Gamblerství

Milá Jitko, bude to pro Tebe asi zklamání, ale za současného stavu svým kamarádům není pomoci, tedy ani ty jim nemůžeš pomoci. Oni sami si musí uznat, že jsou NEMOCNÍ!!! Dokud Ti (a hlavně sobě) budou říkat, že mají věci pod kontrolou, že to zvládají sami a že nemají se hraním žádné problémy, tak je to beznadějné. Je to hrozné, já vím. Ale věř mi, že mluvím (píšu) z vlastní zkušenosti. A jak jim tedy můžeš pomoci ty? Já to vezmu podle sebe. Takže až kamarádi opravdu řeknou: JO, jsme gambleři, nezvládáme to... Jsme závislí a víme, že se musíme zkusit léčit - a snad vyléčit! A pak jim teprve můžeš začít pomáhat. Napříkad tím, že vyhledáš nějaké ústavy, kde se léčbou gamblerů zabývají (já vím o Bohnicích v Praze a o Psychiatrické léčebně v Opavě - tam byl můj přítel). Myslím si totiž, že tví kamarádi nejsou ve stavu (podle toho, co jsi psala), že by jim pomohla jen ambulatní léčba. Musí se léčit ústavně, aby to pomohlo (i když samozřejmě léčba není zárukou toho, že se vyléčí - to je jen začátek. Pak to bude jen a jen na jejich vůli a na uvědomnění si toho, co v životě vlastně chtějí. Ta léčba by jim měla pomoci uvědomit si, v čem to vlastně lítají, co je příčinou jejich hraní, co jsou jejich spouštěče atd). Pak pro ně bude také důležité, aby měli nějaké zázemí (myslím, že i když jsi jejich dobrá kamarádka, že to nestačí). Měli by mít někoho, kdo na ně bude opravdu dohlížet (ale zase - oni to tak musí chtít. Musí chtít, aby někdo věděl o jejich finanční situaci, věděl, jaké mají dluhy, a společně s nimi by sledoval, zda důsledně tyto dluhy splácejí a hlavně by tomuto člověku měli - ve svém zájmu - odevzdávat výplatu (nebo jiné příjmy, které budou mít). Chápu, že normálním lidem se to zdá hrozně potupné, že by někomu měli odevzdávat své výplaty, svěřovat se jim, kolik a za co utratili své kapesné (tito lidé by u sebe měli nosit max. 50 Kč, víc ne), kolik komu dluží, ale bohužel u gamblerů je to tak. A pokud kamarádi budou chtít zabránit tomu, aby do toho po léčení zase znovu spadli, budou muset všechna tato opatření dodržovat. Zkrátka, všechno to záleží, Jitko, jen a jen na nich! Ten první impuls musí vyjít od nich. Bohužel ten může nastat, až když si sáhnou na opravdové dno (kdy je rodiče vyhodí z domu, přijdou o práci, budou na ně hrozit dlužníci atd. atd.). Nepřeju jim, aby takhle dopadli, ale bohužel tuším, že jsou na nejlepší cestě tak skončit. Možná by jim trochu otevřelo oči, kdyby někdy přišli na sezení p. doktora Nešpora v Bohnicích (tuším, že se ta sezení konají každou středu) a tam si vyslechli příběhy těch hráčů, co se tam léčí. Až kdyby slyšeli, jak opradvu můžou dopadnout, třeba by si svůj problém uznali a chtěli s tím něco dělat. Z Tvého mailu nevyznělo, jestli si kluci svou závislost uvědomují nebo ne. Ale spíš si myslím, že ne. Asi můj mail zní trochu zmateně, ale honí se mi hlavou moc myšlenek najednou. Je to tím, že jsem si na téma gamblerství užila opravdu hodně. Každopádně si myslím, že Tví kamarádi jsou na dost špatné cestě. Můj přítel dělal hrozné věci (pořád si nadělával dluhy, lhal mi, sliboval, že toho nechá, vzal peníze, co mu nepatřily, někdy kvůli hraní úplně zapomněl na své povinnosti (nepřišel do práce!!!), zastavoval a rozprodával věci), ale nic z toho ho nedonutilo se zamyslet a uznat, že je opravdu VÁŽNĚ NEMOCNÝ. Teprve až to, že mi vzal kartu do bankomatu a vybral peníze (když jsem na to přišla, ještě se snažil mlžit, že prý jsem kartu asi někde ztratila... ale nakonec se přiznal). A až tehdy uznal, že je nemocný, a že by se chtěl léčit... No, a pak jsem tu story tady psala. Bohužel výsledek byl ten, že po 14 dnech, co přijel z léčení v tom jel znovu... Ale o tom tu psát nechci. Prostě je to Jitko SVINSTVO, ale ty teď pro kamarády můžeš udělat úplné minimum. Můžeš do nich horem dolem hučet, že to, co dělají, je špatné atd. Ale oni na to musí přijít sami!!!Asi jsem Ti moc neporadila, to mě mrzí. Pokud se Tví kamarádi rozhodnou se svou závislostí něco dělat, tak se určitě ozvi. Přece jen ale něco Ti poradím. Dr. Nešpor napsal brožurku - "Jak poznat a překonat problém s hazardní hrou". Zkus dát klukům tu knížku přečíst. Je tam i takový test, podle kterého kluci zjistí, zda jsou hráči nebo ne (i když myslím, že to je celkem evidentní již teď). Jsou tam úryvky výpovědí gamblerů, různé techniky, jak hře odolávat atd. Jestli máš možnost si ji vytisknout, pošlu Ti ji na Tvou mailovou adresu v elektronické formě. Nevím totiž, jestli se dá sehnat v nějakém knihkupectví (my jsme ji dostali přímo od MUDr. Nešpora). Chceš ji tedy přeposlat? Určitě mi dej vědět. Držím moc palce, aby se kluci "probudili"!!! Zatím ahoj.

