Cholerický manžel

Enni,moc Ti rozumím,protože jsem žena plná citu,ještě k tomu romantička,což je pro život ještě větší přítěží,i když je romantismus tak krásný.Na chvilku zavřít oči a snít,snít právě o té louce,květinách,krásných slovech a milování.Právě tyto sny mě možná drží stále nad vodou a potlačují mojí bolest,která je ostří nože v srdíčku.Proč se stal z mého manžela takový hulvát a sobec,naštvaný na celý svět.Moje narozeniny ho obtěžují,Vánoce,každý člověk.Ale rád přijímá a nestydí se mi třeba nedat vůbec nic.Teď už vím,jak je důležité znát rodinu své lásky,než řeknete své "ano". A Ty Honzo,budeš snad vyjímkou,Tvá pravdivá a upřímná slova jsou balzámem na duši,že se snad našel i chlap.který zozumí ženské dušičce.Vůbec jsem nechtěla moc a taky né vůbec málo.Chtěla jsem žít tak,aby žít za to vůbec stálo.Potkat se s dobrým chlapem a třeba ženou mu být,jen tak normálně chtěla jsem já žít.Těším se moc na Vaše příspěvky.Víte,píšu na internet poprvé a jsem ráda,že tato možnost je.Enni,budu na Tebe myslet a posílat sílu alespoň myšlenkou.Díky.Jana***

Čtu příspěvky a jsem z nich strašně moc smutný,svírá mi to srdce.Rozumím a o to víc to bolí.Být vedle někoho,kdo umí psychicky týrat a vydírat je hrozné a dříve či později dojdou síly snášet to.Pokud je člověk navíc závislý např.bydlením či penězi,je život rázem peklo a ztrácíme schopnost radovat se,milování se stane jen téměř povinností.Den za dnem ztrácíme to,čemu se říká sebevědomí.Přijde den,kdy o sobě začneme pochybovat a přemýšlet,jestli partner dokonce nemá v něčem pravdu.Poradit umíme kamarádce,sobě bohužel ne.Je to jak propast,do které pomalu upadáme,ideály,sny a touhy padají s námi.Člověk se týrá,trápí a může skončit v hlubokých depresích.Nenechávejme to tak daleko dojít.Nikdo nemá právo druhému brát jeho sny,osobní život,koníčky nebo přátele.Zkusme s takovým partnerem promluvit,říct mu v klidu,jak nešťastné jsme.Jak moc bolí jeho jednání a jak moc vzpomínáme na krásné chvíle lásky,vzájemné úcty,pohlazení,důvěry.

Ahoj Jani. Bohužel přežívám v podobném manželství jako Ty a to již 12. rokem. Už se mi ale takovéto přežívání čím dál tím víc stává nesnesitelným. Dopadla jsem tak, že jsem ve svých 35 letech vlastně bez partnera, práce, dětí. Začala jsem si to uvědomovat teprve nedávno, možná díky biologickým hodinám, které začaly daleko výrazněji tikat. Ale bohužel nejsem schopna ani odejít. Jsem na manželovi bohužel finančně závislá. Nebýt tohoto, myslím, že by bylo vše jednodušší. Ale už sama cítím, že to takto nezvládám, psychicky jsem velmi vyčerpaná, nic mne nebaví. Nejhorší je zjištění, jak ten čas utekl a možná jsem si zničila život. Těžko se začíná ve 40, asi bych si moc přála mít děti,se současným partn. jsem je asi podvědomě nikdy nechtěla. Asi rok chodím k psych., ale v podstatně mi nějak zvlášť nepomohla ani neporadila. Myslím, že Vám by třeba nějaká manž. poradna pomohla, nevím, soudím podle toho, že píšeš, že manžela stále miluješ. Mě bohužel už manžel tolik ublížil, že si v tomto směru nejsem jista. Prosím a děkuji za jakýkoliv názor k tématu.

