JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Kvůli čím dál dokonalejší asimilaci buněk mimozemským parazitem, co byl nejspíš tisíce let ukrytej někde pod ledem v Antarktidě, se už jenom těžko dá rozeznat, kdo je tady kdo. Jestli se jedná o skutečné osoby nebo jenom jejich přeměněné kopie.

Protože naše školství má dost výrazné osobnosti,nezbývá mi než zde citovat úryvek z jednoho fejetonu:Naši hlavní mediální fejkaři maskují oficiální zahájení studené války jako exotickou nemoc zvanou "střevní chřipka". Naše armáda trpí militarizovanou formou hnačky, která nutí naše vojska poletovat od prohrané války v Afghánistánu až po ruské hranice. USA, Rusko a Čína už nemají iluze a dobře vědí, že to spěje do pořádných sraček.

Alkohol zásadně nepiju, ale sbírám chlapecké předkožky. Samozřejmě že tady ne...Jé si to z prstu nevycucávám. Moje cesta od intaktivismu k cirkumfetišismu byla, velmi, velmi dlouhá.

Ta tu má zelenou.

Kyberšikana

A ještě je třeba uvést věci na pravou míru. Alkohol jsem nikdy nepil!Takové úchylné činnosti zásadně nedělám! Jakmile je jednou křesťan očištěn kristovou krví, již moc Zlého nad ním nefunguje.

Fejkaři, od polední hodiny doteď jsem nebyl doma a internet v mobilu nepoužívám.

Tady mluvím v jazycích, jsem charismatik https://www.youtube.com/watch?v=vghcSrzlV68

Tak toto je zase fejk. Myslivce vůbec nepiju. Piju Jägermeister, tady se ani nic jiného nepije.

Samozřejně zase fejk, jako pravá sova jsem měl v ten čas půlnoc a stáhl jsem flašku myslivce. .---------------------------Mimoto, psali v časopisu Týden, že my, co chlastáme po nocích, to máme proto, protože to máme v genech po neandrtálcích--------------na xichtoknize ze jeden ptal, zda neandrtálec potřeboval alkohol-------------odepsal jsem, že nevím, že záleží, zda byl zatížen dědičným enzymem, že jenom vím, proč vyhynul. Vyhynul proto, že nebyl taková držgrešle, jako je člověk současný, protože, kdyby byl taková držgrešle, tak by nevyhynul. Nepřispěli jste mi na flašku, stejně si koupím sám.

:-DD No kéžby ...

25 V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je maličkým.
26 Jistě, Otče, že se tak líbilo před tebou.
27 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
28 Pojďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
29 Vezměte jho mé na sebe, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim.
30 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
Matouš 11

Rád bych se s vámi podělil o můj životní příběh a láskyplné setkání s Bohem.

Mí rodiče se rozvedli v mých pěti letech. Celá moje rodina byla nevěřící. Má matka se pak ještě dvakrát vdala, ale měla problémy s alkoholem. Později jsem se dozvěděl že to byl jeden z důvodu rozvodu s mým otcem. Musím se přiznat že mě to dlouho trápilo. Hodně jsem to jako dítě prožíval, což se promítalo do všech oblastí mého života. Mámin poslední manžel měl a má problémy s alkoholem, takže spolu s mámou pili.

Když mi bylo 13 let začal jsem kouřit a pít alkohol. Dělalo mi dobře být jakoby v jiném světě, neřešit to bolení a tu prázdnotu, která ve mě od dětství byla. Pil jsem alkohol každý den, i ve škole asi od mé 8 třídy. Alkohol se mi stal nejlepším přítelem. Když mi bylo 14-15 let poznal jsem takovou partu lidí, starších asi o 5 let. Jednou mě vzali sebou do Ostravy na mejdan. To jsem však netušil, co se tam bude dít. Řekli mi, že se nemám bát, že něco zažiju. Namíchali pervitin do stříkačky a píchli mi do ruky dávku. Úplně to zatřáslo mým světem. Mejdany trvali asi tři týdny. Bylo to o letních prázdninách. Domů jsem se vrátil a měl jsem úplně modré ruce od injekcí. U nás doma se hodně pilo, ale nešlo si nevšimnout že spím dva dny v kuse a mám rozpíchané ruce. Tak to se mnou šlo další dva roky: alkohol , marihuana a pervitin. V sedmnácti jsem odjel do Opavy na léčení a do toho mi hrozil soud za krádeže, výrobu a distribuci omamných látek. Léčbu jsem celou absolvoval a soud dopadl dobře. Přihlédli na to že se léčím a předtím jsem nebyl trestaný. Po léčení jsem se vrátil domů a celý rok jsem se snažil. Ale doma se pořád pilo a po roce jsem se znova napil.

