poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Náhodou jsem se dneska ocitla na těchto stránkách a jsem z výše uvedených příspěvků smutná. Ale chci, abyste vy všechny s PPP (poruchou příjmu potravy) věděly, že se dá zajít ještě dál - kam se na mě všechny hrabete. Jsem těžká bulimička - už spoustu let, mám hodně podobné zdravotní problémy, jako uvádí Andrejka, ale k tomu všemu svoje tělo-tuk nenávidím tak strašně moc, že jsem si ho nechala odsát. Fakt jsem vyhodila šílené peníze (půlroční plat) za liposukci stehen, myslela jsem si, že mi to pomůže. Bože, jak jsem se spletla! Nohy mám opravdu pěkné a štíhlé, ale bulimie neodešla. Nemocná jsem pořád. A to mám IQ 132 - přesto takhle hrozně blbnu. Nechala jsem si změřit tuk v těle. Normální ženy mají index mezi 18-25 body, mě naměřili 10,4. Mám podváhu, přesto mě děsí moje tloušťka. Okolí mi říká, že jsem moc pěkná, jako porcelánová panenka. Mám 166 cm, vážím 47 kg, jsem přírodní blondýna s mírami 85-58-85. Asi fakt dost dobrý - spousta mužských se za mnou otáčí nebo troubí z auta, ale já ty prasáky nenávidím. Taky nesnáším sex - a to ani s mým přítelem, kterého miluji. Nesnáším sex, protože při něm nic necítím - bude mi třicet a nikdy jsem neměla orgasmus. Cítím jen hnus a odpor ke svými tělu, ke svým velkým prsům a tuku ve mně. Sex je něco špatného a tak se mu vyhýbám jako čert kříži.Poslední dobou se bojím, že mi projímadla rozežerou vnitřek těla, bez krabičky Regulaxu (18 kostek) denně a 5-8 ks Bisacodylu/Fenolaxu, se vůbec nevyprázdním. Já pracuji na dost významné pozici, a celý plat jde na jídlo a projímadla, na prášky na hubnutí, spalování tuků a na hubnoucí krémy (VICHY atd.). Párkrát jsem už myslela, že umírám - srdeční záchvaty, třas celého těla a rukou anebo šílené bolesti břicha. Prostě hrůza, vím, že na to jednou dojedu, přesto je to silnější než já a když záchvat hladu přijde - přestane mi fungovat zbytek mozku (dřív jsem byla hodně chytrá, mozek byl OK, teď buňky odumírají - dobře to na sobě pozoruji). Taky žiji přítomností a vím, že se PPP nezbavím - nemá proto cenu přemýšlet o tom, co bude. Něco určitě... Vy, které ještě máte snahu skončit nebo se pokoušíte vyhrát nad PPP, tak vám všem držím palce, ale v duchu se škodolibě usmívám, protože vím, jak moc je to marné - však samy uvidíte.

Ahoj, je mi 28 let a deset let trpím poruchou příjmu potravy. Začalo to na SEŠ, neměla jsem kluka, trpěla mindráky (přestože jsem nikdy nevážila víc jak padesát kg). Nikdy v životě jsem nedržela žádnou dietu, jen jsem ze začátku omezovala jídlo a hodně jezdila na kole. Dva roky jsem byla anorektička (165 cm/43 kg,rok bez menstruace), posledních osm let jsem bulimička (47-50 kg), a pravděpodobně jí budu do smrti. Jsem závislá na přejídání se a zvracení stejně jako narkoman, kuřák či alkoholik, dělám to každý den. Taky jsem závislá na čokoládě, dokázala bych jí sníst kila na posezení. Jistě i já jsem se chtěla bulimie a PPP zbavit a být zase normální a před lety jsem docházela do denního psychoterapeutického sanatoria, léčba ale nebyla úspěšná, nezvládla jsem ji, a ještě jsem přišla o místo. O mojí nemoci vědí jen rodiče, sestra a manžel. Jedině díky němu žiji - on a láska, kterou mi dává jsou smyslem mého života. Přestože o mně ví všechno, je stále se mnou - už osm let (je to můj první kluk) a často mi připomíná, že mě pořád miluje. Jsem mu za to vděčná, hrozně si ho vážím a strašně se za sebe sama stydím - za to, že si nedokážu pomoct, že se neumím ovládat. Také dobře vím, že se z kruhu bulimie nikdy nedostanu. Ve svým věku mám už dost vážné zdravotní problémy (nemám žádný zdravý zub - a několik jich už nemám vůbec, nehty mám jak stařena, bez antikoncepce bych roky nemenstruovala - naštěstí jsem nikdy nechtěla mít dítě, často zvracím krev, mám nekvalitní řídké vlasy a hroznou pleť a bez neskutečné denní/večerní dávky projímadel bych se vůbec nebyla schopna vyprázdnit). Na bulimii jsem si zvykla, je to moje nejlepší přítelkyně, vlastně bych to bez ní nebyla já. Je asi hrozné, že tohle píšu, ale je to skutečnost. Nejvíc mě štve, že stojí tolik peněz - jsou doslova vyhozené do WC. O budoucnosti příliš nepřemýšlím, snažím se přežívat jak se dá.Je fajn, že si mezi sebou povídáme, ale všechny jsme ztracené. Nikdy jsem neviděla vyléčenou ženu od PPP, všechny v tom jedou celý život (méně nebo více), až do konce....

