poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Hele,pritel ti rika,ze jsi krasna,protoze jsi krasna a on te miluje,tak ti tohle rika!
To je preci normalni!Ale to ze jsi krasna neznamena ze nemuzes byt vychrtla!I obezni jsou krasni lide!!!Ona ta telesna krasa je pomijiva...kazdy ji vidi jinak!Takze bych se spise divala na to,co okoli?Zadny poznamy na tvuj vzhled?
Ztrata libida pri anorexii je uplne normalni...
Co takhle zajit k psychologovi?

Pritel...no ja se ho na rovinu zeptala jestli ho napadlo,ze mam anorexii a on rekl,ze ano nejakou lehkou formu...rika at tolik nebeham ale o jidle uz se nehadame,nejak si zvykl...ze jim malo...jenze na druhou stranu mi rika,jak jsem krasna...a pak mi zas rika,ze jsem vychrtla,je to nejaky divny...myslis,ze ztrata libida muze byt zpusobena hubnutim?driv jsem na to mela porad chut,orgasmus pri kazdem milovani a ted...bida s nouzi:-(ale prijde mi divny,ze by to bylo tim...spis zmenou HAK...ty jsi si tim taky prosla??asi ano ze...

Ja si taky myslim,ze jsi inteligentni!Coz o to...ale jen pouha inetligence ven z nemoci nepomuze!Vsak vis...tahle nemoc je kruta!
Co pritel,niceho si nevsiml?Ono je fajn,ze jsi zacala o tom vice premyslet!Dulezite je si uvedomit,ze jsem nemocna!Pak jsou na rade dalsi kroky...hmm???

Ahoj rachel,
jsi hodna,ze jsi reagovala...ted jsem byla tyden s pritelem na chate,kde nebyla vaha,ja jsem bez ni jak dezorientovana,myslim,ze jsem inteligentini clovek,uvedomuju si hloupost meho pristupu,ale jako bych si nemohla pomoci..uvedomuji si,ze jsem hubena,a ze zabyvat se v hlave porad jen tim kolik snim a nesnim je hloupe...jenze tohle si reknu,ale stejne jim malo...ale jim vsechno,obed snidani veceri,dam si i cokoladu,ale skladba stravy bude asi spatna,sama zelenina,jogurty,lehky syry...nejak vynechavam pecivo,kalorie sleduju na vsem,jsem jak postizena,cely tyden na dovoleny jsem se bala toho az stoupnu na vahu a misto toho abych se s pritelem valela v posteli,tak jsem chodila behat,ja nevim...vzdycky o tom premyslim a pak si reknu,ze to ze jim min prece jeste neni anorexie,ale po precteni pra prispevku jsem o tom zacala vice premyslet...:-((

Ahojte všichni,všem mám moc držím palce,at se z toho dostanete,musí to být hrozně těžké.Já netrpím ani bulímii ani anorexíí,spíš něčím opačným,jestli se to tak dá nazvat,Jsem moc zakomplexovaná,vůbec si nevěřím,protože si myslím,že jsem hubená.Spousta holek by chtěla vypadat jako já(nechápu proč),ale já se tím trápím asi jako vy,že jste při těle.můžu jíst co chci,a nějak nepřiberu.Měřím 168 a vážím 50kg.Většina lidí se nad tím pozasměje a řekne"bud ráda,že vypadáš,jak vypadáš",ale já nejsem a nevím,co s tím..

Karen
Jsi na blbe ceste...staci jeste kousek a muzes dopadnout hodne zle!Takhle to nejak zacina...myslis,ze se z toho sama dostanes?
Ze si v hlave sama nejak urovnas,ze musis zase zacit jist a meme cvicit?Ze s uzdravenim prijdou i kila?Minimalne na tu vahu,kterou jsi mela!?Tohle musis pochopit...jeste to muzes vratit na zpet!
Pokud si myslis,ze to sama nezvladnes,mazej k psychologovi!Pomuze ti!

