poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj holky,nebyla jsem tady, ani nepamatuju. Protože jsem se cítila fajn, v pohodě a bylo mi dobře. Nic si neodpiram, ale vazim 50 kilo na 161 cm, což mi připadá vaha v pohodě, moje mamka vazi asi 53. Pohoda trval do minuleho tydne, kdy jsem sla na pravidelnou kontrolu na psychiatrii. Zhubla jsem od minula 1,4 kilo. Zatímco minule byla paní doktorka v pohodě a o vaze jsme se temeř nebavily, měla jsem 51,2, ted byl ohen na strese. Copak to pitomy kilo muže neco vypovidat? neni důlezitejsi, jak se cítím já? Ano, jeden den v tydnu nenam oběd, obcas ho nestihnu dvakrat do tydne. Jsem v praze na VS a nejak to proste nestiham. Bla jsem z toho cela presla, ale pak jsem si rekla, ze snad vim, co citim, ze jsem se ebou spokojena, jim vicimene v poradku - nikdo v mem okoli nejí pravidelne 5krat dennne. Je asi pravda, ze podvedome nechci mit 60 kilo, ale to je snad normalnI? Ja fakt nevim, co si mam o sobe myslet. Ma doktorka mi prikazala, abych se spojila s Krchem, ale ja nechci, pripada mi to zbytecne. Pry mam anorexii chronicky. Ja tomu neverim, ale chci byt opatrna, vzdyt nejtezsi je si tu nemoc pripustit. Chtela jsem se te Danco zeptat, jak jsi se od tech 50 kilo odpoutala ty a co s tebou tech 60 kilo dela. Ja nikdy nebyla tlusta, porad jsem byla hubena, zacala jsem hubnout na 44 kilo, dostala jsem se na 37, ted mam 50. Proc bych si nemohla udrzet 50 - 52 kilo? Co je na tom spatneho? Holky, diky za odpoved, jsem nejak zmatena. Danco, jaky byl Krch? Jak ti pomohl? Jak probihala lecba u nej? Co si o nem myslis? Jak jsi se k nemu dostala? Budu Ti moc vdecna za odpověd na mail kodrasova"seznam.cz. Adel, ja jsem taky na Tebe nezapomnela, obcas jsem si na Tebe vzpomnela - ale byl to šok, když jsem si přečetla o tom miminku! O Vanocich jsem si prozila velky stres, kdyz jsem si zapomnela vzit tabletku a menses se mi zpozdil o 3 dny. Asi bych to nebrala tak statecne a s radosti jako Ty, jsi dobra, odvazna, zes nesla na potrat. Co Tvuj pritel na to? A co Vasi? Jestli se ozves, budu rada - a vis, co by bylo skvely? Kdybys nas informovala prubezne o tehotenstvi, jak vychazely testy, co ti rikali doktori - ja ma taky strach, aby se mi jednou povedlo otehotnet. KOlik ted vazis? Budu na tebe myslet jeste casteji, drzim palecky! Alena