Dobrý den, jmenuji se Jitka a chtěla bych poradit co mám dělat : Mám dva kamarády P. a J. kteří jsou gambleři, obou se sice daří tajit jejich nemoc před okolí kamarádů a známých já ale ovšem vím, že vtom pěkně lítají.Oba hrají automaty již 7let a začaly cca 16letech. Oba pracují ale co je to platné když celou výplatu jenom prohrají a jěště si napučují ohromné sumy peněz. Když jsem snimy o tom hovořila tak mi řekl, že od svého začátku kdy hrají prohráli každy okolo min. půl milionu korun. Jsou oba svobodní ani na tu holku nemají, dokonce ani nedávají žádné peníze rodičům na bydlení, nebo na jídlo když už u nich bydlí a vyjídají je. Já mám o ně veliký strach protože je na nich pomalu vidět, že to opravdu nezvládají. Prosím Vás pomůže mi někdo a napíše te mi co mám dělat jak těm klukům asi mám pomoci. Děkuji vám Jitka

Milá Andrejko,Dopadlo to u tebe dost jak jsem předpokládala, což mě velmi mrzí. Zdá se mi ale, že ty jsi vůbec nepochopila podstatu závislosti, stále ještě se ptáš, jak je to možné, že ten člověk takhle uvažuje... Pokusím se ti vysvětlit své chápání závislosti. Nějaký jedinec má neřešené problémy. Pocity méněcennosti, nejistota, atd. Nepříjemné stavy, o kterých ale často ani neví. Když se nějaký problém nebo pocit nebo potřeba zatlačí do podvědomí, stává se silnější a mocnější. Takže k jejímu zahnání je potřeba něčeho velmi silného. To je tedy závislý člověk. No a předmět závislosti? To může být cokoliv, co člověku ze své poskytuje nějaký příjemný pocit. Jídlo, alkohol, hra o peníze (poskytuje příjemné vzrušení), nebo hra bez peněz (třeba na počítači), práce, drogy, hladovění, sport, v podstatě cokoliv. No a pak se vytvoří takový začarovaný kruh - nepříjemný pocit - nutkání - útěk k činnosti, která se z příjemné stává destruktivní právě proto, že "musím". Moc dobře to znám, věřte mi. Závislost je vlastně takový únikový mechanismus. Únik před něčím, co nás trápí, ale o čem nechceme vědět. U gamblerů je nejhorší, že na nich, pokud v tom momentálně nejedou, není poznat, že jsou závislí. Jsou schopní o své závislosti normálně mluvit, jako by ji měli úplně pod kontrolou, umí působit spolehlivě a jistě si i věří, že mají vše pod kontrolou. Podle všeho, co říkáš, tak tvůj přítel nemá pod kontrolou vůbec nic, a není schopen si to přiznat. To je první krok. Přiznat si, že v tom jedu, a že s tím sám nic neudělám. Ne každá závislost se dá zvládnout vůlí. Některá ano, ale taky se může stát, že pokud zvládnu závislost vůlí, přejdu do závislosti jiné. Znala jsem kdysi jednu holku, která byla v sedmnácti alkoholička, a když přestala pít, stala se z ní bulimička.Martině - držím pěsti tobě i bratrovi, ale myslím, že je na dobré cestě. Nejde o to, kolik má po ruce peněz. Bulimička se taky nezbaví své závislosti tím, že přestane jíst. No a vy zase držte palce mě, protože i já mám své únikové mechanismy, které jsou silnější než já. V poslední době mě oslovil pojem "stín" od Junga, tedy součást nás, kterou odmítáme, povahové vlastnosti, které "nesmíme mít". Myslím, že můj únik je právě únik před tímhle stínem. Tak mi držte palce, ať to netrvá moc dlouho, protože můj únik je v internetu a nemůžu kvůli němu pracovat.