No Helenko, tvůj příspěvek mi vyrazil dech. Ty snad vůbec nečteš, nebo nechápeš o co tady jde. 10 krekrů a 1 jogurt za celý den že není málo? To se chceš zabít? Jestli tak nutně potřebuješ zhubnout, tak zdravě, ale nikdy ne hladověním!!!! Jinak si zaděláš na anorexii a na celoživotní problémy. A je velmi, velmi těžké se z toho dostat. Omez cukry, tuky, nejez večer těžká jídla a cvič. Nepůjde to sice tak rychle, ale rozhodně je to zdravější. Prosím, zamysli se, přečti si ještě jednou pozorně příspěvky holek a uvědom si že si zahráváš s ohněm. Věřím, že jsi to s tím hladověním nemyslela až tak vážně. Chtěla bych moc pozdravit Mariku, za to že tak rozdává naději a povzbuzení a moc jí držím palce, aby to pro ni všechno bylo už jenom jako zlý sen a byla se svou rodinou šťastná.Pavla

Cauvec holky,tak vam zase pisu.Predstavte si, zhubla jsem tri kila za 14 dni.Ani nevim jak.Prestala jsem tolik jist a za den snim tak 10 krekru a jeden jogurt.Nemyslim si, ze je to malo.Chtela bych jist jeste min, ale zatim to nejde.Jinak k tobe Niko, kdyz dokazes 14 dni nejist (zajimalo by me, jak to dokazes, ja jsem to taky zkousela, ale nejde mi to a asi je to dobre), tak bys mohla vydrzet jist mene jidla denne a nejist vecer a pomalu si stahovat zaludek.Verim, ze se ti to povede.Ja se taky snazim pomalu si ho sahovat, protoze za dva mesice jedou domu (jsem v Anglii) a musim zhubnout 7 kg.Verim, ze to dokazu, jen to chce trochu discipliny a sportu, zacni treba behat nebo chodit do posilovny a uvidis, ze kila pujdou dolu ani nebudes vedet jak.Preji ti hodne stesti a napis mi, jak pokracujes.Cau Helena

A málem bych zapomněla: Markétko, já jsem se taky styděla, vlastně se stydím do teď. Vím, jak se asi teď cítíš, také mám občas deprese a pocity, že to nikdy nezvládnu a že už nikdy nebudu v pořádku. Musíš tomu strašně věřit, musíš to strašně moc chtít. Nechtěj skončit v nemocnici, není to vůbec nic pěkného. Bylo mi tam z toho všeho hrozně. Během mého pobytu tam zemřely dvě dívky s A, hrozně vyhublé a nešťastné. Říká se, že u pacientky s B je pravděpodobnost na vyléčení mnohem vyšší než u A. Víš co? Zkus si také vést deníček, udělej si takovou malou smlouvičku sama se sebou. Jestli si přesto myslíš, že to sama nezvládneš (a za to se nestyď, mě také manžel už několikrát zamkl jídlo), zkus o to někoho požádat, aby na Tebe dohlédl. Ví o Tvém problému někdo? Pomohla by Ti nějaká dobrá kamarádka? Nebo přítel? Zkus to, určitě. Přeju Ti mnoho štěstí, odvahy a především vytrvalosti, pa, Marika.

Ahoj holky!Lucko! To je prima, že Tě z toho Tvůj chlapeček vytáhl. Myslím, že by mi to taky pomohlo, ale zatím musím počkat, až se mi trošku zlepší imunitní systém. Letos jsem už brala čtařikrát nějaká antibiotika. Nechci, aby bylo moje děťátko nemocné, nikdy bych si to neodpustila. Včera jsem o miminku řekla i manželovi, byl docela překvapený, protože si myslel, že mě nezajímá nic jiného než má postava. Byl ale strašně nadšený, takže se sebou něco udělám a pak už se na "to" vrhneme. Jak jsem tu četla některé rady nebo názory, začala jsem si dnešním dnem také vést deníček. Zatím mám ještě jídlo "na příděly", takže v tomto směru není zatím co řešit. Musím to ale dokázat sama, myslím, že mi ten deníček pomůže. Zapisuju si do něj všechno, co sním, včetně množství. jediné, co nepočítám, jsou kalorie. Potřebuju spíš malinko přibrat než ještě hubnout. 52kg je podle mě na 173cm ve 24letech docela málo, ne? Chci být pochopitelně štíhlá, to ano, ale už ne za každou cenu. Jsou přece holky, které jsou štíhlé a přesto zdravé, takže proč bych to neměla dokázat i já?

