poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahojte holciny!Miso v Landshutu jsem byla!A nejednou!Ja si treba jeste ted obcas dam neco sladkeho na piti-nejaky dobry nemecky dzus,dokonce i kavu se slehackou.Rikam si,ze kdyz uz se tak drzim,ze si alespon tohle muzu doprat,je jen otazka casu kdy si to nedopreju.....Miso mela bys jist trosku vice!Tva vaha by urcite podle vsech meritek mela byt alespon 60 kg,ne-li vice!Ale prekonat ten strach vid?A manzel Te jiste miluje takovou,jaka jsi!!!At uz vazis kolik chces!Co tak vice jist a denne tak hodinku sportovat?Co na to Tvuj manzel?Copak s nim treba neobedvas nebo neveceris?Ja treba s pritelem obedvam,ale neco jineho-dietniho,nez on.....Misosiso ja taky beru antidepresiva po kterych se sakramentsky pribira,pribrala jsem po nich 13 kg,ale vis,jsem stastna,ze nemam uz takovou tezkou depresi,dokonce mi to za tech 13 kg stalo.....A ono se vzdycky da nejak zhubnout,teda myslim,ze lip nez se zbavit jen tak deprese......Chodis k nejakemu psychiatrovi?Nevim jak Ti poradit zhubnout jeste 4 kg.Jis dobre!!!Mozna se trosku vice hybat???Treba i 2 hodinky denne?Ja nevim,mi to mozna trosku pomohlo.....Mozna jsi opravdu v te fazi,ze telo si uz zvyklo a ne a nechce se pohnout dal.....Jis moc zdrave a pravidelne a to je fajn!Tak bys mohla jist Ty Miso!Jist a hybat se!Telo se uz prispusobi a ustali se na nejake te spravne vaze!Mejte se moooc hezky!Papapa Bara.

ahojky...nedávno jsem sem psala, jak už jsem skoro v pohodě a tak, jak je to s mým přítelem skvělý...píšu jsem jen proto, že nemám komu jinýmu to říct...myslela jsem si, že to skončilo, ale hned ten den, co jsem tu napsala svůj příspěvek,jsem se rozbečela jen proto, že jsem snědla pár oříšků:(( a předevčírem jsem se po delší době zase vyzvracela a cejtila jsem se docela dobře.Jenže včera jsem zas dvakrát zvracela a uvědomila si, že to všechno začíná znovu.Vždycky když si myslim, že to skončilo, se to nějak obrátí ani nevim jak. Příští týden bych měla strávit s přítelem, tak to snad půjde zase bez zvracení, ale nevim..v každém případě dám vědět, jestli to tady vůbec někoho zajímá.Jinak se mějte pokud možno krásně, moc všem přeju, aby jste s tím dokázali skončit!