Ahoj vsichni!Je to uz hodne dlouho, co jsem sem nepsala.Anorexiii,bulimii a prejidanim jsem trpela 5 let.Zaclo to nevinnyma dietama,pekne jsem se do toho namocila a rozjela si slusnou anorexii.Kdyz uz jsem si krajela fazole na polovinu a chodila behat po jednom jabku,odvezli me nasi do nemocnice.Po propusteni z psychiatrie jsem se zacla prejidat a pribirat.Ze 40 kylo jsem mela 68,samozrejme sem zacla zvracet.Dostala sem se na 50-55,ale se zvracenim uz neslo prestat,machala sem se v nem pekne dlouho.pomohl mi az pan doktor Krch v Praze,muj pritel a hlavne!-jsem si pomohla JA SAMA.Je to asi tak trictvrte roku co uz nezvracim a normalne jim.Ale-kazdej den si pocitam kalorie,stale myslim na jidlo,porad mam silenej strach z toho jak budu tlusta-hlavne ted v lete,propadam si oskliva,trpim depresema a litosti a vubec zante to.Po casech anorexie se mi strasne styska,propadala sem si neco vic,kdyz sem trpela anorexii,pri myslence na bulimii je mi spatne,predstava,ze bych si zase mela strkat celou ruku do krku me desi.Urcite sem na dobry ceste.Dokazu uz zase normalne zit a ikdyz sem ted psala o mych hroznych stavech,jsou tu i ty hezky veci a zazitky,ktery sem nebyla schopna prozivat s moji nemoci.Nekdy se bojim,ze na jidlo uz neprestanu myslet a budu jeho otrok uz konce zivota.A nekdy myslim na to ze bych zacla znova,le vim,ze hubnuti nema smysl.Bud umru a nebo budu muset zase zacit jist,protoze nejde to tahnout porad a cesta nazpatek by byla jeste mnohem tezsi.Sami to holky urcite nezvladnete,jestli chcete vyhrat MUSITE vyhledat odbornou pomoc a musite SAMI CHTIT.Kdyz sem zacla chodit se svym pritelem mela sem 50 kylo,ted mam 62 a je se mnou porad-2 roky a libim se mu vic.Asi ste se lekli,ze mam tolik,jako bejvala anorekticka,ale je to nejnizsi mozna vaha pro muj vek a moje telo-je mi 20 let.A muzu s tim zit.Sou dny kdy se sama sobe libim a dny kdy se nenavidim.Jo a jeste neco merim 163 cm,coz je dost malo.Jen jsem chtela rict,ze cesta pribirani ceka kazdou.To si musite uvedomit,ze se nejde vylecit,bez toho,aby jste nepribrali.Ale de s tim zit!Sama s tim mam problemy,ale jsem stastna,ze jsem s tim skoncila,protoze s anorexii a bulimii to nejde!

pro phoenixe:vyhledej vhodneho psychoterapeuta, vsechno mu rekni - ale honeeeem :-),vis 2 roky nejsou az zas tak dlouha doba a proto si myslim, ze se bulimie zbavis v celku rychle. .. asi bych resila spise citova pouta k lidem. Vis, kazdy clovek ma nejaky problem a bulimie ho z pocatku " svym zpusobem " resi na nej. Neboj se o bul. mluvit. Ahoj , L.

Zdravim ve spolek, já sám anorexi netrpí, ale trpí tím člověk, který je pro mě nejdůležitější na světě - je to moje přítelkyně. Sama se mi se svým problémem svěřila. Trpí tím už hodně dlouho. Říká mi úplně všechno, za což jsem velmi rád. Strašně rád bych jí pomohl, ale bohužel vůbec nevím, jak...přečetl, jsem toho už docela dost o anorexii, ale stejně jsem pořád bezradný. Sice mi říká, že jí pomáhám už je tím, že jsem s ní...ale já mám pořád pocit, že nedělám dost. Ještě nedávno to vypadalo, že se z toho dostává, dokonce si i sama koupila nebo dala něco k jídlo, ale teď se to vrací do původního stavu. Taky je špatný, že jsme každý s jiného města, vidíme se tak jednou dvakrát do týdne. Mám o ní hrozný strach, bojím se, že to vzdá...

Zdravím. Už nějaký čas sleduji zdejší diskuzi a tady je můj příspěvek. Podle všeho i já trpím poruchou příjmu potravy-to už jsem si připustil. Nevím sice, jak ji správně pojmenovat, ale na tom asi tolik nezáleží. Do spirály přejídání, zvracení a výčitků jsem se dostal asi před dvěma lety. Z tvaru sloves už asi vyplynula jistá odlišnost. Patřím totiž k mužské části populace, a tak doufám, že příliš nenarušuji vaši ryze dámskou společnost.Odmalička jsem byl spíše kulatější postavy, i když puberta se projevila pozitivně na zlepšení postavy. Asi v 17 letech jsem se rozešel se svojí holkou, byl to můj první velký rozchod a tuto situaci jsem kromě jiného řešil i jídlem-tedy přejídáním.. Když se to začalo projevovat na mé postavě, přidalo se i zvracení.Po pár týdnech mi došlo, že je něco špatně. Na jídlo jsem myslel stále víc a víc, chtěl jsem se toho všeho zbavit, nasazoval přísnější stravovací režim, který dříve či později skončil přejedením a zvracením. Začal jsem se obávat o své zdraví a uvědomovat si, že takto zahazuji jedny z nejlepších let života.Byl jsem v relativně dobré fázi, kdy jsem se