Ahoj Andrejko, stejně jako Alena jsem čekala, až se ozveš. Jenže jsem si říkala, že už je asi všechno v pořádku a že už tuhle diskuzi nepotřebuješ, protože gamblerství z tvého života úspěšně odkráčelo... Z tvého posledního dopisu vím, že to tak není. Mrzí mě to. Stejně jako Alena si ale myslím, že bys měla v tuhle chvíli myslet hlavně na sebe. Víš, taky ráda pomáhám lidem, ale jen pokud je to v mých silách. Pokud ne a já cítím, že to tak zasahuje do mého života víc než je zdrávo, že s tím nedokážu nic dělat, radši se pomoci jiným vzdám i když by to někomu mohlo připadat, že jsem se na něj vykašlala. Myslím si, že šancí tvůj přítel dostal dost. Nevyužil je tak docela jak mohl, takže si myslím, že si bude muset asi vystačit sám. Záleží to všechno jen na něm, ale ty se kvůli němu nemůžeš trápit! Postav se na vlastní nohy, žij svůj vlastní život a přítelův život jen sleduj nezaujatým okem diváka. Udělalas cos mohla, věř mi... Život ti to určitě v mnohém dobrém oplatí...

Kacko, Tobe bych chtela poprat mnoho sil a jeste vice trpelivosti s braskou. Ja sama nevim, co bych delala, kdyby to byl muj braska, teda dneska uz je to chlap s triletou dcerkou:-)) Asi bych do nej nekonecne hucela a davala bych mu poradny kapky dokud by mi dech a trpelivost stacila, je to jiny nez kdyz je to laska, nebo pribuznej, jak se clovek muze chovat v takovyhle pripadech. Ja jsem si prosla zavislost na jidle a na krase...-Anorexii i bulimii= skoro 12 lety trapeni se, tak dokazu snad docela zasvedcene posoudit, co je to zavislost. Je to vazny problem, kde okoli muze dost pomoct, ale pres jeho veskere snahy konecny vysledek je jen a jen na dotycne postizene osobe, -bohuzel, mozna dneska reknu uz i bohudik, protoze cely proces mi nakonec hodne dal, co se tyce dusevniho rozvoje a dospivani. Preju vam, aby jste to zvladli vy i Andrejka s jejim pritelem a vsichni vam podobne postizeni...S pozdravem se louci Alena

Mila Andrejko, uz jsem nedoufala, ze se ozves a s postupem casu jsem zacinala tusit, ze bud mas tolik starosti beznych, nebo se neco deje s Tvym pritelem. Jsem rada, ze aspon Ty jsi vporadku. Ani nevim, co rict, jak Te potesit. Vim, ze prozivas peklo na Zemi a asi uz nevis kudy kam. Mela by ses asi zacit davat dokupy sama, tu priteli take rict, protoze k tomu byt nekomu oporou musi byt clovek naprosto vporadku a silny sam se sebou. On mel sanci hodne, mozna jeste bude mit, to bude zalezet nen na Tobe, kazdopadne, jak uz tu bylo receno mockrat, konecne rozhodnuti bude vzdy zalezet jen na nem. A Ty se s tim budes bud muset srovnat a zit neustale ve strachu, kdy zase porusi sliby, nebo jit dal svym zivotem svou vlastni cesztou s nadeji, ze si Te laska cista najde. Vim, ze to boli, moc a moc, ale i tohle jednou preboli, at tomu ted budes chtit verit nebo ne, ale vis, stoji za to doufat v lepsi zitrek, protoze on jednou urcite prijde. Kdykoliv budes mit chut, klidne se ozvi i jen na moji adrresu, muzeme jen tak pokecat...bbudu rada a budu se tesit i kdyz napises jen sem. Davej na sebe kazdopadne pozor, ano?Zdravi a vzpomina Alena

