elektrošoky. No nic moc perspektiva. To už je lepší třeba i ty zkoušky ze školy nebrat moc vážně a třeba se na vše vykašlat a odjet do Anglie jako Oper nebo na nějakou brigádu či cokoli jiného. I navštěvování Jehovistů je proti sebevraždě balzám.

to je sice pekny, jenze kdyz uz si ztratil i tu nadeji tak to je to nejhorsi...

Dejme tomu, že to dneska zabalíš. A zítra třeba cestou do obchodu bys mohla potkat kluka svých snů. Život dělá takové hlouposti. Dělil by Tě od Tvého štěstí jediný den. Co s tím???

jsem hodne stydliva, jeste jsem s nikym pořádne nechodila, a taky nespala, pripadam uz si ted jak debil, Protoze na tom klukovi mi hodne zalezelo-je to moc slozity.. ted sei rikam ,ze proste budu sama asi do konce zivota, proste zadny cil nic.. proste takova beznadej...