Ahojky
precetla jsem si par prispevku a docela jsem dostala strach...mela jsem 52-53 kg na 165 cm,nikdo nikdy mi nerekl,ze jsem tlusta, jen mama doma ma na 170 cm ani ne 50kg,ale naprosto prirozene,ji na co ma chut a kdy ma chut. Nejak jsem si rekla,ze by bylo hezky mit o dve kila min,tak jsem pred prazdninama s prichodem zeleninovy sezony zacala jist hlavne ji a zmensila totalne porce, zvysila fyzickou aktivitu, skoncila jsem na 48 kilech, kdy premyslim nad kazdym rajcetem ktery si dam,ale jde o to,ze ja nad tim pouze premyslim,ale dam si ho,ikdyz si rikam,ze by bylo lepsi si ho nedat.Je tezky si to priznat.Miluju sladky,to jediny si dopravam,skoro kazdy den kousicek cokolady.Beham 10 az 12 km 5krat tydne...a dostala jsem strach,ze je to uz zacatek anorexie,porad se vazim...nekolikrat denne a bojim se kolik budu mit,navic prestavam mit chut na sex:-(( a mam strach,ze kdybych zacala jist jako driv,ze bych strasne pribrala a me se ale moje postava takhle libi...hubenejsi bych byt uz ani nechtela...co myslite?Uz v tom litam..??

Ahoj pratele, mam taky problem. Anorexii sice netrpim (173/59, rad bych zhubnul), ale dlouhodobe me pritahuji pouze anorekticky a bulimicky, s nekolika jsem kamaradil, snad i chodil, nekterym jsem mozna trochu i pomohl, ale vetsina nemela logicky zajem o blizsi vztah. Tak tedy moc rad bych v tomhle mem "uletu" pokracoval - rad bych se potkal zas s nekterou z vas. Piste, prosim, na petha"natur.cuni.cz a rad napisu vice a treba si i prijemne popovidame. Mam vazne zdravotni problemy, jsem botanik.... Drzte se! Prijemny den! Zdravi petr.

...iva,aby ti odbornik mohl pomoci,nesmis jen hloupe cumet!Musi se mluvit!A aby clovek mohl mluvit o tom,co ho trapi,tak musi chtit!Tohle ti asi chybelo...a na vic,jsi byla jeste male dite!Ted by to mohlo byt lepsi!Neni dobre hazet flintu hned do zita!
Jenomze nekterym lidem vyhovuje tenhle styl zivota-anorexie,buliie,takze neni divu,ze se jim nechce z "bezpeci" ze znameho prostredu!

když mi bylo tak 8 let, taky sem byla u psychologa (nebo psychiatra, teď nevím...), ale mohla bych se podepsat pod to, co napsala daniela...v životě bych tam už nešla...on čuměl na mě, já na něho...já nic nechtěla říct, on čekal na odpověď...fakt děs...

jo a k psychologovi bych nešla..nevím, no..mě mamka kdysi zatáhla k psychiaktrovi a bylo to beze smyslu..neboť já jsem nechtěla spolupracovat a příště už jsem tam nešla..navíc se na mě koukala jak na debila, čekala, co ze mě vypadne a já jí nechtěla nic říkat..pořád si mě zkoumavě prohlížela, mý reakce všechno..no děs..ale když člověk začne chtít, tak to začne jít! a nepotřebuje k tomu nikoho..teda toť moje zkušenost..takže bych mamce asi řekla, že fakt nikam nepotřebuješ..nebo bych si sní o tom promluvila, kde bere ten dojem atd..ale neměj jí to za zlý..moje mamka se mi taky snažila pomoct, co to šlo (jenže já nechtěla, tak mi pomoct nemohla a jen se musela dívat, jak si ubližuju..)
ale je to na tobě.měj se

