Kdy jste se naposledy pokakali

Verča: jsme Tě zkazili...Ahoj Lukáši, myslím, že je to tady v nás všech. Pokud bych se tehdy nepodělala u těch kámošek ve spánku, tak bych tady nebyla a nezajímalo mě to, ale asi ve mně něco muselo být, že ta nehoda ve mně podnítila tento zájem. S těmi kalhotami máš určutě pravdu. I já jsem takto uvažovala. Už jsem to zhruba napsala v předchozím příspěvku Kikině. Džegíny určitě mají dost příměsí elastanu. Elasťáky někdy možná vyzkouším. Tanga mám, ale myslím si, že by to rovnou letělo nohavicemi dolů. Pokud bych si dřepla, tak by to mohlo dopadnout lépe. Ty nemáš odvahu je jít koupit a já nemám odvahu je k tomuto použít, ale proč ne v dřepu.

Verčo koukám že...Kikino, tentokrát jsem ujela víc, než jsem chtěla. Nechápu, jak jsem mohla usnout. Tak jsem si zopakovala svoji premiéru po oslavě u těch kámošek. S těmi upnutými kalhotami máš určitě pravdu, že když je to řídké, tak to zaleze do každého volného místa. Považovala jsem džegíny za něco mezi legínama a džínama, a tak jsem si myslela, že se to taky pěkně vytvaruje a kalhoty se bodou chovat podobně jako legíny. U těch volných prostorů máš pravdu, že se pak pěkně dělají flíčky, když se to tam rozleze. Já mám džegíny světlé - mírně do modra, tak myslím, že jsou k těmto účelům dobré.

Jinak díky lidičky že jste...V pohodě, život není jen o kadění, bohužel jsou i stinější stránky života, my jen musíme pečovat o to, aby bylo víc těch světlejších dnů!

Jinak Japoncovi se to asi líbilo :-) to je ta stránka jak jsem psal omorashi.org, kde se diskutuje jak o kadění a čůrání a je tam i složka: Roleplaying recruitment & discussion. Tam se pak dají domluvit různé věci. Jasně, je potřeba si uvědomit bezpečnost na síti, ale podle Skypu nikdo stejně nepozná, kdo jsem a kde bydlím. Založil jsem si na tohle jiný Skype než běžně používám. Ale sám jsem se teda na Skypu před nikým nepokadil :-),
Tak dobrou a máš jen 3 dny, já letím až v pondělí 9.7. A hoď tu kravku do tý řeky !!!

Jinak díky lidičky že jste mě tu dnes nechali vyzpovídat se ze svých démonů. Fakt mi to docela pomohlo a slibuji že už tu nebudu otravovat svou životní story a budu se opět držet tématu. Každopádně teď jdu spát abych načerpala síly na poslední tři pracovní dny před svou vysněnou dovolenou tak zatím pa a ještě jednou díky že jste mě s mou zpovědí neposlali do hajzlu. Vážím si toho zatím čau vaše Kiki.

Romana: sem tam člověka život natolik semele, že uvažuje, že to zkusí znova. Bohužel sebevraždy existují. Nějaká událost, které bych se třeba já zasmál, může pro někoho znamenat fatální zlom v životě v tom negativním slova smyslu. Hlavní je, že se nic takového nekonalo a že je Kikina v klidu. A důležité je, aby takové období nenastalo znovu a pokud přijdou ty špatné dny, tak aby si měla s kým promluvit.
Jinak mě svítí v hlavě varovná kontrolka- den D ve středu- u Vás jsou pak svátky ne? Nebudou Vaši končit v ordinacích dříve? Nebude to něco jako pátek? Abys třeba nestála před zrcadlem a neobdivovala své krásné fleky v kalhotech a teplo na zadku a nezarachotily klíče v zámku a milí rodičové by vešli domů s tou posvátnou větou: ahoj Romčo, tak jsme tu dneska dřív, máš radost? :-)

