Gamblerství

Ahoj, je mi Tě moc líto. Chápu, že ho máš ráda, je to Tvůj přítel. Proto s tím zkuste začít bojovat. Nepíšeš nic konkrétního, tak nevím, jak se na to kouká přítel. Uvědomuje si svou nemoc? Hodlá s tím něco dělat? Musíte si jednak o všem promluvit, on si musí svou závislost uznat a sám se rozhodnout, jestli s tím chce skončit. První z věcí by pak byla léčba. Je to kruté, ale pro začátek asi nic jiného nezbyde. Základ je ale v tom, že on sám se z toho bude chtít dostat. Musíte si proto spolu o všem promluvit. Kdyby sám chtěl, měl to odhodlání se léčit a vůbec s tou závislostí bojovat, měla bys s ním ještě zůstat a zkusit to. Pokud se ovšem k problému staví tak, že vlastně problém nemá a bude hrát vesele dál s takovýma těma chabýma řečma, že to má pod kontrolou, budeš muset od něj odejít. Dříve nebo později by Tě to zničilo. To mi věř. Věřím ale, že k takovému rozhodnutí nakonec nebudeš muset dospět. Ono to bude těžké i když se přítel rozhodne pro léčbu. Hlavně potom - splácení dluhů a tak. Jinak Ti posílám dva odkazy na stránky zabývající se gamblerstvím, určitě můžeš dát příteli přečíst i příběhy tady z Doktorky, aby věděl, jak to také může dopadnout. Držím palce, ať se Ti to podaří vyřešit a klidně mi napiš na mail: andysk"centrum.cz. Tady jsou ty odkazy: http://www.plbohnice.cz/nespor/addictcz.html
http://www.sweb.cz/gambling/main.htm
Drž se! Andy

Už nemůžu..trvá to přes rok a je to stále horší a horší...prohrál 4 miliony. Chytrej kluk, v okamžiku chutě na hraní absolutní nula.
Co s tím? Je to můj přítel..

Ahojte holky, moc vás tímto všechny zase po delší odmlce zdravím a ze srdce bych vám všem přála,aby alespoň váš příběh byl příběhem se šťastným koncem.Já to štěstí bohužel neměla (viz. mé příspěvky z dřívějška), manžel své hráčské vášni podlehl natolik, že si raději sám vzal život,aby nás ostatní už dál netrápil.Mé vzpomínky na něj jsou pořád tak bolestné, jak by ne,když vám odejde někdo, koho jste tolik milovali.V srpnu to už budou skoro tři roky co se to vše stalo, ale vlastně je to jako by to bylo teprve včera.Když se však otočím zpátky, od té doby jsem se svými chlapečky (8 a 6 let)ušla obrovský kus cesty, a že to pro nás nebylo vůbec lehké.Naštěstí jsem si našla celkem dobrou práci, mám stálý příjem, kluci jsou zdrávi, Lukášek už mi chodí do druhé třídy, Kubík nastupuje do školy po prázdninách.Jsou to nádherní kluci, které by mi mohl leckdo závidět.Hrací automaty jim však vzaly tátu,kterého tolik milovali a dodnes jim i mě moc chybí.Je už jen v našich vzpomínkách a přesto,že nám někdy docela dost ublížil, v našich srdíčkách zůstaly jen ty hezké vzpomínky.Ale proč vám píšu.Když jsem si tady přečetla pár vašich příspěvků, kde váháte,zda partnera kvůli tomu opustit či nikoliv, musím uznat i dnes, že neznám správnou odpověď, tak jako jsem dodnes nepřišla na to, proč se nám společnými silami nepovedlo manželovi z této závislosti pomoci,ač jsme se tak snažili. Všechno je to o vůli, v tom bude asi ten zakopaný pes.A ta je u převážné většiny gamblerů asi mizivá.Dneska bych asi být svobodná a bezdětná okamžitě ze vztahu couvala, je to bolestné zjištění,ale ušetříte si spoustu dalších problémů, a věřte, že vím o čem mluvím. Něco jiného je mít už rodinu. Já už dál opravdu nemohla,tak jsem se rozhodla od partnera odejít a on si sám nechtěl (možná neuměl) si najít cestu k nám zpět,samozřejmě bez hracích automatů.Když se dneska otočím zpět,asi bych raději splácela dluhy,jen kdybych měla svou lásku zpět.Je to asi blbost,ale to pochopí jen ten,kdo by se ocitl v mé situaci.Jsem pořád sama,chybí mi pohlazení,jeho něžné doteky,no prostě vše,co k mému Mirkovi patřilo.Klukům chybí jejich táta, někdo,kdo si s nimi dokázal neomezeně blbnou (na to už mi někdy fakt chybí síly).Já koluji pořád jen mezi prací,školkou a školou, domácností a na mé koníčky teď už nezbývá moc času.S Lukáškem mě teď čeká vyšetření u dětského psychologa, začal se mi pokakávat a je dost pravděpodobné, že má v souvislosti s úmrtím svého otce v sobě nějaký blok, který se mi nedaří nějak zvládnout.Snad najdem společnými silami toho příčinu.Snažím se s nimi o tom v patřičných mezích mluvit,začínají se moc ptát,jak to bylo a mě to dovádí opravdu moc k slzám.Navíc si Lukášek ještě na ledacos pamatuje a onehdy se ke mě donesla zpráva,že Luki povídal spolužákům, že jeho tatínek umřel, protože ho maminka nepustila a nedala mu penízky na jídlo a on chudák vyhladověl.Tak nevím,ale to fakt po tom,co jsme všechno spolu absolvovali (2x léčebna v Opavě, návštěvy manželské poradny, psychologa přes hraní a pod. - myslím,že jsme spolu vyzkoušeli vše)moc bolí.Už jen proto nezadané holky utíkejte daleko,nechceteli zažít to, čím si musela projít já. Je fakt,že dneska už nejsem v tom ustavičném strachu,když se manžel zpozdil jelikož brázdil zase některou z heren (a že jich tu od té doby u nás v Ostrvě zase vyrostlo),nemusím nikoho poníženě kontrolovat, nemusím se obávat dluhů, ze svých vydělaných korunek si koupím,co chci. Za tu dobu jsem se naučila udělat si radost sama sobě, i když největší radost mám ze svých sluníček. Pouze jiskřičky v jejich očích mě ženou dál,pro ně ještě má cenu žít.Snažila jsem se najít jim kamaráda,ale je to pro mě moc těžké i po těch třech letech se s tím vyrovnat,tak se mi to zatím nedaří.Manželovou smrtí jsem tak našla svobodu co se týče osvobození od neustálého stresu, na druhé straně jsem ztratila člověka,který mi i po těch letech samoty moc chybí.Proto holky dobře zvažte,co od života chcete dál,moc vám přeji šťastnou volbu,je moc těžké poznat,co je v tuto chvíli správné,ale řiďte se zdravým rozumem a taky svým srdíčkem,snad vám napoví tu správnou cestu. Jsem s vámi a myslím na vás všechny. Tak hodně štěstí Petra

