tělocvik naboso

Opět krásně popsáno - od Neznámého i dalšího autora. Jen bych se domníval, že nějaký podstatný rozdíl od 80.let nebude. I o tom tady byla řeč s dívkami a jedna uvedla, že tehdy se akorát méně dbalo na různé kosmetické prvky (deodoranty, péče o pleť, vytrhávání chloupků atd.). Takže když se musely někde nečekaně zout, zkontrolovala, nemá-li někde špatně zastřižený nehet. A to je všechno - nehtíček! Kdežto my jsme vnímali bosé chodidlo jako celek, ze všech stran; něco, co je skrýváno a najednou je všem na očích... Ono je to uloženo asi někde hlouběji a připadá nám to slabší jen proto, že už nechodíme do školy...

No,když takhle cvičili...Možná je dobré, že dnes již nejsou nohy ničím neobvyklým. Za minulého režimu však to tak nebylo. Je pravda, že zouvání na tělocviku bylo bráno, jako něco zvláštní. To se pak využívalo při trestech, když žák zapoměl správnou obuv. Některí se zdráhali vyhovět výzvě učitelů sundávat obuv a pak i ponožky a o to to bylo zajímavější. Já se na celou akci rád díval, ale když došlo na mě, tak bych se nejraděj někde vypařil. Když jsem věděl, že nemám správné obutí, schovával jsem se před učitelem, ale ten vždy při nástupu kontroloval. Provinilci museli vystoupit z radu a vyslechnout si poznámku o správném obutí a pak následoval příkaz: zout se a ponožky taky! To mě zaručeně zasáhlo, ale nedalo se jinak. Potom následoval běh na zahřátí, rozcvička a pod. "Nejlepší" však byl běh na konec haly a zpátky na štafetu. Tam jsem běžel sám a moje bose nohy jen tak pleskali po parketách, až se ozývala cela hala. Bylo to dost trapný, hlavně když se všichni dívali na mé nohy a byli obuti.

No,když takhle cvičili bosí všichni,tak to nebylo tak vzrušivé a plné smíšených pocitů,jako když jsem se musel zout jen já,nebo jiný žáček.Toto se stalo v šesté třídě. Stáli jsme na začátku tělocviku - jen kluci v řadě,všichni obutí.Kluk,co stál vedle mě,měl dost roztrhané tenisky - odchlypovala se mu podrážka.Učitelka vždy na začátku všechny zkoukla od hlavy k patě.No a samozřemě to uviděla.A řekla mu,ať si sundá tenisky a ponožky.A tak šel ke stěně,stály jsme kousek od ní.A tam se přede všemi úplně zul a vrátil se bosky do řady.A musel být bos celý tělocvik.Koukali na něj skoro všichni,když se zouval,to jsem si všiml.Taky trochu zčervenal.A nevím jak ostatní,ale mě naplnil ten smíšený pocit a vzrušilo mě to.Toto je realita,to se opravdu stalo.

U nás v škole cvičíme všetky dievčatá úplne bosé. Keď máme gymnastiku tak musia byť úplne bosí aj chalani. Chalani však cvičia
povinne v kraťasoch a my dievky v dlhych obtiahnutých teplákoch. Telocvikár nám vraví že naboso sa cvičí najlepšia a mne sa to tiež veľmi páči i keď zo začiatku som sa trochu hanbila.

Napište sem všichni,kluci a...No, já se nestydím. Vzrušovalo mě, když se kluci před tělocvikem zuli do ponožek a do šatny museli jen v ponožkách. A když někdo v ponožkách cvičil, což bylo téměř vždycky, tuplem. A když byl někdo ve třídě v ponožkách. Sám když jsem byl v ponožkách ve škole, tak mě to taky vzrušilo. A nedávno, když jsem se poprvé odhodlal v létě být v čajovně, ale i doma u kamaráda bez ponožek úplně bos, taky mě to vzrušilo. Vzrušuje mě, když jsem v čajovně bosky, ale ostatní kluci mají ponožky.

