Kdy jste se naposledy pokakali

Ahoj kde seženu gumové...A nač je potřebuješ, nevěděl jsem, že něco takového existuje, k čemu se to může hodit?

Můj životní příběh :...Životní cesty jsou často nevyzpytatelné. No, to co jsi prožila, to jsi prožila a změnit to nejde. Takže hledej výhody- ta první se nabízí a to je, že to je minulost.
Další věcí je se s tím vyrovnat- no z hlavy Ti to neodejde, bude to tam pořád, to říkám upřímně. Ale lze to zatlačit někam dozadu a zase si pomoci tím, že tohle už se nemusí nikdy vrátit, protože Tvůj život je v Praze a i kdybys musela zpátky na Valašsko, kvůli práci třeba, tak už budeš v jiné situaci- jsi dospělá a už nebudeš buzerovaná svými vrstevníky.
Takže vlastně už se tohle nemůže opakovat a to je velká výhoda.
Nevýhodou je ten pošramocený vztah s rodiči. Já nevím, jak to teď napsat, ale zkrátka já svoje rodiče respektuju, ale nemám potřebu je vídat a ani jim volat nebo tak. No a oni se mě vlastně taky vůbec neozvou, třeba jen smskou nebo tak. Prostě tak to je, smířil jsem se s tím. I jsem se s tím musel smířit. V opačném případě budeš pořád řešit co, kde ,jak, kdy a proč a budeš žít ve stresu, nervozitě, neklidu atd... to se podepíše na Tvém zdraví a vypěstuješ si nakonec v těle rakovinu, nebo dostaneš mrtvičku apod. A tohle jsem si říkal, že nechci. Je něco jiného dostat v životě pár facek a zažít pár držkopádů a pak se zvednout, než se plížit a bát celý život.

Já jsem něco podobného zažíval na chatě. Bylo tam pěkně, ale vrstevníci mě měli za Pražáka. I když jsem uměl lízt na stromy, skály, koupal jsem se v potokách a rybníkách, jezdil na kole apod. oni mě mezi sebe nevzali, protože jsem byl prý bohatý Pražák (jasně, v Praze byly platy vždycky vyšší, ale taky výrazně dražší náklady na život, takže nula od nuly pošla). Ale u mě to byly jen víkendy a pak už jsem mohl zůstávat doma. Tvoje rodiče trochu chápu, vrátili se do svého domova. Jenže pro Tebe to ve dvanácti už prostě bylo horší- to už člověk má sociální kontakty s okolím rozvinuté. My se s rodiči stěhovali jednou, ale z jednoho sídliště na druhé a navíc v mé první třídě, takže to bylo daleko jednodušší.
Takže shrnuto- prožila jsi to, ale tahle situace se už vrátit stejně nemůže, už nejsi dítě, rozhoduješ se sama za sebe. No a rodiče? Asi si s nima nikdy nepadneš kolem krku, ale to se holt stává, aspoň že si neděláte naschvály.

Můj životní příběh : jsem rodilá Pražačka ale moji rodiče pochází z Valašska. Seznámili se v Praze během studií hupsli na to a výsledkem jsem já. V Praze jsem vyrůstala až do svých 12ti let. Pak táta dle svých slov shromáždil dostatek kapitálu k založení vlastní firmy navíc zdědil dům po příbuzných a tak s mámou rozhodli o tom že se stěhujeme o mě beze mě. Na můj názor se nikdo neptal. Já přišla o všechny kamarády a kamarádky a byla vržena do neznámého prostředí kde jsem se nebyla schopna adaptovat. Děcka v tamnější škole mi davala najevo že jsem přivandrovalec by z Prahy kterým opovrhují byla jsem outsider nešťastná zničená holka. Rodiče tam vyrostli tak s adaptací neměli problém ale já si tam připadala jako kůl v plotě pátý kolo u vozu kterého se nikdo neptá na jeho pocity. Ve 14ti jsem regulérně uvažovala že se zabiju neviděla jsem smysl v tomhle životě patnáctý narozeniny strávila v depresi a aby toho nebylo málo tak krátce po nich jsem si poničila tu nohu a skončila v te nemocnici co se stalo tam a co bylo se mnou dál to už víte možná to zní šíleně ale když napíšu že mi pokakavani zachránilo život tak to nebude až tak přehnané. Nechci aby jste mě litovali jak jsem měla těžký život a jaká jsem byla chudinka vím že každý má své problemy a nikoho to nedojima ale už snad chápete proč je můj vztah k rodičům takový jaký je uff a je to venku a teď to rychle odeslat než si to rozmyslím.

Ahoj kde seženu gumové slipy ??