Ahoj holky,Predem dekuji za vase reakce.Misosiso-Vis ptala ses s jakymi pocity ja bojuji.Spyse ti asi tak popisu,cim prave prochazim.Je to asi tak,mate pravdu ,ze moje telo si zvyklo na minimalni prijem potravim.Pravda je ,ze hrozne moc piju-hlavne dzusy,a taky dokazu vypit skoro litr mleka denne.Na cem jsem totalne zavisla jsou zvykacky,dokazu vyzvykat treba dvacet,ale i vic balicku denne,a to je moje jidlo.Presne tak nepripadam si hubena.Jdu kolem jakyhokoliv zrcadla a musim se podivat,a samozrejme vidim ten nafoukly mic (moje bricho).Peta ale porad tvrdi,ze je to jen vzduch to co ja tam mam,jako ti Somalci.Nejspys jo,ale ja to proste vidim jinak,zkratka ta hnusna Anorexie,ktera to nejspys u me je mi rika ,ze je to obrovsky spek,ktery musi pryc a pripadam si v tu chvili odporna.No a pak zase prijde chvile ,kdy si zase tak odporna nepripadam,je mi lepe,ale to nesmim mit zkratka cas na to se pozorovat.Bojim se zustavat sama doma, protoze se cim dal vic sleduju.Musim porad neco delat,nejaky pohyb,neumim odpocivat,i kdyz uz treba nemam energii.Kdyz na me treba Peta sahne a ja zrovna mam ten stav ,kdy si pripadam nafoukla,desi me to,ze treba zrovna nahmatl muj spek,a zajimalo by me v tu chvili, co si tak rika.Vis poznali jsme se kdyz uz jsem litala v tomhle kruhu,ale ja byla od mala velice silna.Mela jsem kolem 70kg.Takze me Peta nikdy poradne neznal,jako drivejsi boubelku.A bojim se spravit, abych se nahodou nestala tim,co jsem byla.V podvedomi ale vim,Peta me miluje,tim jsem si jista.Vite kdyby jste ho znali,je to asi jediny clovek ,ktery mi na svete nejvic pomaha.Miluju hoVis ,rikas ze muzu spadnout do bulimie,a myslim ze ti musim dat za pravdu.I kdyz si rikam ,ja preci nemuzu snist takove mnozstvi jidla,ktere nektere holky popisuji.Ale verim ,ze mam takovy sklon k tomu.Kdyz tedy krom toho piti neco snim,tedy spis do sebe treba po hodine sezeni nad tim dostanu,je mi z toho pak zle.Rikate mi ,jako i Peta,ze bych se mela donutit jist petkrat denne ale tedy malo,no ale ja to sotva obcas dokazu jednou a kdyz mam zkratka pocit ,ze uz toho bylo az pres prilis ,jde to ven.Co jim,kdyz tedy jim.No je to ruzne,obdobi,nekdy jeden jogurt a jablko,a to treba jim tri dny za sebou a pak zase nic,nebo jsem si jeden cas varila misticku(opravdu malinkou)bud brokolice,nebo mrkev,jeden cas jsem jedla i ryzi a morskymi rasami,protoze jsem cetla,ze maji hodne mineralu,abych tedy do sebe dostala nejake vitaminy.A to vsechno jsem opravdu straslive korenila,ostrym(chilli,kari,pepr)no hrozny.Kdyz si to tak procitam co tady pisu,pekne se nicim.Ted tedy jsem v obdobi,bud nejist nic ,nebo jablko,grep,merunku,nebo nizkotucny(samozrejme)jogurt,tvaroh.Jednou denne,tedy neco vzdycky z tehle nabidky.Hrozny co????A to ja chci mit miminko,no s timhle to asi tezko.Antikoncepci beru od 14,kdy jsem ztratila samozrejme diky,"Tomuhle",menstruaci.A diky praskum ji mam tedy pravidelne.Je to hrozny .Tak nevim jak dal.Uz chci ,chci strasne neco delat,ale nevim jak konecne zacit.Sama se proste nedokazu donutit a uz jsem si to tolikrat rekla.A pak jsem to zase vzdala.Mimo to bydlim v Bavorsku v Landshutu,asi 3/4 hodky od Mnichova.K psychologovi tady jit urcite nema pro me smysl,rozumela bych pekny prd.Tak jo holky,jsem odhodlana,ale nevim jak zacit.Musim,kvuli sobe ,Petovi a nasemu mimcu!!!!