Teda tady toho je to nemám...Romano nejen uvažovala jeden čas jsem neměla daleko k realizaci a už jste si tu se mnou psát nemuseli. Ano máš pravdu dnes když už jsem psychicky vyrovnaná a podívám se na to pohledem dospělé osoby to bylo hrozně dětinské ale vem to pohledem čtrnáctileté kterou nikdo nechápe každý ji dává najevo jak je odlišná a nemožná fakt jsem si připadala úplně zbytečná na tomto světě a to že mi pokakavani zachránilo život zní možná ujeté ale v té nemocnici jsem v sobě objevila něco nového a nepoznaného jak píše Lukáš asi jsem to už v sobě měla už předtím a bylo třeba to rozvinout každopádně pak se mi život otočil o 360 stupňů najednou jsem měla něco co mě šíleně vzrušovalo něco kvůli čemu má smysl žít když jsem měla deprese léčila si je plnýma kalhotkama a bylo mi fajn unikala jsem takto ze světa který mě nechápal a připadala si opravdu svobodná. Osmá a devátá třída na Valašsku bylo peklo byla jsem šikanována nejenom psychicky ale vzhledem k tomu že jsem malá a drobná holka i fyzicky ale o tom už se fakt nechci rozepisovat. Po mém prvním pokakani se přeci jenom můj život změnil šla jsem pak na učiliště do okresního města kde jsem sice taky nebyla úplně oblíbená ale už to nebyl takový horor jako na té ZŠ tam jsem jakž takž zapadla navíc v té době už jsem se pokakavala takže jsem měla únik od svých problémů jenom ty nehody před rodiči byli průšvih a časem jsem to musela vychytat tak abych to delala utajeně a nikdo o tom nevěděl. Jinak máš pravdu dnes jsem svobodná ale musím se na to nadřít zadarmo ti v životě fakt nikdo nic nedá to jsem zjistila už dávno.

Teda tady toho je to nemám šanci nikdy přelouskat :) Zkusím aspoň na některé posty zareagovat.

Verčo díky, že jsi mě ujistila v tom co jsem si myslela, ale stejně to do těch těsných džínů zkusím. Natáčet se tentokrát nebudu, takže o efekt videa mi tentokrát ani moc nejde. Spíš jsem zvědavá jaký to bude pocit když se v těch upnutých džínách pokadím. Jinak Ty jsi fakt usnula a pak pokaděná i spala? To si budeš brzo notovat s Kikinou. Já nemám v plánu si v tom pobýt tak dlouho, ale uvidím co zvládnu. Taky mě pak čeká prací proces a ráda bych ty džíny po mé "nehodě" dala zase dohromady.

Lukáši díky za popřání pěkných prázdnin. Včera brácha odjel na tábor a já si tak v duchu říkala : to je dost, že jsi vypadnul ty parchante. Konečně budu sama doma a nikdo mě nebude otravovat při mých neslušných hrátkách :) Jinak kadit jsem byla dnes ráno a zkusím nejít zítra ani v úterý. Můj den D je středa. To mají rodiče oba dva ordinaci až do večera a tak mám celý den nejen na naplnění kalhot, ale i na likvidaci té pohromy.

Kiki : To co píšeš z toho úplně mrazí. Ty jsi fakt uvažovala o sebevraždě? Neblbni na světě jsme jenom jednou a věřím, že všechny životní problémy a útrapy se dají překonat, pokud není člověk třeba nevyléčitelně nemocný. Tvoji rodiče se každopádně zachovali vůči tobě necitelně a zkazili Ti zbytek Tvého dětství o tom žádná. To co jsi napsala, že ti pokakávání zachránilo život zní opravdu dost šíleně, ale v pohodě. Hlavně se tím netrap. Teď si můžeš žít po svém a být svobodná a o to Ti hádám šlo především.

No mě se líbí jak být...Chudák Japonec :0) ale určitě se mu to líbilo jinak by do toho nešel.

Životní cesty jsou často...Neboj se já minulostí nežiji ale nějakým způsobem mě to poznamenalo ano máš pravdu rodiče se chtěli vrátit ke kořenům ale i tak se ke mě zachovali sobecky a já byla stejně sobecká při svém přestěhování. Dodnes mám v hlavě řeči máti a ty si jako neuděláš ani maturitu? Tebe nezajímá co si s tátou o tvém stěhování myslíme? Odpověděla jsem jim vy jste se mě taky neptali sbalila si kufry na odjela od té doby máme vztahy na bodu mrazu a ta moje poslední neprovedená oslava narozenin to jenom prohlubila ale je mi to fuk ať mě třeba vydědí vždycky jsem byla černá ovce rodiny tak pokud mě nedokážou brát takovou jaká jsem tak ať jdou k čertu jak píšeš je to můj zi a já sama si o něm rozhodnu.

