Kdy jste se naposledy pokakali

Byla jsem na gymplu a blížil se konec předposledního roku mého studia. S třídou jsme byli na nějaké výstavě. Tam jsem byla úplně v pohodě. Vůbec jsem necítila, že bych potřebovala na velkou. Po té akci jsme si měli ještě zajít na společný oběd. Takže záhadou dodnes zůstává co to tenkrát vlastně spustilo. Nic moc jsem ten den nesnědla, ale přímo na ulici jsem po chvíli chůze pocítila píchání a tlaky v břiše. Zpočátku v krátkých intervalech, ale později nabíraly na intenzitě. Pořád jsem, ale byla přesvědčená, že v tomhle věku se člověk přece nemůže posrat. Danka to vystihla trefně. Taky jsem musela být ve všem dokonalá, takže tohle dobře znám, ale abych neodbíhala, tak zkusila jsem ulevit tlak uprdnutím a vyděsila jsem se, když s tím ven vyšlo už i trochu hmoty. V tu chvíli se přidaly šílený tlaky a jak jsem byla před tím přesvědčená, že to zvládnu až do té restaurace a vykadím se tam, tak teď už mi bylo jasné, že jestli okamžitě nenajdu WC, tak se poseru. Opatrně jsem na to upozornila profesorku, ta byla naštěstí taktní a začaly jsme nenápadně hledat WC, ale zrovna jsme šli nějakým parkem a tam záchod nebyl. Snad bych i potlačila stud a zaběhla někam do křoví, ale než jsem se k něčemu odhodlala tak už bylo pozdě a všechno se mi vyvalilo do kalhot. V tu chvíli jsem hrůzou ztuhla, zastavila se a už jenom vnímala, jak kadím do kalhot a nebyla žádná šance to stopnout. Profesorka se zeptala proč nejdu dál, že za tím parkem je hospoda kam bych si mohla zaběhnout. Byla jsem úplně paralyzovaná a jediná reakce kterou jsem ze sebe dostala byla : "teď už je to jedno" Samozřejmě, že spolužáci se hned srotili okolo a všechno jim bylo jasné. Jednak jsem byla cítit. No a na světlých riflích byl asi i ten hnědožlutý flek nepřehlédnutelný. Profesorka mi napřed vytkla, že jsem si neřekla dřív, ale pak nad tím mávla rukou s tím, že stát se to prostě může. Naštěstí už mi bylo tou dobou 18, takže už jsem za sebe sama odpovídala a tak jsem mohla hned zmizet. Na ten oběd bych v tom stavu stejně jít nemohla a asi bych se propadla hanbou. Nešla jsem si pochopitelně ani do školy pro věci, ale zamířila rovnou domů. Máma byla naneštěstí doma, takže hned ve dveřích jsem dostala kázání a taky sprdnuto za zničený rifle. No a tím to samozřejmě neskončilo a jak už jsem tu napsala, tak pro zbytek gymplu jsem měla přezdívku posránek a byla jsem upřímně ráda, když se mi podařilo rok na to úspěšně odmaturovat a z té školy konečně vypadnout.

Tak jsem si taky udělala hnědý víkend a před chvíli se pořádně posrala. A můžu v tom být klidně až do večera. Vidím, že se tu celkem bez ostychu svěřujete se svými trapasy, tak konečně prolomím mlčení a taky se přidám a napíšu, jaká situace přivedla mně k tomu, že jsem se začala podělávat. Když jsem si přečetla trochu historii diskuze, tak mě nejvíc pobavilo, jak tu nějaký chytrák pořád mlel něco o tom, že ty příběhy jsou psané podle jedné osnovy a, že to píše jedna osoba. No jo, ale sranda je, že když už k tomu dojde, tak to většinou probíhá téměř vždy podle stejného scénáře. Takže můj příběh není originální a není v něm nic, co by se tu už neobjevilo, ale tipla bych si, že nejedna holka to na vlastní kůži zažila. Ostatně posuďte sami.

Dřív by mě nikdy nenapadlo o něčem takovém vůbec přemýšlet, ale asi před rokem jsem byla na kolejích a jezdila na víkendy domů, jednou už se mi chtělo na WC po cestě na kolej. Došla jsem tak tak na vrátnici a snažila se tvářit, že je všechno v pořádku i když jsem už cítila, že jestli se rychle nedostanu nahoru do pokoje, bude zle. Koukla jsem se, že klíč dole nevisí, což znamenalo, že spolubydlící je nahoře a jen jsem doufala, že nebude obsazené WC. Vyšla jsem z posledních sil nahoru, chytila za kliku a ..... zamčeno. Nic asi tak dobře nevyjádří mé zděšení, kliku jsem zkusila znovu, ale se stejným výsledkem. Začala jsem rychle přemýšlet, vytáhla jsem telefon a volala spolubydlící, jestli náhodou nespí, ale ozval se mi její veselý hlas, kterým mě lákala za nimi do hospůdky, po několika pro mě perných chvilkách, jsem z ní dostala, že má klíče u sebe. No přemluvila jsem ji, ať se okamžitě zvedne a jde mi otevřít. Jenže asi tři minuty po tom, co jsem zavěsila telefon, jsem svůj souboj prohrála a poprvé jsem se odmala totálně podělala do kalhot. Stála jsem na chodbě s plnýma kalhotama a nevěděla co mám dělat. Jasně byla to úleva, ale potřebovat ve 22 letech přebalit, už tak dobře nezní. Asi po 20 minutách dorazila spolubydlící a ptala se, proč za nimi nejdu a co tak spěchalo, jenže jí bylo divné, že se tak hrnu dovnitř a pak ucítila můj problém. No nezbývalo než se přiznat, že WC už je pase a potřebuju do koupelny. A spolubydla se mohla smíchy zbláznit a mobilem zvěčnila moje ponížení. Samozřejmě si to nenechala pro sebe a všem to rozkecala. Dodnes z toho mám pěknou ostudu. Ale i když je to divné, jsem vlastně i trochu ráda, že se o mě něco takového ví. Stalo se mi něco, co už se k mému věku nehodí a navíc to všichni vědí. Nejraději bych to udělala znovu, ale tím bych se společensky už úplně znemožnila. Nechápu, kde se ve mě taková touha vůbec bere.

Já se ve vaně pokakat nemůžu protože mám jenom sprchový kout :0) já si to obligátně hajám pořádně pokakaná v postýlce. Před chvílí mě vzbudil tradiční ranní průjmik tak jsem ho z chutí dodělala do kalhot a mám zase pořádně hnědý zadeček a pipinu. Tak já jdu ještě spinkat. Pokakávání zdar :0) Kiki.

Stalo se vám někdy že jste se pokakali ve vaně?

Zdravím :o) Před chvílí jsem si také udělal potěšení a pokakal se. Hned je ten den příjemnější s čokoládovou náplní v kalhotech. Takže všem, kteří se rozhodnou naplnit si své kalhoty, přeji hodně čokoládové munice :o) A těm, kteří to již dnes mají za sebou, přeji hezký zbytek dne :o)