Proč ho miluješ? Protože si uvnitř namlouváš, že nemáš na to mít někoho lepšího. Tohle všechno je o sebepodceňování, které v tobě vypěstoval tvůj partner. Ono to věčné nadávání, co všechno děláš špatně, se uvnitř nahromadí a v podstatě s ním začneš souhlasit. Pak zbývá už jen sebelítost za promarněné roky. Jediná cesta z tohoto začarovaného kruhu je začít žít vlastní život a bez něj..... Ale to chce odvahu a sílu, ale pořád je lepší snažit se, bojovat než brečet a nikdy se o nic nepokusit. Jak se říká - každý svého štěstí strůjce.

Ivo,každý je jiný a každý prožívá své trápení jinak.Já mám již za sebou jedno zkrachovalé manželství a vzpamatovávala jsem se těžko.Taky už síly není tolik.Už jsem ale otupěla a rozum vítězí nad city.Ale proč ho stále miluji,nevím.Srdci nemůžeš poručit.Měla jsem kamarádku,které jsme všichni říkali,aby svého partnera pustila k vodě.Ubližoval jí a týral,taky pil.Jednoho dne mi volali její kluci,oběsila se.Dávala jsem jí do rakve společně s pohřebáky,protože kluci nikoho neměli.Je tolik věcí,které nejsme schopni pochopit a nikdy nepochopíme.Vnitřní rozum se pere.Co ještě napsat a dodat.Až příjde čas...Díky za příspěvek.Jana***

Jano!!!!!!!!! Muzes dekovat tisic krat za zpriznenost dusi, muzes usinat ve vedlejsim pokoji s tichem...Ted se budes utapet v litosti, protoze ty se litujes...litujes leta ktere jsou tatam, litujes toho jak se ON zmenil...a spominas na to PROC a JAK. Mozna hledas v sobe chyby, mozna v nem, v minulosti, rozebiras vse ze vsech stran a stejne...stejne se pak ocitnes VEDLE NEJ, v tom pokoji, vedle nej kde je tak TICHO. Pribeh lidi kteri dosahli stesti neni z ticha a sebelitosti, je ze zepreni se osudu a z CINU ktere je dovedli ke stesti. Nikdo ti to ale nemuze vnutit, pokud ty sama nevis co to znamena. Je to jak navod, ktery ZNAS jenom si momentalne nemuzes nebo nechces spomenout. 45 let zivota znamena mit pred sebou jeste nejmin 30 let krasneho zivota-ktery od TED zalezi pouze na tobe. Nemam teda zadnou radu, nebot zadna neni lepsi nez to reseni co se ukryva v tobe- jen ho musis najit...

Ano,to,co napsal Honza je opravdu moc hezké a hřeje to u srdíčka.Cítím dobrého člověka a kamaráda do deště.Žijeme teď každý v jiné místnosti,ostatně tak jsem strávila i Silvestra.Doma je ticho.Zvláštní ticho.Moje myšlenky se střídají,jako miska vah,která se stále pohupuje.taková jsme byli velká láska."Já už jsem jiný člověk,já už se nerozčiluju",tyto slova si dobře pamatuji,bohužel však on si již nevzpomíná.Bude mi 45 let a stále hledám klid.Proč člověk,kterého jsem tolik milovala dokáže tolik ubližovat.Děkuji za vaše názory.Hezký večer,milí lidičkové.Jana***

Jano, já se na to připravovala dlouho a teď se mi podařilo. Jsem "sama" a když mě přepadne "lítost" začnu vzpomínat na jeho "akce". A hned jsem ráda, že už to nemusím trpět. Ano, člověk v takovém svazku ztratí svou důstojnost, nemá žádnou sebedůvěru a taky možná/jako já/ trpí pocitem viny, který manipulátor v něm vyvolá.
A nikdy není pozdě-je mi 56 let.