Ano,je to tak,jak píše Greg.To vzrušení přišlo, když jsem se i já při tělocviku musel úplně zout a být v tělocvičně bos,už jako malý kluk.A byl v tom i nějaký stud,takové smíšené pocity.A fungovalo to,i když jsem v tom nebyl sám.Např.když se všichni musely zout do bosa před šplháním na tyč.Opravdu to mělo hodně kluků?Já o tom nikdy nemluvil,styděl jsem se.Asi ano mělo ,jen je tady asi zase ostych o tom psát.

Holomku, odpovídáš jen na druhou část příspěvku - přestože i takoví tady jsou a najdou si to ("Ve škole naboso" na Doktorce, "Bosky a naboso" na Lidé.cz). Ale četl jsem (autory si nepamatuju), jak někoho vzrušilo i vlastní bosé chození nebo sportování, dokonce i jen slovní zmínka o tom nebo rozkaz k vyzutí. Osobně jsem popsal dávnou vlastní vzpomínku na první "vyražení na veřejnost" v sandálech naboso (!) - zvláštní pocit, který se těžko popisuje; stud z nahoty to není, ale něco v tom prostě je. Zajímavé je, že dívky to neznají - když se to přímo tady kdysi probíralo (nástup celé třídy cvičenek naboso), jediná reakce byla "no bylo to takový nezvyklý".

Napište sem všichni,kluci a...Takový nějaký sem asi těžko napíše. Musel by to být homosexuál footfetišista a takovýchasi moc nebude a když jo tak neví o této diskuzi.

Napište sem všichni,kluci a kdo jste jako kluci měli při cvičení naboso erekci.Tedy,když se museli při těláku zout do bosa.Měli jste erekci,když jste viděli jak se zouvá spolužák?

Za mě jak na základce (do roku 1982), tak na gymplu (1982 až 1986) všichni, kteří neměli cvičební obuv, byli na tělocviku v ponožkách. Nikdy ne úplně bosí. A nikomu to nevadilo. Ani se nesklouzli. Já byl taky párkrát na tělocvik v ponožkách. Dokonce jsem šplhal o tyči a vyšplhal.

Plus ještě pár...Za mě na ZŠ(rok 1986-1994) to bylo jednoduché,kdo si zapoměl boty,MUSEL cvičit naboso a žádný smlouvání.A kdo chtěl cvičit naboso dobrovolně,tak mohl,nikdo nebránil.A co většinou říkají lidi,tak to takhle bylo na spoustě škol.No a na střední vyučující už takový pozor na tohle většinou nedával a taky občas někdo byl v tělocvičně v botách z venku.

Plus ještě pár čerstvých poznatků. Ve světě narostl značně počet běžců, kteří zkoušejí vyměnit boty za běhání bez nich. Značne neznamená sice desetiticíce, ale také již nejde jen o pár exotů, řádově je to asi tak jeden závodník na 100 - 600 účastníků v závislosti na terénu a počasí. A k tomu další ve five fingers přezutí.
Přispěly k tomu jistě i zveřejněné seriózní výzkumy, z nichž je vidno, že při běhání naboso je sice zatíženo více chodidlo, ale méně to nad ním, protože bosky běháme automaticky přes tlumenou špičku namísto tvrdého úderu patou.
"Úspěch" mohou slavit novozélandští pediatři, jejich kampaň za to, aby se všechny děti začaly pokud možno ve škole a při školním tělocviku obouvat, byla vyslyšena, podobně jako v Americe i nyní je mnoho novozélandských škol, které začínají na botách trvat, což je v této zemi docela obrat.
Šílení pediatři neřádí v Jižní Africe, tam většina dětí nepovažuje boty za ideální. V Japonsku se potvrdil trend poslední doby - písková školní hřiště vyměňují za travnatá, příp. umělotravnatá a mnoho škol ctí zásadu, od níž na pískových terénech bylo ustupováno - že ve škole se sportuje bosky.
Zpočátku vlažný přístup k zakotvení povinného cvičení naboso v tělocvičnách a halách na nejnižším stupni škol v Anglii se změnil v praktické naplnění. A kromě toho, že Primary schools většinou již boty uvnitř dětem opravdu nepovolují, přidaly se k tomu i nějaké Middle (10 - 12 let). Starší děti ne, tam revoluční zvrat po skončení 80. let trvá, dřívější povinnost holých nohou byla nahrazena vcelku důsledně povinností sportovních bot.