myslím, že každá ženská se dívá do zrcadla, jak vypadá, jestli neztloustla..až na to, že každá k tomu zaujme jiný postoj..je dobrý to neřešit snažit se jíst zdravě (celozrnné věci) a nepřejídat se, jíst pětkrát denně..takový ty zásady, co by měl každý dodržovat..pak budeš mít ideální váhu..možná ne z tvého pohledu..ale určitě ideální pro tvé tělo a to je důležitý..můžeš třeba i přibrat, jestli jsi moc hubená (fakt!! tlustý lidi po zdravý výživě zase zhubnou)..já se třeba velkýho zadku nezbavím nikdy žádnou dietou (ani už dávno nechci!), protože takovou mám prostě hruškovitou postavu a s tím se musím smířit (můžu ho jen posílit:-)..takže přijmi tělo, jaké je!!!
navíc víš, že když holka začne hubnout, tak nejdřív jdou dolů prsa ap ak teprve to ostatní??..když má holka o pár kilo navíc, tak má hezčí tvary (o kterých se mi může jen zdát:-))
já když jsem měla ty problémy a hubla atd..tak z mých jedniček mi nezbylo skoro nic a fakt teda byl na mě ošklivý pohled, já jsem si v tom tělíčku připadala dobře ale když to teď vidím s odstupem, děs a hrůza, kosti mi lezli ven..

moc moc děkuju Daniele, ale jen tak prostě nesmažu přesvědčení, že jsem tlustá a že pár kilo musím ještě sundat.už se koečně zase ovládám a sem v poho,ale objevil se jeden problém, mamča včera přišla s tím,že s ní zajdu k psychologovi,ale o to fakt nestojím,vždyť já nemám jinak žádný problém, krom toho že se čas od času přežeru tak co bych tam dělala?to fakt nechci a nemůže mě přece nutit, ne?prostě to asi nechci měnit a chci žít podle sebe.tak mi kdyžtak zase pisněte

jednou v létě jsem se po rozchodu s přítelem a vytrvalém několikatýdenním zvracení rozhodla, že to překonám..hůř už mi být nemohlo..myslela jsem, že to půjde ze dne na den, ale chyba lávky..síla zvyku je ohromná!!!..ale šlo to docela dobře, vrátila jsem se k tomu, když jsem stresovala nebo tak něco..dloouho jsem v sobě nemohla udržet sladký..musela si zvykat na to, že přejíst se sladkým je taky v pohodě a nic se tím nestane..naposled jsem zvracela tak před víc než dvěma lety..takže od denní praxe do úplného zbavení se toho to trvalo tak rok, rok a půl asi..
fakt je že to je fakt závislost a kdykoliv ti je těžko, tak si vzpomeneš, máš chuť všechno zplácat a...

Ta dělená strava je vlastně taková dvousečná zbraň, protože je to svým způsobem dieta, a tu bulimičky prostě držet nemají, protože pak asi není z bludného kruhu B cesta ven. Já jsem momentálně spokojená s tím, že nezvracím, že se mi daří B překonávat, mám proto dobrou náladu a svět je tak nějak krásnější. Dokonce jím i o něco víc než dřív - A NEPŘIBÍRÁM! Normální stravování ale zatim nezvládám, pořád se držím dělenky. Snad nadejde čas a okolnosti mě "donutí", třeba až s někým začnu někdy bydlet. Teď bydlím sama, takže jídelníček si plánuju sama pro sebe, bez ohledu na kohokoli.
Danielo, jak dlouho ti trvalo, než jsi nabyla jistoty, žes na B zvítězila? Bojuju, peru se s ní (už mě to ani tolik sil nestojí jako dřív), ale stále mám strach, že se vrátí a znovu zaútočí. Myslím, že ještě nemám vyhráno. JEDNOU MÍT ALE BUDU! :-)
Přítele máš skvělého - pozdravuj ho :o) protože zaslouží medaili za to, jak se k tobě chová.

