Kdy jste se naposledy pokakali

Kikina: no ano, ta prohra s mým vlastním tělem mě dostává. Už mám vycvičeno, že projímadlo na mě účinkuje za 7-8 hodin, ale tohle bylo v mých začátcích, kdy mé plánování nebylo na takové úrovni. Jestli jsi Ty nezažila nějaký feil v raných počátcích Tvého fetiše, tak gratuluju. Naštěstí si tehdy máma zapoměla koláč v lednici, co chtěla brát na chatu a do koupelny nechtěla. Poučení bylo, že od té doby jsem si dával až hodinu času na to, aby už se pro ně nemělo cenu vracet.
Cestou z benzínky jsem se na férovku pokadil a to navíc do kraťasů, ale bylo pozdě večer, tak jsem domů došel- opět další poučení: po zbytek dne a ten následující prostě nikam nechodit nebo být v dosahu možnosti jít urychleně na WC.
Prostě začátky shit happens :-)

Jinak i jen to zadržování není jen tak- to tělo stejně jednou řekně, že to musí ven a možná dřív, než je člověk připraven :-)

Uchylaci poarany.Uchylaci posrany.

Uchylaci poarany.Uchylaci posrany.

Uchylaci poarany.

Viktorka+Gábina: zkuste se zamyslet nad tím, co bylo příčinou- třeba nějaké jídlo o den dříve- klidně i něco, co jíte často a v pohodě, občas to nesedne, nebo třeba nějaká nervozita, začínající viróza a tak. Jinak posměváčkům to nezlehčovat tím, že utečete nebo začnete brečet (já vím, je to těžký, to uznávám, moje spolužačka někdy ve 14ti se taky podělala na školním výletě). Spíš je odpálkovat tím, že se jim to asi líbí, když o tom pořád mluví, nebo jestli si chtěli na tu podělanou prdel sáhnout... a hezky nahlas. Šikanátor se potřebuje cítit silný v kramflecích, jakmile o tuhle jistotu přijde, tak si začne hledat někoho jiného. A Viktorko- ta kamarádka za nic nestojí, klidně se na ní vykašli, k životu jí přece nepotřebuješ, od kámošů bych předpokládal, že se mě pokusí podržet a né, že hned jak žalobníčci poběží vše vyslepičit ostatním.
Ohledně toho, co se nám na tom líbí? Každému něco jiného, mě osobně ta prohra s mým vlastním tělem a taky ten pocit, že jako dospělý a navíc chlap bych to přece jen měl vždy vydržet. Jo, je to sexuální fatiš, jsem s tím srozuměn a prostě je to tak. Z hlavy mě to nikdo holt nevytluče. Chápu, že pro ty, kteří se takto pokadlili nedobrovolně a nic to v nich nezanechalo, jen pocit trapnosti, studu a ponížení, nás nepochopí. Ale já- a doufám i ostatní, plánujeme své nedody tak, aby to nebylo na veřejnosti a nikomu dalšímu na obtíž. Né vždy se zadaří :-)
Doufám, že pro Vás to byla poslední nechtěná nehoda. Ty dobrovolné jsou jen na Vás.

Viktorko, to Tě lituji a moc...Ahoj Gábino. Díky za pochopení moji situace. Ty jsi to v kalhotách měla horší, protože to asi bylo i vidět. No já se obávám, že bych to stejně nezapřela a přišlo by se na to i tak. Ta holka by mi nedala pokoj a ten smrad se za mnou táhnul, ale nechápu proč to musela hned vykřičet do světa. Ty jsi to schytala ještě doma jo? Tak to Tě lituji. Já doma naštěstí nikoho neměla, nevím jak by reagovali rodiče, ale před nimi jsem to snad utajila. Kalhotky vyhodila a sukni přeprala. Taky bych si nikdy dobrovolně do prádla nenadělala, ale neodsuzuji ani ostatní účastníky tohoto fóra. Když to provádějí v soukromí a nikoho tím neobtěžují, tak je to jenom jejich věc. Gábino drž se a já se budu snažit taky. Snad to obě přežijeme a po prázdninách už nám to nebude nikdo připomínat.