Ahoj Martino, já jsem tady zavedla tuto rubriku, protože můj přítel je gambler a hledala jsem někoho, s kým bych si mohla o tomto hrozném prokletí popovídat. Strašně mě děsí to, že Tvůj brácha je ještě tak mladý. Tahle závislost je tragédie. Kdo soužití s takovým člověkem neprožil, nemůže vůbec tušit, jak šílené to je. Moc držím bráchovi palce, aby to vydržel a byl do budoucna v pohodě. Jinak chci holkám, co mi držely palce a zvlášť Alence (která se o tento příběh hodně zajímala) moc poděkovat za podporu. Bohužel nic nedopadlo podle mých představ. Dokonce se přítel v listopadu odstěhoval (bydleli jsme spolu u mých rodičů). Jestli jsi četla celý můj příběh, víš, jaké úspěchy a pády jsme během té doby zažívali... Jediné, co ale můžu teď napsat je to, že můj přítel je asi nevyléčitelnej, a že už nevěřím, že bude někdy v pohodě. Teď má zase období, kdy je přesvědčen, že vše už bude klapat (pomáhám mu v tom směru, že mám přehled o jeho financích a dluzích), dal mi slib, že jestli to tentokráte poruší, odjede se znovu léčit... Je to prostě začarovanej kruh a já už se s tím smiřuji. Ale k tomuhle uvědomění si mi pomohlo až to, že docházím k psychiatričce, a beru antidepresiva. Vidíš Martino, až tam mě to gamblerství mého přítele dohnalo... Já prostě nevycházím z údivu, jak tito lidé nesmyslně uvažují, jak úplně nesmyslně věří tomu, že na těch zatracených bednách mohou vydělat, jak dokáží svým nejbližším do očí lhát, atd... Je to prostě HROZIVÉ, ani nemám sílu o těch všech hrůzách psát. Tak ještě jednou, Martino, buďte všichni bráchovi podporou, ať poctivě dochází na terapie a ať se drží a ať jsou pro něho forbesy už jen vzpomínkou a nikdy, když se ocitne v jejich blízkosti mu to v té hlavě "nepřeskočí na tu špatnou vlnu". Andy

A ještě k tomu, co říká Káča: skutečně se jedná o "craving", který je tak silný, že hráči zapomínají úplně na všechno, jen aby dostali svou dávku - sliby typu "puč mi pětikilo, já ti to zítra vrátím", drobné krádeže peněz doma, záškoláctví, naprostá nespolehlivost, lži, podvádění, to všechno jen kvli své droze. S cravingem se ale můžete setkat i u bulimiček (viz chat o PPP) - touhle problematikou se zabývám dá se říct i z odborného hlediska - jen málo lidí ví, že i přejídání-zvracení-přejídání-zvracení-přejídání je velmi nebezpečný návyk.

Ahoj, zdravím všechny!Jsem strašně ráda za tenhle klubík, protože mám bratra - gamblera. Už je z nejhoršího venu, abstinuje 4měsíce a mnohem se zlepšil. Dochází jednak na individuální psychoterapii a jednak na středeční skupinu pod vedením prim. Nešpora na 31. Myslím, že mu skupinová terapie hodně dala. On sám říká, že jsou pro něj přínosem nejen skupinová sezení s primářem, ale především pondělní anonymní hráči. Malej zatím bydlí u rodičů, dostává kapesné po dvacetikorunách a moc bych chtěla věřit tomu, že už nikdy hrát nebude. Jenže se bojím, že až dodělá střední školu a začně si vydělávat, tak do toho spadne znovu. Má někdo podobnou zkušenost?