Kikina: vybala jsi si tu...Ok důvěru za důvěru. To co jsem teď napíšu jsem ještě nikdy Na žádné diskuzi nenapsala ale už jsem tu nějakou dobu a zdáte se mi tu upřímní a berete te mě takovou jaká jsem a to co chci napsat mě tíží na duši a třeba se mi uleví když to ze sebe vyventiluji tak s chutí do toho.

Kikina: ten scénář byl...Suprovej scénář díky za tip :0) já se musím přiznat že ve svých představách si libuji ve veřejném ponížení jako že jsem pokakana někde na veřejnosti všichni o tom vědí smějí se mi a mám obrovskou ostudu ono konec konců v té nemocnici jsem si posměšků od holek co se mnou byli na pokoji užila až až ale provést tohle jako dospělá to by byla teprve ta správná ostuda nicméně k tomu jsem odvahu nesebrala a neseberu a tyhle představy jsem si důsledně zakázala nicméně z hlavy je úplně vytěsnit nemůžu tak aspoň předstírám že k něčemu takovému došlo.

Verča: jsme Tě zkazili ne:-) ne, tohle už v Tobě bylo, mi Ti to jen pomohli vydolovat :-)
Pro mě jsou nejlepší upnutější světlejší kalhoty (džíny s příměsí elastanu) no a elasťáky jsou klasika. Tam je to dobře vidět, jak se to rozmaže, nemá to moc kam jít, tak to chce prosáknout do spodu nebo naopak nahoru až k zádům.
Ještě si chci koupit tanga až na to seberu odvahu :-)

Kikina: ten scénář byl super, já zkusím někdy příště u toho taky mluvit a ne si jen představovat. Může to mít zajímavý náboj. A třeba si to taky natočím, udělám si takovou videotéku :-)
Zkus třeba toto:
budeš ve třídě, odpoledka, ale oběd Ti nesednul :-) Ale jako velká holka už se přece nebudeš ptát, jestli můžeš na WC, to dělají jen malá děcka na základce. A můžeš začít mluvit nahlas- jako Tvoje představy typu:
- nemám s tím problém
- ten čas se nějak vleče
- sakra, fakt se asi zeptám
až to bude akutní, tak se zeptáš učitelky/učitele (zase nahlas)
Jenže Ty jsi to statečně držela skoro do konce hodiny a tak učitel(ka) Ti odpoví
-Kiki snad to můžeš těch 10 minut do přestávky vydržet, ne?
Ty se budeš stydět jako před třídou říct, že ne, že fakt musíš
- přece nejsem malá holka...
a poslušně odpovíš, že jo a sedneš si do lavice
Jasně, že to nedáš (jinak by to nemělo tu pointu :-)))
a uslyšíš hlasy spolužáku, co sedí blízko Tebe:
- tady je nějaký smrad
- se tu někdo snad podělal
- to není možný
až někdo objeví, že jsi pokaděná. A přihlásí se a řekne to před celou třídou.
Učitel(ka) bude nesvá, protože se jí ve třídě nidko nikdy v tomhle věku nepodělal a začne se vyptávat proč jsi jako neřekla, že musíš opravdu vážně, že by Tě pustila...
No a navíc Tě v tom čeká cesta domů, ve škole sprchy nejsou :-)

Kikina: vybala jsi si tu těžší cestu, ale jen ty nejtěžší cesty zocelí člověka a prověří charakter. Na všech úskalích lze totiž nasjít i nějaké výhody a na ty se soustředit a těch si užívat. Pracovat takhle dluho samozřejmě věčně nejde, ale psala jsi, že si vyděláš. Tak ty peníze neprojebej za kabelky od Louis Voution, za pořád nový a nový mobily a podobné serepetičky a část si šetři. Navíc změna práce, pokud už máš nějaké reference, je vždycky lehčí, než začínat. A třeba jednou našetřené peníze poslouží jako základ na nový byt tak, abys nemusela mít hypotéku jako prase (bacha na to, ono se na dluh žije pěkně, ale na rozdíl od státu to nejde dělat pořád, stát si peníze vytiskne, my bohužel nikoliv). Jinak, já bych k rodičům, kdyby teda měli nějakou firmu, taky nikdy dělat nešel. Asi jsem to měl doma jako Ty- cením si teda toho, že mě vedli k samostatnosti (musel, jsem narozdíl od dnešních smradů, doma makat na různých pracech), ale jinak měli moji rodiče nalinkovanou představu toho, jak budu ekonom, právník nebo něco na ten způsob v nadnárodní společnosti a koupím si typický barák u Prahy, 2 auta, žena a dvě děti v soukromých školách, zima v Alpách, léto v Karibiku...a hlavně, že se rodiče budou mnou pořád někde chlubit. No a já jim počínaje maturitou a konče získáním norského občanství postupně začal jejich sen bourat. Ale je to, kurva, můj život a zatím mě uspokojuje!