Ahoj Petro, tak Tě vítám mezi přítelkyně, které chodí s gamblerem. No upřímně řečeno, už mě zarazila Tvá věta v úvodu, že Tvůj partner viní Tebe z hraní. Když jsem se seznámila s mým "jednorukým banditou" , tak mi ihned nastínil, že je profi "hráč" , měl bejvalou přítelkyni, se kterou se záhy rozešel a než si uvědomil, že by s tímto problémem měl něco dělat trvalo mu to 4 měsíce, kdy já jsem mu poskytla pomoc, ale dá se říci, že jsem ho záměrně nechala padnout na dno , jen s rozdílem, že pěníze měl své a půjčoval si na sebe a v tom vidím velký rozdíl. Lidi , kteří hrají , jsou agresivní, svalují vinu na své blízké .... to je charakter, který bych asi nesnesla, vinu musí hledat hlavně u sebe a nápravu také. Nikdy nepochopím , jak k vůli dvou dnů v podniku, kde to krásně bliká nlže napoměnout jedinec úplně na všechno - a hodit hlavně vše za hlavu. Můj přítel je chtrej jako liška, ale jakmile sedne k automatu stává se z něho troska , vlastně když tak nad tím přemejšlím, tak se z něho stává troska až při uvědomění si, že prohrál nějakou tu sumičku. A střípek ... po 4 měsíčním půstu, kdy nehrál a sekal latinu ( nutno podnoutknout, že všechn pěníze chodí a můj účet ) jsme ho vybavila 2 tisícy a on to trošku roztčil). Ale strávil v herně jen 10 min, jelikož mé nutkání, že se opět něco děje bylo na místě. Nestačil prohrát nic a domu šel vedele mě jako spráskaný pes. Dnes už nemám ani sílu brečet, vztekat se, uvařila jsem mu kávičku, uložila ho a nepromluvila ani větu) . Sám si chlapec musí uvědomit , že je to krizový stav. Měla jsem ho hodně ráda, ale když vidím mezi jakou lůžu dovede jít a hrát si na svém miláčkovi, asi to nebude mít dlouhé trvání... náš vztah. Hlavně by Ti chtěla Péťo doporučit, že brek a vztek Ti nepomohou a nejlšé by bylo, kdyby jsi hospodařila s penězi Ty. Co je ovšem u Tebe bolestné je fakt, že Tě přítel obviňuje a mizí Ti peníze "záhadným způsobem", nechci Ti doporučovat, že se máš podívat po někom jiném, to je víc než složité, ale neměla by jsi z toho být psychicky rozhozená .... Péťo , drž se, za vše se má bojovat, ale uvaž, není-li vhodné zvednout kotvy- alespoň v náznaku , protože jen při vyhrocených situacích si alespoň člověk uvědomí, co ztrácí ..... pa Emma ...kdyby nějaký dotaz tvojeeso"atlas.cz

Zdravím všechny přítelkyně gamlerů. Bohužel se do nich musím počítat i já a je to uplně šílený!Chodíme spolu krátce (asi 5 měsíců)a za tu dobu 2x hrál a 2x prohrál docela velkou sumu peněz.V současné době se rozhoduju,jestli s ním mám i nadále zůstat, při představě, že by se to peklo mělo opakovat mě oblízá hrůza.Na druhou stranu ho mám strašně moc ráda a chtěla bych mu od toho svinstva pomoct.Můj přítel už se z toho léčil někdy před 10 lety.Vydržel být "čistý" docela dlouho, jenže pak přestal být důsledný v tom,že by neměl mít přístup k penězům a kolotoč se rozběhl znovu.Naštěstí si velice dobře uvědomuje co si tím způsobuje, mluví o se mnou o tom,ale nejhorší je to,že si vůbec nevěří,že to znovu zvládne.Chci ho znovu objednat někam k psychiatrovi,ale vůbec nevím kde.Naštěstí přítel spolupracuje,ovšem upozornil mě, že se nepůjde léčit na úkor práce.Je totiž uplně na nervy z toho aby splatil dluhy.Podle mého jich nemá až tak moc(asi 100 tis)Z toho převážnou většinu v bance a pak něco u kámoše a rodiny.Já sama nevím,jestli tohle všechno ustojím.Mám pocit,že kdyby se to mělo stát ještě jednou,tak končím.Takhle se přece nedá žít.Jak by šlo s takovým člověkem založit rodinu, mít děti? nemožný...A přitom je to inteligentní, chytrý kluk, má zajímavou,zodpovědnou práci, tak proč je schopný naházet tisíce do nějaké debilní bedny????já to naprosto nechápu...kde se to v těch lidech bere??
Vůbec nevím,jak se k němu mám chovat.Je to pro mě strašně těžký, tvářit se že je všechno v pořádku a přitom je to uplně naopak.Naposled se to stalo přesně před týdnem.Byli sme společně se známýma hrát bowling,všechno bylo naprosto v pohodě, super zábava,jenže pak přítel dostal nějaký zkrat,že se jde projít a už to bylo..šel se projít k automatům.Bohužel měl zrovna u sebe kartu a já ho nebyla schopná zastavit..pak sem ho šla hledat,nenašla a o tom,že je v našem městě nová herna,sem prostě nevěděla...pak sem mu volala, snad 100x,nebral to,nereagoval, až poté co prohrál celou výplatu se mi sám ozval s tím,že si přeje aby ho přejelo auto a že se mu nechce žít a ať od něj odejdu...byl to děs prostě...
Nevím,jestli to budete některá číst,ale je utěšující číst o tom,že v tom nejsem uplně sama.Kdyby ste se mi chtěl někdo ozvat,jak tohle všechno zvládat,byla bych vám moc vděčná.Držím všem pěsti!!Petra