Pochvala za decentní...Není zač chválit. U holek mne bere ledacos, třeba se netajím tím, že jsem trochu dolňák, ale prdel a popřípadě i píča umazaná od hoven mezi věci, které by mne přitahovaly, zcela bezpečně nepatří.

Suprovej scénář díky za...No mě se líbí jak být ponížený, že jsem to jako chlap nevydržel, tak mě ani nebyla cizí role někoho do té situace dostat- tak jako jsem na Skypu nechal počůrat toho Japonce :-)
Ale tohle bych na veřejnosti nedělal, protože tam převáží u mě pocit toho studu a trapasu. Když jsem se pokadil sám, tak až když jsem věděl, že jsem v bezpečí, tak teprve potom se dostavilo sexuální vzrušení, na té ulici nikoliv. To samé, když jsem se počůral.

Je to spodní prádlo který se používá při úniku moči/stolice

Můj životní příběh :...Životní cesty jsou často nevyzpytatelné. No, to co jsi prožila, to jsi prožila a změnit to nejde. Takže hledej výhody- ta první se nabízí a to je, že to je minulost.
Další věcí je se s tím vyrovnat- no z hlavy Ti to neodejde, bude to tam pořád, to říkám upřímně. Ale lze to zatlačit někam dozadu a zase si pomoci tím, že tohle už se nemusí nikdy vrátit, protože Tvůj život je v Praze a i kdybys musela zpátky na Valašsko, kvůli práci třeba, tak už budeš v jiné situaci- jsi dospělá a už nebudeš buzerovaná svými vrstevníky.
Takže vlastně už se tohle nemůže opakovat a to je velká výhoda.
Nevýhodou je ten pošramocený vztah s rodiči. Já nevím, jak to teď napsat, ale zkrátka já svoje rodiče respektuju, ale nemám potřebu je vídat a ani jim volat nebo tak. No a oni se mě vlastně taky vůbec neozvou, třeba jen smskou nebo tak. Prostě tak to je, smířil jsem se s tím. I jsem se s tím musel smířit. V opačném případě budeš pořád řešit co, kde ,jak, kdy a proč a budeš žít ve stresu, nervozitě, neklidu atd... to se podepíše na Tvém zdraví a vypěstuješ si nakonec v těle rakovinu, nebo dostaneš mrtvičku apod. A tohle jsem si říkal, že nechci. Je něco jiného dostat v životě pár facek a zažít pár držkopádů a pak se zvednout, než se plížit a bát celý život.

Já jsem něco podobného zažíval na chatě. Bylo tam pěkně, ale vrstevníci mě měli za Pražáka. I když jsem uměl lízt na stromy, skály, koupal jsem se v potokách a rybníkách, jezdil na kole apod. oni mě mezi sebe nevzali, protože jsem byl prý bohatý Pražák (jasně, v Praze byly platy vždycky vyšší, ale taky výrazně dražší náklady na život, takže nula od nuly pošla). Ale u mě to byly jen víkendy a pak už jsem mohl zůstávat doma. Tvoje rodiče trochu chápu, vrátili se do svého domova. Jenže pro Tebe to ve dvanácti už prostě bylo horší- to už člověk má sociální kontakty s okolím rozvinuté. My se s rodiči stěhovali jednou, ale z jednoho sídliště na druhé a navíc v mé první třídě, takže to bylo daleko jednodušší.
Takže shrnuto- prožila jsi to, ale tahle situace se už vrátit stejně nemůže, už nejsi dítě, rozhoduješ se sama za sebe. No a rodiče? Asi si s nima nikdy nepadneš kolem krku, ale to se holt stává, aspoň že si neděláte naschvály.

Ahoj kde seženu gumové...A nač je potřebuješ, nevěděl jsem, že něco takového existuje, k čemu se to může hodit?

