Chci umřít a nedaří se mi to

Ahoj náhodou jsem narazil na...Karle,
nechceš, abychom si o tom popovídali mailem? Jestli tedy ten Tvůj v podpisu paltí, napíšu klidně první.
Momentálně jsem na to líp, třeba Ti pomůže o tom mluvit, psát....

Ahoj náhodou jsem narazil na...Prosím, piště vy, kdo jste na tom podobně, Karlovi. Jeho příspěvek byl hodně zoufalý a dívám se, žádné reakce...
Já jsem bohužel "na jiné lodi", nemohu mu pomoci svým zkušenostmi či optimismem.
Jistě je vás více, kdo by mu pár hezkých a souznějících slov napsat uměl.
A ty Karle-drž se, potřebuješ vědět, že
někdo zájem má. Já ho mám. Ale jak jsem psala o té "jiné lodi", tak já mohu jen sledovat a přát si, aby jsi se s někým tady ztotžnil a ulevilo se ti...
Inka.

Ahoj,
mám to podobně,...Jsem na tom podobně akorát už nejsem schopna nijak fungovat. Nic mě nebavi, v podstatě žiju že musím. Chtěla bych to ukončit , ať můžou všichni mít ode mně klid a žít si svůj spokojený život. Poslední dobou začínám být také agresívní.

Ahoj náhodou jsem narazil na váš příspěvek,a koukám že jsme na tom podobně... před známéma se snažím fungovat a přetvařovat a dělám jak jsem v pořádku ale v sobě cítím jak je mě den ode dne hůř a hůř,nechce se mě žít,chci umřít,nechci už tu být,ale jsem sračka a nedokážu to vše ukončit... no i když v poslední době je mě opravdu na nic a myslím si že je to jen otázka času,pár dní... už vážně chci jen jedno... chci mít od všeho klid,od smutku,deprese,bolesti... ten kdo nezažil a nežije v tom jako já.. nemůže věřit jak mě je... mě je strašně... cítím se tak moc sám... už nechci žít.... nemůžu už dál... chci už jen jediné... umřít.. a denně doufám že dnes.. dnes... dnes už to dokážu a všechno utrpení co mám a všechna samota ve které žiji.. že konečně skončí... už chci být volný už nechci žít ve stálém stresu,smutku,bolesti.... samotě :´(

Lukrecie, přeješ si smrt a...Lukrecie,
ještě jsem dohledala tvůj první příspěvek a nechápu proč svůj stav považuješ za neléčitelný. Pokud vím, tak snad všechny druhy d.n. či problémy tohoto rázu jsou léčitelné. Pak je tu ještě ta věc, že tomutu druhu léčby musí trpící napomoci-tzn. klasická medicína nestačí.
Nedávno (před dvěma lety) mě jedna událost přiměla zabývat se bylinkařením a přípravou bylin. Můžu říct, že za tu dobu mi bylinky v mnoha směrech nesmírně pomahly.
Jestli máš zájem, ráda ti sdělím své zkušenosti na téma zdravější nervy.
A také k této problematice patří i úprava životního stylu-to už alternativní není, je to přímé doplnění klasické léčby a mnohdy to bývá větší pomoc než léky.
Jestli by jsi měla zájem, tak písni

Přeji co možná nejvíce zdraví a samé sluníčkové dny (ty na obloze by nám měly vydržet do pondělí a ty v duši musíme rozženat sami)
Beáta

Já si to přeju docela...Lukrecie, přeješ si smrt a jak sama píšeš ta jen tak nepřijde-zato ti podobný způsoby myšlení mohou přivodit celou řadu somatických onemocnění: mezi ty lehčí patří alergie, lehčí záněty a ty drastičtější se ohlašují skrz cukrovku, rakovinu a těžké formy zánětlivých procesů. Mnoho lidí si teprve v těchto krizích uvědomí, nakolik život mají ráda a k životu doslova "procitnou". Nicméně toto není pravidlo, tak na to nespoléhej a snaž pracovat na tom, aby se ti vedlo lépe a vrátila se ti chuť do života.
Prožila jsi něco zátěžového nebo se potýkáš s depresemi? Nebo je to stav dlouhodobý a je to jakási "rezignace"?
Napiš sem k tomu víc, možná že ti budu umět poradit-kdysi jsem se dokázala vyškrábat z opravdu těžkých s.r.a.č.e.k. Trvalo to několik let, ale ta vyčerpávající námaha zato stála. Můj dnešní život je smysluplný a radostný-je lepší, než jsem si myslela, že by vůbec někdy mohl být. Když jsem v jedné situaci převyprávěla psycholožce co jsem musela absolvovat-bylo mi řečeno, že tohle by málokdo přežil.
Proto mám jen jedno: s každou překonanou krizí člověk sílí a stává se odolnějším-a to je to, co znám ze svého života.