Ahoj holky!Mariko! Miminko je úžasná záležitost. Musím říct, že můj prvorozený mě ze všeho dostal (ne na 100% - tak naivní nejsem). Najednou jsem cítila takový klid, že už můžu bez obav jíst, protože živím přece i dítě. Přestala jsem se prohlížet a vážit, protože mi bylo jasné, že se budu zaoblovat a přitom to nebude nadváhou. Prostě jsem konečně začala poslouchat své tělo a ono se mi za to odvděčilo tím, že jsem po porodu zůstala na své původní váze a ročním kojením jsem ještě nějaké kilo shodila. Můj chlapeček byl pro mne v mnoha ohledech kouzelný princ, který mě přišel zachránit. Děti (dnes už jsou dvě) jsou tou nejsilnější motivací. Člověk se musí přestat zabývat sám sebou, má někoho, kdo je na něm závislý, kdo ho potřebuje. Od té doby mám úplně jiný žebříček hodnot. Vidím, jaký je život vzácný dar, jak náročné bylo donosit a porodit zdravé dítě, kojit ho, krmit, piplat, dokud se nepostavilo na vlastní nožičky. Každý z nás byl někdy to krásné, čisté, bezbranné miminko, které maminka hladila... Jsem tady. Už se nechci trápit, být pořád ustrašená, zakomplexovaná. Nejsem o nic horší než ostatní. A hlavně už nikdy nechci, aby ze mne byli ostatní lidé nešťasní. Jak kdosi řekl: "Musíme se snažit, aby tady po nás zůstalo co nejmíň těch hovínek." Tak to mám sakra co dohánět.Holky! Věřím, že tahle zkušenost nás dělá o hodně bohatší. Kdyby bylo všechno zadarmo, jaký by to mělo smysl?Všechny vás zdravím

Ahoj holky, uz dlouho jsem si cetla vase prispevky, ale az dneska jsem se rozhodla napsat, mam sice malinko jine problemy nez zvraceni, nebo nechutenstvi jist. Strasne se prejidam. Vzdycky jsem mela idealni vahu 52kg na 165cm. Byla jsem stastna a jak vsichni rikali pekna. Jenomze jsem dostala kosem a zacala si pripadat oskliva, az se mym jedinym spolecnikem stalo jidlo, za rok jsem pribrala o 15 kg. Ted uz to nezvladam. Vzdycky vydrzim cely den jist normalne, ale prijdu domu a zacnu do sebe cpat, co vsechno najdu, ani mi to nechutna. Pak jdu do koupelny, nevyzvatim to, ale nenavidim se. Asi uz to potrebuju nekomu rict, tak kdyztak mi neco k tomu napiste. Diky.Jinak dneska jsem si rekla, ze bych chtela zkusit s tim prestat, to si ale rikam porad. Diky ahoj lUcka.

ahojky,ani nevite,jak jsem rada,ze jsem vas konecne nasla.uz treti rok jsem bulimicka jako poleno,ze zacatku jsem tomu ani nevenovala tolik pozornosti, ale pak uz to zaclo byt dost katastrofalni a tak jsem se pidila po odborne pomoci nebo alespon najit nekoho s podobnym problemem a ted jsem nasla vas vsechy,vas ktere jste mi tolik podobne a tolik blizke.Nemam nikoho s kym bych o tom mohla mluvit,jsem v tom ve vsem tak sama, sama s tema zatracenyma dobrutkama a nekoncicim zvracenim.Porad hledam tu veselou a pohodovou holku,kterou jsem byvala,tak neskutecne vyrovnana a stastna a dnes ? kazdy den zacinam znovu,vlastne kazdou hodinu,po kazdem zvraceni se chci tak moc zmetit,ale pokazde zkoncim s prstama v krku,nestastna, zklamana, neschopna podivat se komukoli do oci.Obdivuju vas vsechny,ktere s tim dokazete cokoli delat,aspon malicko redukovat tu obrovskou silu snist vse co prijde do cesty,ja jsem totalne bez zabran,potajnu kradu spolubylicim na kolejich jidlo,jen abych uspokojila tu nekoncici touhu mit bricho az k prasknuti.pripada mi ze bez toho uz snad ani nedovedu zit,potrebuju to,stalo se to kazdodennim ritualem,zatracene,jak z toho ven?!Holky,moc vam vsem preju pevnou vuli a hodne stesticka a vam vdanym nebo tem co maji pritele,budte rady,ze je mate,hned je cloveku lip,kdyz je milovan a muze milovat a ve dvou se to lip tahne,tak nezustavejte sami,vykaslete se na to zatraceny jidlo a jdete za svou laskou,preju nam mooooooc stesticka,Marketa

Ahojky,už dělám i jisté pokroky, nezvracím už sedm dní. S přejídáním je to ale horší. Včera večer (zase jsem byla sama doma) jsem se nacpala až k prasknutí, vlastně ani nevím, proč jsem to udělala. Alespoň jsem se ovládla a nešla to vyzvracet. A že ztloustnu? Nerada bych byla tlustá, ale jedno kilo navíc mě snad nezabije, zvlášť když si dneska půjdu zacvičit, čímž snad eliminuju včerejší prohřešek. Manžel se vrátil dnes ráno z práce a viděl, co všechno zmizelo z ledničky a ze špajzu. Nic neřekl, jen mě vzal do náruče a nechal mluvit mě. Byl rád, že to všechno neskončilo v záchodě, ale zase mi trošku přitáhl uzdu a zamkl přede mnou jídlo. Teď spí, já jsem si zašla do net-kaváry, ale nemám s sebou moc peněz, to abych neskončila v protější cukrárně. Teď už ani neberu žádné prášky, snad se to pomalinku začíná lepšit. Chce se mi strašně moc žít, dneska je úplně nádherný den a svítí sluníčko. Až se vzbudí můj muž (vzhledem k mé situaci se teď často chová jako tatínek nebo starší bráška), něco si uvaříme a půjdeme se trošku vyvenčit. Je to fakt, musím začít myslet na něco jiného. Dokonce mě napadlo pořídit si mimčo, ale bojím se kvůli svému zdravotnímu stavu. Zase se mi trošku rozbíhá nějaká vi?óza, stačí jen otevřít okno a jsem nemocná. Za to může zvracení, pochopitelně. Ani jsem netušila, jaké to může mít následky. Mějte se, holky, zkuste si najít nějaký koníček a nemyslete tolik na kalorie. Já už se taky snažím. A ještě bych chtěla moc a moc pozdravovat maminku Pavlu, najednou je mi jí skutečně moc líto - vím, jak se tím trápí můj muž, je to od nás na jednu stranu strašně kruté, že ubližujeme lidem, kteří nás mají rádi. Ale my za to nemůžeme, jak mi opakuje můj manžel. Je pro mě skutečně vším, nevím, co bych dělala, kdybych ho neměla. Paaaaaaaaaaaaaa, Marika B.