Andrejko, jak se mas-mate?Doufam, ze dobre, a ze to sem uz nemas potrebu psat hje jen znamenim toho, ze uz je vse, tak jak bys Ty chtela... Zdravi a vzpomina Ala

Je to v dnešním světe ještě vůbec možné ?//";"To

Kdy ";"Jak

Zdravím všechny, nechci tady působit jako nějaký sýček, ale gamblerství je pekelně zákeřná závislost. Nedávno jsem četla v knížkách od Nešpora o závislostech, že gambleři mají ten samý "absťák", jako mají třeba alkoholici nebo feťáci. Nešpor - náš hlavní odborník na závislosti - mluví o tzv. "bažení", angl. "craving", což je něco jako neodolatelná touha po droze. A mluví o způsobech zvládání tohoto "bažení", a také o tom, že u gamblerů je relativně nejnižší zvládání tohoto bažení, tzn. že mu nejčastěji podléhají, nejhůře se dá ovládat. Můj otec teď zase po třech letech prohrál asi 200 tisíc, zadlužil se u mafie, zastavil zlato, domácí spotřebiče, svoje měřáky... teď se tváří, že je dobrej dobrej, ale já se obávám, že moje máma na to jde stejně jako Andrea - myslí si, že když se táta snaží, že to stačí, že je to všechno. Táta se opravdu snaží, ale co bude, až poplatí všechny dluhy a až ho přejde ten bezprostřední pocit existenční nejistoty a provinění? Nechci tím říct nic víc, než to, že je třeba se tomu problému věnovat i jinak, než jen "prakticky", tzn. jaký bude v domácnosti tok peněz, kdo má peníze a na co se dávají, a jak se splácejí dluhy. Ještě je tady taky hledisko psychologické. Myslím, že byste neměli zapomenout, že Tvůj přítel má závislost, a na překonání závislosti nestačí jen splácet dluhy. Samozřejmě nevím, jak to u vás doma vypadá, možná že přítel si už sáhnul na to pomyslné dno, tak jako třeba ten můj, který zase pro změnu bral drogy, a že od toho dna se dá už jen odrazit nahoru. Ale závislost je fakt svině. Stále se mi zdá, že Andrea se na to kouká, jako že je to otázka zodpovědnosti ze strany přítele a důvěry ze strany její. Tohle tam samozřejmě musí být, ale to nemusí stačit! Alena se mnou možná nebude souhlasit, ale k úspěšnému vyléčení se ze závislosti je potřeba terapie - ať už pod vedením odborníků, nebo si ji ten člověk musí udělat sám - sám sebe pochopit. Pokud k tomuhle nedojde, o čemž zatím pochybuju v případě mého otce, není naděje na zlepšení! Ovšem já tady mluvím mluvím a taky nikde nemám jistotu, že přítel do toho nespadne znova - měl křížovou závislost - drogy a alkohol... Ovšem my jsme domluveni, že kdyby si někdy zase "dal", že půjde okamžitě znova na léčení, aby se mu to nerozjelo. U mého otce je problém, že když si "dá", tzn. když si jde zahrát, ale není z toho průser za 200,000 tak se k tomu nikdy nepřizná!Mluvili jste, Andreo, někdy o eventualitě, co uděláte, kdyby do toho náhodou znova spadnul?Držím palce vám i sobě,Káča

Mila Andrejko, jsem moc rada, ze se to tak slibne vyviji. Moc bych vam obema prala, aby se vas zivot tocil uz jen kolem takovych tech beznych starosti, jako ma kazdy a aby mezi ne hrani, a ani nic tomu podobneho nepatrilo.Neozyvala jsem se, protoze jsem Te nechtela nutit do psani, protoze jsem netusila, jestli psat chces, ale chodim sem pravidelne s nadeji, ze se dozvim, jak se vam vede. Postupem casu se dostanete i tam, kam bys dospela rada dnes uz snad nejen Ty, ale i Tvuj pritel...ke svemu bydleni, svemu zivotu, rodine.... uvidis. Moc bych vam to prala a jestli to takhle pujde dal, tak to nebude trvat dlouho -rrekla bych. protoze kdyz je to tak, jak pises, tak uz vase nemizi v nejasnu a nejistote, ale uz se ji dostava jasny obraz. Je to tak?Mozna mu pak jednou budes moc ukazat, jak moc si se snazila najit pomoct tady a ze jsi ji nasla a spolu se tomu jen zasmejete, ze to je minulost a ta je tabu.Moc Te zdravim a myslim na Tebe i Tveho pritele. Vis, mozna nakonec vsechno spatne je k necemu dobre a vas vztah se vsim prozitym jen posili. Kazdopadne, S. ma velky stesti, ze ma takovou zenskou, jao jsi Ty.Zdravi a vzpomina Aja