télocvikářky taky cvičí...A jak to vidí rodiče?
Diskuse utichla. Jako propagátor myšlenky být v tělocvičně bos, si myslím, že je škoda, že naši teenageři nemají vytvořen server určený víceméně pro ně, na kterém by si vyměňovali zkušenosti ti, které alespoň napadlo, že by cvičit bosi mohli. Sem z nějakého důvodu zabloudilo dříve pár gymnazistů, pár odrostlejších, no a něco těch, co k tomu měli sexuální motivy. Ti tu nejsou a nikdo jiný také ne. Tak ani nevím, s kým se tu podělit o nejčerstvější zkušenost.
Potkal jsem nedávno žáka z těch, které jsem před mnoha lety učil na ZŠ Schulhoffova na Praze 11. Domluvil jsem s ním chvíli u piva, kecali o tom, jak jde život a v jednu chvíli jsem se zeptal, zda mu něco utkvělo z mých hodin. Vzpomněl si na to, že jsem se snažil žáky přesvědčovat o vhodnosti nastoupit na tělocvik bez bot, a že tomu nakonec v posledním ročníku podlehl. Byl jeden z těch, kteří nastupovali bosi do všech hodin, kde to bylo možné (např. při florbale jsem to dovolil jen brankářům). Říkal, že to bylo dobré, ale že když to zkusil praktikovat na gymplu, nebylo mu to dovoleno.
Čím mne ale překvapil, že už má kluka ve škole(sakra jak ten čas letí...), a že se rozhodl nechat ho cvičit bosky, aby si to užil. Byl to prý trochu boj, ale nakonec na to jeho potomek přistoupil. Možná i proto, že není sám - jak jsem zvěděl, rozebírali to na třídní schůzce, učitelka nejdříve nesouhlasila, ale pak se našli tři rodiče, kteří se shodli, že jejich děti cvičit bosé mohou a ty s tím souhlasily, takže malý David má v hodině "spřízněnce". A tak mne nakonec napadlo, že by bylo na tomto místě zajímavé, kdyby se zde dokázalo vyjádřit třeba i pár rodičů, jak to vidí ze svého pohledu vůči svým vlastním dětem. Rodiče jsou koneckonců asi ti hlavní, kdo do toho mají svým dětem co mluvit.

.....hm, hm, hm, safra kdo by...télocvikářky taky cvičí naboso

Tak tady http://karelzr.rajce.idnes.cz/Zabavni_park_Galaxie_Zlin_-_8.6.2010/#054_Galaxie_Zlin_-_8.6.2010.jpg.JPG to není sice tělocvik, ale dost se to tomu podobá.

Poznámka k vlivu aktivit fetišistů na objektivitu získávání informací přes internet. Existují nástroje, které vám prozradí, kolikrát který objekt z webové stránky byl stažen a dokonce i odkud. Píši to na základě diskuse s jedním z mých kolegů, který na mé postesknutí nad častými kolizemi poznamenal, že i tady lze najít důvody, proč např. některé školy stahují a nezveřejňují fotografie s určitým obsahem.
Asi to tak někdy je. Pro někoho může být větší návštěvnost galerie k nějaké události vítaná, většina uživatelů to až tak nemonitoruje. Někdo však ano - a když zjistí, že děti "z jejich" školy si najednou stahuje více lidí než obvykle souvislost objeví. Podařilo se mi dostat až ke kontaktu na jednoho z učitelů v Anglii ze soukromé boys školy, která dosud stále neustoupila od dříve častého tradičního úboru pro tělocvik, tj. white shorts only. Po diskusi s rodiči žáků přesvědčil tyto rodiče, že to klukům neublíží, ale na internetu nejsou žádné fotografie z těchto hodin a ani zveřejněné dokumenty to nevytrubují. Nemohu jistě říci, že je pravá, ale vydoloval jsem z něj nakonec alespoň jednu fotografii pro čistě soukromou potřebu. Sdělím tu, že z výše uvedeného důvodu jsme s kolegou např. stáhli z netu i fotografie z oddílových táborů, kde jsou "naše" děti pouze v plavkách - byť při koupání v rybníce. Pamatuji si na nedávnou hysterii kolem toho, že jedna japonská mateřina zveřejnila více fotografií na nichž jsou děti při práci ve třídě bez triček. Nazval bych to nesmyslnou absurdní hysterií, ale protože je těchto případů jistě více, vsadil bych se, i bez konkrétních osobních zkušeností, že některé skutečnosti jsou vědomě ukrývány i v jiných případech než tom jednom, kterým jsem se probral.