Ahojky holky, tak uz jsem opet v praci..... Po tom strasnem prozranem vikendiku!!!!!!!!!!!!zadny pohyb nic jenom jidlo a jidlo..............Vcera( v nedeli) jsme s manzelem si po dlouhe dobe udelali relaxacni nedeli...............Je to strasnbe kdyz musim porad myslet na to jidlo a na ty kalorie..tak treba vcera jsem mela....rano ovesnou kasi s jogurtem a k tomu jsem manzelovi uzdibovala roladku( posledni dobou mam takoviz chut na sladke :o(() Obed mi uvaril on to je fakt a taky byl mnamky..jednalo se o spagetky( spenatove se syrovou omackou taky jsem snedla stejnou porci jako on a to jsem se jeste oblizovala...Ale musim se vcas zadrzet..........kolem 16h..me opet preúadla chut na sladke- a tak jsem si dala ovesnou kasi s jortem( marmelada vitalinea- jahoda a tvaroh) A v domneni ze uz koncim ..Jenze v 1930h..me prepadl hlad ci chut no nevim noproste jsem si chtela neco dat..a tak jsem si dala Dalamanek s florou a s ovcim syrem.....Holky nevim cim to ake hlad jsem nemela potom( taky kolik jsem toho zbystila) Jenze jsem se stejne v noci probudila a sla do lednicky..........Vzala si 1 trojuhelnice syra a sla v klidu spat....Asi se probouzim a jim kvuli nervum nebo ja uz fakt nevim....Holky poradte mi..Taky rano mi vaha stoupla a ja jsem z toho cela pryc, kor ted kdyz ztacina jaro...........

Ahoj holky! To je vážně skvělý, když si člověk může pokecat o věcech, které většinou jeho okolí nikdy nepochopí. Já jsem si v začátcích své anorekticko-bulimické "kariéry" před deseti lety psala deníky. Když v nich někdy listuju, musím si s odporem přiznat, že až na vyjímky jsem se většinu svého života pohybovala v šílených extrémech - neustálé propadáky, potom zase nerealistické plány a zase bahno... I když už po dvou porodech moc neřeším svoji váhu ani vrstvy tuku na jednotlivých partiích, nemůžu ani zdaleka říct, že mám vyhráno. Jsem šťastně vdaná (tak šťastně, že před mým mužem smekám, jak to se mnou mohl vydržet)a s dvěma malými dětmi nemám moc příležitostí k úletům. I když... jednou za X měsíců mám bodovku (bodová dieta - co vidím, to zbodnu) a všeho se zase elegantně zbavím. Ale můj problém se spíš posunul do jiné roviny. Mám docela slušné problémy se zdravím na svůj věk, neustále problémy se žaludkem, různé bolesti, samá vyšetření, strach z nejhoršího... Moje váha má tendenci klesat, aniž bych o to usilovala a věřte, že za takových okolností mi to žádnou radost nedělá. Když vidím dnešní náctileté holky, jak i ty silnější chodí krásně oblíkané, nalíčené, sebevědomé, mám jim co závidět. Přestala jsem se sice vážit, pozorovat, kontrolovat, zapisovat jídlo, dělit stravu, počítat kalorie, nutit se do cvičení - dělat z bulimie střed svého života (i když tady stále je a bude asi navždy), ale nevím si rady s občasnými stavy úzkosti a deprese, kdy se mi nechce nic, jen nebýt. Potom jsem dlouho v pohodě, ale jednou za čas se objeví nějaký skrytý impuls a mě to položí, ani přesně nevím proč. Navíc se někdy na mateřské cítím děsně izolovaná.Jak jste na tom psychicky, holky?