Včera jsem se už nemohla...Verčo koukám že začínáš čím dál tím víc ujíždět to se mi líbí :0) ohledně té boule viděla jsem pár videí jak si holky nakakali do upnutych kalhot a je fakt že moc tam vidět nebylo ono je to tak že když ti ty kalhoty úplně obepínají zadeček tak to pak v tom omezeném prostoru nemá kam jít takže se to spíš rozlije po zadečku do všech volných prostorů ale zase pokud to není vyloženě tuhé tak se dají vytvářet ty pěkné flíčky pokud jsou ty kalhoty světlé. Jinak nechci tu pořád dělat reklamu na to co nosím já každému vyhovuje něco jiného ale na hezkou bouli na zadečku jsou stejně nejlepší legíny v tech to prostě dokonale vynikne že jsi vyčerpaná usnula a nevzbudila se to chápu já když mám naložené kalhotky tak spím tak tvrdě že by mě nevzbudilo ani kdyby mi Pod oknem stříleli z děla :0) ale je to zajímavý pocit co vzbudit se ráno totálně zřízená? Já mám ty postelové nehody nejradši protože mi evokují ten zážitek z té nemocnice kdy se mi to povedlo poprvé a zcela vážně a beze srandy byl to zážitek který mi změnil celý život. Jinak pěkně jste se rozjeli s těmi videi to bych se taky neměla nechat zahanbit a nějaké zase pořídit ale až příští týden to chystám něco speciálního ve středu mi začíná dovolená a krátce po tom mám významné výročí uplyne šest let od mého prvního pokakani stalo se tak 7.7.2012 a tohle datum už ze své paměti nikdy nevymažu.

Lukáš : Tak své pěkné...Včera jsem se už nemohla dočkat, pořád nic, ale pak to večer konečně přišlo. Dlouhý a po něm krátký prd a už to pěkně letělo. Za mnou foťák nastavený na video. S tou boulí je to opravdu divné, protože je jen vidět, jak poklesnou kalhoty v rozkroku, ale asi se to pak dralo někam nahoru, protože asi za 40 sekund se vedle švu co je mezi kapsama na zadku začala dělat čárka, která se pak rozšiřovala různě do stran do obtížně definovatelného geometrického útvaru. Jak to ze mne šlo, tak byly slyšet praskavé zvuky. Trochu to ujelo i kousek na stehno. Za hodinu a 45 minut přišla ještě jedna várka. Tam je to už vidět o trochu víc, že mám v džegínách nakaděno. 2 hodiny jsem v tom ještě pobyla a potom jsem se chtěla jít osprchovat, ale bylo už půl druhé v noci, tak jsem si chtěla na chvíli přilehnout a potom osprchovat. Vzala jsem igelit, lehla jsem si na něj, jenže jsem si jen nepřilehla, ale dokonale usnula a probudila se až v osm ráno. Než jsem se vrhla na likvidaci pohromy, tak jsem se ještě vyfotila, protože flek přes celý zadek není hned tak k vidění. Chápu Kikinu, co se jí tak moc líbí na těch postelových nehodách. U těch kámošek jsem se tehdy asi musela pěkně vrtět a teď taky. Teď pračka pocivě pere a večer to bude, jako že se u nás nic nedělo. Příště se natočím jen v kalhotkách.

Tak jsem měla taky tu čest i když nedobrovolně, ale podařilo se mi fest a durch nadělat do kalhot. Ještě že dávám přednost pánským slipům, než volnějšímu prádlu. Vyšlo ze mě snad i to, co jsem v životě nesnědla, ale bohužel na veřejnosti na nádraží. Takže krom odéru z mojich slipů a kalhot spolu s pěknou boulí na zadku to bylo moc drsné. Cesta vlakem nepřicházela v úvahu a tak chtě nechtě jsem musela jít s nadílkou dvě hodiny domů. Slipy jsem měla ztěžklé, ale vydrželi toho dost. Naštěstí bydlíme stranou a tak se to dalo zvládnout. Doma taky nikdo nebyl, takže to dopadlo líp.Zážitek na nic, ale potkat to může každého a nepřeji to nikomu

Povedlo se !! Orgáč jak vyšitej , ještě chvilku a jdu do koupelny.

včera odpoledne jsem si pěkně naplnil plenku , ještě chvíli v tom zústanu a pújdu se projít , po poledni se musím umýt , doufám , že budu mít ještě nějakej orgasmus .

