poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Elilenko,jak se vede tobě? Po článku Verči jsi měla optimismus...držíš se?

Isis už ses dlouho neozvala - stalo se snad něco? Doufám, že ne, že je všechno OK.

Osobní ne...i když také jsem hubla,ale ještě v mezích,nevymklo se mi to. Učila jsem na SŠ a za ta léta se setkala s hodně studentkama s tímto problémem. Měla jsem jako třídní možnost sledovat je od 15-19let a byly to občas příběhy...bohužel u některých nevím,jak skončily

A ty máš zkušenost s PPP?

Prvním krokem musí být CHTĚNÍ. Ty nemocné musí chtít se uzdravit. Připadá mi, že po prvním nadšení v nemoci,jak na tělo vyzrály, přichází období, kdy jim to trochu vadí, ale mají pocit, že kdykoliv přestanou, pak se to začne vymykat z rukou...Připadá mi, že jde vesměs o dost inteligentní lidi, u dívek většinou maximalistky,perfekcionalistky, v životě, ve vztazích,přísné k sobě...vše nebo nic.

Souhlasim, jenže každá nemoc má nějakou příčinu. A u PPP to nemusí hned strach z tlouštky, může to být např. snaha vyrovnat se ostatním, nebo být dokonce lepší. Lítost nepomůže, o tu ani nikdo nestojí, spíš pomoc a radu, jak z toho skutečně a nadobro ven. Jak to ty vyléčené dokázaly.

Jenže ten anonym má tak trochu pravdu...na angínu penicilin,na chřipku paralen...ale na ustrašenou dušičku, že 10dkg přibere a nebude hezká? Já netvrdím, že by na vás bylo třeba brát hned vařečku, ale je spousta lidí,třeba i malých dětí,které přepadne zlá,nevyléčitelná nemoc a vy všechny si za to tak trochu můžete samy a litování, jak jste nemocné tu zrovna není na místě...I u Verči vidím tu ráznost, kterou potřebujete.

Pro Verču (ale i ostatní): Veru, osm dní jsem absolutně v klidu, dobré náladě a je mi dobře :-)) Děkuju za podporu. A určitě vyzkouším to protažení těla, a nejen až mi nebude zrovna nejlíp. :))

Pro anonyma: Tím, že nás budeš nazývat "fiflenky" a strašit vařečkou nikomu určitě nepomůžeš. My moc dobře víme, že je Verča mnohem rozumější než my, ale (a to neni alibismus) jde o nemoc. A človíčkovi s angínou nebo chřipkou (nebo nedej bože rakovinou ap.) se taky nevysmíváš, viď.
Jinak nic proti tobě. Užívej si života, buď veselý(á) a nikdy nedopusť, aby ses dostal(a) do takového srabu jako my.

Elilence: Jseš šikula,fakt na nejlepší cestě ke zdraví! Je fajn,že se cítíš dobře,teď už jen vydržet a nezačít zmatkovat, a pak už to půjde samo! Tak se drž,kočko! Kdyby ses náhodou někdy necítila úplně nejlíp, tak se stačí jen při hudbě hezky protáhnout, skvěle se uvolníš,hm?

Konečně zde přišla rozumná ženská.....tak se ji Vy fiflenky držte. Potřebovaly by jste Babču a velkou vářečku.

S tim svědomím už je to několikrát vyzkoušené-někdy pracuje víc, někdy míň, ale za to vždycky :-( PPP právě trpím, mám bulimii. Včera a dneska jsem dokázala být sama na privátě a nezvracet, nic mě netrápilo. Klidně jsem se najedla (podle dělené stravy samozřejmě-držím se jejích už několik let). Mám z toho dobrý pocit.

Ještě poznámečka-hlavně předem neřeš co svědomí, to mi přijde trošku jako výmluva proti tomu, proč by ses nemohla normálně najíst,že jo? Tak to zvládni, fakt to nic hroznýho není!!

Zkus se na jídlo podívat tak, že tvoje tělo zásobuje energií, že je po něm naopak spokojeňoučké,hm? Všechny diety (a dělená strava taky) tě nutí kontrolovat, co a kdy jíš, a to je, myslím, špatně. On si tvůj organismus sám řekne (pokud teda netrpíš PPP, kdy ztrácíš hlad i chuť na jídlo:(), co potřebuje, a my bychom se tím měli řídit. Držím móóócinky pěsti a napiš,jak to jde!

Verčo, děkuju mooocinky za podporu. Tvůj příspěvek je bezva-vlil mi okamžitě spoustu elánu do žil. Máš ve všem naprostou pravdu, jen je problém v tom, že udělat to, co píšeš (...knedlíčky, rohlíčky a dortíčky...), tak mě svědomí sežere. Budu se trápit a poběžim na záchod zvr.... :-( Je to hnus. Fakt! Já mám navíc problém s tim, že jsem kdysi začala s dělenou stravou a té se neumim vzdát. B občas zvládám, ale musim se prostě držet pravidel "dělenky". O to je to těžší. Ale já teď fakticky zkusim na 100% bojovat a hlavně vyhrát. Stojí to za to. DĚKUJU!

Holky, ona má Verča opravdu pravdu (to zní pěkně, ne). Tak se do toho pustíme a zabojujeme. Nebo má někdo důvod, proč ne?

