Tresty v práci

Au au já taky mám tuto zkušennost. Jednou jsem na šéfku ušila menší boudu. Přišlo se na to a byl průser. Řekla mi, že někoho jiného by hned vyhodila, ale se mnou že je hodně spokojená a nerada by o mně přišla, ale že potrestat mně musí. Dala mi tehdy na výběr vyhazov, dost tvrdý peněžitý trest nebo fyzický trest výpraskem na holou zadnici. Nechtělo se mi hledat jinou práci, prachy jsem potřebovala kvůli nájmu a tak. Šla jsem tedy do toho výprasku. No byla to klasika stáhnout kalhoty ohnou přes stůl a dostala jsem pořádně našviháno druhým koncem od lepačky na mouchy. No pekelně to štípalo a málem jsem se počůrala to bolestí. Nikdy na tu lekci nezapomenu. No pracuju tam dál a už ji radši nijak neprovokuju a sekám dobrotu a je to v pohodě. Dokonce mi teť zvýšila plat. Musím uznat, že je to sice dost ponižující, ale účinné. Četla jsem, že někde v Asijských zemích(prý i Japonsko) je to snad i legální takto udržovat morálku zaměstnanců.'

Takže Vážení,právě jste popsali.co to je kapitalsismus,a jak se chovat.Takže žrádlo,peníze,a dělěj si se mnou co chceš?Hnus a blití je z té vaší zkurvené kolaborantské povahy.Toto připravujete i svým dětem do budoucna,z kterých se stanou stejné prodejné děvky,jako z Vás.Když budete takoví,kapitalisti se budou mít jako v ráji.Když jim na jejich arogantní výpověd řeknete at si to teda dělá sám se svoji starou,změní se i chováni jejich k dalším příchozím-uvědomujete si to?Nebo jste jenom vystrašená zvířata?Zadný nezaměstnaný hlady ještě neumřel.Je to hnus,co tady čtu.Na každé prase je řezník.Na prase kapitalistu platí-dělěj si to sám.Pokud by jsme byli všichni takoví,chovají se k nám jak miliusi.Zatím nemusí-k naší škodě.'

jano!skryj si kameru a natočto a pak bych jim vyhrožoval já!'

No prosím tě Jano,zajímalo by mě kde děláš.Zní to jako sranda.Jak si tohle můžeš nechat líbit.To by udělala jenom jednou a naposled.Asi si mladé děvče .Ke staršímu by si to nedovolila.'

Nevím co si kdo o tom myslí, ale jeto zcela normální, pokud nehceš odejít z práce tak musíš poslouchat. Mne šéfka trestá i bitím a vždy řekne, jestli se ti to nelíbí tak běž. A dává mi i na holou před svým druhem.'

U nás v práci má vedoucí v kanceláři klacek a hrozí nám že když ho nebudeme poslouchat tak že nás s ním namlátí, ale zatím ho ještě nepoužil.'

Vím fyzické tresty v práci v zaměstnání jsou absolutně nepřípustné, ale taky jsem slízla facku od kolegyně. Ale bylo to oprávněné... M'

No teda nestačím se divit co někteří zažili. Já jednou od šéfové dostala facku. Byla v afektu a pak se mi strašně omlouvala. Vzala jsem to. Ale abych si dobrovolně nechala nasekat na zadek to bych radši šla !'

Pochazim zo Slovenska. Pracuju tady v jednom malém penzionku a šéfka mne za chyby trestá podobně. Da mi vybrat vyhazov nebo potrestání výpraskem. Zatim sem som si vzdy vybrala to druhe. Vetšinou je to remeňom na holou u ni v kanclu. Nelibi se mi to ale stejne nic nenadelam. Jinou praci tady nenajdu. Vidim ze nejsem sama a ze v cechach je to dost caste.'

to tady tolik stránek popsal jeden úchylák?'

Karel:Podobný případ jak popisovala Hana jsem nezažil ani ve svém okolí jsem o podobném případu neslyšel od kolegů. Ale asi takové případy existují, neboť asi před rokem jsem hospodě něco zaslechl. Kluci na civilce prý přistihli šéfovou na nejmenovaném úřadě, jak si říká o úlatek, nikoliv pět v českých na stole, ale o 500 Kč. Řekli jí prý, že buď dostane výprask na holou nebo že to oznámí na policii. Ona nejdřív nesouhlasila a hrozila jim, ale pak si to romyslela. Byla to paní tak kolem 45 let, stará panna. Po pracovní době ji ohli přes stůl a paní dostala 25 pravítkem na holou. Ale výprasky nemají moc výchovný charakter, neboť asi za půl roku ji udal někdo jiný a paní dostala výpověď a platila nějakou pokutu.'