Ahoj Holky,tak se zase ozývám,po nějaké době.Teď právě třetí den nezvracím,snad mi to nějakou dobu vydrží.Je mi ale po jídle pořád špatně.Buď od žaludku,nebo se střevním zažíváním a problém se zácpu.Nechci ho řešit projímadly,ale je to opravdu dost nepříjemný.Podstatný je,že se zatím držím alespoň pár dní.Zítra a pozítří taky určitě neujedu,mám celodenní plán.Jedeme s klukem na výlet,otevřeli všechny hrady a zámky,tak se pojedeme někam podívat.Přemýšlela jsem o příčině své nemoci,vlastně se musím s Vámi všemi shodnout.Jsem člověk,který si neodpustí vůbec nic.Dokonalost za každou cenu,a vlastně ani nevím proč.Od malička mě doma peskovali,že musím být ve všem dobrá,nedělat chyby a za každou cenu uspět.Mám to v sobě zakodovaný a nedokážu se toho zbavit.Neumím si doma jen tak lehnout a připustiti si právo na odpočinek.Buď celej den někde lítám,cvičím nebo pracuju.A když jsem nemocná,tak se obviňuju ze slabosti.Někde se to vykompenzovat prostě muselo.Musím se pochopit taková jaká jsem,s chybami.Dokonalost jako taková neexistuje.Vlastně chci proti ní bojovat.Ohledně dělené stravy.Mám dost citlivý žaludek a střevní zažívání,tak vlastně tímto způsobem jím skoro pořád.Celkem mi to vyhovuje,a je to zdravější.Chtěla bych ale od toho časem upustit,protože se asi takhle přibrat nedá.Teď mám asi 47 kg na výšku 169,Chtěla bych mít 50-53kg.To byla moje spíš nižší váha,když jsem ještě neměla bulimii.Vypadala jsem o moc líp.Já se tedy už ohodnotit nedokážu,ale ostatní to říkaj.Alenko,přeju Ti,aby se ti u nás v republice moc líbilo,venku už je jaro,hned má člověk lepší náladu,dej si něco českýho nezdravýho s klidným svědomím,ale to ty už umíš.Jednou taky budu.Snažím se radovat se z takovejch věcí jako je příchod jara,že mám volný den,že mám kluka,kterýho miluju,že jsem dneska dobře spala/jinak je to bída/,a snažím se nemyslet na jídlo,jako hlavní náplň mojí hlavy,musím se zabavit,abych na B zapomněla.To je asi jediný východisko,učit se všechno znova,jíst,spát,bejt v pohodě.Zatim pa Zuza

Ahojky holky Ivo a Alenko, dekji za radu neska je sobota a v noci me manzel pristihl opet u lednicky:o)))))Nastesti jsem si teprve pripravovala papu a tak mi ho vzal a odehnal me od lednicky..|Holky to byste me meli videt byla jsm vztekla jako nase psi stenatko..Ale jakmile jsem si lehla do postele ihned jsem usnula..........Rano jsem se sice probudila a hned prvni co bylo sla jsem si dat neco k papu ( ovesne vlocky s 1 lzickou vitalineii- jahody a zakysanou smetankou( take 1 lzicka).Muj muz kdyz se probudil tak si se udelat snidani a ja ti holky mla porad takove chute a tak jsem mu sbastila roladku :o(((((Dohodla jsem se s manzele kdyz me z toho vyseka tak ho ceka odmena:o))))))ne je fakt ze jsme se schodli na tom ze u me se nejedna o hlad nybrz mam neco zafixovane ve svem mozecku a autamaticky jdu do lednice...no proste zlozvyk..( aby ne kdz to trva skoro trictvrte roku).......Jiank Ali ty mas westicku?????? To je super alespon mi muzes poskytnout par rad..My si j koupili nedavno a jeji teprve 9 tydnu, ale zda se mi nejaka chytra......Kdyz jsem jeste bydlela s nasima tak ti prozmenu chovaji Yorkshiry...no a s nema se to neda srovnat.....Je fakt ze kdyz se rozradi tak to stoji za to:o)))))))ale stejne bych ji uz nikomu nedala..........Nejradeji ma kvetinace ...coz je pro me utrpeni, jelikoz dalsim konickem je me pestovani kyticek....vhledem k tomu ze nemame zahradku a bydlime v panlaku tak je nemohu nikam soupnout na prechodbou dobu..A tak tu nasi malinkou potvurku neustale okrikuji.........Uz jsem ji s manzelem naucili sedniut a lehnout, ale na prikaz stuj vubec nereaguje:o(((( Chtela jsem se te zeptat nebo vubec vsech co sem pisi..zda nevi o nejakem cvicaku pro tyto male psy.......Alenko jeste mi napis neco ohledne trimovani, doslechla jsem se ze tim chudacci trpi..............Zatim pa hezky vikendik