Zdravím všechny přítelkyně gamlerů. Bohužel se do nich musím počítat i já a je to uplně šílený!Chodíme spolu krátce (asi 5 měsíců)a za tu dobu 2x hrál a 2x prohrál docela velkou sumu peněz.V současné době se rozhoduju,jestli s ním mám i nadále zůstat, při představě, že by se to peklo mělo opakovat mě oblízá hrůza.Na druhou stranu ho mám strašně moc ráda a chtěla bych mu od toho svinstva pomoct.Můj přítel už se z toho léčil někdy před 10 lety.Vydržel být "čistý" docela dlouho, jenže pak přestal být důsledný v tom,že by neměl mít přístup k penězům a kolotoč se rozběhl znovu.Naštěstí si velice dobře uvědomuje co si tím způsobuje, mluví o se mnou o tom,ale nejhorší je to,že si vůbec nevěří,že to znovu zvládne.Chci ho znovu objednat někam k psychiatrovi,ale vůbec nevím kde.Naštěstí přítel spolupracuje,ovšem upozornil mě, že se nepůjde léčit na úkor práce.Je totiž uplně na nervy z toho aby splatil dluhy.Podle mého jich nemá až tak moc(asi 100 tis)Z toho převážnou většinu v bance a pak něco u kámoše a rodiny.Já sama nevím,jestli tohle všechno ustojím.Mám pocit,že kdyby se to mělo stát ještě jednou,tak končím.Takhle se přece nedá žít.Jak by šlo s takovým člověkem založit rodinu, mít děti? nemožný...A přitom je to inteligentní, chytrý kluk, má zajímavou,zodpovědnou práci, tak proč je schopný naházet tisíce do nějaké debilní bedny????já to naprosto nechápu...kde se to v těch lidech bere??
Vůbec nevím,jak se k němu mám chovat.Je to pro mě strašně těžký, tvářit se že je všechno v pořádku a přitom je to uplně naopak.Naposled se to stalo přesně před týdnem.Byli sme společně se známýma hrát bowling,všechno bylo naprosto v pohodě, super zábava,jenže pak přítel dostal nějaký zkrat,že se jde projít a už to bylo..šel se projít k automatům.Bohužel měl zrovna u sebe kartu a já ho nebyla schopná zastavit..pak sem ho šla hledat,nenašla a o tom,že je v našem městě nová herna,sem prostě nevěděla...pak sem mu volala, snad 100x,nebral to,nereagoval, až poté co prohrál celou výplatu se mi sám ozval s tím,že si přeje aby ho přejelo auto a že se mu nechce žít a ať od něj odejdu...byl to děs prostě...
Nevím,jestli to budete některá číst,ale je utěšující číst o tom,že v tom nejsem uplně sama.Kdyby ste se mi chtěl někdo ozvat,jak tohle všechno zvládat,byla bych vám moc vděčná.Držím všem pěsti!!Petra

Zdravím všechny přítelkyně gamlerů. Bohužel se do nich musím počítat i já a je to uplně šílený!Chodíme spolu krátce (asi 5 měsíců)a za tu dobu 2x hrál a 2x prohrál docela velkou sumu peněz.V současné době se rozhoduju,jestli s ním mám i nadále zůstat, při představě, že by se to peklo mělo opakovat mě oblízá hrůza.Na druhou stranu ho mám strašně moc ráda a chtěla bych mu od toho svinstva pomoct.Můj přítel už se z toho léčil někdy před 10 lety.Vydržel být "čistý" docela dlouho, jenže pak přestal být důsledný v tom,že by neměl mít přístup k penězům a kolotoč se rozběhl znovu.Naštěstí si velice dobře uvědomuje co si tím způsobuje, mluví o se mnou o tom,ale nejhorší je to,že si vůbec nevěří,že to znovu zvládne.Chci ho znovu objednat někam k psychiatrovi,ale vůbec nevím kde.Naštěstí přítel spolupracuje,ovšem upozornil mě, že se nepůjde léčit na úkor práce.Je totiž uplně na nervy z toho aby splatil dluhy.Podle mého jich nemá až tak moc(asi 100 tis)Z toho převážnou většinu v bance a pak něco u kámoše a rodiny.Já sama nevím,jestli tohle všechno ustojím.Mám pocit,že kdyby se to mělo stát ještě jednou,tak končím.Takhle se přece nedá žít.Jak by šlo s takovým člověkem založit rodinu, mít děti? nemožný...A přitom je to inteligentní, chytrý kluk, má zajímavou,zodpovědnou práci, tak proč je schopný naházet tisíce do nějaké debilní bedny????já to naprosto nechápu...kde se to v těch lidech bere??
Vůbec nevím,jak se k němu mám chovat.Je to pro mě strašně těžký, tvářit se že je všechno v pořádku a přitom je to uplně naopak.Naposled se to stalo přesně před týdnem.Byli sme společně se známýma hrát bowling,všechno bylo naprosto v pohodě, super zábava,jenže pak přítel dostal nějaký zkrat,že se jde projít a už to bylo..šel se projít k automatům.Bohužel měl zrovna u sebe kartu a já ho nebyla schopná zastavit..pak sem ho šla hledat,nenašla a o tom,že je v našem městě nová herna,sem prostě nevěděla...pak sem mu volala, snad 100x,nebral to,nereagoval, až poté co prohrál celou výplatu se mi sám ozval s tím,že si přeje aby ho přejelo auto a že se mu nechce žít a ať od něj odejdu...byl to děs prostě...
Nevím,jestli to budete některá číst,ale je utěšující číst o tom,že v tom nejsem uplně sama.Kdyby ste se mi chtěl někdo ozvat,jak tohle všechno zvládat,byla bych vám moc vděčná.Držím všem pěsti!!Petra