Můj životní příběh : jsem rodilá Pražačka ale moji rodiče pochází z Valašska. Seznámili se v Praze během studií hupsli na to a výsledkem jsem já. V Praze jsem vyrůstala až do svých 12ti let. Pak táta dle svých slov shromáždil dostatek kapitálu k založení vlastní firmy navíc zdědil dům po příbuzných a tak s mámou rozhodli o tom že se stěhujeme o mě beze mě. Na můj názor se nikdo neptal. Já přišla o všechny kamarády a kamarádky a byla vržena do neznámého prostředí kde jsem se nebyla schopna adaptovat. Děcka v tamnější škole mi davala najevo že jsem přivandrovalec by z Prahy kterým opovrhují byla jsem outsider nešťastná zničená holka. Rodiče tam vyrostli tak s adaptací neměli problém ale já si tam připadala jako kůl v plotě pátý kolo u vozu kterého se nikdo neptá na jeho pocity. Ve 14ti jsem regulérně uvažovala že se zabiju neviděla jsem smysl v tomhle životě patnáctý narozeniny strávila v depresi a aby toho nebylo málo tak krátce po nich jsem si poničila tu nohu a skončila v te nemocnici co se stalo tam a co bylo se mnou dál to už víte možná to zní šíleně ale když napíšu že mi pokakavani zachránilo život tak to nebude až tak přehnané. Nechci aby jste mě litovali jak jsem měla těžký život a jaká jsem byla chudinka vím že každý má své problemy a nikoho to nedojima ale už snad chápete proč je můj vztah k rodičům takový jaký je uff a je to venku a teď to rychle odeslat než si to rozmyslím.

Ahoj kde seženu gumové slipy ??

Kikina: vybala jsi si tu...Ok důvěru za důvěru. To co jsem teď napíšu jsem ještě nikdy Na žádné diskuzi nenapsala ale už jsem tu nějakou dobu a zdáte se mi tu upřímní a berete te mě takovou jaká jsem a to co chci napsat mě tíží na duši a třeba se mi uleví když to ze sebe vyventiluji tak s chutí do toho.

Kikina: ten scénář byl...Suprovej scénář díky za tip :0) já se musím přiznat že ve svých představách si libuji ve veřejném ponížení jako že jsem pokakana někde na veřejnosti všichni o tom vědí smějí se mi a mám obrovskou ostudu ono konec konců v té nemocnici jsem si posměšků od holek co se mnou byli na pokoji užila až až ale provést tohle jako dospělá to by byla teprve ta správná ostuda nicméně k tomu jsem odvahu nesebrala a neseberu a tyhle představy jsem si důsledně zakázala nicméně z hlavy je úplně vytěsnit nemůžu tak aspoň předstírám že k něčemu takovému došlo.

Verča: jsme Tě zkazili ne:-) ne, tohle už v Tobě bylo, mi Ti to jen pomohli vydolovat :-)
Pro mě jsou nejlepší upnutější světlejší kalhoty (džíny s příměsí elastanu) no a elasťáky jsou klasika. Tam je to dobře vidět, jak se to rozmaže, nemá to moc kam jít, tak to chce prosáknout do spodu nebo naopak nahoru až k zádům.
Ještě si chci koupit tanga až na to seberu odvahu :-)

Kikina: ten scénář byl super, já zkusím někdy příště u toho taky mluvit a ne si jen představovat. Může to mít zajímavý náboj. A třeba si to taky natočím, udělám si takovou videotéku :-)
Zkus třeba toto:
budeš ve třídě, odpoledka, ale oběd Ti nesednul :-) Ale jako velká holka už se přece nebudeš ptát, jestli můžeš na WC, to dělají jen malá děcka na základce. A můžeš začít mluvit nahlas- jako Tvoje představy typu:
- nemám s tím problém
- ten čas se nějak vleče
- sakra, fakt se asi zeptám
až to bude akutní, tak se zeptáš učitelky/učitele (zase nahlas)
Jenže Ty jsi to statečně držela skoro do konce hodiny a tak učitel(ka) Ti odpoví
-Kiki snad to můžeš těch 10 minut do přestávky vydržet, ne?
Ty se budeš stydět jako před třídou říct, že ne, že fakt musíš
- přece nejsem malá holka...
a poslušně odpovíš, že jo a sedneš si do lavice
Jasně, že to nedáš (jinak by to nemělo tu pointu :-)))
a uslyšíš hlasy spolužáku, co sedí blízko Tebe:
- tady je nějaký smrad
- se tu někdo snad podělal
- to není možný
až někdo objeví, že jsi pokaděná. A přihlásí se a řekne to před celou třídou.
Učitel(ka) bude nesvá, protože se jí ve třídě nidko nikdy v tomhle věku nepodělal a začne se vyptávat proč jsi jako neřekla, že musíš opravdu vážně, že by Tě pustila...
No a navíc Tě v tom čeká cesta domů, ve škole sprchy nejsou :-)