Ahoj vsechny trapici se holky!Cely den v praci jsem premyslela,jak zacit tak,abych vse popsala od zacatku.Od malicka jsem byla takove droboucke stvoreni,ktere delalo starost svym rodicum,co se tyce jidla.Obedy s vareckou,tajne krmeni naseho pejska - jen at mi z talire ubyde.Ve skole jsem patrila k nejmensim a kdyz uz jsem nebyla nejmensi,byla jsem vzdy ta s nejnizsi vahou.Na stredni skole mi holky zavidely,ze muzu jist cokoliv a nepribrat.A bylo to tak.Nic se nezmenilo ani na vysoke,nad kamaradkami na dietach jsem nechapave kroutila hlavou a nedelala si hlavu nad sedmi knedliky se svickovou ci extra slehackou ve vidni.Na konci vysoke me kamaradka dostala k aerobicu.Ne ze bych to potrebovala,ale vzdycky me bavilo tancovat.Po statnicich jsme se s mym pritelem,nynejsim manzelem,odstehovali do meho mesta,spravili si byt v prizemi domu mych rodicu,nasli si praci.Me se po aerobicu zacalo styskat,tak jsem si udelala licenci a zacala predcvicovat dvakrat tydne.Pul roku po svatbe odjel manzel do Statu,abychom si prilepsili a mohli zacit planovat rodinny zivot.Ja zacala dalkove opet studovat,studium me naprosto pohltilo.vsechny zkousky za jedna....Prisly prvni Vanoce bez me milovane polovicky.Zapomnela jsem podotknout,ze ma vaha se pohybovala do teto doby /bez diet,bez premysleni nad tim,co jim/ kolem 48 kg pri 164cm.zkratka idealni metabolismus.Fakt drobna holka.Behem tech Vanoc jsem snedla tolik cukrovi,jako dohromady za vsechny Vanoce.Nabrana tri kila mi prisla legracni a behem par tydnu slo samo diky memu aktivnimu zivotu dolu.Na jare prisel prvni cervik,kterym vse zacalo.S kamaradkou,jinak super zenskou,jsme se zacaly hecovat,co ktera snedla.Jasne,ze vetsi "borka"byla ta,co jedla mene.Vaha sla dolu.Jenze na me drobne postave byla rychla ztrata dost poznat.Jenze nejvetsi lichotkou pro me bylo byt nazvana hubenou,coz teprve vychrtlou,to teprve hralo u srdce.Tehdy se me zacala sverovat ma kolegyne.Jeji temer stejne stara dcera byla po neuspesnem leceni na psychiatrii diky anorexii s bulimickymi sklony .Od mych anorektickych sklonu byl jen minikrucek k tomu,co se mi stalo peklem.Ma mysl zacala touzit po vsem odpiranem - sladkem,kolaccich.Jenze ja si nemohla dovolit pribrat - dvakrat tydne se na me divalo nekolik desitek paru oci...A tak to zacalo,nejdrive sem tam,parkrat do mesice.Na leto jsem odletela za manzelem a po navratu domu jsem se rozhodla,ze zacnu s tim neco delat.V te dobe bych si nikdy nepriznala,ze jsem bulimicka.Vrhla jsem se s uspechem do tvz. zonove diety.Ma vaha se ustalila na 46,5 /musela jsem mit pro naprostou presnost digitalni vahu.../ a to bez pocitu hladu.Jenze po urcite dobe,kdy jsem naprosto odbourala pecivo a prilohy,se muj stary znamy opet ozval a tentokrat se nehodlal vzdat.Me ritualy probihaly asi 4x-5x- tydne.Na Vanoce jsem odjela opet za svym manzelem a jeho prvni slova na letisti byla - milacku,ty jsi tak hubenounka...Na Floride se mi tak zalibilo,ze po navratu domu jsem si vyridila na vysoke odklad,dala vypoved,prestala predcvicovat a od lonskeho unora jsem tady.Naivne jsem si myslela,ze sveho "znameho"jsem nadobro nechala u nas,ale on se asi tajne pribalil a prichystal pro me opravdovou pomstu.Zacala jsem v bulimii doslova litat.Me ritualy probihaly vecer,kdyz manzel usl u televize.Dostala jsem se svym filispinstvim tak daleko,ze jsem uz presne vedela,v jakem poradi jednotliva jidla jist,aby se mi dobre a rychle zvracelo.V devadesati procentech manzel cely muj ritual - ja mu dodnes rikam zatmeni slunce-nezajima te nic nez jidlo a nevahas podstoupit cemukoliv-prospal.Kdyz se necekane procitl,vymluvila jsem se na dlouhe cisteni pleti,peci o vlasy,zkratka vymluva nebyla tezka.Kdyz jsem se poprve rozhodla.ze s tim zacnu neco delat,uchylila jsem se k dalsi hlouposti.Zjistila jsem totiz,ze po jednech kapkach na bolest nemam pocit hladu.Po urcite dobe mi po nich zacalo byt zle a nechala jsem toho.K cemu jsem opet sklouzla,nemusim vysvetlovat.Dalsim,o neco uspesnejsim krokem bylo pro me dodrzovani zasad delene stravy Lenky K.Vyhovovalo mi totiz,ze v dane dny muzu jist neomezene.Takze z bulimickych zatmeni jsem presla k prejidani se.Pridaly se deprese a vycitky po kazdem jidle.Velkym zlomem bylo pro me svereni se sve milovane a milujici polovicce.Prislo to uplne samo.Delali jsem si srandu nad kreslenymi postavickami typu-to jsi ty a to jsi zase ty...Jenze ta moje postavicka mela velke brisko - mimochodem muj nejvetsi komplex.A me tehdy ruply nervy a ja se rozbrecela jako mala.Zacala jsem ze sebe sypat vsechno,co delam,jak se citim,ze jsem tlusta /pri46kg/.Vzal to skvele,rozebrali jsem vse a ja slibila,ze s tim skoncim.Bohuzel,nekolikrat jsem jeste ulitla.Po urcite dobe me prestalo bavit neustale zkoumani kazdeho obalu vyrobku,jestli nahodou neobsahuje neco ,co ten den nesmim.Rozhodla jsem se,ze zacnu jist normalne,ale zdrave,tak jak jsem to pred bulimii provadela.Naposledy jsem ulitla pri peceni vanilkovych rohlicku.Cili tri mesice NEZVRACIM.Mam prvni krok za sebou.Jim zdrave,s minimem tuku,bez priloh a sem tam hresim.To me hreseni ale uz neresim strkanim prstu do krku,ale tim,ze jsem zacala chodit tady cvicit.Nejdrive dvakrat tydne,ted petkrat.Bohuzel se zatim nemuzu zbavit depresi a hlavne vycitek.Mam dny,kdy jsem v pohode,ale mam dny,kdy se moc trapim.Ale jednu vec vim jiste,me ritualy jsou pryc.Smirila jsem se s tim,ze pochopitelne bez takoveho vyprazdnovani zakonite neco priberu.Vazim momentalne 47.Nejsem jeste "za vodou" ale budu,protoze chci.Je to hrozne tezke,ale kdyz se moc chce,jde to.Jsem moc rada,ze jsem vas holky nasla.Vsem,ktere chcete skoncit,vam chci napsat,at se nevzdavate.Uz jenom to,ze jste si priznaly,ze mate takovy problem,je prvni pokrok.Nelamte hul nad pripadnym ulitnutim,ja taky nekolikrat ulitla.A co me na to nejvice stvalo ,bylo to,ze jsem to udelala i pres slib svemu milovanemu.Ale nezapomente,ze ten den ma i svuj konec,zacne dalsi rano,cisty a neposkvrneny dalsi den a muzete zacit znovu.Zavidim vam jednu vec,to ze jste doma a ze muzete najit odbornou pomoc.Kdybych byla doma,nevahala bych ani minutu.Jenze jsme si s manzelem vytycili urcity cil a ja ho prece nezmarim nejakou pitomou a odpornou bulimii.Zivot neni jen i jidle,i kdyz to zatim pro nas tak je.Nejsem jeste v pohode a ani dlouho nebudu,ale ja to nevzdam.Diky vasim dopisum si uvedonuju,kolik priznaku jsem mela a do tedka mam.Nevim napriklad,jak mam bojovat s tzv.vnitrnim tresem.Behem dne,asi po dvou a pul hodinach po jidle,se zacnu tak vnitrne divne chvet.Diky bulimii jsem ztratila pocit hladu,ale ucim se rozpoznavat,co je hlad a co rozezranost,znovu se ucim rozpoznavat,na co mam vubec chut.Pomalu mi zacina svitat a doufam,ze ma zatmeni zustanou pekne ve tme.Vzkaz pro Alenu - v jednom ze svy dopisu jsi psala,ze by asi bylo nejlepe se na chvili odmlcet.Prosim Te,nedelej to.My,co mame to nejhorsi za sebou,my bychom mely jit prikladem,ze to jde ,sice tezce,ale krucek po krucku.Vzkaz pro ty,co zacinaji na sobe makat - nevzdavejte se.Vzkaz pro ty,co si zatim jen ctou a tusi,ze se u nich deje neco podobneho,otevrte oci a priznejte si to.Nebojte se sverit tomu,na kom vam nejvice zalezi a hlavne si uvedomte,ze mate navic,nez si strkat prsty do krku ci se cpat projimadly.DRZME SI VSECHNY PALCE A NEVZDAVEJME SE !Zivot ma pro nas prichystane jine dary. Andrea