Ahoj Miso, Niko, Baro...diky za vase odpovedi. Nejdriv k vam:Miso, ale Ty musis byt hrozne hubena! Vim, ze je to zbytecne rikat, stejne az se podivas do zrcadla, tak reknes, ze to neni pravda, a tady je spek navic a tady taky...ja to znam. Mela jsem 39,5 kg a teprv tehdy jsem dokazala rict, ze jsem hubena. Takze si nemysli, ze Te nechapu. Jen se bojim, abys pak treba nespadla do bulimie, jako tomu bylo u me. Co Ti brani k tomu, abys jedla normalne i za cenu, ze 4-5 kg priberes? Mne branil strach, ze budu tloustnout a tloustnout donekonecna. Ale tak tomu neni...KDyz normalne lidi jedi, tak taky netloustnou a netloustnou...to je jen Anorexie, ktera Ti tuhle hloupost naseptava. Musis rozlisit, co Ti rika Tve vlastni ja a co Ti rika ta mrcha Anorexie (velke "a", protoze je to opravdu velky problem, ktery si pozornost-bohuzel-zaslouzi). Nevim, jak je tomu u Tebe...Tak napis, s jakymi pocity bojujes, hm? Niko, ja antidepresiva neberu, vis, kdyz si prectu na pribalovem letaku ze jeden z moznych vedlejsich ucinku je zvysena chut k jidlu, tak to okamzite vyhazuju. Ja se znam....Minuly rok jsem zhubla 10 kg a dostala se na vahu takovou primerenou(holka krev a mliko, ale ne nadvaha)-57-59 kg a zacala brat antikoncepci, nezvladla sve chute a hups...68 tu bylo zas. A ted se nemuzu vyhrabat z 62 ani kdyby nevim co...Takze antidepresiva neberu kvuli tomu, abych nemela zvysenou chut k jidlu. To se radsi utopim v depresi....Ach jo...je to bludny kruh. Baro, ptala ses jestli nekdo ma podobny problem - ja. Ja jsem se z anorexie dostala do bulimie, ze ktere mi (bohuzel-nepropaguju-naopak NEDELEJTE TO!!!!!!!!!!!!! mam s tim ted uz zlou zkusenost, ten prasek me "zhuntoval") pomohl dvakrat Adipex. To bylo minule leto. Mela jsem tech 58, coz by bylo tak nejak...no budiz. Uz jsem se neplacala v prejidani, jedla jsem normalne. Ale jen diky pratelum, se kterymi jsem byla na dovolene. Jinak bych se mozna zase dostala do MA. Tam si toho meho nejezeni vsimli a pekne mi vyhubovali, coz bylo fajn. Pak jsem ale zacala brat tu antikoncepci a nadvaha se vratila. Takze ted mam nejakych 62 (na 162 cm) a muzu Ti rict, ze nic moc...Ted uz ale do MA nespadnu, uz ne...mam v sobe nejaky blok, ktery mi brani. Spis se neustale bojim toho, abych nespadla do bulimie. Jestli chces jakoukoli radu, ptej se - myslim, ze jsem se s tim navratem-normal-navratem-normal natrapila docela dost a vim o tom hodne. Ptate se, jak jim...No ted jim bohuzel tak nejak normalne-pr.dnes-rano dve male musli tycinky, svacina ultra fitnslim tycinka, obed-maly dezertni talirek testovin s lecem a krutim masem, svacina-asi tri merunky, vecere-meloun a tri merunky. Je toho dost, dost na to, ze se nehybu...Nenavidim teplo a leto, ze slunicka mam deprese (vazne), a tak jsem cele dny zavrena doma. Vecer si ale jeste dopreju pul litru kakaa. To je muj jidelnicek. Nemate nekdo nejakou radu, jak se zbavit behem mesice a pul ctyr kilogramu??? Ja uz vazne nevim....cervene maso bych nevzala do pusy, smazena jidla nebo cokoli na tuku je pro me tabu, smetana a tucne mlecne vyrobky to same, jen si obcas dopreju treba 60 gramu nizkotucneho syra. To je vse...Uz nekolik let se "zivim zrnim", same musli, zelenina, bile maso, ovoce...a stejne je mi to k nicemu.....Uz ani na ten sport nemam dostatek energie. Stitnou zlazu mam ale ok, vsechny testy mi dopadly dobre. Je pravda, ze asi prijimam extremne malo bilkovin, jim hodne sacharidu, nekdy (tak jednou, dvakrat do tydne) si dam nizkotucnou tvarohovou zmrzlinu nebo treba dve karlovarske oplatky. Ale to je vsecko! Z umelych sladidel se mi uz zveda zaludek, me telo ve forme tekutin (krom jogurtovych napoju) nic jineho nezna...