Cau Sylvo,je to tak jednoduche vid??? Pockej za par tydnu, budes se vsemu smat, jenom smat. Zamer se hlavne sama na precitlivelost ( to si ale myslim, ze je take nasledek bulimie ) a snaz se sama zahanet chmurne myslenky. REiki jsou :prace s energii. Par knih vyslo, ale MUSIS navstivit nejakeho mistra a on ti o vsem povi. Ty knihy jsou jen o zpusobu pouzivani energie a o pribezich lidi, kteri je pouzivali. Myslim, ze tady na doktorce jsem je videla. Sylvo, jeste ti poradim, pokus se pravidelne sportovat. Uzasne by bylo behani rano a vecer ( vecer treba s nekym ), nebo plavani, proste max. uvolneni . PO sportu ani nemas hlad a krasne se uvolnis.Musim ale napsat malou prihodu ted z me navstevy Cech. Mamka mi stale vyvarela a jednou ji napadlo mi udelat cocku. TEdy: osmazila pokrajeny spek a zamychala ho do cocky a na vrch dala jeste maslo.TAk to jsme tedy nezvladla a sla jsem se vyzvracet ( zamozrejme jeji uzasny recept mi vzdelila az potom ).Jim stale lehka jidla a citim se po nich skvele. Myslim, ze k jidlum ala " prava ceska kuchyne " se uz asi nikdy nevratim. pacek.L.

Jo a Leni, mohla bys mi prosim popsat ta cviceni - reiky?? Vubec nevim o co jde!!! Je to neco jako yoga? Vzdycky me takoveto veci zajimaly a myslim si, ze mohou dost pomoci. Ty nekam chodis? Nebo sis koupila nejakou knizku?? Predem diky moc za odpoved!!A Adelko, hlavne napis, jak to zvladas!! A napis taky, co maturita!! Paaaaaaaaaaaa

Adelkoooooooooooo!!!!To je tedy ale novina!!! Tak to bych necekala ani ve snu!!! Co pritel na to, v pohode?? Vezmete se?? To je ale otazek, vid? V prvni rade ti ale gratuluji, jsem za tebe moc rada!!! Vidis? Mela jsi porad strach, ze nebudes moct mit deti a ono jo!! Je to supr. Jinak, jak to ted s tebou bylo, co zachvaty? Pamatuju si, ze kdyz jsi sem posledne psala, tak jsi na tom byla dost dobre a uz jsi byla mesic bez zvraceni!! Snad jses ted ok. Hlavne napis!!Jinak ja jsem na tom nebyla nic moc posledni tydny, ale diky sezeni jsem se dost sebrala. A proto chci napsat vzkaz LENCE. Leni mela jsi naprostou pravdu!!! Ze zacatku se musime vyhybat tezkym potravinam typu hranolky, hambourgry, pizzy. Jinak by to totiz vedlo k zachvatum!! Musime se naucit jist do polosyta, nabrat si pouze jednu porci na talir, co uzname za vhodne a uz si pak hlavne nepridavat - ani lzici!!! Citim se ted mnohem lepe a psycholozka mi pomohla ujasnit spoustu veci co se tyce jidla a i me psychiky!! Samo to nepujde a budu se muset sebrat a znovu zacit chodit mezi lidi a nutit se do sportu a jinych aktivit ikdyz se mi nechce kvuli mym depresivnim naladam a nejistote!! Takze tento tyden uz je mi mnohem lepe. Jim trochu odlehcene a uz se mi i dari na to jidlo moc nemyslet, proste se najist, co jsem mela naplanovano a basta. Leni, kdyz ctu tvuj prispevek tak ani nevim proc tu bulimii mam. Oproti tobe jsem mela tak snadne detstvi!! Je supr, ze jsi se z toho vseho takhle dostala!! U me to bude nejspis tim, ze jsem hodne precitlivela, ale asi nejenom to. Zatim na tom vsem s psycholozkou pracujeme. Holky, jsem fakt strasne moc rada, ze jsem se donutila tam zajit. Ted uz totiz vidim konec tohohle vseho a prijde mi to uz doceda mozne se z toho dostat (driv totiz ne - nevedela jsem jak na to). Takze vsem, ktere se v tom placaji doporucuji opravdu odbornou pomoc!! Mejte se vsechny moc moc moc fajn!!! Preju vam hodne sil v boji proti teto nemoci!! A zase brzy paaaaaaaaaa!!! Sylva