Zdravím po dlouhé době Andy a všechny ostatní staré "známé". Jen Vám chci říct, že zatím s tím ještě bojujem. Ne s gamblerstvím, ale jeho následky. A je to mnohem těžší, než jsem si kdy dokázala představit. Takové soukromé peklíčko. Jsem ráda, že jste stále tady a že si můžeme povídat o věcech, které ti co to nezažili nechápou. Dává mi to sílu, kterou v poslední době obrazně řečeno seškrabuju ze dna svého srdce. Holky držte se.

Milá Ivanko, úplně přesně vím, jak Ti je:o(( Teď ale nemá cenu tu hrůzu tu znovu rozepisovat. Ráda bych Ti poradila ohledně léčení. Ale nevím, odkud jsi. Na malém městě budou ty možnosti určitě menší. Jestli chceš, napiš mi na mail andysk"centrum.cz a něco spolu vymyslíme. Je moc dobře, že se přítel rozhodl pro léčbu, to je první krůček k tomu, aby se ztoho dostal. Ozvi se, Andy

Musím přiznat,že by mě nikdy nenapadlo,že jednou budu vyhledávat právě tyto stránky....Jsem Vám všem moc vděčná za každé to strašné slovíčko "gamblerství" a hlavně zkušenosti s tím...Jsem psyhicky na dně, mám pocit, že se mi zhroutil svět...můj přítel je gambler..Moc Vás prosím o pomoc.Rozhodl se sám, že podstoupí léčbu,ale vůbec nevím kam se obrátit, co to obnáší,kde jsou léčebny atd. Může mi někdo z Vás poradit.Moc všem děkuji

Mirku, děkuji Ti za tvůj upřímný příspěvek. Ty se samozřejmě nemůžeš považovat za toho, kdo má tuhle hrůzu na svědomí. Hlavně si nepřipadej jako nějaký drogový dealer... Já myslím, že vina je někde jinde. Kdyby příslušné zákony zakázaly provoz hracích automatů, nikoho by to ani nelákalo vyrábět. Vy byste se určitě realizoval v něčem smysluplnějším... Dokud legislativa v tomhle státě provoz automatů povolí, nic se bohužel nezmění. Jak už jsem sem kdysi psala, nebylo by od věci založit např. občanské sdružení, které by se pomocí v tomto směru zabývalo. Připadá mi, že problematice gamblerství se tu nevěnuje tolik pozornosti, kolik by se zasloužila. Např. pro drogově závislé je tu daleko více možností, jak problém řešit. A já si nemyslím, že by gamblerství bylo menším problémem - naopak!!
Takže první, kde by se mělo začít něco dělat, je Parlament... Ale bohužel všichni víme, jak moc našim pánům politikům na svých voličích a občanech vůbec záleží...
Takže Mirku, vy se prosím neobviňujte a naopak buďte rád, že i přesto, že jste s forbesama jaksi spojen, není to z té stránky, že byste se na nich stal závislým...
Zdravím, Andy

Petro, Andrejko, Lenko a vy zastupe vsech ostatnich, prosim odpustte ... Jsem chlap a musim priznat, ze po precteni vasich prispevku mam slzy na krajicku. Pane Boze tohle je ale svinstvo. Nejradeji bych si urezal ruce, proc ? Protoze jsem ten kdo tohle svinstvo vyrabi :( Kdyz jsem nastupoval videl jsem jen skvelou praci a moc jsem se nazabival nasledky :o( Vsem Vam drzim pesti, aby Vase zivoty nabrali lepsi smer nez ten dosavadni .... Vsem se moc omlouvam, tohle ... nemam ani slova. Kdybych ktere koliv z Vas mohlo jakkoliv pomoct napiste mi prosim na mirekqwert"seznam.cz