Pak až do mých 27 let, vždy po třech měsících jsem do toho znovu a znovu padal a nedokázal jsem žít normální život. Rodina mě za to odsuzovala a já to nezvládal. Tři měsíce jsem nevypil ani kapku alkoholu, ale po nějaké době, když už to vypadalo že to zvládnu, vždy jsem spadl. Měl jsem strach z toho být šťastný. Jako malý kluk jsem chtěl, aby má matka nepila a byla aspoň rok jako jiné matky. Vydržela vždy jen asi dva nebo tři měsíce být vzornou matkou. Měl jsem vypráno, vyžehleno, ale pak do toho znova spadla. Z toho ten strach ze štěstí.

V mých 27 letech jsem potkal mou přítelkyni Míšu. Ona si také se mnou musela projít zklamáním. V době kdy byla moje přítelkyně těhotná, to bylo asi nejhorší období které se mnou zažila. Bral jsem takové dávky, že se někdy ptám, jak to že jsem ještě tady. Nechal jsem ji doma samotnou, bez peněz i jídla, třeba i týden. Kradl jsem, abych měl na drogy. Bylo to období temna. Několikrát se mi stalo, že jsem šel kolem kostela nadrogovaný a uviděl Ježíše na kříži a něco ve mě zamrazilo jako by mě něco volalo. Nevěděl jsem proč, ale už od dětství mě hodně přitahovaly kostely.

Pak přišel do našeho života někdo, kdo nechce být v mém příběhu jmenován a povídal mé přítelkyni o Ježíši. Sice tomu v té době nevěřila, ale domluvili se že by mě zkusili vzít do kostela. Souhlasil jsem. V kostele jsem se styděl. Všichni kolem mne mi připadali tak svatí a zdvořilí, přesto jsem docházel dál. Když jsem se loučil u dveří s našim evangelickým farářem, řekl mi jestli ho nechci někdy navštívit. Navštívil jsem ho a on mi povídal o Ježíši. Zajímalo mě to. Myslel jsem, že mě už nemůže nic pomoct. Do té doby jsem zkoušel různé metody, hnutí hare kršna, mormoni, vše co se dalo. Ale o Kristově evangeliu jsem nikdy předtím neslyšel. Začal jsem číst Nový zákon, ale pořád jsem se nesetkal s Kristem.

Po nějaké době si mě ďábel znovu našel a já jsem měl víc než kdy jindy chuť se opít a dát si drogu. Ta touha byla silnější než já. Tak jsem si tak v duchu řekl: "Bože jestli jsi, jestli opravdu jsi, pomoz mi prosím. Zbav mě prosím od toho zlého, co mi už jedenáct let ničí život." A Bůh tak učinil. Žádné touhy nic. Pokoj v duši, lásky plně mě pohladil po tváři a já cítil, že mě má někdo moc rád a že mě nikdy neopustí. Teď když přijde jakákoliv myšlenka toho Zlého, vždy se jen pomodlím: "Otče, zbav mne prosím od zlého." A je to pryč. Za jedenáct let mi nikdo a nic nepomohlo. Pomohl mi až Ten, který mě stvořil a já Mu za to vždy budu děkovat a chválit ho.

Je to již 7 let co jsem uvěřil. Oženil jsem se s ženou svého života, která se mnou tolik vytrpěla. Když však viděla, jak mi Pán Ježíš mění život, také uvěřila a dala se pokřtít. Bůh nás provází. Dal nám krásné tři děti, vede naše kroky, vše mu svěřujeme a On vyslýchá naše prosby. Držím se Ježíše jako klíště. On mi zachránil život, miluji Ho z celého svého srdce. Bez Něj bych byl již dávno mrtev nebo ve vězení. Chvála a sláva Jemu.