Ahoj.Pročetla jsem si vase příspěvky tak nějak křížem - krážem. Je mi 20 let a jsem velice úspěšnou teď zrovna bulimičkou ( ono se to občas prostřídá s Áňou). Jsem uz docela dlouho v jedné z těch horších fází tj.: zvracím asi tak 4x - 5x denně a na nic jiného uz mi nezbívají síly, ani na to co pro mě bylo moc důležité a co mě bavilo a to byla medicína.Hrozné je také to jak se trápí mé okolí, jak mě už nikdo nevidí jako člověka, ale jako chodící problém - Bulimii. Dokáži si 1000x naplánovat co musím udělat, abych ji přemohla, ale v tomhle stadiu jsem už asi rok. Dokonce už jsem vyhledala i psychiatra, takže teď jsem na 3 deprexech za den bez terapie a nic se neděje. Už nad sebou nemám vůbec žádnou kontrolu, nejlepší by bylo kdybych byla někde na nějaký čas zavřená a pod kontrolou, ale na to si musím ještě chvíli počkat, možná že už to nebude dlouho trvat. Moc obdivuji Alenčinu sílu. Mám skvělého a velice nešťastného partnera, se kterým jsem se snažila o léčbu už mockrát, ale vždy jsem to pokazila a potom to bylo ještě horší, docela se mu divím, že to se mnou může ještě vydržet,ale myslím že pouze on a moji rodiče mě tu jště drží. Konec sebelítosti, promiňte mi to prosím, ale musela jsem maličko odventilovat. V podstatě je to sranda, že tu v našich letech místo životních radostí řěšíme takovou banalitu jakou je jídlo.Všechny vás zdravím. Eva

