JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Ale mé smysly vidí a slyší Ježíše//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Bomba! Vidíš Ježíše! Někdo další vidí mimozemšťany, někdo další vidí vílu Amálku. Užij si to s tvým Ježíšem!

Takže není rozdíl věřít mýtům a věřit smyslům. A rozum říká: je to jedno, vše je to jen nedokázaná víra, vaše důkazy mohou být podvrh, naše také, je to jen víra! čistá víra!

Ale mé smysly vidí a slyší Ježíše, smysly tě mohou klamat, kosti dinosaurů mohou být podvrh matrixu!

asi neexistuje živý člověk co by neměl v něco víru, jiná otázka je do jaké míry si to dokáže uvědomit a připustit.//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////// je rozdíl věřit něčemu na základě rozumu, smyslů, zkušenosti, poznání, evidence faktů a je rozdíl věřit mýtům a legendám starověkých kměnů

Tedy jiří, ty máš drajv, pěkně jsi rozebral svůj evangelický pohled na křesťanskou víru. A bez agresivního podtextu. Já už toho za ty roky řekla moc a i tak je pro mě problém zjednodušit to do slov, aby to nebylo směšné, naivní a bylo aspoň trochu pochopitelné. Tak jako tak to má každý člověk, který si uvědomuje co je dobré a zlé, v sobě. Ty jsi se soustředil na Bibli (i když u tebe jsem si jistá, že moc dobře víš, jak se to s Biblí má a znáš toho daleko více). Pokud z tebe evangelium Bible dělá dobrého člověka, je to správná cesta, tedy správná cesta dle Touhy. Jiní to mohou mít jinak. Jen si nebuď jistý tím, zda já jsem nebo nejsem věřící, o tom zde moc za sebe nemluvím

Pohádky o mluvícím hadovi a panně, co porodila, se vyprávějí i dopoledne na mši.

Doprkýnka tady se nejedná o žádné "snění si snu o posmrtném životě"! Přijetí Krista není už žádné snění, ale skutečnost potvrzená Duchem svatým! Byl jednou jeden starý a nemocný král a ten si jednoho dne zavolal své tři syny a řekl: „Jsem starý a nemocný, ale ještě nechci umřít. Který z vás mi ze světa přinese živou vodu, ten zdědí moji říši a stane se králem.“

Synové vyslechli otcova slova, a protože byli svorní a dbalí práva, vydal se do světa nejprve ten prvorozený. Jel a jel, až přijel na kraj hlubokého černého lesa, kde potkal stařenku s nůší a kosou, která šla na trávu a ptala se ho, kdeže se tu vzal a co tu pohledává. „Hledám živou vodu, matičko. Můj otec je starý a nemocný král, ale ještě nechce zemřít.“ „Vím, kde najdeš živou vodu. Za tímto lesem stojí Skleněná hora. Vezmi toto kladivo a tyto stříbrné hřeby a vystoupej vzhůru, tam najdeš pramen živé vody.“ Princ stařence poděkoval a jel tím lesem dál, až přijel na jeho konec a tam stála Skleněná hora. Sesednul z koně, vzal kladivo a hřeby a pomalu stoupal vzhůru. Tři dny a tři noci se šplhal nahoru, konečně za rozbřesku čtvrtého dne dorazil až k prameni živé vody. Naplnil láhev a obrátil se na cestu zpět. Ale sotva položil nohu na první stříbrný hřeb, zkameněl.

Zatím král čekal a čekal, a když se ani jeho druhorozený nevracel, vydal se na cestu ten nejmladší. Jel a jel, dokud nepřijel na kraj hlubokého černého lesa. Tam potkal stařenku s nůší a kosou, která šla na trávu a ptala se ho, kde pak se tam vzal a copak tam hledá. „Hledám živou vodu, matičko. Můj otec je starý a nemocný král, ale ještě nechce zemřít.“ „Vím, kde najdeš živou vodu. Za tímto lesem je Neproniknutelná houština, vezmi tuto sekeru a prosekej se do jejího srdce, kde najdeš pramen živé vody.“ Princ stařence za rady i pomoc poděkoval a jel dál tím lesem, až přijel na jeho konec a ocitnul se u Neproniknutelné houštiny. Sesednul z koně, vytáhnul sekeru a začal se prosekávat do jejího srdce. Tři dny a tři noci se houštinou prodíral, konečně za rozbřesku čtvrtého dne se ocitnul na louce, kde byl pramen živé vody. Naplnil láhev a obrátil se na cestu zpět, ale sotva se dotknul nohou lesní pěšiny, zkameněl.