Jo to já znám, sám jsem...Ahoj tak to mi určitě rozumíš. Já si holt dobrovolně vybrala tu těžší životní cestu ale já si moc vybírat Nemohla jasně mohla jsem si udělat maturu a můj otec majitel středně velké firmy do mě pořád hucel že mě tam zaměstná ale co by to znamenalo? V práci mít tátu za šéfa a nechat se od něj sekyrovat a doma za zadkem starostlivou mámu která kontroluje jestli si ještě nedělám do kalhotek děkuji pěkně nechci. Jak už jsem tu psala anabáze vztahů v naší rodině je na delší povídání možná napíši víc ale je to pro mě ta nejméně příjemná část mého života. Pokud to máš teď tak jak píšeš tak ti to přeju. Já bohužel bez maturity a cizích jazyků nemám moc možností jak se uplatnit a tak holt musím makat a k rodičům se nevrátím tam jsem doma nikdy nebyla a nebudu.

Jo to já znám, sám jsem středoškolák a doktorát jsem si jak se říká ,,koupil´´ později, začátky jsem měl taky naprosto těžké, když se dívám tak až nepředstavitelně a vůbec nechápu, že jsem to všechno vydržel a zvládnul, když sme na tom byl nejhůř a taky se osamostatňoval a ještě se musel starat o přítelkyni a platit hypotéku za byt, tak jsme makal třičtvrtě roku v kuse jako dělník na stavbách bez jednoho jediného volna, to s ena mě podepsalo časem tím, že jsem si docela slušně odrovnal zdraví, pak s eudálo mnoho změn v mém životě, vystřídal jsem celou řadu různých povolání všeho druhu přes státní služby po soukromý sektor, dnes už díky Bohu splnil sem si sen a živím s epouze hlavou a svým talentem nebo svými znalostmi, do práce jako takové už chodit nemusím, byť jen krátce, teprve to bude druhý rok, ale nevím jak to dělám, zpětně si říkám co já to celé ty roky prováděl, bez práce s emám násobně lépe než když sem v ní trávil tolik času a o penězích ani nemluvím, spíš mi to zpětně přijde, že díky práci jsme nikdy neměl čas se věnovat tomu co mě baví naplno, rozvíjet svůj talent atd. prostě na to nebyl čas, teď jen doufám, že s ena této bezstarostné vlně nějak udržím až do stáří a zbytek života prožiju naplno, když už mi ty nejhezčí roky kdy je člověk mladej a má si užívat takto nesmyslně protekly mezi prsty.

Kiki: co se týče té...Lukáši já asi spadám do té dělnické třídy ale někdo musí makat každý nemůže mít vš mám jen výuční list maturitu jsem si formou nástavby sice udělat mohla ale to by znamenalo chodit další dva roky do školy pod starostlivým dohledem mých rodičů kteří mi docela slušne pokakali život a to se mi fakt nechtělo. Chtěla jsem být samostatná a sama si vydělávat a samozřejmě mít možnost se svobodně pokakavat začátky byly drsný bydlela jsem na ubytovně střídala různé brigády nedařilo se mi najít nic stabilního až v jedné velké firmě jsem svými pracovními výkony přesvědčila natolik že jsem si vysloužila normální smlouvu mohla si konečně pronajmout vlastní byt ale je to rychta dělám pět dvanáctek od pondělí do pátku pouze Víkendy a svátky volno vydělám si slušné peníze ale měsíčně mám nějakých 240 hodin tak si říkám jak dlouho to ještě vydržím zatím jsem mladá holka plná síly ale věčně takhle dřít nehodlám štve mě minimum volného času pro mé koníčky bav mě i jiné věci než pokakavani :0) ale zase to holt beru jako daň za svou nezavislost život je boj a naučil mě že je to v něm vždy něco za něco.

Tak guláš je taková...Sehrála jsem libový herecký komentovaný výkon. Netočila jsem se při tom na mobil ale aspoň jsem pořídila zvukový záznam. Sehrála jsem to jako že jsem venku a nedaří se mi najít záchod. Bylo to úplně srdcervoucí zoufale jsem si mluvila sama pro sebe ach bože já to nestihnu ach ne kde je ten záchod? Kiki drž se to musíš dát přece se nepokakam! můj bože já už to nedávám prosím ne ja nechci!no super támhle je wc rychle na něj!!! Proboha ono je zamčené to snad ne já už nemůžu prosím neeeeeee! A prdík a plné kalhotky já se pokakala taková ostuda co si teď pocnu?! Do toho jsem zakomponovala jako že jsem v tom stavu potkala kámošku která to hned ucítí a začne se vyptávat Kikino tady něco smrdí nepokakala jsi se? A já zapírám ale ne jenom jsem si uprdla a k kamarádka na to ty lžeš máš bouli na zadku a smrdíš ty ses pokakala! Já brečím a přiznávám se ano já se pokakala budeš se se mnou ještě kamarádit? Pro jistotu jsem si to dneska přehrála mám tu nahrávku ve starém mobilu tak jsem si ji dnes pustila abych mohla přesně citovat. Tak co povíš na toto? Asi jsem pěkně zvrácená co? :0)