no, s tou dělenou stravou mi to kdosi poradil..já měla několik let bulimii a jedna holčina mi to poradila..i když je fakt, že teď když jsem už v pohodě (163cm, 53 kg, o vánocích víc) tak jím všechno možný..na snídani jsem měla koláč k tomu syrovátku (takový nápoj), k obědu mám ze včera udělanou zeleninu (cuketa, rajčata, papriky s kořením), tak k tomu si vezmu buď pečivo nebo si udělám rýži..mám tady z domu spoustu broskví, tak si dám občas i broskev (2-3 denně), k večeři chleba s něčím (většinou sýr nebo krůtí šunka a rajče) a navečer si dám klidně čokoládovou tyčku (třeba bounty)..
hlad jinak nemám..nejím toho asi tolik ,ale to je i tím, že teď nic moc nedělám..když jsme byli s přítelem na horáchm,tak jsme museli snídat vajíčka,slaninu a brát si všude s sebou sušenky, pít a pak pořádnou večeři, protože jinak bychom neměli vůbec sílu chodit po horách..
takže záleží i na aktivitách..
třeba strašně žeru když mám zkouškový a učím se..(mozek chce taky svý)..ale je mi to jedno, protože vím, že se to zase ustálí..
taky neodolám mamčiným super jídlům, klidně se i trošku přejím (a vím, kdy jsem už mohla mít dost), ale k mamce nejezdím tak často, že občas se mi fakt nic nestane..stačí si pak druhý den zacvičit, jet na kolo..ale ani to ne..já se třeba začtu a na jídlo ani nemám pomyšlení, dokud knížku nedočtu...

a všechno tohle, ten stav nyní, mě stálo strašně úsilí..ale já se fakt tenkrát po těch letech rozhodla, že už zvracet nebudu a že když jsem se do toho dostala, tak se z toho dostanu ven..a teď už je to v pohodě..občas se taky dívám do zrcadla, jestli nejsem tlustčí, ale jak jsem psala, příteli to nevadí, ten je naopka nadšený ,když mám po jídle vypouklý břicho, pak mě na něj s radostí pusinkuje..

Hladovění energii nepřidá. Naopak. Taky jsem mívala tenhle pocit, ale je naprosto scestný a jen chvilkový - po čase zjistíš, že energii ti dodá dobrá nálada, přátelé a lidi, kteří tě mají rádi a kterým vůbec nezáleží na tom, jestli máš o jedno, dvě, tři kila víc než před měsícem.
Problémy s menstruováním mám taky :-( Při 50kg na 172cm se není ale čemu divit. Naštěstí s B úspěšně bojuju. A mám ze sebe velkou radost a plno energie, protože jsem psychicky v pohodě. Jen se ještě musim naučit normálně jíst - už několik let držím dělenou stravu a prý to není dobře.

jitko, hlavně se nauč pozorovat svoje tělo a svou mysl..jez pomalu, v klidu a hlavně jaksi v modlitbě (děkuj za jídlo..a važ si ho) tvé tělo ti řekne, kdy má dost a když už ti řekne, že je trochu přejedený, tak se nic neděje,to se občas prostě stane, ale je třeba vědět, že by se to nestalo, kdybychom jedli v klidu a pomalu a nenechali se vláčet svou neovládanou chutí, takže to vydrž až ten pocit přejde a napříště zkus zase sledovat tělo, kdy už má dost..já jsem se také musela "učit znovu jíst".
hlavním klíčem všeho je ale ovládání mysli..nauč se oprostit se od myšlenek, kdy se srovnáváš s ostatními (kdybys byla na světět sama, tak by tu nebyl nikdo podle koho bys mohla posuzovat zda jsi tlustá nebo ne), od nenávistných myšlenek ke svému tělu..třeba tak, že si řekneš, tak dneska na Vás nedám, já jsem pánem a já budu rozhodovat a já chci být šťastná, myslet jen pozitivně!!..nebo se prostě třeba modli (jestli ti to je blízký)..dívej, mysl má strašnou moc a stejně jak negativníma myšlenkama se pomalu zabíjíme, tak pozitivníma myšlenkama úplně ožijeme!!..zkus chodit hodně do přírody, nebo prostě zkus jen tak někde se chvíli zastavit a dívat se kolem, naprosto nezaujatě, bez myšlenek..a teď se usměj, svým úsměvem zaplň celé tělo..uvědom si, jak celé tělo se směje a pak se usměj na svět kolem!!..hned je vše lepší, s úsměvem můžeš hravě odehnat všechny špatné myšlenky, s úsměvem můžeš lehce všechno překonat..a třeba si přečti od Foučkové knížku Já jsem..obrátí tvou mysl úplně..