Ahoj.Pročetla jsem si vase příspěvky tak nějak křížem - krážem. Je mi 20 let a jsem velice úspěšnou teď zrovna bulimičkou ( ono se to občas prostřídá s Áňou). Jsem uz docela dlouho v jedné z těch horších fází tj.: zvracím asi tak 4x - 5x denně a na nic jiného uz mi nezbívají síly, ani na to co pro mě bylo moc důležité a co mě bavilo a to byla medicína.Hrozné je také to jak se trápí mé okolí, jak mě už nikdo nevidí jako člověka, ale jako chodící problém - Bulimii. Dokáži si 1000x naplánovat co musím udělat, abych ji přemohla, ale v tomhle stadiu jsem už asi rok. Dokonce už jsem vyhledala i psychiatra, takže teď jsem na 3 deprexech za den bez terapie a nic se neděje. Už nad sebou nemám vůbec žádnou kontrolu, nejlepší by bylo kdybych byla někde na nějaký čas zavřená a pod kontrolou, ale na to si musím ještě chvíli počkat, možná že už to nebude dlouho trvat. Moc obdivuji Alenčinu sílu. Mám skvělého a velice nešťastného partnera, se kterým jsem se snažila o léčbu už mockrát, ale vždy jsem to pokazila a potom to bylo ještě horší, docela se mu divím, že to se mnou může ještě vydržet,ale myslím že pouze on a moji rodiče mě tu jště drží. Konec sebelítosti, promiňte mi to prosím, ale musela jsem maličko odventilovat. V podstatě je to sranda, že tu v našich letech místo životních radostí řěšíme takovou banalitu jakou je jídlo.Všechny vás zdravím. Eva

Ahoj Berusky,uz mam sice zabaleno, hlavu plnou starosti a za chvili jedeme na letiste, ale nedalo mi to a jeste na rychlo jsem sem vlitla. Denisko ja ma taky Westicku!!! Je to ten nejroztomilejsi pes, kteryho jsem kdy videla a mela. Mam jeste dlouhosrsteho jezevcika Maxe, ale nemam ho od mala, tak je to trochu jiny, kdyz Svydy mam od stenatka. Je to proste miminko, to bys neverila, jak moc mi ona pomaha, abych neotravovala a nespechala s detma. Westy jsou choulostivy na zimu, maji radi teplo az horko, a maji velmi citlivy zazivaci system, mala zmena stravy a maji potize a to velky. Ale jak rikam je to mimco, ma rada oblecky -detsky, protoze vi, ze ji je v nich teplo, spi mi na brise a je neunavne mazliva. A radiva. Rada hrabe, to ji ale nenecham , ne ted v zime, protoze bych ji musela denne koupat. Ale to jsem odbocila... Denisko, Iva ma pravdu, jis malo pres den, vecere je vpohode, ale to snidani a obed je malo. Ne tedy ze jis moc. Nauc se snidat. Ja to taky driv nechtela, ale ted vidim, ze je to asi nutny, protoze den zvladam mnohem snadneji. Ja letim kocky. Paaaaaaaaaaaaa

Ahoj Deniso, myslím, že přes den jíš moc málo. Proto máš večer a v noci hlad. Zkus se nasnídat (každý den by měl začínat snídaní, nezáleží na tom, co jsme jedli minulý den), sníst normální oběd (dalamánek s kuřecí šunkou na oběd je málo, to je spíš svačina) a večeři, a uvidíš, že Tě v noci nebudou honit chutě. Zkus to!! Iva

Ahohjy holky a hlavne zdravim Alenku, na delsi dobu jsem se odmlcela ale pravidelne( pokud to jde) ctu Vase prispevky...Alenko mela jsi pravdu , byla jsem a mozna ze trosicku jeste jsem postizen apocitanim kaloriii.....Ale udelala jsem zasadni pokroky tak za 1/ nevazim se 10x denne a to vahu mame v loznici (uz me to ani nelaka)2/ jsem do sveho jidelnicku zaradila i maso...........Uz tolik nestiduji jidelni listky...ba dokonce uz pri vareni chutnam papu pro manzela a mam silenou chut na sladke.......Holky je fakt ze jsem se tedko po 10 dnech vazila a byla jsem v soku..To vize jsem pribrala:o((( Ale rikam si ze kilo sem tam me zatim snad nemuze rizhazet.........U me je holky problem v tom ze se v noci probuzim( bacha uz jenom jednou) drive jsem se probouzela 3x...a i kdyz nemam hlad vetsinou si jdu dat pamlsek..Ani manzel me neodradi a ak se nesmim divit ze pribiram kdyz chodim na piskotky a na susenky :o((((((((Nevim co stim mam delat, vecer se normalne navecerim tj. 3 toustove chleby( tmave) 30g flory light a 2( trojuhelnicky 60% syra) a nekdy k tomu zeleninku se syrem( mrazenou) Holky je toho moc?????????????Pri obidku si vetsinou davam 1 dalamanek s kureci sunkou...Nesnidam( vetsinou jelikoz v noci chodim...( bud sbastim 1/2 piskot, nebo piji mleko- 1 hrnicek, nebo si dam siestu s 1 hrnickem mlekem)...Jim hodne???????? Holky poradte mi nevim jak to mam delat...Mam strach ze i kdyz bych se normalne naobedvala tak vecer budu mit hlad nebo spise chut...Posledni dobou me prepadavaji chute.........Jo jinak jsme si s manzelem poridili misto miminka pejska - westicku....Dekuji predem za radu Mejte se Deni( deniska)