Zdravím vás všechny,obracím se s prosbou o radu. Zjistili jsme, že moje sestra trpí již tři roky bulimií. Už se to pomalu stávalo neúnosným, nakonec to řekla svému manželovi. Ten potom mě, rodičům... Rozjela se obrovská mašinérie. Všichni se o ní strašně bojíme. Má dvě malé děti... Nevím zatím přesně, jak na tom je. Moc toho neřekla. Jen mi třeba včera psala, že k snídani snědla deset rohlíků, šest sladkých knedlíků, misku müsli s mlékem... Jednou navštívila lékaře ve Karlových Varech. Chtěla bych poradit, zda v okolí Karlových Varů neznáte nějakého odborníka na slovo vzatého. Nemáme s tímhle žádné zkušenosti. Opravdu se o ni bojím. Já sama její stavy pochopit nedokážu - nikdy jsem neměla problémy s váhou. Sestra trpěla nadváhou, potom dost rychle zhubla a myslím, že má panickou hrůzu z toho, že by znovu přibrala. Ráda bych věděla, co pro ni můžeme udělat. Jak jí pomoct. A především, na koho se obrátit. Pokud někoho v našem okolí znáte, budu vám moc vděčná, když se mi ozvete na můj mail. Díky a držím vám všem palečky. Věřím, že je to těžká cesta.

To je skvele Adelko, blahopreji ti, ale ted me tak napada, bylo by vhodne, udelat si vsechny mozne testy pro zjisteni potrebnych latek v tele. Rikala jsi lekari, ze jsi byla bulimickou ? Jak je to dlouho, co jiz nezvracis???

Ahoj holky,vlastně ani nevím,jestli si na mě ještě vůbec pamatujete,poslední týdny jsem skoro nepsala-Sylvi,ty si vzpomínáš určitě,viď?Představte si,že jsem těhotná-a to v 5.týdnu.Miminko si nechám,nedokázala bych jít na potrat,i když v mém případě by se stihla i miniinterupce.-nenene!!!Budu to mít sice těžké,ale miminko moc chci a kvůli němu budu zdravá.Nedokázala bych zvracet,když vím,že mo je "dítě" se ve mně vyvíjí a potřebuje správnou výživu.Sice jsem to teď neplánovala,ale jsem ráda...Zatím se mějte.chtěla jsem se s vámi o tu novinu podělit,pa

Holky copak s vama je, že nepíšete? Nějak se to tady úplně zastavilo...

Ahoj holky,nejde mi doma internet a tak pisu ze skoly, ale bojim se, aby me nekdo nevidel (ikdyz jsem ve Francii, tak slovo bulimie a anorexie je stejne). Takze napisu hned az mi zase pujde ten internet. Leni, dik, ze jsi odepsala, ale jak uz jsem psala, tak se bojim i cist. Hned jak budu moct, tak to prectu!! Mejte se vsechny fajn, moc vas zdravim!!! Paaa Sylva

Zdravím Vás všechny a jen malý vzkaz pro myšku - Čteš mi z duše, taky nechci být jako kopie někoho, člověk je originál se vším všudy a to je na nás to krásný.Chci se naučit mít ráda své tělo takové jaké je, protože jedině tehdy se dokážu od bulímie odpoutat a přestat se tolik soustředit na sebe. Kromě toho je čas poohlídnout se po nějakém příteli a pokud by tu se mnou deno denně byla bulímie, neměla bych na něj čas (a často ani chuť - jako dřív) a to už nehodlám dopustit.Držim palce a přeju hodně síly

Tak teď musím úplně souhlasit s Katkou, je třeba prožít krásně (nebo aspoň co nejlíp a naplno) každej náš den, a ne se trápit váhou a vzhledem. Nic vám to nedá, akorát bere. A holky, co trpí ppp, se většinou tou váhou trápí úplně bezdůvodně, každá z nás vypadá hezky taková,jaká je, právě proto, že je originál, ne něčí kopie... K čemu by to bylo, kdybysme vypadaly všechny stejně? Mě motivuje i tohle, chci bejt originál, něčím jiná než ostatní, tak proč chtít hubnout, abych vypadala jako někdo? Ne, já jsem já a nepotřebuju někoho napodobovat. A cejtim se skvěle, když se zase pomalu učím jíst a už nad tím skoro nepřemejšlím, začíná to pro mě pomaličku bejt stejně přirozená věc jako PŘEDTÍM...Bohužel, jak už psala Katka, si člověk často uvědomí, na čem záleží, až když se mu stane něco zlýho nebo tragickýho. Katko, je mi moc líto, co se stalo tvojí kamarádce... je škoda, že si uvědomíme, jak je život cennej, až když někoho ztratíme nebo tak... Ale svůj život můžete změnit hned teď, stačí hrozně moc chtít. Všem vám to moc přeju... Myška