Andy moc ti děkuju za tvoji odpověď.Máš pravdu že tohle můžeme pochopit jen my, co jsme si tím peklem prošli nebo jím procházíme.
O léčení jsme s přítelem také mluvili.Chtěla jsem aby šel se mnou za psychologem, lékařem, na terapii.V té době jsem na tom byla psychicky špatně a chtěla se jít poradit s odborníkem i sama.Přítel nejdříve sliboval, že určitě někam zajdeme, ale s odstupem času to tak nějak vyšumělo.Je mi jasný, že to není asi nejlepší.Vím že je to psychická nemoc - závislost a že stačí sebemenší problém a stres a dotyčný může vše chtít vyřešit opět u hracích automatů.Mám z toho husí kůži, jen při pomyšlení, že se to stane znovu.To už bych vážně neustála.Když se o tom bavím s přitelem tak mi stále opakuje,že konečně pochopil, že už prostě hrát nesmí, že kdyby opět začal, tak že už příjde opravdu o vše - o mě, o podporu rodiny, o šanci žít "normální" život.Je si vědom toho že takhle dopadnout nechce.Oba nás mrzí (mě možná o něco více), že nemůžeme normálně žít, plánovat budoucnost (svatbu a miminko), pořídit si vlastní bydlení, jet na dovolenou, protože prostě nejsou peníze.Když si představím tu sumu, co přítel jen tak zbůhdarma vyhodil do těch blikajících odporných věcí, tak to není vůbec přijemný pocit.Hlavně když si uvědomuju co by jsme si za to všechno mohli pořídit.
I když mě přítel tolikrát zradil (lhal mi defakto po většinu našeho vztahu:(), pošlapal mou důvěru, ublížil mi, tak i přesto mám chuť a snahu mu věřit.Věřím mu, že nehraje a že už si na to dá pozor.Ovšem šance je to poslední.Pokud zklame znovu, tak by to byl konec.Nemohla bych s takovým člověkem dál žít a mít třeba rodinu.Takový sebevrah nejsem.Ale moc bych chtěla aby nám to vyšlo a my si konečně mohli užívat jeden druhého a života - spolu.
Jen zbývá uhradit všechny jeho dluhy.Jelikož jsou opravdu vysoké, tak to půjde pomalu.
Snažím se mu být oporou.Ale není to jednoduché.Nějakou dobu je klid, ale pak mu začnou volat lidi,kterým dluží peníze a to jsou pak doma stresy a špatná nálada.To ho pak nespoustím z očí, protože mám strach, aby nezpanikařil a nešel do herny.Ti co to nezažili tak nepochopí.Je to hrozně těžký na psychiku.U mě je problém i to, že o tom nemůžu mluvit s každým.Mé rodině jsem neřekla vůbec nic.Moc bych se jim chtěla svěřit ale nejde to.Naši by to nepochopili a přemlouvali by mě abych s s ním rozešla.Měli by prostě o mě strach.Takže u našich děláme že je všechno v pořádku.Ale je to hrozně nemáhavý a vyčerpávající:(
S tím doktorem vím, že by bylo rozhodně lepší a úspěšnější absolvovat nějaký sezení.Zkusím to příteli při vhodné příležitosti nadhodit a uvidíme.Každopádně by to mělo být rozhodnutí přítele.Neměl by tam chodit z donucení, jen kvůli mě.To by nemělo smysl.No uvidíme jak se k tomu postaví.
Drž palce prosím.
Nerada bych to celé prožívala znovu, nerada bych přítele ztratila.Doufám, že jsme si už vytrpěli dost a že se na nás usměje alespoň kousek štěstí!
Děkuji ti za palečky a samozřejmě i já vám oběma přeju hodně štěstíčka a držím palečky ať dluhy zmizí a vy ať můžete konečně žít život naplno, mít rodinu, prostě ať jste šťastní.Moc ráda bych s tebou byla v kontaktu.Víš když přijde nějaký problém, nějaký splín, abych to s tebou mohla probrat, samozřejmě jestli budeš chtít.Myslím že by jsme se mohly navzájem podržet:)Bylo by to fajn.Pokud budes chtít Andy tak písni na můj e-mail: jerabkova"dimension.cz.Budu moc ráda.
Měj se krásně a ahoj.A ještě jednou děkuji

Ahoj Dano,
přečetla jsem si právě Tvůj příspěvek a tak nějak jsem z toho opět smutná. Tahle závislost je tak hrozivá, ale poznáme to jen my, kteří jsme s ní přišli takhle blízko do kontaktu. Jinak tu bohužel až na pár výjimek nikoho nezajímá. Jak by potom bylo možné, aby stát povolil provoz heren, kasin, bednu v každé hospodě... má z toho peníze, tak proč by se měl zajímat o to, kolik lidských životů to zničí... No ale to bych se mohla znovu a znovu rozčilovat a k ničemu to nebude... a také to nepatří až tak do téhle diskuse...
K Tvému (vašemu) příběhu. Průběh zcela typický (nenápadné půjčování peněz, lhaní, odhalení pravdy, sliby, plánování, atd...) Stejné jako u mě. Pak se ale náš příběh liší. Tvůj přítel se rozhodl s tím skoncovat a sekat dobrotu, aniž by navštívil odborníka (aspoň jsi o tom nepsala). Můj přítel samozřejmě také tuto možnost odmítal, tvrdil, že to zvládne sám. Bohužel neměl dost pevnou vůli a podmínky k tomu, aby znovu zklamal byly zkrátka přímo ideální (práce v hospodě!). Nakonec uznal, že odbornou pomoc potřebuje a přišlo první léčení. Jak vše probíhalo, jsi četla v mém příběhu, znovu to psát nebudu. Dopadlo to tak, že první léčení (které trvalo 6 týdnů) ve finále nepomohlo a vše se vrátilo do starých kolejí, dokonce to bylo všechno ještě horší. Stále jsem ale byla s ním a v listopadu 2004 přišla druhá léčba na psychiatrii v Opavě, tentokrát 3 měsíční. Až tato byla rozhodující, po návratu z léčení vloni v únoru se skutečně přítel otočil o 360 stupňů (nebo jak se to říká:o)) Bohužel všechny ty dluhy a průsery byly tak obrovské, že stále pořád ještě různě splácí, také si nemůžeme nic dovolit, ale zůstali jsme spolu. No a teď právě jde o to - zda tvůj přítel to skutečně už také překonal, zda nebylo lepší i v jeho případě vyhledat nějakou odbornou pomoc. Nemyslím hned, že by měl taky odjet do léčebny (i když to samozřejmě není žádná ostuda! Naopak - lidi, kteří se pro tu léčbu rozhodnou si zaslouží obdiv - není to tam vůbec žádný med), ale stačilo by vyhledat nějakého doktora (nevím, odkud jsi, takže chápu, že třeba někde na ma?ém městě by to byl problém), v Praze je třeba odborník prim. Nešpor, který by už poradil co dál, popř. dal nějaký další kontakt. Jestli budeš mít čas a chuť, má i svoje webové stránky, na kterých jsou různé odkazy i na léčbu této závislosti (i když víc se zaměřuje na alkoholismus). Napsal také takovou knížku - manuál, jak se s gamblerstvím poprat, jsou tam různé metody a tak. Myslím, že na tom webu je taky. Jinak můj přítel jí má, klidně bych Ti jí mohla půjčit. Určitě by tvému příteli neuškodilo si ji přečíst. Mohl by taky docházet aspoň na nějaká sezení - jedno právě pořádá Nešpor. Tam by si vyslechl příběhy jiných gamblerů, sám o sobě něco pověděl... myslím, že ani to by nebylo na škodu. Víš, ono je sice hezké, že teď splácí, chodí včas domů.... můžeme tedy říci, že teď je tím ABSTINUJÍCÍM gamblerem... ale pořád je tam ta hrozba skrytá. Já to píšu asi hrozně zmateně, co? Zkrátka já bych vám všem (Tobě, příteli, rodičům) moc a moc přála, aby to už bylo vše v pořádku, ale přece jen byste neměli zapomínat, co všechny ty dluhy způsobilo... nebylo to jen nějakých pár epizod, kdy si šel zahrát a bohužel všechno prohrál a zadlužil se. Ale že je to psychická porucha a proto je třeba mít se na pozoru...
Ale já doufám, že to u vás všechno už bude jen dobré!!! Držím vám všechny palce! Andy