Ahoj Miso,ja v Nemecku nebydlim,jen jsem tady s pritelem na 14 dnu,vlastne co 14 dnu.On pracuje stridave tady a u nas.Ale ma tady byt.V Tannhausen,35 km od Augsburgu.A kde bydlis Ty?Je mi taky 21.....Vis Miso,to,ze ted nehubnes,i kdyz nejis,ja znam.Je to tak,ze Tve telo si uz zkratka ZVYKLO na minimalni neboli zadny prisun potravy.Kdybys denne sporadala 2000 kcal a byla v PORADKU,tak bys taky nehubla a ani nepribirala,pokud by to tedy byl Tvuj kazdodenni prisun kcal.Ja vazila taky presne 50-48 kg a nejedla jsem a presto ma vaha nesla dolu,bylo to k vzteku.Byla jsem k smrti unavena,hubena,ale presto tlusta.....atd.,a byla jsem v strasne depresi,hlavne z toho,ze nejim a NEHUBNU!!!Vis Miso,mas porad podvahu,pri Tve vysce.....Zkus trosku slevit ze svych naroku,i kdyz chapu,ze mas strach!ALE vubec nejist,to nejde.....A miminko tak asi mit nebudes.Zkus uz to kvuli nemu!Me by asi tohle nejvic motivovalo,pomohlo k tomu,abych alespon neco pribrala,abych alespon neco jedla.....Chce to jist pravidelne,5-6 krat denne,staci malinko!Ja tak nyni jim a hubnu,ale u me je to nyni jine.Ja jedla hodne-predtim a sladkosti.....Mam ted opacny strach,ze se do toho opet dostanu,jestli uz v tom nejsem!Z toho pekla jsem uz skoro 3 roky venku,taky jsem mela deprese,chut zemrit a presto ted nyni hazarduju.....Ja nevim proc je to pro nas tak dulezite???Ale ja vazila moc!Potrebovala jsem uz zhubnout,ale ne tak rychle no.....Pro Missusisu:Miso mozna je to stejne tak i u Tebe.....Ja nevim,ale kdyz clovek najednou ne a nehubne,tak je to tim,ze telo si uz zkratka zvyklo na tak malinky prisun energie.Miso a co jis?Pres den?Urcite malinko vid?A pripojuji se k Nice....Brala jsi nekdy antidepresiva?Me taky pomohly!Ja uz vystridala snad vsechny mozne a jedny uz beru dele jak rok.....Ale abych rekla pravdu,nejvice mi pomohla ma psychiatricka.Lepsi jak antidepresiva je opravdu spravny psychiatr ci psycholog,ten ktery nam nejvice sedi,ten ktery nam rozumi a my mu hlavne verime a duverujeme!!!Ja znam ten pocit....mit na necim absolutni nadvladu.....mit neco ve svych rukou.....Asi se mi potom styskalo.....Mejte se moooc hezky a drzte se!!!Nedejte,aby nad vami deprese nebo cokoliv jineho,zvitezila!Tak papapa Bara.

Ahoj,pisu jsem poprve,ale mam za sebou taky nekolik let s MA.Ted uz jsem rok v pohode,ale stalo me to sakra hodne sil a vule.Miso,takove to chci jist vsechno,abych byla zdrava,ale zaroven nechci pribrat,to je snad mottem kazde holky s MA,ktera se zacina chtit lecit.Jenze tak to bohuzel nejde! Kdyz zacnes vic jist,tak holt neco malo priberes,ale vzhledem k tomu,ze mas podvahu,tak to ani neni jinak prece mozne!Ja jsem s tim taky pekne zapasila,ale moje zkusenost je takova,ze jakmile jsem zacala jist postupne vic a vic,tak mi vaha stoupala,ale pak se zastavila a ted uz se temer pul roku nehnula.Merim 180cm a vazim 58kg a porad jsem celkem hubena.(V dobach MA jsem vazila 51kg).Chce to zkratka DOOPRAVDY chtit,ne se porad vymlouvat a vymyslet si podminky.Ale jde to a ja Ti budu moc drzet peste!!!Pro Misosu:brala jsi nekdy antidepresiva? Ja s nima mam vybornou zkusenost,pomohly mi hodne,abych se vyhrabala z toho pekla:-)

Ahoj Misosiso,nejsem zrovna Xenie,ale zrovna jsem na strance a precetla jsem si tvuj prispevek.Nevim presne co poradit na tvoji depresi,protoze sama nikdy nevim co delat a potrebovala bych sama radu.Citim se ale podoobne.Vis byla jsem zvykla mit vahu pod 50 pri moji vysce 175 ,ted uz se dlouho drzim na 50-51 a zkratka i me to nejde dolu nejim treba 5 dni a potom snim 1 jablko a pak zase nic a stejne mi to nejde dolu.Naopak si pripadam ze jdu vic a vic nahoru.Bricho je jako fotbalovy mic a mam porad bolesti,litam na zachod ale jde ze me jen voda.a vahove porad zadny pohyb dolu.Vim ze je to proste blbost chtit jit vahove dolu,mela bych jit spyse nahoru.Vlastne ja ani nevim co chci.Chci byt uz konecne pryc z tohodle debilniho kruhu.Chci jist vsechny potrebne ziviny,bilkoviny ,cukry tuky ,ale chci zustat porad vahove stejna,.Jenomze se bojim,no spys vim,ze jak zacnu jist pujdu vahove nahoru.A to nechci.Ale ja chci sakra byt po 7 hnusnych letech bolesti depresich,,,,,zdrava a mit s mym muzem dite.Je to moje sance,mit bezva muze a odhodlani otehotnet,jen potrebuju pomoc.Misosiso,vis nezustavej sama ,musis zkratka ven mezi lidi,je jedno jak vypadas,jdi ven mezi lidi,me to v mych hnusnych depkach alespon trosku povzbudi.Nemam jinou radu,jen tuhle ,tim si alespon ja trosku zlepsuju naladu.Spadla jsi na zem!!Nezustavej lezet,alespon se snaz vstat pro ted,nebo te ta depka premuze.Vstan

