JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh
no až na to slovo inkarnace, to by šlo vynechat a obsah by zůstal stejný
i pro přemýšlivého Jirku: Kristus sdíli mnohé rysy s božstvy a bohy, které znaly východní i západní kultury dávno před ním. Ostatně i „curricukum vitae“ židovského Mesiáše, jak ho předkládá Starý zákon, bylo sepsáno dávno předtím, než Hospodin vyvolil svůj lid. Není divu, neboť náboženství vzniklo z touhy, ze strachu a z nevědomosti, tedy z pohnutek sdílených lidmi napříč časem a prostorem, jež tvořily součást každé kultury, neboť i lidské vědomí je všude stejné. Proto můžeme nacházet podobnost Krista s egyptskými bohy Hórem, Thulem a Osiridem, syrským božstvem Tammuzem, s keltskou božskou trojicí, jejímž členem byl i ukřižovaný Hesus, s tibetským Indrou a indickým Balím a Krišnou, s Buddhou, s řeckým Prométheem a Héraklem, s římským Quirinem a především s perským Mithrou. Rozbor vzájemných podobností a atributů by vydal na samostatný článek.
Jaké archetypální obrazy tedy Kristus představuje? Kristus především naplňuje archetyp HÉROA, a to všemi svými atributy (nepravděpodobné početí a zrození, božský otec, ohrožení života v ranném věku, výjimečné schopnosti, zázrašné skutky, předčasná, potupná smrt atd.) Kristus je ve své trojjedinosti rovněž OTCEM, ochráncem, u něhož lze hledat bezpečí, ochranu i nasycení. Otec je jedním z nejstarších archetypů, do něhož promítáme své Já i svoje Stínové Já, o kterých hovoří Jung. Kristus je však zároveň SYN, a to syn boží, syn Kosmu, jenž umožňuje projekci naší odvěké touhy být součástí transcendentího nekonečna, být více než pouhým fyzickým tělem. Prostřednictvím Marie Kristus naplňje i archetyp MATKY, zpravidla dobré bohyně, představitelky lásky, pochopení a milosrdenství. Kristus je STARŠÍM BRATREM, v němže spatřujeme souměřitelný ideál. Kristus je, podobně jako řada jiných bohů, UTĚŠITELEM a SPASITELEM, nabízejíce naději výměnou za dodržování pravidel, obvykle morálních zákonů a náboženských příkazů. Kristus je UČITELEM či MUDRCEM, jenž nás učí jak žít, zasvěcuje nás do tajemství života a smrti. Kristus je ANIMUS and ANIMA zároveň, neboť je s ním spojen mateřský a otcovský princip. Kristus je VŮDCEM, jenž nás vede přes nástrahy pozemského žití i v záhrobí. Kristus je LÉČITELEM, zbavující nás fyzických strastí. Kristus je i SOUDCE, moudrý a spravedlivý rozhodčí naších skutků.
Je jen Jehova, bludaři.
no nekecej :)
Rakato, ty říkáš taky svému biologickému tátovi Karle, Jardo či Franto, podle toho jak se jmenuje? To by asi nebylo normální, co. Asi by tě hnal svinským krokem. Děti svým rodičům prostě říkají mami a tati. A Bůh je skutečný Stvořitel, a jelikož to víme, tak je pro nás Otec. Můžeš si to klidně taky pohebrejštit, jestli chceš.
Když už tak Jahve. Ale pro ty, jež s ním mají osobní vztah je to Otec. A má Syna.
....ty opakuješ pořád jedno a to samé jako gramofón když se zadrhne.
Ty podobnosti jsou pouze zdánlivé.
Ona je to skutečně pravda, že někteří lidé vážně jakoby neslyšeli nebo nerozuměli nebo nechápali nebo z nějakého důvodu nechtěli slyšet nebo rozumět, dokonale izolovaní vůči tomu. A to i přesto, že se jedná naprosto fatálně o to nejdůležitější, co se jejich bytí týká. Těm může pomoci jenom Bůh, když učiní, tak uslyší a uvidí, procitnou z bláhovosti.
Nevím no, když tak přemýšlím o lidech, kteří tohle nějak zlehšují, podceňují, tak k čemu jim to asi tak je dobré. To je absolutně nezodpovědný přístup k své existenci. Čekáte že nejednou nebudete a budete mít od všeho pokoj? A jak si to hodláte zařídit? Vždyť ani netušíte a nezměníte co vás čeká v životě, natož byste věděli a plánovali scénáře po něm. Je přece psáno, že nejsme pány nad svým životem ani smrtí, protože vše děláme, žijeme i umíráme Pánu. A ti co teď pláčou, budou se radovat, ti co se radují teď, budou naříkat. I to je psáno.