Devcata a slecny!Srdecne vas vsechny zdravim.Pokud jste si necetly zadny muj prispevek v nejake jine rubrice,posilam vam ho ted a tady.Zabyvam se uz "nejakou" dobu nemocemi PPP.Pronikla jsem hloubeji nez jsem cekala.Nejsem a ani jsem nikdy nebyla nemocna.K tomuto zajmu o nemocne a jejich rodiny,me privedla anorexie me dcery.Podarilo se mi ji zachranit temer v hodine"H".Tato zkusenost me natolik vyzbrojila,ze v blizke dobe vyrazim do skol mezi deti s prednaskou a k besedam o PPP.Chci zabranit tomu,aby si z nevedomosti zahravaly s tak zakernym nebezpecim jako jsou anorexie a bulimie.Je vas urcite spousta,co potrebujete radu a pomoc.Napiste mi.Neslibuji,ze odepisu hned,ale podle nalehavosti a mych moznosti,co nejdriv.Pokud nekdo bude psat,at mi dopodrobna napise vsechno o sobe.Zajima me: vek,puvodni vahasoucasna,vyska.Zda jsi uz byla hospitalizovana.S kym zijes,koho milujes jake vztahy mas s rodinou.Odkud jsi nejis?zvracis?a dalsi potize?Pro podezreni na bulimii bych doporucila obratit se na Anabell: jana.sladka"anabell.czma i Webstr.:www.anabell.cz,kde se dozvite vic.Pro ty ostatni,obratte se na adresu:kotjar"email.cz

Čus holky, jak si pročítám ty vaše příspěvky, zjišťuju, že ty naše osudy jsou tak jiný a přitom tak strašně stejný.Chci vám jen napsat svojí zkušenost. Je mi 22 let a už od 16 let mám problémy s bulimií. Střídaly se lepší a horší fáze (v závislosti na mých úspěších a neuspěších v osobním životě), každopádně jsme s bulimií důvěrné "kamarádky " už pěkně dlouho. Milionkrát jsem si řekla už dost a teď začínám od začátku, ale stačil jeden záchvet a já došla k závěru, že na to prostě nemám. Chodila jsem už k několika pdychologům, ale asi jsem ještě nebyla na léčbu "zralá".Nedavno se v mém životě stala hrozná věc. Zemřela moje kamaráka z dětství, s kterou jsem seděla na základce v lavici, s kterou jsem prožívala všechna poprvé - byla se mnou, když jsem se poprvé zamilovala, když jsem poprvé někoho ztratila, zkrátka byla pro mě člověkem na kterého budu vzpomínat celý život. Bylo jí teprve 23 a umřela, vůbec jsem to nemohla pochopit - jak ten nahoře může něco takovýho dopustit (tedy jestli tam nahoře vůbec někdo je).Byla jse z toho úplně mimo. Byla to holka plná optimismu, energie, smíchu a pak nastane tragedie a během několika minut je tahle úžasná bytost pryč.Najednou jsem o svý nemoci začala uvažovat jinak - nebylo by lepší být třeba o dvě kila těžší, ale prostě už konečně začít žít a ne přežívat, protože život s bulimií je opravdu jen přežívání. Teprve v tomhle okamžiku jsem pochopila, že ta znamá fráze "užívej si každého dne jako by byl tvým posledním", je skutečně pravdivá.Takže holky - co takhle konečně začít žít. Já nechci promrhat už ani minutu ze svýho času, který zde strávím. A že se nám to občas nepovede a přijde záchvat, musíme nad tím mávnout rukou a uvědomit si, že žádná nemoc neodejde ze dne na den a jít dál.Držim palečky, jednou to všechny zvládnem a jeden záchvat přejedení bude tím posledním.

