ROMOVÉ - žijí tu s námi
A ještě jedna věc Milu a už ti dám pokoj s tím kázáním. Vždy, když chceme něco změnit, musíme se podívat, co děláme špatně my. Takže kdo vyvolal konflikt na pracovišti? Někd ys eto může stát každému, ale tobě se to děje často. Klasický případ byl s tou tvou kolegzní, kterou jsi nachytala na pokoji s Denisem. Místo, abys hrdě odešla a vše si později mimo nemocnici vyříkala s ním ( a seřvala ho) , tak jsi udělala scénu té sestře. Jenže ta v tom byla jaksi nevinně, ona s tebou nechodila, chodil s tebou Denis a on udělala chybu. No co si myslíš, jaký si tam o tobě udělali obrázek? To je jen jeden příklad, na další si musíš vzpomenout sama
To bylo že on přišel na sesternu a ona tam přišla s vedlejšího oddělení a jo to sem vyvolala já tou reakcí to máš pravdu.Ale nejvíc mi trápí když mi začnou nadřízený kritizovat a třeba bohužel až urážet.Třeba že sem pomalá že sem nestihla ustlat postele ale nenechali si vysvětlit že mezitim sem běžela na zvonky co sem brala jako důležitější.Když se najde mrcha která se po vás vozí,tim že jste taky v menší pozici.Klidně vám řeknou že jako ženská sem neschopná atd,řeknou to klidně do očí ještě před někym a mě pak vezme z toho ponížení vztek a přejde to do hádky a je zle,takových situací se bojim.Něco jinýho je když mi nikdo v klidu ve slušnosti řekne co sem udělala špatně nebo co nestihla nebo tak,prostě ve slušnosti bez ponižování.
Milu, v tomhle máš pravdu, chyby by ti měli vytknout někde v sesterně nebo v lékařském pokoji. Myslím, že počty zaměstnanců nemocnic jsou hluboko pod potřebným stavem, všichni jsou přetížení a proto nervní. Ale ve spoustě dalších věcí už to nevypadá pro tebe moc dobře. Rozhoduješ se rychle a bez rozmyslu a potom to takhle dopadá. Sergej to měl lépe promyšlené než ty. On z toho bytu nepůjde, ale ještě pořád tu existuje možnost, že půjdeš ty. Bytů k pronájmu je dost, ale musíš být zaměstnaná, to asi tušíš. Ty papíry na auto bych ti přála, nejsem si ale jistá, jak bys řídila, když zrovna nebudeš ve formě, mohla bys ohrozit chodce i jiné řidiče.. Hlavně nemysli na takové věci jako předevčírem, nakonec člověk vždycky zjistí, že stojí za to žít, že spousta lidí je na tom mnohem hůř. Jo, a co to vybalování zboží? Mohla bys odejít do práce ve chvíli, až Sergej vrátí z práce a nemohl by nic říct. Když bude mít teplé jídlo, nebude se cukat s penězi. A třeba vymyslíš ještě lepší variantu. Držím ti palce.
Jinak na nějaké úžasné party a snadnou nenáročnou práci to se nespoléhej, to dnes není nikde. Všichni musíme bojovat, podřízení i nadřízení, všichni jsme unavení a někdy padáme na hubu. Ano můžeš si zvolit, jestli to chceš taky tak. Jen si nedělej iluze
To určitě ne a už mu splácej řidičák, jinak se ho nezbavíš. I tak to bude těžké, jedině by si našel nějakou jinou a šel k ní. Ale jak je přihlášený bude to těžké, dobře věděl co chce.
A až budu mít děti starší,moc si přeju jít na ubytovnu a mít práci kousek a být si tak jen sama se sebou a jen nějaký kamarádi by mi stačili bez vztahů.Takovej život je moje přání.Skromnost,pohoda,klid a práce kde bych vydržela a byla tam dobrá parta.
Dam na tvojí radu.Ale sem na měkko.Ty neustálý pocity strachu z budoucnosti a takový divný pocity celkově,nevim jak to popsat.Nevim jestli i vy tady cítíte strach z budoucnosti? Prostě já si uvědomila že se k nikomu nehodim už.Takovej člověk neexistuje.Já sem jiná než lidi kolem mě a proto mam problem.Muj cíl by měl být všechno splatit a dovychovat děti a pak si užívat klidu jako mam teď když tu sem jen s dětma.Ale chce to vydržet někde a nedostávat se do konfliktů na pracovištích a našetřit si peníze.Chytit dobrou partu aby tam nebyl nějaký rozeštvávač a prudič.Já sem tak vnitřně slabá že já pak v tom nevydržim a mam tendenci ze vseho utíkat.Pak mam ostudu a veze se to semnou.Nejlíp mi bylo u pacientů co ani nemluvili,sem jim povídala já a hladila a věřila že mi vnímaji.
