poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

ANDREO TAKY OTAZKA SPIS DO MAILU, NEMYSLIS???

mám problémy s jídlem.Zakazuji si určité potraviny, a když nějakou sním, vezmu si projímadlo...nevím zda je to porucha příjmu potravy...začalo to prohlížením tzv.pro-ana stránek kvůli "dietním tipům", a teď už to nejde zastavit, myslím jen na jídlo, kalorie, váhu...chtěla jsem mít 48kg (měřím 160cm), teď mám 41 a přijde mi to moc, stanovila jsem si 38...

ahoj Báro jak sem psala dřív těch 44kg už nemám,to bylo minulý rok,ted vážím mezi 48 do 50 a hlídám to.mám hodně zájmů a přátel,ale někdy se prostě stane že mám ukrutnou chut na něco a místo toho abych si vzala jen kousek tak to sním vše.Zatím hledat odbornou pomoc nebudu,ale děkuji za rady.

Ahoj Petro,já měla loni nějaký úlet a rodiče mě vzali k jedné psychiatričce v Brně,na doporučení.Je v Brně prý nejlepší .Jmenuje se Vladímíra Šantavá a její tel.je 605 94 18 89.Jinak sídlí na Výstavní 17,někde kousek od Pekařské,kousek od nemocnice sv.Anny,jestli si to dobře pamatuji!Zkus se jí ozvat.Já byla u ní jen jednou a je dobrá!Ale bydlím na sev.Moravě a Brno je trochu z ruky.....Zkus to!Papapa Bára.

Ahoj holky,před pár dny jsem sem už psala svůj příběh. Bylo to zrovna po mém žracím záchvatu..No přemýšlela jsem. Už je to třetí den, co jím NORMÁLNĚ. Věřte mi, na mě je to úspěch.Jak se tady bavíte o těch psycholožkách a tak, nemohly byste mi doporučit nějakého odborníka v Brně? Někdy na jaře už jsem se objedala k psycholožce, jenže měla objednací dobu asi 2 měsíce a prostě mi pak do toho něco vlezlo. Je jasný, že už se k ní objednat nemůžu, to by byl trapas. Potřebuju ale někoho, kdo má smlouvy s pojišťovnami, abych nemusela platit.Taky jsem přemýšlela o tom, co dělat místo přejídání, něco, abych se nenudila. Já totiž mám pořád co na práci, jenže jídlo pak beru jako výmluvu, abych to nemusela dělat. Přemýšlela jsem, co by mě tak bavilo, ale nic mě nenapadá...

AMELIE TOHLE UZ NIKDY NEDELEJ!!!

www

table tr td font {display: none;}

table tr td font img {display: none;}

Ahoj, ja spis inklinuji k anorexii, ale pro pripad pocitu "prejezeni" mam v lahvi s rozprasovacem ocet s vodou. Staci nastrikat co nejhloubeji do krku, na horni patro a ke koreni jazyka a je to :-((. Take jsem namacela kartacek na zuby do samponu...ale to asi znas

Ahoj,muzu se zeptat cim zvracite? Ne ze bych chtela navod, jako zkusena bulimicka ho moc nepotrebuju, ale zajima me to, protoze ja osobne uz jsem toho vyzkousela silenou spoustu, tak me zajima, jak jste na tom vy.

mám problémy s jídlem.Zakazuji si určité potraviny, a když nějakou sním, vezmu si projímadlo...nevím zda je to porucha příjmu potravy...začalo to prohlížením tzv.pro-ana stránek kvůli "dietním tipům", a teď už to nejde zastavit, myslím jen na jídlo, kalorie, váhu...chtěla jsem mít 48kg (měřím 160cm), teď mám 41 a přijde mi to moc, stanovila jsem si 38...

ahoj Báro jak sem psala dřív těch 44kg už nemám,to bylo minulý rok,ted vážím mezi 48 do 50 a hlídám to.mám hodně zájmů a přátel,ale někdy se prostě stane že mám ukrutnou chut na něco a místo toho abych si vzala jen kousek tak to sním vše.Zatím hledat odbornou pomoc nebudu,ale děkuji za rady.

Ahoj Petro,já měla loni nějaký úlet a rodiče mě vzali k jedné psychiatričce v Brně,na doporučení.Je v Brně prý nejlepší .Jmenuje se Vladímíra Šantavá a její tel.je 605 94 18 89.Jinak sídlí na Výstavní 17,někde kousek od Pekařské,kousek od nemocnice sv.Anny,jestli si to dobře pamatuji!Zkus se jí ozvat.Já byla u ní jen jednou a je dobrá!Ale bydlím na sev.Moravě a Brno je trochu z ruky.....Zkus to!Papapa Bára.

Ahoj holky,před pár dny jsem sem už psala svůj příběh. Bylo to zrovna po mém žracím záchvatu..No přemýšlela jsem. Už je to třetí den, co jím NORMÁLNĚ. Věřte mi, na mě je to úspěch.Jak se tady bavíte o těch psycholožkách a tak, nemohly byste mi doporučit nějakého odborníka v Brně? Někdy na jaře už jsem se objedala k psycholožce, jenže měla objednací dobu asi 2 měsíce a prostě mi pak do toho něco vlezlo. Je jasný, že už se k ní objednat nemůžu, to by byl trapas. Potřebuju ale někoho, kdo má smlouvy s pojišťovnami, abych nemusela platit.Taky jsem přemýšlela o tom, co dělat místo přejídání, něco, abych se nenudila. Já totiž mám pořád co na práci, jenže jídlo pak beru jako výmluvu, abych to nemusela dělat. Přemýšlela jsem, co by mě tak bavilo, ale nic mě nenapadá...