Ahoj Barco,precetla jsem si tvuj prispevek.tak na nej trosku reaguju.Vis neprosla jsem uplne to co ty,jelikoz mam zrejme MA,ale nikdy jsem se ji poradne nelecila.Rikam zrejme,ale mam.Vis ziju presne jako ty v Nemecku,ale jsem tu kratce,necely rok a rada bych se lecila u nejakeho psychologa.Problem samozrejme je,Jazyk!!!Asi by mi tady psycholog moc nepomohl a do Cech se moc casto nedostanu a myslim ze tahle lecba vyzaduje castejsi konzultace.Rada bych se vylecila ,uz pro to ze si s mym muzem strasne preju mit miminko.Ale naopak se zase utvrzuju v tom ,ze jsem na to jeste mlada(21)a ze se do doby nez ho budu mit vylecim.Ale na druhou stranu vim ze to sama asi nezvladnu.Trva to u me uz asi 7 let,a je na case s tim neco delat.Vim,ze je to tezky a chapu tvoje pocity,ale tvoji vyhodou je ze jsi uz lecena byla mas obrovskou sanci se z toho lepe dostat.Chce to si vic verit a myslet v tomhle opravdu jen a jen na sebe a na svuj ZIVOT.To se mi to radi a sama v tom litam.Ale zkratka,drzim nam vsem palce.Musime to dokazat,preci i my zensky jsme soucast tohoto sveta (ta hezci)a zaslouzime si zdravy a dlouhy zivot.Kdyz budes Barco chtit ozvi se mi.Kde vlastne bydlis v Nemecku????

Ahoj Xenie....chodis sem jeste? Ja tu strasne dlouho nebyla...Omlouvam se, ze Ti odepisuju az ted (jestli si to vubec prectes). Jak bylo na dovolene? Bylas prece na dovce, nebo to bylo jen na par dni u rodicu? Jak se mas? Ja to mam ted hrozny...Dneska jsem se vazila a vaha se mi proste nepohne a nepohne...Nejhorsi na tom vsem je, ze jsem si myslela, ze jsem zhubla minimalne dve kila, protoze jsem se na to citila a obleceni mi planda....Nevim, jak je mozny, ze mam porad stejne, kdyz jsem si pripadala hubenejsi. Asi nejsem, no. A stve me to!!! Chci zhubnout (uz jsem slevila na 58, jak jsem zoufala) 4 kila a bojim se, ze se to nepovede! Nemam po tom dlouhym boji s pitomejma 5,5 kg uz silu...Jak to delaji jini? Nepripada mi, ze bych nejak moc jedla...Hubnu jedine, kdyz si vezmu adipex, ale po nem je mi tak zle, ze ho uz brat nemuzu...Ted jsem diky vedlejsim ucinkum kvuli tomuhle pekelnymu prasku prolezela cely vikend, bylo mi zle jako snad uz tri roky ne...Bojuju ted s depresi, dost velkou depresi. Nebojim se tohle slovo pouzit, protoze tohle deprese opravdu je (tak ctvrta opravdova a velka v mem zivote). Je dobre znameni, ze si to dokazu uvedomit. Ale k certu s tim, kdyz je mi stejne nanic!!! Nemam energii rano vstat z postele, nemam energii hezky se ucesat, radsi si to nejak spatlam do rozcuchanyho drdolu, stejne jsem zavrena doma, nikdo me nevidi, tak co, nemam chut cist si, divat se na tv, jit sportovat, povidat si s kymkoli...nemam chut proste nanic....Je to sileny. Doufam, ze Ty se mas o hodne lip! AHoj Misasisa