Ahoj všem, při čtení článků s problémem gamblerství mi přišlo, že čtu svůj osobní příběh.
I já toto právě prožívám díky svému příteli.
Poznali jsme se před 6 lety.Na začátku bylo vše úžasné, denní schůzky, pozvání na večeři, do kina.Prostě vztah jak má být, když se dva mají rádi.
Po půl roce to však začalo.Přítel mě poprvé požádal zda mu nepůjčím pár tisíc, že dluží kamarádovi a že mi to co nejdříve vrátí.Já s pocitem zamilované holky, která chce svému příteli pomoci, s pocitem "matky Terezy" jsem neváhala ani chvilku a peníze mu půjčila.Samozřejmě mi je nevracel a co víc za čas chtěl opět půjčit peníze.Bylo mi to divné, ale při pohledu do jeho psích očí jsem mu opět půjčila.A takto postupně šlo dál.Náš vztah pokračoval, byli jsme zamilovaní.Po roce však přišlo první rozčarování.Byla jsem u přítele jednou na víkend jako skoro každý víkend.Tenhle byl ale tím nejděsivějším co jsem kdy do té doby zažila.Přitel odjel ráno z domu s tím že potřebuje něco probrat s kamarádem.Byl pryč hodinu, dvě, šest hodin, nebral telefony a já pomalu propadala zoufalství ze strachu co se mu mohlo stát, jestli nenaboural??Kolem 20 hodiny večerní přišel domů se zoufalým výrazem. Po dlouhém vyzvídání co se dějej mi přiznal, že byl v kasinu a že prohrál nemalou částku + si ještě půjčil desetitisícovou částku v kasinu na další hru, kterou musí ještě ten večer vrátit.Bylo mi z toho tak hrozně.Začal se mi zvedat žaludek.Ani ve snu mě nenapadlo, že tohle jednou bude i můj problém.Plakala jsem, přítel sliboval že už to nikdy neudělá, asi 10 x jsem si balila kufry že jedu domů a že s ním už nechci mít nic společného....asi jsem to v tu chvíli měla udělat.Ale rozhodla jsem se jinak.Půjčila jsem mu potřebnou čístku a jela s ním na předání abych měla jistotu že opravdu peníze vrací.Byl to hroznej pocit.
Od té doby byl poměrně klid, ale samozřejmě jsem byla stále ve střehu.Po dvou letech jsme si pronajali byteček, abychom spolu mohli být pořád a já i z důvodu abych přítele měla tzv. pod dohledem.Jak tak zpětně přemýšlím, tak mi to bylo k ničemu:(Přítel má volnou pracovní dobu a řídí se podle potřeb klientů.Toho začal hodně zneužívat.Chodil domů jak se mu zlíbilo, ze začátku kolem 9-10 večerní, později třeba i po půlnoci.Vždy měl připravenou nějakou historku, např. s tím že klient byl ukecanej a že se nemohl rozhodnout...Když to takhle trvalo delší dobu a bylo to opravdu každý den, nevěděla jsem co dělat.Byla jsem psychicky na dně.Upřímně mi bylo jasné kde přítel tráví svůj čas - v herně, kasinu kde utrácí peníze (bohužel už dávno ne svoje....),nejsem zase tak naivni, ale stále jsem neměla důkaz.Začala jsem příteli vyhrožovat rozchodem, protože jsem opravdu už nevěděla kudy kam.ALe sílu sbalit si věci a vrátit se k rodičům jsem v sobě bohužel nenašla.Asi tak měsíc na to mi přítel sdělil, že opět prohrál velikou částku - tentokrát tak velkou (asi 600.000,-Kč).Řekl mi že už nemůže dál, že chce ode mě pomoct,že udělá co řeknu, jen ať ho neopouštím, že to beze mě nezvládne.Bylo mi šíleně, ale snažila jsem se ho podpořit.Přeci jen je to moje láska a já chtěla aby se z toho dostal a aby jsme spolu byli šťastní.
Tahle situace už byla natolik neúnosná že jsme zavolali jeho rodičům a přítel se svěřil i jim.Byli zdrcení, z toho kam až se jejich syn dostal, dávali si to stejně jako já za vinu.Dohodli jsme se že to musíme dát do pořádku, přítel sepsal veškeré dluhy co má na papír. Díky tomu jsem získala představu o tom kolik můj drahý prohrál - do toho dne jsem netušila jak velký dluhy můžou být (celkově se jednalo o pro mě zcela nepochopitelnou částku - kolem 1,800,000,-Kč).Bylo mi jasné že hrál celou dobu co byl se mnou a celou dobu mi lhal.Cítila jsem se tak podvedená.Svěřila jsem se dvěma kamrádkám kterým bezmezně důvěřuju.Obě se shodly na tom ať od přítele co nejdříve odejdu, jinak mě zničí, dovede na dno, že si zničím život.Já je neposlechla.Jsem s ním dodnes.Stále spolu žijeme.Přítel splácí dluhy,ale jde to pomalu a těžce.Nežijeme, spíš přežíváme.Žijeme z mé výplaty, která je bohužel ne zrovna vysoká.Takže neexistuje žádná velká zábava, dovolená,......Aby se dostal z nehoršího zažádal o úvěr.Jako zástava se použil barák jeho sestry.Celá jeho rodina včetně mě teď trne z toho co kdyby do toho znovu spadl.Neumím si představit ty následky.Ale zdá se že přítel dostal rozum.Že pochopil že se nejedná jen o něj ale že pokud znovu začne hrát, že zničí život celé své rodině a že ztratí mě.
Domů chodí včas, když se jdeme bavit - posedět do hospůdky tak jdeme spolu, postupně splácí dluhy.Bude to ale rozhodně otázka několika let.
Já i přes to zůstávám s ním.A co víc, stále věřím tomu, že to společně zvládneme a že budeme konečně moct plánovat svůj další život, rodinu,.....Přítele i po těch zklamáních, stresech, probděných nocích moc miluju.Ač mi kamarádky radí ať od něj co nejdřív odejdu, zůstávám.Jsem hloupá?Nebo máme alespoň malou šanci na šťastný život?Budu moc ráda když se mi ozve někdo kdo má, nebo měl podoné problémy, kdo mi bude rozumět.Prosím ozvěte se!!!Děkuji