Vzkaz Pro Kefalína to je moc krásný co jste napsal Janě takhle ji všichni podržet. Mám doma trochu něco podobnýho ikdyž ne že by byl na 100 procent nesp.stále ale mám pocit,že mě vždy psych.zažene tam kam chce.Starám se o 3 děti které obe milujeme on chodí dře v práci která mu je koníčkem.Když příde domů z práce už musí být nalito běda kdyby nebylo a at dělám cokoliv není to prý pořád jak má.Přitom nechodíme nikam prej aby mě neočumovali chlapi stal se z toho takový příběh po 15 ne že by jsme si neměli co říct,ale někdy si říkám nemít strach o oxistenci svých dětí abych je dokázala zabezpečit a mít papíry šla bych sice nevím kam ale šla už mi dochází síly. martina Krásný Nový rok 2008 všem

Jano, Eddy má pravdu. Taky se jeden takový manipulátor pokoušel zničit mě i dceru a myslela jsem si, že to tak prostě musí být a neuměla si pomoci. Dcery mi bylo líto, ale pořád jsem čekala na zázrak, že se něco stane. Nakonec jsem našla odvahu ho vykopnout a teď si žijeme úplně blaze. Asi ještě rok potom jsme ho slyšely všude nadávat i v noci, prostě pořád, jak jsme to měly pod kůží. Věř mi, že takový hajzl se o sebe dovede vždy dobře postarat, nejspíš se nalepí na někoho jinýho a bude to pokračovat. Neboj se. Je mi teď fajn. Ještě dodám, že nejsem už žádná mladice, je mi 47 let.

Jo, holka, nebudeš to mít jednoduchý. Paradoxně nejlépe pro partnerské soužití jsou vybaveni ti, kteří umí žít sami. Každému, kdo je v podobné situaci říkám,

Vy milí lidičky kolem.Vždyť já to přece všechno vím a dokázala bych to poradit i druhým,ale sama u sebe to těžko zvládám.Děkuji za povzbuzení a pravdivá slova.Jana***

Jani,na klečení u nohou moc nedej.Jeden den klečí a druhý den Tě psychicky ničí,protože cítí Tvou závislost na něm.To je jen komedie.Člověk,který opravdu má rád,NIKDY nedopustí,aby partner trpěl,nebo se cítil ponížený.Vždy se bude snažit o to,aby se cítil hezky,aby se na něj těšil a byl vedle něho spokojený a cítil bezpečí,lásku,jistotu.

Eddy,moc jsem svého muže milovala a chtěla s ním dohonit všechen ten ztracený čas.Jsem moc na dně.Rodiče se se mnou rozešli,čím víc jsem se o ně starala,tím to bylo horší.Byla jsem týrané dítě a o mém životě by se dal napsat román.Dcera mi odchází na jaře do Austrálie,kdo ví,kdy jí uvidím...Ještě mám výborného syna,žije v Praze.Budu moc přemýšlet.Z prvního manželství jsem odešla až po 17 letech,až jsem měla souhlas svých dětí.Už v únoru letošního roku jsem žádala o rozvod a pak to vše ztáhla.
Manžel mi klečel u nohou...Máme rozjednanou koupi chaty.Já vím,že bych měla...Děkuji Vám za názor,budu přemýšlet.Jana***

Janičko, taky jsem se bála tíhy rozvodu, že to neunesu, ale žena unese skoro všechno. Neboj se, seber sílu, přestaň plakat před ním.Dáváš mu tak trumfy do rukou.Mysli teď na sebe, začni hledat ústupovou cestu a někoho, kdo tě podrží, kamarádka, nebo rodiče?Připrav si půdu a začni jednat, zachráníš se tím.Ještě budeš v životě šťastná, uvidíš, jen teď jsi zoufalá.Drž se, zase bude dobře.Ale musíš začít u sebe.

Jano, je to stejné jako se zubařem. Pokud nepůjdeš včas, budeš tam muset stejně a bude to o dost horší. Ten měsíc nervů s rozvodem stojí za únik z pekla psychického teroru.