Mrdat prdel do huby!

umřít nechci.

také chci zemřít, nebaví...Já si to přeju docela dlouho, si myslím. A pořád ne a ne umřít.
Samo to asi nepůjde. A zabít se nedokážu.

Ahoj,
mám to podobně,...také chci zemřít, nebaví mn vůbec žít, život je hnus, když Vás podrazí někdo od koho to nečekáte.Líbila by se mi smrt, usnout a mít krásný sen a už se neprobudit

Péťo, tak tohle chápu...při představě, že by můj jediný syn odešel z tohoto světa a já už neměla pro co žít....máš ještě další děti a potřebují tě..čas všechno zahojí, vzpomínky zůstanou..hodně síly přeju ať to všechno zvládneš...

ahoj...můj život byl pro...Petro, přijmi můj hluboký soucit a věř, že
i já a mnoho jiných prožili totéž, nebo jinou pdoobnou ztrátu milovaného, a také nechtěli už dále žít. Tu bolest srdce si ten, kdo takovou ztrátu neprožil, nedovede představit, je tak krutá, že to nejde ani sdělit. Musíš si to vytrpět, není jiná možnost a jen čas a práce kolem dětí ti
pomůže zabít těžké myšlenky, nesmíříš se nikdy, jen se můžeš po dlouhé době naučit s tím žít. Jita.

ahoj...můj život byl pro mě krásný a měla jsme radost z každého dne.Těšilo mě pracovat a žít pto druhé...nedávno mě,ale zemřel můj milovaný syn a ted si přeji odejít k němu a zemřít...mám pocit,že by to bylo pro mě vysvobození,ale mám ještě další děti.Tímhle pro mě skončila budoucnost..je to něco moc šíleného

něměl předbíhat ve frontě na umírání,ale počkat až na něj přijde řada...Chci tím v dobrém říct, že to není tak jednoduché rozhodnutí a umím si představit, že v ojedinělých případech uznaných, jako nevyléčitelná nemoc to bude třeba jednou důvod k návrhu odejít pomocí eutanázie.S manželkou jsem bojoval 4,5 roku s hnusnou formou rakoviny a vím, že stav ve kterém jsme se pohybovali,nebyl ten na který by pomáhaly "chytré poučky" a já s ní musel "pěkně čekat ve frontě" až do úplného konce,protože šance i když malá může být vždy. Nedá se na tohle říct jediná odpověď. Byla by to "laciná rada", protože nikdo není soudcem a kdo ví co cítí ten druhý a jak to vůbec všechno je..

ahoj mám to podobný akorát že sem ta holka kteráá tiše trpý a nikomu nic neříká.!já byt tebou jestli máš děti a milujicího manžela tak bych nic nedělala proto abych umřela.a dál s tim žila .co mužeš dělat jinýho?.děti by stratili Mámu a co by oni dělali?taky by se chtěli zabýt!

Depresi mohou zpusobovat i paraziti, berou nam dost energie, muzou ovliv?ovat, nase fyzicke zdravi ale i dusevni a take nase chovani. Toxiny , ktere nekteri parazite vylucuji mohou skutecne vest k tezkym depresim. Zkuste radikalne se odcervit nejlepe pouzit albendazol /vermox/ a to i vyssi davky. Depresivnim a dusevne nemocnym lidem pomohl havajsky psichyatr, ktery pouzil starou havajskou metodu hooponopono/opravit chybu/, muzete i praktikovat sami na sobe.

Pokud někdo může sedět a...Pravdo,
nevím jak to má paní Alena, ale není pravda, že deprese je jenom to, když člověk leží a nevstane z postele.
Deprese má mnoho druhů a stupňů, je to nemoc vůle, takový člověk klidně může komunikovat přes PC, pak vstane a jde si podřezat žíly...
Aby si depresivní člověk vzal život, na to potřebuje ještě dost energie. Agresivitu obrácenou proti sobě. Odvahu jít proti pudu sebezáchovy. To jen ležící a nemohoucí člověk udělat nemůže

Pokud někdo může sedět a čumět na net, psát tam a komunikovat i číst, pak to není depresivní člověk. Deprese je nemoc duše, která ochromí a člověk nemůže skutečně nic. Paní Alena bere PID na lenost, žije na netu a lituje se, jaký je chudák. Že má život k ničemu-to je paní Aleno pocit marnosti nad tím, jak zbytečná jste a neumíte si to přiznat. Nedokážete už vstát, jít dělat, pracovat, hnijete na netu a litujete se. Deprese je hrozná nemoc, znám lidi, kteří já trpí skutečně. Invalidní důchod bere spousta lenochů a povalečů, ti, kdo ho skutečně potřebují ho dostanou jen někdy. Jaká společnost, takoví lidé...

tak to mas pekne blby! :-)))Já vím...

Chtěla bych žít a bojím...tak to mas pekne blby! :-)))