Představuji si, že jsem malý chlapec a že si na mne celou váhou stoupla dospělá žena
Tak jak pokračuješ s bratrem? Žije vůbec ještě?
Samozřejmě žije a byl někdy až moc živej, takže jsem ho musela párkrát trochu zpracovat. Ale moc jsme se přes prázdniny doma neviděli. Každý byl často někde jinde. A v pondělí nám začínají školy.
Já mám ještě trošku mladšího brášku a také po něm šlapu a mučím ho. Zkoušela jsi brášku také počurat? Já tím čuráním vždycky končím mučení. To jsi měla vidět, jak bráška byl vykulený, když jsem na něj poprve vyvalila své hustě chlupaté přirození a silným proudem jsem mu počurala obličej. Strašně mne rajcuje, když ho mohu zmučit, zdusit a ještě pořádně počurat.
Tak to jsem nezkoušela a myslím ani nikdy zkoušet nebudu.
Vyzkouším. Každá rada je dobrá. Byli jsme vždycky zvyklí na ten nejbližší kontakt, jak se říká tělo na tělo, ale dnes, jak přijde bráška v podvečer domů, tak zkusím tady toto.
Myslím, že osmiletého kloučka by téměř zašlápla i padesátikilová dívka, když se mu postaví na hrudník. Ale pokud si na takové dítě stoupne celou svou váhou urostlá sedmdesátikilová dáma a bude na něm chvíli stát, tak je to pro toho kluka prakticky jistá smrt. Tu její váhu ten kluk rozhodně nemůže přežít a do minuty musí být po něm..
Rozdíl mezi váhou dospělého a dítěte je markantní.... Já jsem jednou stoupla na nohu synovci, který měl 9 let a chtěl, abych mu na nohu stoupla, že je zvědav, jak jsem těžká. Tak jsem se nechala přemluvit. Kluk chudák měl slzy v očích jak ho to bolelo a pak říkal, že nevěděl, že je dospělý člověk tak moc těžký.... Takže pro takového malého kluka je dospělý člověk vždy opravdu velmi hodně těžký, když samozřejmě váží mnohem více než děti.
Já si takto hraji se svým 13 letým bráškou. Avšak nestojím na něm, pouze sedím, nebo ležím. A dá se říct, že jen občas a to ještě opatrně plnou svou váhou. Takže stoupnout si na hruď osmiletého chlapce, to by bylo pro něj fatální.
Kluk prožil hrozná muka a za chvilku budou následovat další. Budu na něm ležet jako 69,hlavu bude mít sevřenou mezi mýma stehnama a nosem bude jen tak tři čtyři cm od mé kundičky. To si bráška užije.
Zajímalo by mne, jak by taková situace mohla vypadat z pohledu tebe jako ženy a jak by si žena představila tu situaci z pohledu toho malého kluka, který poprve v životě na sobě ucítil celou váhu tvého dospělého těla a poznal, jak těžký je ve skutečnosti dospělý člověk.
Zajímavý námět. Teď právě přejíždím přes Rýnský most z D do Fr. Jak budu mít čas, odepíšu.
Tak si představuji, jaké by to bylo, kdybych si stoupla, se svou váhou 65 kg, na malého kluka. A který by to očekával a věděl by, že ho to bude bolet. Takže stavím se na něj zatím jednou nohou a to ne naplno. Pomalinko na jeho hruď pritlačuji a vidím, jak se na něj z výšky dívám, že už začíná mít potíže s dýcháním. Pomalu na něj přikládám i svou druhou nohu. A teď už jdou jakékoliv ohledy stranou. Stoupla jsem na něj oběma svýma nohama. Je to pro mě vzrušující, moc jsem vzrušená, avšak i tak dokážu rozpoznat, že on podemnou úpí bolestí. Nemůže dýchat, dusí se pod váhou mého těla. Musí to být pro něj hrozné. A tlak neustává. Malinko přerušuji mučení. Sundavam jednu svou nohu z jeho bříška avšak zanedlouho opět stojím plnou váhou na něm. Pouze už jen na chvíli, neboť je úplně vyřízen. Toto však není konec mučení. Další a už z pohledu jak mučím svého brášku, bude následovat.
Pro toho malého kluka by to asi znamenalo smrt. Četl jsem zprávu, jak 136 kg vážící žena doslova rozsedla svého partnera po hádce tak, že se mu posadila na hrudník. Byl za chvíli mrtev. On vážil 55 kg a byl to dospělý muž. Když 65 kg těžká žena stoupne na 25 kg lehkého chlapečka, je ten váhový rozdíl ještě větší a ten kluk by to rozhodně nemohl přežít.
Musí to být pro toho kluka hrozná váha, když on sám váží jen 25 kg a ty vážíš 65 kg...
Peťulo, nedá se přímo říci, že by to nebylo rozdílem váhy, že brášku tak snadno přemůžeš. Tím, že jsi o hodně těžší než on, nemá proti tobě žádnou šanci tě přemoci. Kolik on asi tak váží, odhadem?
Právě vstal a pod jakousi záminkou jsem ho přiměla, aby si stoupnul na váhu. Má přesně 44,9 kg. Nemyslím si, že je to zas až tak důležité pokud vím, kam až mohu zajít. Začala jsem s tím zhruba před rokem. Pošťuchováním, bitkami, kdy jsem ho vždy přemohla. Tak to pomalinku začínalo. Inspirovala jsem se hlavně na Fighting Kids / VK. Před pár dny tam zasáhl cenzor a mnoho z videí znepřístupnil. Avšak pořád se tam dá alespoň něco zajímavého najít. Já sleduju dosti i lesbické hrátky. Avšak s brášulou je to pořád pro mě nepřekonatelné.
Peťulo, zkus popsat, jak by to asi vypadalo z tvého pohledu a z pohledu toho malého kluka, kdyby sis celou svou váhou 65 kg stoupla na hrudník ležícího malého osmiletého chlapce a chvíli na něm stála?
Musel by to být šílenec, kdo by si stoupnul na hruď osmiletého kluka. Vůbec si něco takového nedokážu představit. Jak víš z mých předchozích příspěvků, něco takového nepraktikuji. Kluk má o hodně víc a já na něm jen sedím nebo ležím. Svírám a znehybňuju ho mnohdy až na tu hranu, tak, že je naprosto bezmocný a jestli může něčím pohnout, tak snad jen konečky prstů. Vždycky však vím, kam až můžu dojít.
Peťulo, je to sice šílenost, ale jak by to asi vypadalo, kdyby jsi takovou šílenost udělala? Zkus si to představit a zkus to popsat. Jen teoreticky.
Reklama
Ježíši to né. Na krk mu nešlapu, jen mám na něm nohu, vlastně chodidlo volně položené. A i to je už dosti skličující jak jsem psala. A pokud jakoby přitlačím, tak spíš pohybuji chodidlem tam a zpět. Ani na hruď bych se mu nedokázala postavit oběma nohama. Je mi to jaksi úplně proti mysli. Když, tak jen jednou nohou a semtam stlačit, zase povolit, prostě jen tak mírněj si pohrávat hlavně s bříškem.
- Odpovědět
Pošli odkaz