Jeste chci pro vas dodat jednu vec. Vim, ze zivot od ted nebude jen krasny, stale to je tak, ze jednou jsme nahore a jednou jsme dole. Ale ty spatne chvile se bez bulimie zvladaji uzasne, verte mi. Vse se da zvladnout, uplne vsechno na svete je v nasich rukach ( krome smrti a nemoci - i kdyz i s tim se da obcas polemizovat, ale to je discuse asi na jina temata ).Pacek zabky :-)).

Pro Martinu- mohla by jsi mi prosim napsat svuj telefon na soukr mail??? ( kliknutim na jmeno Lenka ). Moc rada bych se sesla s holkama, ktere se leci spolene a rada predala vse, co jsem na sobe ci jinych slecnach a zenach " vypozorovala ".Jinak, Sylvi, muj zivot nebyl zadny med a mozna proto zacala i ma bulimie. Skoro kazdou rodinu v CR, postihl komunismus a tak skoro kazdy ma pochroumane detstvi. Kdybych se mela rozepsat, tak bych napsala asi roman, ale pokusim se to shrnout do par vet. Byla jsem takovy usmoulany kace s klicem na krku, drza, rozmazlena a na zakladni skole jsem skoro propadala. Otec alkoholik ( jinak hodny clovek, ale alkoholik ), maminka vse odrela ,pracovala cele dny a k tomu vychovavala 3 deti. Kdyz mi bylo 10 tak umrel nejstarsi bratr. Ve 13 se nasi rozvedli a za 2 roky se vzali ( nic se samozrejme nezmenilo ). Dost se hadali kvuli penezum a vsemu moznemu. Jinak ja jsem vubec nevedela, kam se mam zaradit, co chci a nechci, co je spravne a neni spravne. Po zakladce jsem se vyucila na SOU MH - obor svadlena a nekdy v 16 letech zacal zlom, zacala jsem milovat skolu , uceni a vzdelavani , videla jsem ve vzdelavani veliky smysl zivota a zacala jsem se ucit. Zacala jsem studavat dal. Po maturit. mne na vysokou navzali ( prijmacky jsem udelala , ale asi to v Cechach znas, tolik lidi chce studovat ....), tedy spokojila jsem se s dalsi 3 letou nastavbou a od te doby se stale ucim nove a nove veci a take jazyky. Bulimie prisla nekdy v 17 letech, kdy v dobe puberty jsme chtely s kamoskama vyzkouset co se dalo a potom uz se mnou bulimie pouze pokracovala. Prvnich par let jsem ji nevenovala pozornost, ale potom ano. Me vztahy s muzi zadne neexistovaly, nebot jsem vlastne nevedela, jak takovy muz ma vypadat, jaky ma povahove byt. Placala jsem se v tom az po usi. Take jsem " pracovala jako modelka " , moc jsem toho nevydelala, pravda, ale vyzkousela jsem co se dalo ( o tom " modelareni " pisi umyslne, nebot chci podtrhnout zenskou krasu fyzickou ). Musim rici, ze jsem vlastne chodila ze vztahu do vztahu a obcas z postele do postele. V 7 letech jsem byla poprve napadena opilym muzem, ale nic se nastesti nestalo. V 19 prvni znasilneni, ve 24 napadeni a skoro znasilneni. Toho klucika ( 20 let ) jsem udala a sel si sednout na 2 roky. TEdy sednout, byl psychicky nemocny a tedy, nejspis byl umisteny v nektere lecebne. Ve 25 letech zemreli 3 lide v rodine v obdobi 1 mes. otec, babicka a oblibena teta. Maminka sla den po tatinkove pohrbu na operaci ( odoperovani zenskych organu :-(( ).Tenkrat jsem se modlila u jeji postele a prosila Boha, at mi necha na svete alespon ji . Byla jsem na dne, ale nebyla jsem sama. Stale se mnou byla ma " verna " pritelkyne bulimie. Ve veku 26, 27 let jsem se pomalu zacala uklidnovat a take psych. silit. Mela jsem velice dobrou praci, kde jsem se hodne veci naucila a take jsem se seznamila se svym momentalni pritelem ( asi za 2 mesice manzelem :-))). Sve splupracovniky jsem okamzite prijala a rekla si ( ano , tak to je to prave orechove, takove lidi mam moc rada ), asi jsem sama dospela to urciteho stadia.Jeste k bulimii , po 10 letech jsem uz opravdu byla zoufala, nezvracela jsem denne, ale casto - 2x, 3x do tydne. V te dobe jsem zacala navstevovat kinezolozku, ktera take provadi reiky. Zacala jsem se ucit videt veci i z jine stranky, ne jen z te spatne. Ucila jsem se jinak premyslet, relaxovat, trosku jsem zmenila jidelnicek a provadela jsem primo 2x denne cviceni se svoji mysli. Pomalinku, pomalinku ze mne odchazel nahromadeny stres, smutek, plac a nenavist a hluboky zal. Reiky miluji a nakazila jsem spousty, spusty svych uzasnych pratel, kteri reikami nakazili sve rodiny :-)). Je to vlastne prace s vasi energii. Neni to zadne nabozenstvi, vse je velice prirozene .No a tim, ze jsem lecila podstatu problemu, jsem pomalicku lecila i bulimii. Dnes mam uzasneho a milujicilo partnera a tesime se na miminko, na krasny zivot a vubec , vidim veci uplne z jine stranky. Mam stale problemy ( zdravotni ) a to velike. Diky snizenemu imun. systemu jsem chytlava snad na vsechny viry v okoli . Mam spatna kolena a kycle. Musela jsem se vzdat skoro vsech sportu krome plavani ( ale lekari rikaji, ze se to srovna casem :-)), za rok se vidim na horach :-)).Dale damy pozor, zacaly se mi tvorit pred rakovinove bunky na cipku, tedy jsem podstoupila kratky zakrok - odrezani bunek a ted se davam dohromady. Ani nevite, co jsme si natropily s bulimii. Varuji vas, varuji, skoncete, vezmete to jako svoji prioritu a udelejte pro to maximum, penize, cas, lekar, vysetreni imun. systemu, zakoupeni xx vytaminu a dodani do tela potrebnych latek.Dnes jsem opravdu stastna a spokojena, ale musela jsem si za svym stestim jit sama, sama ho nalezt a trosku i zabojovat. Proto pisi, premyslejte o sobe, co vas trapi a co vas mrzi. Napravujte stare hrichy, jednejte spravne, milujte a snazte se vypudit z vasich dusicek vsechny zakopane neduhy. Placte a vsechno ze sebe dostante ven. Je to cesta treba na rok, ale da se zvladnout a potom si budete cenit o to vic sami sebe. Kdyz si budete vazit sami sebe a milovat sami sebe, potom teprve muzete milovat a vazit si ostatnich lidi. Vsichni jsme jenom lide a vsichni nejak bojujeme o sve stesticko.Pekne jsem se rozepsala.Mejte se nadherne a preji krasne a stastne dny. Mozna v mych radcich naleznete sami sebe .L.