Milý, možná příteli,děkuji za Tvůj názor.Já to všechno tak cítím,ale bojím se,že už neunesu tíhu rozvodu a radost jiných lidí.Zní to možná zbaběle,ale když jsem zůstala sama se dvěma dětma,krev tekla z mých rukou,abychom přežili.Jsem zdravotní sestra a mám tendenci neustále omlouvat lidi.Když jsem poznala současného partnera ,zdál se mi to chytrý chlap a svojí výškou mi imponoval a jevil se mi jako ochranář.Dnes je vše jinak.Neumí poděkovat,jen leží na gauči a kritizuje celý svět.Den po Štědrém dni zkritizoval i dárky,které jsem pro něj připravila.Každé Vánoce s ním vždy opláču.Ano.Do hospody chodí každý pátek a neděli,mimo to,vyhledává každou záminku se napít.To je pak i zábavný.O víkendu je ještě po obědě v pyžamu.Jsem už zoufalá.Křičí,stojí a hledí mi do očí a já pláču kýble slz,což mu asi dělá dobře a je z něj hrdina.Nevím,na co čekám,snad že se změní?Chodím vyčerpaná z práce a místo klidu mám sevřený žaludek.Děkuji za radu,Eddy.Ani nevíš,co bych dala za to,kdyby mu někdo do té držky dal.I problémy s impotencí jsme již řešili.Teď si vlastně uvědomuji,jakou máš pravdu,protože mluvíš myšlením muže.Co ještě musí přijít,abych ten konec udělala.Ještě napiš,budu ráda.Je mezi námi moc bolavých a dobrých lidí.Jana***

Milý, možná příteli,děkuji za Tvůj názor.Já to všechno tak cítím,ale bojím se,že už neunesu tíhu rozvodu a radost jiných lidí.Zní to možná zbaběle,ale když jsem zůstala sama se dvěma dětma,krev tekla z mých rukou,abychom přežili.Jsem zdravotní sestra a mám tendenci neustále omlouvat lidi.Když jsem poznala současného partnera ,zdál se mi to chytrý chlap a svojí výškou mi imponoval a jevil se mi jako ochranář.Dnes je vše jinak.Neumí poděkovat,jen leží na gauči a kritizuje celý svět.Den po Štědrém dni zkritizoval i dárky,které jsem pro něj připravila.Každé Vánoce s ním vždy opláču.Ano.Do hospody chodí každý pátek a neděli,mimo to,vyhledává každou záminku se napít.To je pak i zábavný.O víkendu je ještě po obědě v pyžamu.Jsem už zoufalá.Křičí,stojí a hledí mi do očí a já pláču kýble slz,což mu asi dělá dobře a je z něj hrdina.Nevím,na co čekám,snad že se změní?Chodím vyčerpaná z práce a místo klidu mám sevřený žaludek.Děkuji za radu,Kefalíne.Ani nevíš,co bych dala za to,kdyby mu někdo do té držky dal.Ještě napiš,budu ráda.Jana***

Jano, nežiješ s cholerikem, ale s ALKOHOLIKEM. U těch jak známo probíhá změna osobnosti. Stává se vznětlivým, agresivním a podezřívavým. S tím, jak se u něj vytrácí schopnost kvalitního pohlavního styku, vzrůstá tzv alkoholický žárlivecký blud. Je vyvolán vědomím, že impotence se prohlubuje a reálné nebezpečí, že bude nahrazen schopnějším samcem ho přivádí k zuřivosti. Ovšem to nikdy nepřizná, proto svůj vztek zdůvodňuje zástupnými problémy.
Bude to pouze horší a často to končí fyzickým napadením.
Jediná rada je: Rychle si zajistit náhradní zázemí a utéct. Případný rozvod nechat vyřešit právníka bez osobní přítomnosti u soudu. Poté pečlivě zamést stopy. Je snad málo případů, že opuštěný cholerik vyčmuchal bývalou a dělal jí ze života peklo?

Holky zlatý, těm vašim chlapům není pomoci.Ale vy se můžete zachránit, utíkejte, nebo je prostě vyražte.Aby se vám nestalo to, co mě, že mu dáte jednou opravdu přes držku a stejně se s ním rozvedete.A to jsem byl ráda, že jsem do něj nevrazila nůž, ještě bych teď seděla.Prostě jednou rupnou nervy a už nevíte, co děláte, jen ten pud sebezáchovy vás nutí mu ublížit.