Ahoj Jitko,víš já mám jednu hodně dobrou kamarádku,která tady taky kdysi psala(občas),taky zvracela,nejdříve občas,potom denně.Rodiče ji odvedli k psychiatrovi,ale tam lhala a přestala tam chodit.Potom jsme se seznámily,já jsem jí doporučila skvělou psychiatričku a ona už najednou souhlásila a byla pro,že se bude konečně léčit.Začala k ní chodit,nelhala,moc se z toho chtěla dostat,zvracela čím dál mín,učila se normálně jíst,normální jídla a porce(dřív jedla jen dietně) a dneska?Je naprosto v pohodě!!!Jitko asi to opravdu chce odborníka!Já taky vážila 44 kg,ale na 164 cm a to už jsem byla kostra.....Mám takovou přísnou mamku(přes jídlo),že ta mě hned odvedla do nemocnice,kde si mě nechali.....Taky jsem chodila k psychiatrovi a nebýt jeho,plácám se v tom asi dodnes!Rodiče o tom opravdu nemusejí nic vědět!Máš určitě krásnou postavu,ale nějaké kilo navíc by Ti určitě taky neuškodilo vid?Jsi hubená!Zkus někoho vyhledat!Nebudeš v tom sama!Je fajn si tady o tomhle psát,ale tak by sis o tom mohla popovídat s někým normálně a ještě by Ti ten člověk poradil co dělat,jíst a tak.....Popřemýšlej o tom!Já psychiatrům věřím,proto to tak propaguji.....Mi zatím moc pomohli!Kdyby se Ti nějaký nezdál,no tak by sis našla jiného.Myslím,že je jich hodně!A odkud jsi?Zatím bych Ti poradila nějak se zaměstnat,pořád něco dělat.Uklízet,zajít s někým na koupák,sportovat,pokecat s kámoškama.....Já se moc v bulímii nevyznám,ale vím,že holky často zvracejí z nudy a to je smutné!Takže se nějak zaměstnat!Měj se moc hezky,bojuj a zase napiš!Budu se těšit!Papapa Bára.

ahoj Báro,psala sem Ti,ale bylo něco se servrem,tak píšu znova.Je toho tolik co bych ti chtěla napsat.Rodiče nic netuší ani mé okolí.Vše dělám když sem sama doma a mám jistotu,z že nikdo nepříjde,ale nezvracím pravidelně,záleží na tom jestli sem v pohodě,chodím do školy,mám nějakou činnost,ted mam prazdniny a je to troch horší.Normálně jím malo,jím zdravě,ovoce zelenina,maso nejím.Ráno vždy s mamkou snídám takže jí nic divný není,jím víc než ona,jen ráno,jogurt,tmavý chléb či suchar,plátkový sýr,ovoce.Na snídani se vždy těším.Ale nemám ráda když rodiče nejedou o víkendu na chalupu a mamka vyváří velké obědy,taky mám problém třeba o vánocích,kdy máme spoustu cukroví,víš já sem na sladké,ale normálně ho nejím.V kolektivu sem oblíbená,usměvavá,každý si myslí že sem sebevědomá bez jakýchkoli problém.Nejhorší na tom je, když mi nekdo řekne jak mi to sluší,že mám pěknou postavu,ale za jakou cenu.Vím že je trend být hubená.Všechny problémy,řeším přes jídlo,zas tak často to není,ale to pak toho spořádám.Zachvíli budu mít narozky,dostanu spoustu bomboniér a toho se bojím.Strašně mě to láká,vím že 1 kousek je v pohodě ale pokud sem sama tak to prostě sním všechno ale pak to jde hned ven.Myslím že na tom nejsem zas tak špatně a doufám že to bude lepší,myslím že i je, dřív sem dělala opravdu nesmysly,jako vybírala omastek z polévky a tak.Je fajn že si s tebou o tom můžu psát,je to poprvé co sem o tom něco hledala na netu(zrovna sem měla malou krizi)ahoj Jitka hezký den

Máme takový problém s jedním mým kamarádem oba jsme už na střední škole a o naší kamarádce ze základní školy slyšeli jen to že je vyhublá a ruzný vtípky od kluků kteří ji viděli před náma taky jsme se tomu smáli, ale potom jsme se rozhodli že ji vezmeme ven a když jsme ji viděli tak jsme se oba zděsili, váží asi 40kg a odmítá jít k psychologovi. Napište nám prosím vás někdo co máme dělat nemáme s tím žádný zkušenosti a chcem jí pomoct. Adresa je sokmon"seznam.cz Děkuju

Ahoj, jak tady čtu ty Vaše příspěvky, tak jsem na tom stejně. Tedy teď už je to lepší. Mám jednovaječné dvojče a od 14 let nám to začalo oběma. Vždycky jsme byly hubené, ale ve 14 nás to nějak chytlo. Začaly jsme cvičit několik hodin denně a náš jídelníček se skládal z jogurtu a jablka. Já jsem nakonec skončila na několika letém léčení na psychyatrii. Začali deprese. Píchali nám injekce aby nám znovu nastartovali menstruaci. Teď je nám 21 let. Už jsme na to mpoměrně dobře, ale myslím, že s estrachu z toho, že budeme tlusté nikdy nezbavíme.

Každá váha váží jinak, stejně tak jako každej teploměr měří jinak, nebo každý hodiny jdou jinak. A představ si, na oběžný dráze Země bys nevážila vůbec nic. Zajímavý, ne? Pořád existuješ, ale nic nevážíš. Na Měsíci budeš vážit maličko, na Marsu málo, na Zemi tak jak jsi zvyklá, ale protože to, kolik vážíš, nezáleží na tobě, ale na gravitačním poli který tě obklopuje, tak dokonce i na Zemi jsou místa, kde budeš vážit víc, nebo zas míň. Hmotnost je strašně relativní...