Ahoj vsechny holky!Ja tady pred casem,asi pred dvema lety psala.....Nyni si casto Vase prispevky procitam.Dokonce jsem mezi vami nasla i skvele kamaradky,dokonce nejlepsi kamaradku.MA jsem zacala trpet zhruba pred peti lety,zazila jsem psychiatrii,psychoterapii.....ale vylecila jsem se!Vyleceni bylo uzasne,uz proto,ze jsem mela pocit,ze je to vyjimecne,ze se to hned tak nekomu nepovede.Byla jsem stastna,jako nikdy,nestastnejsi zatim v zivote.Pote jsem zazila tezkou depresi,elektrosoky,lecebny,spoustu prasku,ktere beru doposud.Zazila jsem toho dost,prave proto bych si nyni mela zivota vazit!Mam konecne kluka-moc hodneho,teprve ve 21 letech-poprve,dostala jsem se na skolu,mam skvele rodice,skvele kamaradky,ALE po tech vsech psychofarmakach a antikoncepci jsem pribrala na neuveritelnych 70 kg,pri vysce 164 cm.Je to opravdu hodne!Ale ja byla tak nejak spokojena,jidlo mam rada,ale uz jsem bohuzel zapomnela,jake to v MA bylo,jak moc se mi tehdy chtelo umrit.....Tak jsem zacala drzet dietu,samozdrejme nevinnou.....jak taky jinak.....Chtela jsem zhubnout na 55-57 kg a ma pi.doktorka,ktera me dostala z MA i deprese mi rekla,ze muzu,tak,ale za rok a pul a to se mi moc nelibilo.....A ze mam zhubnout jen na 60 kg.....ze je tady velka moznost se do toho opet dostanu.Ja jsem ted se svym pritelem v Nemecku,varim mu,pecu.....a ja jim dietne,koupila jsem si tady vahu,z domu jsem si ji vzit nemohla,mamka by to totiz neprezila.....Vazim se snad dvacetkrat denne.Dnes je to mesic co jsem zacala a zhubla jsem asi zhruba 7 kg.Jsem ale nestastna,podrazdena,o jidle se mi zda.Chodim po obchodech,sbihaji se mi sliny....v Nemecku maji dobra jidla,dobre sladkosti a ja odolavam a odolavam.Nejhorsi na tom je,ze stale odolavam,ze si nic nedam.....Mam strach,obrovsky strach.....Jsem totiz strasne odhodlana a to je spatne,tedy v tomto pripade.....A ja tady pred dvema lety radila a radila,byla jsem z toho neskutecneho kolotoce venku a myslela jsem si,ze nadobro.....Kdyz jsem doma,tak chodim 2 hod.denne cvicit,tady jen hodinu.....pritele nutim jezdit na kole.....Opravdu se bojim a mam asi ceho.....Je nekdo kdo se z Vas uz vylecil a znovu,treba pozdeji,do toho spadl?

ahojky!už dlouho si pročítám Vaše příspěvky..je to hrozný, jaké má dnešní svět na dívky a ženy požadavky - musí být krásné a hubené, jinak podle některých, nemají šanci uspět a to v čemkoliv - v práci, ve škole, v lásce a v životě vůbec. Je mi 19, od svých 13 let, kdy jsem se začala vyvíjet, se u mě střídá přejídání s dietami, takže výsledek mínusovej. Přes rok jsem bojovala s bulimií. Nevím, jak je to možné, ale sama tak nějak odezněla. Je to možná tím, že poslední dobou cítím šťastná se svým přítelem, s kterým jsem dva roky. Je fakt, že ještě občas zvracím, ale je to opravdu málokdy..hnusí se mi to a tak se radši snažím nepřejídat se. Bohužel se mi to někdy nepovede, takže vlastně ještě pořád svádím boj se svou postavou, se kterou nejsem stále spokojená.Bylo by skvělé, kdyby vyzáblost přestala bát dnešním trendem..určitě by se toho hodně změnilo...Přeju hodně úspěchů v tomto nelehkém boji!

ahoj pavlino! asi hodne holek se dostalo do toho stadia, kdy by s ppp chtely i neco udelat a najednou zjisti, ze je to vlastne jejich urcity "zivotni styl", a to styl poradne zazity.... pokud se z toho tvoje kamaradka chce opravdu dostat, mela by se zacit snazit sama sebe pochopit, najit ty okamziky, kdy se to lame, a ona jde treba zvracet, aniz by poradne v tu chvili vedela, proc to vlastne dela. argument proc toho nechat je myslim jasny - melo by ji zalezet na sobe same, jejim tele a samozrejme i na okoli, ktere jeji nemoci take trpi. tyhle nemoci nemaji zadny smysl, nejsou cestou k "vytouzenemu telu" a uz vubec ne cestou ke stesti (="az budu mit x kilo, budu stastna"). ale odstranit ten blok, ze na prvnim miste jsou kila, postava a pak zatim mozna to ostatni, prevratit si tohle poradi v hlave, to si musi v hlave srovnat ona sama... (ja jsem se snazila to z hlavy vypustit, vedome to vyskrtnout... "vypadam strasne, ale je mi to jedno, musi mi to byt jedno, protoze ted musim nekam jit, tak se nejak oblecu a jdu..")potom je dobre sledovat se a snazit se objevit ty okamziky, kdy se prejidam/zvracim, zkoumat, co to je za situaci, ktera okolnost/nalada to vyvolala, co jsem delala nebo nedelala, ze jsem nepremohla sama sebe, a hlavne hledat, co mi pomaha, abych sve chovani zmenila... nekomu pomaha si vsechno psat. myslim, ze hodne dulezite je i pravidelne a pestre jist, bez toho telo neni schopne vydavat srozumitelne signaly, ze ma prirozeny hlad apod. s tim, co je normalni jidelnicek, tve kamaradce asi bude muset nekdo pomoct...