Ty si prostě musíš uvědomit, že tvůj myšlenkový život je ovlivněn konkretním náboženstvím. Jenže myšlenkový život jiných lidí je ovlivněn zase jinou filozofií, ideologií, náboženstvím. A ti třeba zase nechápou, jak se z jejich pohledu chováš ty. A jsou o své pravdě natož o pravdě svých bohů přesvědčení jako ty. Toto vše má smysl, pokud ti to pomáhá žít a dělá tě to šťastným.
Nevím teď jestli reaguju na toho samého anonyma. Jenomže když mě káráš za to, že sem vnáším depresívní náladu, tak si také uvědom, že se tím samozvaně pasuješ do role mluvčího všech ostatních přítomných a to je dost sobecké jednání. A nejen sobecké, také amorální, jako bys, sám netoužíce po radostech života věčného, usiloval tak zamezit i jiným, kteří třeba tvůj názor nesdílí a chtějí být s Bohem. Další věcí je tvá snaha stylizovat se do role moudrého, starostlivého rozumbrady, jehož přístup je paradoxně asi stejně zodpovědný jako školák, který v pátek zadaný domácí úkol odkládá na pondělí ráno. --- Věřím, že lidé mají různá náboženství, přesvědčení a filozofie, akorát pouze jedno je pravé a spasitelné, protože jen v jednom Bůh vydal oběť na kříži.
Ono, největší utrpení pekla netkví v jistě nesnesitelných bolestem tělesných - ohni; větší potom planých výčitek - červu sžírajícím, což je ta neplatná hodnota slz; ale čirá hrůza tohoto trestu spočívá z věčné definitivní ztráty blaženosti (poena damni - jak nazývají teologové), ztráty veškeré naděje být v přítomnosti Boha, žádné naděje na vykoupení, naprostá a definitivní odloučenost od Boha. A kde není Bůh, tam není nic dobrého, ale jen samé zlo v nejvyšších koncentracích. Proto obraťte se, dokud můžete svým údělem pohnouti aspoň trochu. Vaše slzy jsou teď převzácné zboží. Cožpak Pán na kříži neřekl: "Žízním!" ?
odpusť si ty depresivní kecy, většinou začínáš večer. Je září, už máš tu práci? Jestli sedíš doma nebo na ubytovně a jen se nudíš, tak se nedivím, že jsi jeden chmur přes druhý
Ráno je v pět hodin. Ty lenochu, vždyť máš už poledne.
Je-li to vůle Boží, pohne s tvým kamenným srdcem a budeš zcela jinak psát. Teď zatím tápáš a bloudíš v temnotách, v temnotách marností a nerozumu. Poněvadž máš uši a neslyšíš, oči a nevidíš. Každý slovo, co píšeš je toho svědkem věrným.
Je ti to depresívní? To je dobře! Tak s tím něco dělej, dokud máš čas. Nebo ti to vážně nedochází? Ty působíš, že si děláš o mě starosti, ale spíš si je dělej o sebe. Já si je o tebe dělám. Máš snad trochu rozum nebo ne?
PS: Nevím proč ten pokus s ubytovnou, ale nebydlím na ubytovně. I když i s ní už mám také zkušenost. To se může stát přece každému. Nikomu se za to nesměj.
nikdo se ti nesměje, neposmívá a vůbec, je to pořád dokola. Začínáš zbytečně urážet. Zdravím, hezký víkend
Hezký víkend. Cítíš se uražen? To je mi líto. Jenom abys věděl, nepíšu zde jen pro tebe. Myslím to dobře, když chci aby měli život. Nikoho by to nemělo urážet. Nic ve zlém.
Jirka už zase myslí na smrt. Jirko, tebe ty tvoje deprese jednou zabijí.
Reklama
Nezlob se, ale z toho čouhá nějaký Ňúejč. A to je z celé řady falešných učení, kterým se lidé nechávají oblbovat. Záměrně bývá Kristus považován jako "jeden z mnoha", jako jen "jedna z možných cest", ne jediná, to jsi se nechal také napálit. A vůbec mi připadá celé to psaní, jako plané snahy zlehčovat, ba snad i zvrátit realitu. K čemu to ale je? Je to uklidňování pomocí jedu. Kdo by chtěl vyměnit nejistý klid na omezený počet dnů, za ztrátu věčného štěstí na věky věků? Co je něčí život jepice, když ještě k tomu ani neví kdy skončí, proti celé věčnosti?
- Odpovědět
Pošli odkaz