Prosím pomoc. Seznámila jsem se s kamarádkou Klárou. Vážila při 172 cm 85 kg. Nyní má 60 kg. Má typ mohutnější ženské, ne žádné dorbotinky.Začala hubnout běháním. Teď po dvou letech vypadá následovně : běhá 11 km denně, jí pouze čokoládu před aktivitou, sportuje každý den v posilovně, chce si udělat kurs na předcvičování aerobiku (aby mohla každý den několikrát), padají vlasy, furt se hlídá, není již tak svobodná jako byla dříve, najít chlapa si neumí, začala mi lhát, ríká, že jsem blázen, když ji řeknu, že si myslím, že má poruchu. Když se opije, mluví o tom, že tu poruchu má. Menstruaci má tak max. 1 do roka. Na záchodě je vždy dlouho (nikdy jsem ji nepozorovala na WC). Ve skutečnosti si myslí, že je v pořádku, kdy jí to každý říká. Mne připadá, že si myslí, že jí závidím, jelikož jsem měla vždycky o 10 kg méně než ona. Hystericky vypráví svým spolubydlícím, jak ztloustla 1 kg. Už to není k vydržení, koukat se na to, jak chytrá holka, je takhle na dně. Prosííííííím pomocte mi, na koho se mám obrátit. Vím, že na to musí přijít sama. Co mohu pro ni udělat já. Děkujii katka