Snažila jsem se tu pročíst posledních pár příspěvků. Nejdu tu o mně, ale mám starost o svou nejlepší přítelkyni, která má již tři roky bulimii. Od malička závodně tancovala, takže měla neustále pocit, že musí mít dokonalé tělo. Po roce, kdy chodila k psycholožce, se přiznala k tomu, že stále zvrací a tak ji šoupli do Motole. Po měsíci pobytu se vrátila domů, jenže se nic nezměnilo. Týden je doma a za tu dobu čtyřikrát zvracela, její maminka našla její deník, ve kterém si vše psala. A nikdo už nevíme, co s ní máme udělat, jak více bychom ji mohli pomoct. Ona sama ví, že ted je to v ní, v její hlavě. Rodiče ji vyhrožují, že ji tam pošlou zpátky. Jenže nám řekla, že je to tam o ničem. Za dobu jejího pobytu tam pouze dvakrát mluvila s psychologem, ostatní se tam akorát učí, jak podvádět, jak schovávat jídlo, jak se ho zbavovat. Proto bych se chtěla zeptat těch vyléčených, co vám pomohlo odstranit ten blok v hlavě? To je to nejdůležitější.Jak jste se přes to překlenuly?Co bylo to hlavní, co vám opravdu pomohlo? Byl to až nějaký moment? Ona říká, že už nezvrací proto, že by si snad myslela, že je tlustá, ale proto, že už to bere jako součást života. Mám ji moc ráda, ale už opravdu nevím,co víc udělat :( děkuji za jakoukoliv radu.

Ahoj Ado,jsem rada ze ses ozvala.Vis,muj manzel je skvely,jsme spolu uz tri roky z toho rok jsme svoji.On je zkratka moji nejvetsi oporou.100% mu verim a strasne se milujem.Vdobe kdy jsme se poznali mi bylo dost spatne a on se zkratka rozhodl se mnou byt a podporovat.I kdyz kdejaky jiny by se okamzite ode me odvratil.On by chtel miminko se mnou klidne hned,ihned,kdyby to slo.Obcas se bavime o tom,ale co kdybych ho mit nemohla,rika sice ze presto me nikdy nenecha,ale touzebne si preje mit se mnou dite.Myslim ze jsme opravdu do sebe zamilovani a ja jsem na Petovi tak trochu zavisla.Bojim se prave ted otehotnet,protoze kdybych mela potratit,asi by me to znicilo.Ale NASE mimco si proste oba ze srdce prejeme. Ale oba dobre vime prave ze to ted nejde.Vi o tom kdyz nejim a vzdycky me prosi abych alespon neco jedla.Ale ja si rikam k cemu mi bude kdyz snim takovou trosinku,jen mi bude blbe,tak radsi nejim nic.Vim,ze to mysli dobre,ale zkratka me nedokaze donutit jist.To hold musim sama.Nechce me nutit ,boji se jakehokoliv sporu se mnou,tak si radsi tise mysli svy.Ja bych si nekdy prala aby me sam vzal a odvedl nekam ,ale vim ze na jednu stranu bych na nej za to byla zla.Uz kolikrat jsem si rikala kdyz jsem neco snedla ,"dobry,neco jim,budu zdrava",ale zkratka jak citim ze jdu vahove nahoru,muzu se zblaznit.Moji nevyhodou je to ,ze i kdyz bych se rozhodla jit k psychologovi,nemam takovou moznost.Zijeme totiz v Nemecku,a jit tady k dokoru nema smysl,protoze bych stejne nerozumnela.A do Cech jedeme obcas,a moje konzultace s psychologem si myslim vyzaduji castejsi navstevy.Tak nevim,jak dal.Ale vim ze sama to asi nedokazu.....Neeee,ja ale proste musim,musim,pomozte mi.Ado moje adresa je MiDre"seznam.cz