Pár poznámek jsem přidal do diskuse Ve škole naboso, a tak to nechci moc opakovat (kdo chce, najde to tam). Zde zopakuji jen svoji lítost nad tím, že se nedaří rozproudit více seriózních diskusí, na které by bylo třeba možno i odkazovat při propagaci.
Co se týče tělesné výchovy ve světě, po určitém ústupu obhájců cvičení naboso byl loňský rok ve znamení opačného trendu. V souvislosti s rostoucím počtem výzkumů běhání naboso a následně navyšujícím se pozvolným počtem běžců, kteří i dálkové běhy po silnici absolvují bez bot, jsem zaznamenal, že např. ve Švédsku byl posílen trend nechat zvláště mladší děti v tělocvičnách cvičit bosky. V Anglii, kde je cvičení naboso uvnitř pro děti 5 - 7 let zakotveno v pokynech vyšších autorit, přibylo škol, které to již neberou zřejmě jako formalitu! Taktéž ruský internet rozšířil množství metodických úvah v oblasti otužování dětí prostřednictvím chození naboso, hlásí se k tomu narůstající počet mateřských školek, u starších dětí ale na tělocviky absolvované naboso narazíme výjimečně. V Japonsku pro změnu opět roste počet hodin tělesné výchovy naboso venku - zatravňují tam pro tento účel venkovní plochy. Na Novém Zélandu utichla kampaň pediatrů stavící se proti zažitému sportování naboso v důsledku objevujících se úrazů. Trend spíše se obouvat to ale nezastavilo, v masově rozšířených závodech v běžeckých krosech mezi školami jsem zaregistroval ještě nižší procento bosých běžců než loni. V Německu, Nizozemí či Belgii, kde to nikdo moc neřeší a na většině škol platí pro děti možnost svobodné volby je to stále stejné - při "neutrální" procházce po obrázcích z hodin tělesné výchovy objevíme zhruba ve třetině z nich, že je zde asi tak 10 % žáků naboso, což je podstatně více než u nás, kde stále platí absolutní převaha škol, které žáky do sportovního přezutí nutí skrze závazná pravidla školního řádu.

nevim jak je to dnes, ale ja jsem to za sveho mladi nezazil, vzdy cvicil bos jen ten kdo si zapomel obuv, dobrovolne to nebyl nikdo, priznam se, ani ja.

No tak, jsem se tu po čase zase trochu vykecal v naději, že na to třeba zareaguje i někdo, kdo by se tu chtěl bavit normálně. Docela by mne zajímalo, zda ještě někde opravdu existuje škola, kde jsou podmínky nastaveny tak, jak jsem popsal - že část dětí, které to vyhovuje prostě bosa cvičit může a cvičí ze své vůle - ne jeden či dva "exoti", u kterých je to nějaká forma protestu.

Absolutně si nedokáži představit, že by se některý učitel choval úchylně, jak tu někdo fantazíruje. Ale mám také pocit, že je také minimum učitelů, kteří by byli schopni ukázat, že při zohhlednění bezpečnostních a hygienických rizik, je bosá noha zcela normální a nijak rozumu neodporující volbou. Geneticky jsou naše chodidla připravena na pohyb naboso, ale všichni podléhají sociálním tlakům a konformním normám, že jedině být obutý je správně. A když je někdo bos, část lidí ho automaticky podezřívá z úchylnosti. Pročež i většina učitelů chce, aby v jejich hodinách byli žáci náležitě obutí. Což se naopak mně zdá nepřirozené.