tělocvik naboso

To mi připomíná moment,...Tak to mě potkalo taky, i když já byl ten lechtaný. U nás to bylo jeden do jednoho kouta a druhý do druhého kouta, samozřejmě čelem ke zdi, ale i ruce založit za zády. Jenže tak krotcí jsme nebyli, my si to ještě vyřídili spolu ručně v šatně. Ne bez následků. Účitelka nás samozřejmě nachytala a odcházeli jsme ze školy s poznámkou.

Naše dějepisářka byl...To mi připomíná moment, kdy jsem při přesně tomto cviku (taky při povinném cvičení v tělocvičně naboso) polechtal spolužáka na špinavém bosém chodidle, a on začal kopat. Já zas chytal jeho nohy, až musela zasáhnout učitelka. "Vstyk, a na hanbu, oba!" a ukázala rukou směrem ke stěně. Vstali jsme a s úsměvem bosi ťapkali tam, kam ukazovala její ruka. Mysleli jsme si, že se jen pohodlně opřeme zády o zeď a chvíli si tak postojíme, jenže: "Čelem ke zdi se stojí na hanbě!" Tak jsme se při stání vedle sebe museli otočit a začít hledět do stěny. Byla to šílená nuda. Po chvíli začly taky pořádně zábst nohy.

A ještě jednou: ze šatny jsme chodili k tělocvičně přestrojení naboso v trepkách, a z nich jsme vyklouzávali až těsně před dveřmi do tělocvičny. Když jsme tak jednou čekali na chodbě před tělocvičnou na tělocvikářku, procházela kolem dějepisářka. Všichni jsme ji pozdravili a ona odpověděla všem najednou s potutelným úsměvem. Hrozně jsem se zastyděl: bosá chodidla jsem měl totiž ve svých korkáčích, z nichž mi na svět roztomile a zvědavě vykukovaly všechny prsty a nohy mi vypadaly strašně femininně. Přišla naše úča, začala se bavit s dějepisářkou v otevřených dveřích do tělocvičny, a pomalu nás svolávala dovnitř. Jenže zbývalo ještě odložit trepky, v řadě vedle sebe podél stěny přede dveřmi, a kluci už poslušně začali a už pleskají po parketách v sálu bosými chodidly. Strašně se mi nechce odkopávat své korkáče před dvěma učitelkama, jenže co mi zbývá... Otázka, zda se styděl víc s bosýma nohama v trepkách či bez nich.

Naše dějepisářka byl ženská s velkým Ž, u níž bylo fakt ambicí mít jedničku. Taky mírně politicky zkompromitovaná... Už radši ne víc informací, aby to někomu něco nepřipomenulo. No a ta jednou přišla k nám do tělocvičny, když jsme měli gymnastiku, při které jsme povinně museli cvičit bosi. Leželi jsme zrovna při rozcvičce na značkách na břiše, a tak bylo vidět, jak už všichni máme od úvodního běhání a pochodování po špinavé podlaze tělocvičny pořádně ušmouraná chodidla, včetně třídního premianta, který ležel přede mnou - v jeho případě jsem skutečně až strouhal mrkvičku. Jenže ... dějepisářka byla najednou moc blízko mě, a já se ošíval a všechno mě svědilo, jak jsem se styděl.

malou pripominku, mel jsem...To mě připomíná zase jednu příhodu ze základky.Psal se rok 1972,chodil jsem do druhé třídy.Převlékali jsme se tehdy před tělocvikem ve třídě.No a když jsme vyšli na chodbu,tak jednomu klukovi,který šel na tělocvik bos na chodidle taky prasknul puchýř.Odkuhlal se opláchnout si nožku do umyvadla na WC,tekla mu krev.Ale učitelka mu nic neslevila a musel jít takto poraněn bosý cvičit.A ještě se mi vybavuje jeden zážitek,z téhož roku.Nestalo se to ale na tělocviku,ale při práci na školním pozemku.Měli jsme upravovat nějaké záhonky a bylo tam spusta bláta,tak po kotníky.A tak jsme dostali nařízeno se všichni zout do bosa.Žádné teplo určitě nebylo.A tak jsme celou hodinu bosky v blátě opečovávali záhonky.Pak jsem si umyli nožky pod nějakým kohoutem se studenou vodou,na té zahradě.Jo,bylo to prima...

no v ponožkách se brzdit...malou pripominku, mel jsem puchyr na plosce nohy, jak jsem stale behal v trampkach, tak jsem si vyzul boty a behal v telocviku bos, abych trochu schladil nohy. Dopadlo to tak, ze ten velky puchyr praskl a strhl jsem si i kus zdrave kuze ...

No to ted ale nechapu. My v...no v ponožkách se brzdit nedá leda bruslit :) ale bos to jde velice dobře pač to neklouže, ale má to úskalí pač si můžeš natáhnout sval, tak že to chce mít dobrou kondici.

No to ted ale nechapu. My v telocviku hrali volejbal, kose, fotbal, vybijenou. Cviceni nebo prostna jen na rozcviceni, takze si nedovedu dobre predstavit, jak se utika a brzdi v ponozkach nebo bos. My ale telak brali jako zabavu a oddych a ze je prospesna pro nase tela a zdravi.