PRO MISU:mila Miso,moc rada bych Ti pomohla,jsem o 10 let starsi a kdyz to takhle ctu,pomalu zapominam ze v tom litam take i kdyz mne tedy bilimie a zvraceni nastesti vyslovene na zivote neohrozuji.A tak se u cteni Tvych radku ozval ve mne takovy instikt pomoct nekomu kdo strada-vis,je opravdu uzasne,ze chces mit miminko!!Zkus promluvit s manzelem,vis,tohle by mohla byt Tvoje sance-ta uzasna motivace dat nekomu zivot,misto pod svym srdickem,jestli chces,popovidame si i vic,muzes napsat klidne kontakt,rada se To izvu.Jen kratce-ja moc miminko chtela,ale porad bylo neco,co stalo v ceste,prace,vzdelavani,bydleni...Muj manzel ma kluka z prvniho manzelstvi a jaksi se porad necitil na dalsi dite,nemel to taky chudak lehke.Na mne to pusobilo hodne depresivne,byl moje prvni opravdova laska a bylo mi 23 kdyz jsme se poznali.Zklamani,ze na roli otce neni do dneska jednoznacne pripraven mi take dopomohlo dale se motat v kruhu bulimie-necitila jsem se hezka,ani dost dobra...Jednou jsem potratila,nevedela jsem ze jsem tehotna,do dneska si vycitam,ze to treba bylo i tim zvracenim,ze to byl moc velky hazard.Ted mam problemy s hormonama a DOMNIVAM se,ze kdyby muj manzel tuzebne rekl,jak moc chce se mnou dite,hodim za hlavu depky z postavy a kilogramu a kula bych plany,jak budem jezdit spolu na vylety,sportovat a udrzim si figuru,protoze budu mit radost ze zivota a nebudu zahledena do sebe a svych trablu.Ver mi,je to uzasne silna motivace,chyt se ji pevne!!PRO IVU:Ivo,to nerikej ani ze srandy,ze bys takhle chtela hubnou.Podivej,merim 166cm,na gymplu jsme mela 54kg,byla jsem dost vyvinuta,ale mela jsem peknou zenskou postavu.Ale letelo asi cosi jineho.Me kolecka diet,nepravidelne stravy a snyh zhubnout mne privedli k vaze 74!!kg kdyz jsme zacala chodit na vysku.Sportovala jsme vic nez baby co snedli pytel jidla,nehli se zidle a byli ze mne tak tretina.Kdyz jsem se zamilovala,17 kg bylo fuc.Ted jak hledim kazdeho kilogramu je to desne,tezke a hnusne.A to si porad rikam,ze do toho vidim a uhlidam to,ale kdepak,bude to hodne tezke se z toho vyhrabat,ale rozhodla jsem se ZACIT!!Ale Ty radsi zdrave jez,sportuj a dej organizmu cas,sam si najde rozumnou cestu.PRO LENTILKU:pokud trpis bulimii,rada si s Tebou budu psat,aj kdyz uz moc holka nejsem.Akorat,baby,kdyz ctu ty vase vahy je mi az trapne,ja mam 60kg /nabrala jsem po stastnem zhubnuti na 57-muj rekord,mene uz asi ani nemuzu mit!/,166cm a tak to se musim citit super tlusta dle vasich parametru.Po dovolene se ozvu,reknu vam,jak daleko jsem to dobojovala.Jste spravne baby,tak mne boli,ze se tak trapite./A ja taky/

no ale ja jsem za par let nabrala pres 20 kilo, takze bych to snad mohla zvladnout alespon 15 dostat dolu, pak by clovek prece jednoduse prestal ne?

To je pravda, zacina to jednoduse a pak je to tezky boj.

Ahoj Ivi,tím to začíná. Aspon u mne.Zacalo to nevine. Jednou jsem to skusila a řikala jsem si, ze to mam pod kontrolou, ale to je ten kamen urazu. Nikdy nevis, kdy do toho bezhlave vklouznes. Take jsem si rikala mam to pod kontrolou a řidim si to sama, ale také jse mi to vymklo z rukou ani nevim jak. Nezacinej s tim prosim, ani to nezkoušej. Pro mne to bylo velke pokušení a také jsem neodolala a spalila se..

chtela jsem se zeptat, pochopila-li jsem to spravne, kdyz bych chtela rychle zhubnout, tak si mohu vyvolat bulimii a ono to puje samo? Za jak dlouho? dekuji

Držím všem palce..!!