ahoj všem!přečetl jsem si svůj minulý příspěvek- no, nyní jsem po 6týdenní léčbě na stacionáři a už jsem 3týdny v práci, zatím dobrý. Ale- jsem na pozoru! Moc dobře vím, že nebezpečí číhá a čeká na svou šanci. Opravdu mi pomáhá Vyšší Moc- podle konceptu Anonymních Alkoholiků(AA). Ona totiž zatím neexistuje lepší a úspěšnější léčba než model AA. Nejde o to, že fanaticky věříme v Boha, ale jde o to, že se staneme poctivými, upřímnými, doopravdy "Já"- bez přetvářek. Je to sice bolestivější, ale pravdivější. Gambler jako já se často uchyluje do světa fantazií, snění a touhy, často až naivní. Dvatisícekrát jsem se spálil, ale tentokrát ne....není to dětinské? My gambleři jsme jako pubescenti- propadáme svým snům, fantaziím a nereálným představám (tentokrát to vyjde, to přeci není možný, musí přeci být nějaká spravedlnost...)- ale ona není! Jen bohatnou majitelé heren a hospod. Jsme slabí, naše vůle je nulová, ale pomoc Boha nám může navrátit životní sílu. Odkazuji na stránky AA- www.sweb.czaacesko. Zatím ahoj a držte se! PetrPS: Obdivuji partnerky gamblerů- měly by býti blahořečené!

ahoj všem zde! Jsem 27letý kluk, tč na propustce z PL Bohnice,kde se léčim pro tento problém,už podruhé. Přečetl jsem si předešlé příspěvky, je pravda že naše okolí trpí často více než mi sami. Teď jsem v blázinci 5týdnů a vidím,že je to málo. Chci jít ještě na stacionář na 6týdnů,protože už nechci hrát! Mám dluhy- asi 150tisíc,splácím je. Ale jsem slabý na to zvládnout to sám, moje "vůle"už opakovaně selhala,jakoby nefungovala. Prostě gambler je magor, porušená osobnost-nikdo mu vůli nevrátí. Léčba mi dá náhled, informace- Karel Nešpor je inspirující a osvěžující člověk,detailní pokyny a rady jak na to, ale pak u herny nebo v hospodě budu sám- a já se budu muset rozhodnout.Ne Nešpor,jiný terapeut,nebo moje máma,ale já!A kolikrát jsem se již rozhodl špatně?A pak- deprese,výčitky,úzkosti,nespavost a fyzické potíže(bušení srdce,závratě,zvracení,průjmy)?Nemůžu hořekovat, že slizcí brložníci z mého neštěstí žijí- kupují si drahá auta,jachty,byty a vily- Bůh je potrestá jinak,tomu věřím.A jsme u toho- sám selhávám,moje vůle je nulová,můj rozum moc dobře ví- má zkušenosti (dluhy,podvody,krádeže,pláč,deprese,...),ale přesto se nechá zblnout "city"-chutí hrát!Pomůže mi jedině Bůh- nějaká vyšší inteligence,řekněme "Zdravé Já"-každý ho v sobě má.Poslechnu-li tento svůj vnitřní hlas, instinkt,který mne povede rozumně,klidně a nenásilně k abstinenci. Smaozřejmě - výhoda je použít všechny rady a poučky z PL (nemít peníze, cennosti,nechodit do heren,vyhýbat se alkoholu,určitým lidem,mít režim- spánek,práce,relaxovat,cvičit,dobře si uvědomovat své emoce,uvědomit si hrozící nebezpečí (večer,noc,..),doléčovat se-pravidelně docházet na skupiny,soustavně pracovat na sobě(psychoterapie),nebezpečným fantaziím se vysmát(výhry,jackpoty),připomínat si své bolestné zkušenosti,při recidivě se neváhát jít i opakovaně léčit,ale hlavně- věřit ve své "Zdravé Já"- vyšší a rozumnější inteligenci, než je moje gamblerské myšlení.Věřím tomu,že budu abstinovat-ne za rok,ale už dnes,zítra zase dnes,....prostě jde to!Znám mnoho hráčů,kteří takto žijí- den po dni a abstinují,chci taky! Nechci být loutka,kašpar,který nosí peníze slizkým majitelům heren,ne už ne!Je to nepříjemný a zoufalý problém,jeden kolega nám při propustce skočil z okna,jiný dal revers a skočil pod vlak- ale nevzdáme to!Vyhrajeme!Trpící hráče srdečně zvu na skupinu anonymních gamblerů do PL Bohnice,pav.31,každé Pondělí od 18.30.Ahoj zdraví Petr

Zapomněl jsem se rozloučit... Do Nového roku přeji hodně trpělivosti a lásky všem, co bojují za lepší zítřky... ( to není propagace komunistů... i když... zajejich éry tady "bedny" nebyly..:)) ) DRŽTE SE !!!