Nam telocvikar kontroloval pred vstupom do telocvicne ci mame ciste podrazky niekedy sme to kefovali pred telesnou kto nepresiel na boso na boso to koncilo ked si zabudol niekto biele ponozky.... Bosy som cvicil casto a raz aj v slipoch

U nás ve škole můžeme cvičit v čem chceme, můžeme se převlíct nebo nemusíme, nikdo to moc neřeší. Já a několik dalších holek si věci na tělák nenosíme, cvičíme v tom co máme na sobě, když máme třeba džíny, cvičíme v džínách. Některé holky si nosí obuv na tělák, já a několik dalších cvičíme bosy.

No to už jsou pak vážně trapasy. U nás se jednou tělocvikář naštval, že je nás málo ve cvičebním úboru (panovaly tenkrát kruté mrazy), tak musely při nástupu kalhoty dolů. Já jsem měl naštěstí vespod normální tmavé tepláky, ale nejlepší žák třídy měl bílé dlouhé spodky. Ještě dneska vidím, jak se červenal...

žirafu na zadečku a srdíčko zepředu.Dva měsíce na mě kluci ze smíchem volali,jestli mám zase žiráfí kalhotky.

A co si na těch kalhotkách měla za obrázek Petro ?Mě by bylo taky asi trapně,někde běhat ve spodnim prádle.

no sranda by to byla,kdyby na nás nečuměli ostatní...a já měla bílý kalhotky s obrázkem a při běhu jsem musela přidržovat podprsenku.

máme tolerantní profesorku...tohle! patri na buzeraci ve skole, opravdu krava, ale nerikejtre, ze jste z toho nemely srandu.

máme tolerantní profesorku na tělák,a tý nevadí co máme na sobě.Ale jednou ji střídala taková kráva,a my jsme to nevěděly,takže jsme samozřejmě cvičební úbory neměly.Takže celou hodinu jsme pobíhaly v prádle před budovou školy.Protože ani jedna holka neměla teplákovou soupravu,takže vrchní oblečení muselo dolů.

ahojky
taky jsem to...Předpokládám,že myslíš povinně při tělocviku.Tohle si pamatuji také.Mě se to naštěstí nestalo,protože jak už jsem psal,jsem si to hodně hlídal.Ale asi v šesté třídě nás při tělocviku hnali ven už někdy v březnu.Byla pořádná kosa,takže v tílku a trenkách to bylo fakt žůžo..No a dva kluci nastoupili v polobotkách.Učitelka je samozřejmě seřvala.Boty a ponožky musely dolu a na pískovém a i na asfaltovém hřišti museli být bosí...,celou tu hodinu.

To já jsem jednou na střední škole, když jsme cvičili venku, měla tepláky, trenýrky jsem zapomněla. Byla jsem jediná a profesor trval na tom, abych si tepláky svlíkla a cvičila ve stejném úboru, jako ostatní holky. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale on byl jak hluchý a pořád mlel svou. Vzteky jsem si stáhla tepláky pod zadek a až když uviděl moje kalhotky, tak se teprve vzpamatoval. Vím, že dnešním děvčatům to je asi pro smích, dnešní mravy jsou dost jiné než v polovině 80. let, ale pro mně to byl hrozný zážitek, na který si dodnes živě pamatuju.

ahojky
taky jsem to skusil.
nejlepší je to po sterku nebo hline,
ale asfalt taky dobry...

Opět krásně popsáno - od...Já popisuji 70.léta,ale asi to v osmdesátých bylo stejné.Mě se to stalo asi jen jednou,že jsem si zapomněl cvičky a to ve čtvrté třídě.To jsme ještě cvičili společně cholkama,až do páté třídy.Jednak mám vrozenou pečlivost a jednak jsem se bál,že budu muset být přede všemi bos a tak jsem si to hlídal.Že mám jen bačkory a cvičky s sebou nemám,jsem zjistil asi po druhé hodině.Jen tak si odběhnout ze školy samozřemě nešlo,i když jsem to neměl daleko.Musel jsem na to pořád myslet,že budu muset cvičit bos a byl jsem z toho vynervovaný.Před tělocvikem jsme se převlékali v šatně.Tam se ve mě něco zlomilo,řekl jsem si že mě to stejně nemine.No a když jsem byl v tílku a trenkách,tak jsem si zul bačkory a stáhnul podkolenky,už v šatně a snažil jsem se tvářit jako by nic.Moc po mě zatím nekoukali.Bos jsem potom ťapkal do tělocvičny.To lino na chodbě se mi jakoby lepilo na chodidla,bylo to nepříjemné!A co teprve ty studené parkety v tělocvičně!Postavili jsem se do řady,já stál skoro na kraji.Ti kolem mě to museli vidět,že jsem bos,ale moc úšklebků nestihly.Učitelka přišla brzo a po pozdravu řekla,že budeme trénovat hlášení a to celou hodinu!Na začátku hodiny vždy jeden žák podal hlážení,že třída je připravena na hodinu.A taky kdo se omlouvá.Jeden po druhém jsme si to zkoušeli.No a tak jsem si to stejně musel odbýt - když na mě přišla řada,vysoupit a jít podat učitelce hlášní,bosý před celou třídou.Byl jsem ten den bos jen já,díval jsem se.A tak jsem se čevenal a klopil oči,no zážitek...