Milá Andrejko, jsem opravdu moc ráda, že se to u vás takhle vyvíjí. Víš, nemůžu se zbavit pocitu, že ten tvůj S. si tím hraním jaksi léčil pocit, že o něj nikdo nemá zájem. Jeho rodiče asi nežijí spolu, viď? Teď bych řekla, že mu zájem tvého otce moc svědčí. A je vidět, že když se mu dá možnost, že se mu pořád věří, tak se jí chopí. Já vím, tys mu taky vždycky věřila, ale ta postava tvého otce je, nezlob se, asi silnější a pro něj je to zavazující. Což je v každém případě skvělé pro vás pro oba. Vůbec se nedivím, že si kupuje peněženku, novou zimní bundu a tak. Chápu, že na takové věci prostě neměl. Když jsem četla tvůj příspěvek, napadla mě jedna věc. Od mala jsem byla vychovávaná dost skromně. Naši se rozvedli, mamka vydělávala dost málo, táta sice platil pravidelně výživný, ale to víš, dvě holky, protože mám ségru, toho potřebovaly víc, než jim bylo možno dopřát. Teď si sice vydělávám sama, ale není to částka nijak závratná. Když zaplatím nájem, jídlo a všechny další nutné výdaje, mám pro sebe měsíčně asi dva tisíce. Z toho si ještě šetřím na roční tramvajenku, kupuju oblečení, kosmetiku a tak. Peněz opravdu nemám nazbyt. Taky dlužím příteli peníze za vybavení bytu, protože v první fázi do něj investoval jen on a my se dohodli, že jedem ve všem napůl a že mu to časem zaplatím. Maximálně mu mohu dávat měsíčně 300-500,- Kč. Ale to jsem neřekla to, co jsem chtěla. Fascinuje mě, že množství peněz je opravdu relativní. Mě připadá hodně těch pár stovek, ale 8.600,- Kč už je pro mě pořádná suma!!! Myslím, že tvůj přítel přes to všechno, co vás potkalo, je dobrej chlap. Je vidět, že umí peníze nejen utratit (což se už snad nikdy nebude týkat automatů, alkoholu či podobné závislosti), ale hlavně vydělat!!! Vždyť takových krásných skoro devět tisíc by bylo už klidně na splácení hypotéky na krásný domeček! To víš, básním o tom, protože platím nájem a nikdy svůj domeček asi mít nebudu... Ale s ohledem na dnešní situaci ve světě, je to asi blbost nad tím truchlit. Hlavně, aby nám zůstalo aspoň zdraví, rozum a nejbližší rodina, viď? Mějte se krásně, a určitě se zase ozvi!