Ahoj lidi...Tak jsem si přečetl většinu Vašich příspěvků v této rubrice a jsem z toho docela rozhozen.. Jsem totiž jeden, z mnoha, "postižených" tímto problémem a jsem na té "druhé" straně... Na jednu stranu mám dobrý pocit, že jsou lidi (záměrně nemluvím jen o ženách, protože znám taky pár gamblerek..), kterým na nás záleží a snaží se pomoci, ale na druhou stranu jsem trochu smutný, protože je stále hodně lidí, kteří si myslí, že je to náš rozmar .... ničit život (nejen sobě..) a trápit tím druhé.. Nejsem člověk znalý psychologie a nemusím mít pravdu, ale mám pocit, že to někteří lidé dost dobře nechápou - co to je být závislý... Prostě se nedokáží podívat na věc i z druhé strany... Ne, nezazlívám jim to.. Nejsme všichni stejní... Jsou situace, kdy to závislého gamblera, který se z toho chce vymanit, stojí nepředstavitelnou sílu odolat a nevracet se.. A ne všichni to dokáží... Možná si ani nedokážete představit, co všechno musíme spolknout, když má partner pocit, že to vzdáváme, nebo že ho podvádíme... A když to někdo spolkout neumí a rupne mu v hlavě... tak je tam, kde byl před tím... A dolů jde ještě rychleji, než šel... Možná jsem trochu mimo mísu, ale troufám si tvrdit, že nikdo není dokonalý a tak mi nepřísluší radit... Jen se snažím sdělovat své pocity.. A musím být neustále ve střehu (což hodně vyčerpává), abych náhodou neřekl něco, co by si má partnerka mohla vyložit zcela jinak... Svou partnerku velmi miluji a trápí mne, i když se snažím to nadávat najevo, když není spokojená... Nedokáži si představit, že by mne opustila, ale i to se může stát... Ale musím říci, že pokud by mne opustila, když bych byl na léčení, tak by mne to asi složilo... Na druhou stranu - pokud bych byl jako Andy, tak by to možná byla jediná možnost, kdy to udělat... To je strašně složité.. On už těch šancí měl.. a je tam zase... Proč vlastně hraje??? Těch důvodů může být nesčetně, ale také jen jeden.. Na to musí přijít sám (mám na mysli přítele Andy)... Podle toho se pak k tomu postavit. Jsem schopný a chci tomu čelit, nebo ne? A dokud se nenaučí problém, kvůli kterému hraje, řešit jinak, tak se bude vracet neustále zpět... A myslím, že o tom je příběh Andy a jejího přítele..Držím jim oběma palce, aby našli tu správnou cestu... Vím, jak to dokáže být ubíjející a únavné.. Je to vše jen o jednom .... CHTÍTA co se týká Petry.. Velmi mne dojal Tvůj příběh.. Dokážu si představit, co vše to obnášelo a obnáší.. Cítím s Tebou.. Jen Ti chci říct jedno : Netrap se.. Neznal jsem Tvého muže, ale nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Tebe i děti hodně miloval.. Jen neměl tolik síly a nechtěl vás dál trápit.. Neviděl to své světlo na konci tunelu.. A asi už nechtěl ubližovat...Možná Ti říkají, že byl zbabělec, ale dokážeš si představit tu sílu rozhodnutí, že "končíš"? Musíš k tomu mít sakra pádný důvod.. Já už párkrát v této situaci byl a řeknu Ti, že jsem asi srab... Já to nedokázal.. Pár let by se mí blízcí určitě trápili a vyčítali si, že mi nepomohli... Ale za čas by pro ně přišla úleva.. až by to z nich spadlo.. A možná by pochopili, že jsem to prostě nezvládl... Ne všichni jsme stejní a silní.. I když má chlap 2m a 100kg, tak může být uvnitř citivější než dítě ... Každý máme něco, co nás trápí...Ale ne každý si s tím umíme poradit.. Já s tím bojuji, jak umím (a ne vždy to zvládám), ale děkuji Bohu ( i když jsem "nevěřící"..:)) ), že mi poslal do cesty mou přítelkyni... Bez ní nevím...nevím.. Díky ní jsem totiž našel nový důvod proč "být".. A taky mne někdy napadá, jestli by nebylo lepší to vzdát a ukončit trápení sobě i druhým... Nebylo, protože život je krásný i když se plazíš a drhneš o zem..Nevím, jestli se umím správně vyjadřovat...:) Pokud někomu není jasné, jak jsem co myslel, ať se ozve.. Neslibuji, že odpovím hned... Ale jednou určitě..

Ahoj zatim jsem mela cas precist jenom posledni prispevky. Ja v tomto oboru nemam zadne osobni zkusenosti. Ale vim ze na zapade je organizace ktera se jmenuje AAA anonymi alkoholicke spolecenstvi. Ma to mit nesmirne uspechy. Mimo postizene tam chodi cleny rodiny i pratele, ale muze tam zajit kdokoliv. Je to nesmirne uspesne pro jakoukoliv zavislost, gamblovani, drugy, osobni zavislost na partnera atd. Lide si tam davaji nesmirnou podporu na lepsi zivot a hlavne pod vedenim informace jak na to. Takze nevim, jestli u vas neco takoveho existuje, ale mozna najdete knihy na toto tema. Zde na zapade je mozne i jit do osobni bunkrupce, kdyz clovek opravdu nema nic. Ja mam pro vas vsechny litost, ale zase proc trpet s tim postizenym, kdyz i on vi ze je nemocny a nesnazi se uzdravet a nici zivot druhovi a i hlavne detem. Jinak ohledne Mirka, nikde neni napsano ze by to neudelal kdyby zustal v manzelstvi. Je mnoho a mnoho pripadu kterych se i tak stalo. Nejhorsi je kdyz clovek se zamiluje do nekoho a casem se ten clovek projevi s velikyma chybama. Take me napada jestli hypnotizovani tady by take pomohlo temto lidem. Jinak ja si myslim, ze je lepsi zit bez nezodpovedneho druha, ktery neustale prinasi kryze do rodiny. Je lepsi vychovavat sve deti v klidu a lasce nez pozdeji zjistit ze cely zivot byl promarnen kvuli nezodpovednemu cloveku. Znam zeny, ktere prozily zivot s alkoholiky a ve starsim veku se citi nedobre a hlavne vinnymi pro deti-ze proc od neho neodesla.