MOJE RADA, JAK Z TOHO VEN
Ahoj holčindy, nechci se tady rozepisovat o tom, jak jsem na tom byla se svojí anorexií špatně, chci vám všem jen promluvit do dušičky. Rozhodně vás musím pochválit, už to,že jste na těchhle stránkách rozhodně svědčí o tom,že se toho svinstva chcete zbavit, jen jaksi pořád přešlapujete a nějak se vám do toho nechce,nemám pravdu? Takže... Že vám anorexie zkresluje pohled na svět, takže si nevšímáte toho,jak vám vaše tělíčko pomalu odumírá,jak vyhuble a nemocně vypadáte,jak tím trápíte vaše okolí,to už určitě víte. Hlavní je pro vás jen to,abyste hubly,nic jiného vás prostě nezajímá -a to je strašná škoda,vždyť na světě je tak krásně a vy můžete být mnohem pozitivnější, přitažlivější,šťastnější. Jen se té mrchy proklaté zbavit,souhlas? Vlastně na tom nic moc složitého není, teď hned (ale to OPRAVDU NEPOČKÁ,takže zapomeňte na jakékoliv výmluvy!!!) si vemte něco moc, moc dobrého k jídlu (kus dortíčku, 3 rohlíčky s máslem a marmeládkou, sladké ovocné knedlíčky,...), nad ničím nepřemýšlejte a pěkně to zblajzněte. Můžete se u toho třeba točit na židli,číst si,nebo cokoliv jiného, hlavně prostě zapomeňte na to,že se vám po takovýhle dobrůtce něco stane. Garantuju vám,že z toho nepřiberete (nakonec, takový jídlo si přece lidi normálně dopřávaj,no ne?) a ani se nezačnete nějak nezřízeně přejídat. Naopak si uvědomte,jak to vašemu zuboženýmu tělíčku dělá dobře -jsme jako květinky,který se musejí hnojit a zalívat. No,takhle se ještě párkrát k papání došťoucháte a pozor-najednou se zhrozíte vlastního obrazu v zrcadle, ucítíte i,že máte hlad, začnete se radovat ze života... Fakt to není nic zázračnýho a nepřekonatelnýho,určitě to zvládnete,jste šikulky. Moc všem držím palečky,ale už (HNED TEĎ!!!)utíkejte do ledničky!!!

P.S. S bulimií naštěstí zkušenost nemám, ale myslím, že tam jde o to, že musíte naprosto zapomenout na všechny diety, jíst všechno (ale s mírou) a hlavně se ráno pěkně nasnídat,potom nasvačit,naobědvat,...Zase jde o to,naučit se normálně jíst. Věřím,že to určitě zvládnete,jen se nebát začít!!! A taky svoji postavu nevidět tak černě,nesrovnávat se s ostatníma,prostě to přestat řešit a zaměřit se na jinou oblast života!

Ahoj všechny,jak už jsem psala v předchozích příspěvcích-chodím sem dost nepravidelně,ale poměrně dlouho.Už jsem kdysi i nějaké příspěvky psala,ale bohužel mi nikdo nikdy neodpověděl :-( Holky, kluci, prostě všichni, kdo tim hnusem trpíte, taky v tom lítám. Už několik let. Ráda vzpomínám na jednoleté období, kdy jsem byla naprosto v klidu a pohodě a na B jsem vůbec nemusela myslet, protože se prostě někam ztratila. Ale dávno je zpátky a doprovází mě a nechce mě za nic na světě opustit. Někdy v prosinci 2005 jsem nabyla optimismu a zaútočila jsem na ni-začala jsem chodit k psycholožce. Nejdřív to bylo fajn, fakt to pomáhalo, ale nevim, co se stalo, poslední dobou je to pořád horší a horší, např. pátek jsem naprosto celý prozv... (a únavou taky samozřejmě taky prospala). Je to fakt hnus, chci z toho ven a být zase normální a nezaobírat se tim, jestli dneska budu nebo nebudu moct zv... Taky si připadám jako feťák, který to k životu prostě potřebuje, jenže... Kdyby byly prášky, který by to léčily... Už nevim, jak dál, nic mě nebaví, jsem protivná a náladová a to všechno, co jste, holky, už zmiňovaly. Dokáže mi někdo pomoct? Já na to sama nestačim a přítel, který to ví, je úplně mimo - nechápe, o co jde, i když jsem se mu to snažila objasnit několikrát. Jen to zlehčuje. Pište mi, třeba na mail elilenka"seznam.cz

Ahoj Jano, stejně jako Katy sem nepravidelně, ale již dlouho. Taky trpím bulimií a nevím si s ní rady. Hledám pomoc, ale zatim bez výsledku. Je mi 23, brzy bude 24 a už nevím, jak z toho hnusu ven. Jsem na mailu elilenka"seznam.cz

Ahojky, jo přesně tenhle dojem mám taky-připadá mi,že např nemůžu papriky, protože je prostě nestrávím.

Ahojky, u tebe to nevypada na B, ale spíš na záchvatovité přejídání (to je třetí z PPP, vedle MA a MB). Sníš hodně, ale nemáš potřebu zvracet jako my.

Pro isis - úplně ti rozumím, pochopila jsem, že nejlepší je pořád něco dělat, raději mít spoustu činností,raději hodně věcí nestíhat,být o nedělích pryč, než MÍT ČAS,nemít moc povinností . Výhrou je změna prostředí(pokud to jde), být pořád mezi lidmi,ne doma sama, a mít hodně práce.Podle mě je taky řešení nemít nic v ledničce, nevařit a nemít příležitost zabývat se jídlem.Bohužel to nejde ,když mám kolem sebe 3 mužské, denně vařím a přemýšlím , co v potravinách koupit. Pro Katy - měla jsi pravdu, nejde s tím najednou seknout, i když motivace byly za poslední roky snad nejsilnější.Trochu změna je , ale zklamala jsem se sama v sobě. Jsem tak neschopná s tím skoncovat definitivně? Já teď považuju za úspěch, když se "nezničím"denně. Je to hrozně malý úspěch a tak moc jsem byla přesvědčená , že to tentokrát fakt zvládnu...