Ahoj Simono,díky za zájem, který o můj příběh projevuješ. No, vypadá to, že ten model opravdu zafungoval. Jsou to zhruba dva měsíce, co jsme to takhle zavedli a musím říci, že od té doby S. jedinkrát "nezaškobrtl". Všechny dluhy má (kromě toho mého) zaplacené, takže vydělané peníze už může investovat do potřebných věcí. Za uplynulý měsíc si pořídil zase pár věcí pro sebe (zimní bundu, průkazku MHD - do té doby jezdil na černo!), koupili jsme dárek pro jeho maminku, za kterou příští týden pojedeme, párkrát jsme si někam vyšli. Jeho peníze má u sebe můj táta, když je na něco potřebujeme, řekneme si o ně. Jak jsem napsala posledně, je to určitě dost potupné, že dospělý člověk musí cizímu člověku (což pro něj můj táta vlastně je, i když samozřejmě po tom všem, co už S. provedl, zase už o sobě všichni leccos víme) odevzdávat veškeré peníze, ale S. to bere tak nějak přirozeně - prostě nijak k tomu neremcá, naopak, vždycky mě upozorní, abych určitě vše nahlásila, co jsme koupili, a tak. Zatím samozřejmě nemůže být řeč o tom, že by mohl začít šetřit, protože to, co si u táty uloží se pak zase průběžně vybere a nakupuje se (spoustu věcí totiž ještě bude potřebovat). Ale je opravdu super pozorovat, jak má z toho všeho radost. Myslím, že mu konečně došlo, že je fajn udělat si za vydělané peníze nějakou radost, či si pořídit něco potřebného! A to je nejdůležitější. A když se s ním bavím, tak už mluví o určitých věcech opravdu jinak. Už o těch financích tak nějak přemýšlí. To dřív vůbec neexistovalo. Teď odjel na týden pomáhat kamarádovi s jednou zakázkou mimo Prahu. Má slíbené dobré peníze. Sám řekl..."počítám, že si z toho vydělaného ušetřím 10 000,-" (tím myslel, když odečte všechny výdaje na jídlo, cigarety a tak). Tam je důležité to slovo UŠETŘÍM. Jako by tohle slovo v jeho slovní zásobě dříve vůbec neexistovalo! Jo a taky, jak jsme byli o dovolené na chatě, seděli jsme v takové příjemné hospůdce a povídali se. A bavili jsme se taky o autech a on pronesl... "myslím, že do příštího léta bych mohl na nějakou "ojetinu" našetřit". Já vím, že pořád ještě se nedá mluvit o vítězství, ale pokrok to je neuvěřitelný. Taky musím zmínit to, že vlastně už dvakrát přivezl domů z práce celou výplatu, což taky do té doby nikdy neudělal - hlavně proto, že už jí měl stejně vždycky dopředu vybranou na zálohách! A když ne, tak jí cestou domů někde prohrál. Možná to bude znít teď hloupě, to, co napíšu, ale opravdu to takhle cítím - totiž o dovolené si taky koupil peněženku (kterou taky do té doby neměl - na co taky?). Hezkou, koženou. A prostě když jede z práce, nebo když si od táty nějaké peníze na něco vezme, tak si je do té peněženky uloží! A já jsem opravdu hrozně ráda, že si na ty peníze začíná také dávat pozor. Teď si třeba říkáš, že jsem opravdu asi padlá na hlavu, proč to tu píšu, když to je úplně normální jev, ale víš, u něj je to prostě pořád ještě takové zvláštní. Já si můžu jen představovat, jak to přesně bývalo, když hrál, ale myslím si, že se moje představa od reality asi moc lišit nebude. Tedy - dostal peníze (ať už část výplaty, nebo jiné peníze), strčil je jen tak zmuchlané do kapsy a v nejbližší herně je vytasil a pomačkané je hodil obsluze a požádal o drobné. Pro mě jsou to pořád děsivé představy... a vzpomínky vůbec... a tak se snažím se k tomu už moc nevracet - i když je to zatím celkem nemožné... Ta hrůza trvala moc dlouho na to, abych vše z paměti vymazala....Ještě ten můj dluh - už se zmenšuje, dohodli jsme se tak, že mi bude chodit tedy ta výplata z jeho vedlejšáku (to je 7000 Kč) plus za mě bude platit doma nájem (každý platíme měsíčne 1600 Kč). Takže prozatím se jeho dluh vůči mně bude měsíčně snižovat o 8600 Kč. Do budoucna se to může samozřejmě ještě změnit. Podle toho, jak finančně na tom bude on... Mně to takhle tedy stačí. Dokonce si můžu už z těch jeho splátek něco ušetřit (protože moje výplata padne na veškeré výdaje a tak). Takže takhle to teď vypadá. Budu moc ráda, když Ti za čas napíšu zprávu podobného znění. Ještě jednou moc díky za zájem. Prozatím ahojAndyP.S. Je to zároveň i informace pro Alču, která se o můj příběh taky zajímala a moc mi pomáhala.

Andrejko, jak to u Vás vypadá? Díky.

Michale, nejsem sice doktorka, ale hraní počítačových her není gamblerství, tam jde o hraní o peníze. Může to ale být závislost jako každá jiná.

Ahoj doktorko nebo jak Vas mam oslovovat.Mam jednu drobnou otazku. Je hrani pocitacovych her gamblerstvi? Nebo muze se vytvorit nejaky druh silne psychicke zavislosti? Je mi 22 let a hry hraju uz dobrych deset let. Ted se snazim definitivne prestat ale je to tezke.

Sleduji příběh Andrey také. Moc jsem čekala, jak to u nich vlastně všechno dopadne. Jsem moc ráda, že S. zatím přestal hrát. Víte, myslím si, že tím odhalení, tím zveřejněním, že se o jeho gamblerství začalo mluvit v rodině otevřeně, tím z něj něco spadlo. Souhlasím s Káčou, že všechny závislosti vznikají proto, že člověka něco trápí a když hraje automaty, píchá si drogy nebo něco podobného, nemusí na to myslet. Z toho, co napsala Andrea mám pocit, že S. potřeboval dohled. Že je rád, že na něj někdo dohlíží. Že o něj někdo tímto způsobem pečuje. Upřímně si přeju, aby to vydrželo...