Milu, já vím, že nerada slyšíš, když ti neříkám sladká slůvka. Ale mám dojem, že s eu tebe začíná zkracovat doba jednotlivých fází deprese a mánie. Říkám ti to proto (vím, že k psych pro léky si jít nechceš), aby sis uvědomila, že o, co dnes prožíváš je jen deprese, špatná funkce mozku a když máš takový ten euforický, plánovací den, tak to je to samé jen z opačného konce. prostě si říkej, to co cítím teď není realita. Třeba se z toho vyspíš, třeba se zklidníš prací nebo přijde nějaká událost, kterou budeš muset řešit a nebudeš se tak moc zabývat sebou
Ale to vařim a peru ale tady nejde o tohle ale o to jak se pak choval a tim mi přestal bavit celej on.Zprotivil se mi tim a teď je mi smutno když si vezmu jakej je tu klid a nemam už moc chuť s nim už být.Je mi líto že sem nedokázala něco a vydržet práce kvuli těm zdravotnim problemum a bydlet si sama ale tak abych se uživila,abych všechno utahla sama,k tomu by byl třeba i vyšší plat.Jen sem si potvrdila že vztahy jsou o hovnu.Jo máma to vidí jinak,táta ten je jinej a se všim jí pomáhá a je klidnej i když teda dřív chodili do práce oba ale tenhle nemá snahu doma dělat nic.Jen si celý den nalejvat příchutě do toho jeho hulení nebo si balit cigarety a pak mě peskovat když nechci jít s nim do hospody a mlel blbosti dokola už se to nedalo poslouchat ještě jak denně něco chlastal.Z nákupu přitáhl leda piva a vodku a pro nás nic nakoupit na jídlo nechtěl že prý ať si proto dojdu sama ale jíst chtěl! A teď takovej klid tady od něj.Já už nevim jak se k němu chovat až přijede.Třeba se to změní kdyby byl zase hodnej ale stejně už to je narušený.A z mých zkušeností zjišťuju že fakt vztahy jsou k ničemu.Ale člověk byl mladej a blbej,ještě před pár lety sem hledala vysněnej ideál a nějak sem si představovala všechno jinak.Ještě do toho ty chutě denně na sex,teď už naštěstí se to zmírnilo ale až teď člověk ve 31 letech vidim jak to vše je.Já vim jak jste mi psali že všude je něco ale jak teď tady vidim ten klídek nechce se zpátky vracet do reality s chlapem.Vyhodit ho se zatim bojim tak mi čekaji zase posraný dny.Přemýšlim i jak se ho zbavit aspoň časem aby to teď nevypadalo tak blbě sotva si tady vše zařídil a zaplatil.
Jo a víš, že tvé vztahy mají životnost několik měsíců a i to je pokrok oproti tomu, jak jsi žila dříve:)
Milu, neber od něj žádné další peníze a ten řidičák mu začni splácet. Jinak se do toho zamotáš. To víš, to jsou ostří hoši z východu a ne Jirka, který ti přistoupil na vše. A ať ti nepřijde na to, že mu zahýbáš nebo někoho jiného sháníš jak tehdy ty ženy kamarádů od Denise
Jo to neni Jirka i když s nim jsme se pak poprali jak mi zlomil prst.Ale jinak je ostřejší než Jirka to je pravda.Tak ja si to auto teda nebudu radši nechávat kupovat co?
Za ty prachy chce chlap teplé jídlo, teplou postel a čisté prádlo, jen ty chceš jen ty peníze. Vlastně sem tam tu postel, když máš náladu.
ukrajinci mají trošku "jeskynní" život. Jedna ukrajinka vyprávěla, že jí manžela určili rodiče, byl to muž od nich z ulice. On se jí nelíbil, ani ho neměla ráda, ale časem si zvykla. Mají spolu dvě děti. Třeba si i Sergej myslí, že si Milča zvykne ....
U nás seděl jeden ukrajinec na trávníku.Nejdřív telefonoval.Pak ukončil hovor,nahlas si prdnul a pak odjel na skládačce.Říkal jsem si jestli ten tvůj krasavec je něco podobnýho:D
Zítra budu volat na práci abych doma nemusela být tak často akorát mi sere jak sem ještě omezená dětma.
Tak si promluvte, aby se odstěhoval, jinak se ti bude vracet se špinavým prádlem, osouložit tě a sem tam tě proflákne.
Ale když sem to při těch hádkách co vyvolával naznačila aby odešel že to nebudu poslouchat,tak mi řekl že bych byla pěkná svi.ně kdybych ho najednou nechtěla a že by to nedopadlo dobře.Že by nesnesl aby někomu pomohl,dal mu šanci na změnu,tim myslí autoškolu,auto a jak teď vše platí a pak bych otočila a vykopla ho.Myslim že sem si sama podřízla větev pod sebou.
tak snad nejsi úplně blbá a ty peníze od něj neber, můžeš to zastavit, stejně to nedopadne dobře. brát si peníze od někoho, s kým se znáš dva měsíce, no nevim
Reklama
Ne Milu, boj ne jako bitvu. Naopak spolupráci v týmu, být platná, plnit si povinnosti, umět uznat chybu, poučit se z chyb, nemyslet si, že někdo na tebe "řve" jen tak, ale že to asi má nějaký důvod a že těch důvodů je víc. Chodit do práce, i když se ti nechce, i když menstruuješ, i když tě bolí hlava atd. (Ty víš, že v té nemocnici jsi taky několikrát nepřišla a začala jsi s tím nechozením brzy). A všechny tyto maličkosti jsou ten boj...Nedej na lidi, kteří ti říkají, jak oni taky nemohou, jak je to těžký ta menstruace, ty kolektivy (jak říkáte) atd. To nejsou dobří rádci, v ničem ale vůbec v ničem ti nepomohou. Není důvod, abys nezvládla práci, tvému vzdělání a praxi přiměřenou. Je jedno staré pořekadlo: Kdo chce, ten může, praví-li nemohu, tedy nechce. Já se toho držím celý život (a i já někdy prohrávám sama se sebou)
- Odpovědět
Pošli odkaz