jitko, na gyndu si určitě zajdi, ale musíš se hlavně hned přestat s oběma extrémy..nauč se kontrolovat svoje emoce a rozhodně nepodléhej našeptávání mysli typu - jsem tlustá, když hladovím mám energii (nesmysl)..ženská má být prostě od přírody trochu tlustčí,odbourávání estrogenu závisí u ženy na tuk.vrstvě a protože zřejmě skoro žádnou nemáš, tak tvé tělíčko přestalo menstruovat, nezahrávej si!!!!!! v buoucnu můžeš mít problémy, ža budeš chtít děťátko!!..navíc hladovění ti nedává energii (to je možná tvůj subjektivní psychický pocit), naopak zpomaluje činnost všech orgánů, je to zátěž..hlavní věc je přestat s těmito extrémy a dát se do pití nějakých gynekologických čajíků..když půjdeš na gyndu, tak ti vynadají a asi ti dají vyvolávací injekci, jenže jak jsem psala, to pomůže jen dočasně,dokud nebudeš mít v pořádku tělo..víš co, jez zdravou výživu..celozrnné pečivo, přírodní cukry, hodně ovoce a zeleniny a občas si dej i tu čokoládu nebo zkus dělenou stravu, to nezpůsobuje pocity plnosti..všechno je jen o vůli a sebeovládání..nauč se jíst normálně pětkrát denně menší porce a raději trochu příště sportuj, ale teď bys měla asi přibrat..
my holky jsme tak neskutečně blbý..já když si postěžuji příteli, že jsem asi přibrala, tak on mi řekne super - já chci, abys byla kulatější a měla větší bříško..:-))..co kluci nesnáší (většina) jsou vychrtlý holky, kterým jsou vidět žebra, naopak plnější dívka je často mnohem hezčí, víc sexy
jinak já jak jsem už tady psala mám problémy s menstruací doteď a už je to po kolika letech, kdy jsem se spravila ( z anorexie i bulimie)..taky mám slabý kosti..moc vitamínů a minerálů jsem tehdy nejedla a co tělo nedostane vy vývinu (což je do 19ti) to ti pak pomalu ale jistě spočítá..

ahojte,rok a půl mám problémy s jídlem,hladovění a přežírání se,zrovna období přežírání,je mi 17měřím 162cm a vážím 45kg z původních59.cpu do sebe vitamíny, laxativa a mám strach si obléct vůbec něco přiléhavého,aby se mi lidi nevysmáli,že sem tlustá.když se nacpu nenávidím se a nejsem schopná se ani ukázat venku.za to když hladovím sem plná energie a mám chut se bavit a užívat života.zhruba rok už nemenstruuju,mám strach jít na gyndu,protože zjistí že nejím a budu muset přibrat.měla sem vždycky dobrý vztah s mamčou,ale teď se stále hádáme kvůli jídlu.Když mám žrací období,snažím se i zvracet,ale to mi prostě vůbec nejde! nevím jak dál, nechci už zažít to že přiberu a že se neumím ovládat mě šíleně deptá.prosím poradte jak z toho všeho ven,jak se nepřežírat!