Starý a nemocný král čekal a čekal, ale žádný ze synů se nevracel. Jednoho dne přišla na zámek stařenka s nůší a kosou a řekla: „Králi, já vím, kde jsou tvoji synové. Ten nejstarší stojí na vrcholu Skleněné hory, ten druhorozený na dně Černočerné rokle a ten nejmladší v srdci Neproniknutelné houštiny.“ „A kdy? Kdy přijdou?“ vykřiknul král netrpělivě. „Ty se jich už nedočkáš!“ řekla stařenka, máchnula svojí kosou a král padnul mrtev k zemi.

V tom okamžiku se na vrcholu Skleněné hory, na dně Černočerné rokle a v srdci Neproniknutelné houštiny probrali princové k životu. Ten nejstarší sestoupil ze Skleněné hory, sednul na koně a uháněl k zámku. Ten druhorozený vyšplhal z Černočerné rokle, sednul na koně a uháněl k zámku. Ten nejmladší překonal Neproniknutelnou houštinu, sednul na koně a uháněl k zámku.

Když princové dorazili na otcovský zámek, dozvěděli se, že krále před třemi dny pohřbili. A protože ti princové byli svorní a dbalí práva, vládnuli té zemi svorně a spravedlivě až do konce svých dnů. A když je pohřbívali, položili jim každému k nohám láhev s živou vodou.

Sem teprve ve věku 100 let zplodí Arpaksada, ale Arpaksad zplodil již v 35 letech Šelacha a jeho život se zkracuje na 438 let. Když budeš sledovat Semovo potomstvo, nemůžeš si nevšimnout, že věk se pomalu z generace na generaci snižuje. Sára umírá již ve 125, Abraham ve 175, ale Josef umírá ve věku 110 let. Bylo jednou jedno království, a v tom království žili král a královna, a ti měli dceru - princeznu Amálku. Amálka byl krásná a hodná, a všichni ji měli moc rádi. Nejvíc ze všech ji měl rád zahradníkův syn Honza.

Tak si tak v poklidu žili, až jednou do království přiletěl drak. A jak už to tak bývá, přiletěl na hrad a řekl, že jestli mu do dvou dnů nedají k obědu princeznu, tak sežere všechny lidi v království. To už tak někdy bývá, že draci rádi žerou lidi, a ze všech nejradši princezny, protože ty jsou obzvláště sladké.

Král s královnou se velice lekli a vyhlásili, že kdo je draka zbaví, dostane princeznu za ženu a půl království k tomu. Dva dny jsou ale hodně krátká doba, aby se o tom dozvěděli všichni rytíři a hrdinové, a tak byli skoro smířeni s tím, že princezna skončí drakovi na talíři.

Kdo se tím ale smířit nehodlal, byl zahradníkův Honzík. Jak už jsem říkala, Honzík měl princeznu moc rád - a co si budeme vykládat, i ona jeho. A že Honzík nebyl žádný hlupák, naložil si na trakař kotel, pytel brambor, a vydal se ke dračí jeskyni. Drak zrovna vyspával, a tak Honza nelenil, sesbíral nějaké dřevo, nabral v potoce vodu, a začal před jeskyní vařit brambory.

Drak se probudil, vylezl před jeskyni, a co že to tak krásně voní. On vám ten drak totiž nikdy brambory neochutnal. Od malička mu maminka servírovala jen dřevorubce a pocestné, a tak ani nevěděl, že se dá jíst i něco jiného. Honza hodil první dračí hlavě vařenou bramboru, ta ji schramstla a zamlaskala. Jak to viděla druhá a třetí dračí hlava, hned chtěly taky ochutnat. A tak jim Honza na střídačku házel jednu bramboru za druhou, až měl kotel dočista prázdný.

A tu drak začal žadonit a prosit, že chce ještě. Honza mu na to řekl, že jen pod podmínkou, že nechá princeznu a ostatní lidi být, a už nikoho nikdy nesežere. Drak na to řekl, že mu stejně moc nechutnali, a že se jich klidně vzdá, když mu bude Honza každý den vařit brambory.

A tak se Honza vrátil na hrad s tou dobrou zprávou, dostal princeznu za ženu a půlku království k tomu, a každý den od té doby vozil drakovi vařené brambory...

Jak zbytečná a matoucí jsou slova, která žádají pochopení, výklad a rozhodování...ne to není poznání...

A sardě* omluva. V poslední chvíli jsem to chtěl zastavit, ale už se to odeslalo. Ber to jako legraci.
Jedno jsem ale zjistil, že za ty výčitky potom to nestojí, to se radši nechám tupit.

sardanapal* - ty jsi druhý příchod Ježíše.

My, věřící, hrajeme hru na to, kdo je více Ježíškovatý a Touha hraje hru na to, komu se více ubližuje. Úsměvné.