Hana:Děkuji všem za podporu, ale dnes je to s prací opravdu těžké. Jak napsal jeden z vás, asi se opravdu vracíme někam na začátek minulého století. Bohužel tak jako tenkrát i dnes různí "zaměstnavatelé" ví, že postiženému nic jiného než přijmout výprask nezbývá. Může všem říci, že si tuto lekci života moc dobře pamatuji a od té doby se moc a moc snažím, abych podávala v práci perfektní výkon a exekuce se neopakovala. Bohužel není mi známo, zda takto byli trestáni jiní zaměstnanci, ale patrně ne. Já totiž obstarávám agendu firmy sama, jsem šéfova osobní sekretářka a další zaměstnanci jsou ve výrobním úseku. Z pochopitelných důvodů jsem se jich na to neptala, neboť se strašně stydím a naštěstí my sídlíme odděleně, takže doufám, že si toho nikdo nevšiml. Pokud se jedná o to zda by mě šéf vyhodil nevím, ale patrně ano. V našem kraji je o práci dost velká nouze, takže ta hrozba vypadala velmi reálně. A jak znám svého šéfa, asi by to i uskutečnil. Proto se snažím, abych se do podobné situace nedostala a tajně doufám, že někde seženu minimálně stejně placené místo. Je to však těžké, mám malé dítě a to se moc nenosí, navíc ta nezaměstnanost. Ale co, jsem optimista a doufám, že tuto lekci co mě udělil život mám již za sebou, takže nad tím radši víc "nemudruju" a snažím se jít dál. Tyto stránky mi velmi pomohly, neboť jsem zjistila, že takto postižených je nás víc a nejsem v tom sama a kéž bych mohla říci, že ten "můj" výprask byl poslední, který kdy zaměstnavatel zaměstnanci udělil. Vím však, že je to asi utopie, neboť realita života je zcela jiná. Proto všem, kteří to zažili vzkazuji, život tím pro vás nekončí a co nejrychleji se přes tuto "událost" přeneste a budete-li mít možnost, okamžitě změňte zaměstnavatele, protože se může stát, že se tím roztočí bludný kruh od výprasku k výprasku.'

Ladik:Hani, to co píšeš je zajímavé a je mi jasné, že jseš zodpovědná máma. Pokud dostaneš na zadek jen vyjímečně, tak je to určitě lepší než finanční postih a to neuvažuji vyhazov. Ty co tě kritizují jsou jen moralisti, kteří ani nedomyslí v jaké situaci jsi. Já už jsem starší a za totality se takové věci neděly. Každý měl práci, teď je to bohužel naprosto jiné a tak toho "podnikatelé" zneužívají. Za kapitalismu to bylo naprosto běžné, že statkář či pan mistr nařezal děvečce na holou a nemohla si nikde stěžovat. Ty časy se vrací a jen se modlete aby nevyhrala volby ODS, to byste viděla kam jsou až schopni dohnat obyčejné lidi.'

Dana: Hanko, souhlasím s tvým názorem, je to přesně tak, jak píšeš. Já jsem sice starší, mám děti 3, takže vím, o čem mluvíš.'

Hana:Vážení suďte si mne jak chcete, o hrdosti můžete mluvit jak chcete, ale jedno vím jistě. Na rozdíl od vás já jsem tu situaci prožila a mám závazky vůči své dceři. Vím jistě, že odejít z práce a nechat dceru bez prostředků jen kvůli "hrdosti"? Jsem svobodná matka a svoji dceru musím zaopatřit. Ono se to mluví a odsuzuje někomu kdo to nezažil a kdo není sám na to, aby živil rodinu. Ano i já od té doby hledám možnost jak si najít jiné zaměstnání, ale věřte nebo ne pro svobodnou matku s malou dcerou je to dnes téměř nemožné. Než takovéto řešení najdu, u svého zaměstnavatele zůstanu i za tuto cenu. Je to snad zvrhlé? Ano, možná, ale ať mne soudí pouze ten, kdo se do podobné situace dostal. Uživit mojí dceru a zajistit jí alespoň trochu slušné dětství je mojí prioritou a to i za tuto cenu. Rozhodla jsem se sama a dobrovolně. Trochu nezvyklé pro moralisty a všechny kdo tuto zásadní otázku: Mít práci a slušně žít či být hrdá a živořit? neřešil.'

Anita: Já jsem si myslela, že to je takový momentální nápad, někoho potrestat bitím. Ale nyní jsem zjistila, že to je i sex. podtext. Nechtěla jsem si se šéfem povyrazit, tak si našel důvod a dal mi vybrat být na něj milá, nebo bití a nebo vyhazov. vybrala jsem si bití a teď toho lituji. Je to jeho záliba mne ponížit, přehnout přes koleno, obnažit zadnici a pomalu mne bít a při tom mi sahá snad všude a pak si mne prohlíží jak mám rudy zadek atd. Jsem husa, ale už má jinou a mne má jen na vzrůšo při bití.'

Hana:Milá Dano, mám podobnou zkušenost jako ty. Jsem sekretářkou a nedávno jsem udělala v práci strašný průšvih, nebýt šéfa a jeho rychlého zásahu přišla by firma o moc velké peníze. Můj šéf si mě pozval na kobereček a rovnou mi řekl, že mne propustí, nebo můžu zůstat, ale dostanu výprask. Měla jsem na rozmyšlenou do konce pracovní doby. Původně jsem chtěla odejít, ale šéf věděl jak na mě. Jsem svobodná matka, mám dceru a on ví, že peníze potřebuji. Proto jsem taky výprask přijala. Když jsem mu to oznamovala, strašně jsem se styděla. Musela jsem si svléknout sukni i kalhotky, ohnout se přes jeho stůl a on mi postupně vysázel padesát ran rákoskou na holou. Strašně to bolelo, ale jsem ráda, že to tak dopadlo. Dnes si už dávám větší pozor, protože mi šéf oznámil, že moje chyby bude trestat výprasky. Musím říci, že si to celé pamatuji, neboť jsem po výprasku musela jet autobusem pro dceru do školky a to bylo v těsné sukni další utrpení. Stopy na zadečku a stehnech mám do dneška i když už je to skoro dvacet dní co jsem byla bita. Nikdy před tím jsem žádný výprask nedostala, takže výprask v 27 letech je pro mne docela bolestivá zkušenost a doufám, že byla i poslední. Nevím jak ty, ale já měla problém se sezením a nošením spodního prádla i ošacení zhruba týden. No, jedno vím jistě, nejsem feministka, chybu jsem udělala a práci potřebuji. Takže vím jistě, že si výprask zvolím znovu (mám strach, že šéf to ví také), protože takhle placené místo nikde neseženu a musím uživit svoji dceru.'