Tak to ti Evo...Musím Ti říci, že až jsem měla v kalhotkách a kalhotách i ten poslední příval, tak jsem to tam měla napěchované, že jsem měla obavy při chůzi do schodů, aby nějaký šev nepovolil a nezačalo se to valit ven. Mít plné kalhoty je tedy možné. Myslím, že i Věra by Ti to potvrdila. S Tebou, jako chlapem, to víc probírat nechci.

Ahoj všichni. Předevčírem...Viktorko, to Tě lituji a moc chápu Tvoji situaci. Ze školního výletu mám rovněž čerstvý zážitek. Kdybych byla na Tvém místě a měla sukni, asi bych se snažila se nepřiznat, protože ten smrad může jít odkudkoliv. Sukni jsem už neměla hodně dlouho, jsem spíš kalhotová. My jsme byli na komentované prohlídce jednoho arboreta a začalo to ve mně hodně škrundlat. Pak to polevilo a potom rychle takový tlak, že to ze mne začalo lítat. Potom přímo profesorka ucítila ten odér a všimla si mého výrazu i zbarvení kalhot a řekla mi, že už nejsem malá holka a snad jsem si mohla říct, že potřebuji kadit. Musela jsem v tom být také pár hodin. Ostatní z toho mají pořád srandu i to řekli spolužačkám i spolužákům ze souběžné třídy u nás na průmce. Doma jsem dostala facku. Nechápu, jak to někdo může dělat dobrovolně. Snad se nám to už nikdy nestane.

Kikino, jo jo, něco se mi na...Kikino, teď už taky nepůjdu do projímadla. Dnes to nechám na organismu, ale příště možná zkusím tu laktulosu, pokud tu někdo zná její účinky.

Hmm, ty toho o psychologii...S tou pohádkovou vrbou jsi to přesně vystihla. Když to nikdo doma a v okolí nepochopí, tak zbývá už jen svěřit se někomu, kdo to pochopí. A to je právě tady, kde jsme všechny na stejné lodi, protože pokaděná pochopí pokaděnou. Statečně jsi bojovala, že jsi se dostala do normálu. Ta Slovenka to měla vskutku drsný. To je jasné, to už bez plen nejde, když si uvědomuje člověk, že potřebuje na wc a má to už mezi půlkami, tak to je jasné, že to už nestihne, tak pořád prát nebo pleny. Tak to jsou ty pleny opodstatněné.

Lukáši to je ten důvod...Kikino, jo jo, něco se mi na tom zalíbilo. Ty jsi v začátcích svých experimentů to vždycky zvládla? Nestalo se Ti to v přítomnosti někoho? Aspoň jsem se poučila a příště to dopadne určitě lépe. Hlavně aby se naši nedomákli, že se mi to líbí. Teď jsem sama doma, naši přijedou kolem osmé večer, ráno jsem nebyla, tak to možná ještě zkusím.

Verča: Taky Ti přeji, aby Ti to už vyšlo bez ostudy a mohla sis v klidu užít.

Lukáš: Nemáš zkušenost s Laktulosou? Prý je to šetrné na střeva.

Ahoj všichni. Předevčírem se mi stal šílený trapas. Zatím se mi každý kvůli tomu vysmál, tak snad aspoň vy na této diskuzi, budete mít pochopení. Bohužel jsem se pokakala na školním výletě. Byly jsme s třídou na prohlídce jednoho zámku. Ta proběhla v pohodě. Vůbec jsem nepociťovala nutkání na velkou. Pak přišla ještě procházka přes zámecký park. Na ní jsem najednou z ničeho nic dostala silnou křeč do břicha, ale přešlo to. Pak jsem ucítila takový tlak jako, že si potřebuji uprdnout, tak jsem si uprdla, ale to jsem neměla dělat, protože už jsem pocítila vlhko v kalhotkách. Byl to takový ten mokrý úprd který mi ovšem odstartoval šílené bublání ve střevech. No prohlídka parku se blížila ke konci, tak jsem byla přesvědčená, že už to vydržím a na recepci zámku si odskočím na toaletu. Už jsme se tam blížily a já cítila, že už to nedávám. Bohužel přišla další křeč a vzápětí to ze mně všechno vyjelo. Vůbec to nešlo ovládat a měla jsem plný kalhotky, ani jsem nevěděla jak. Pod tmavou volnou sukní to sice nebylo asi moc viditelné, ale zapáchala jsem asi fakt hodně, protože jedna teď už (bývalá) kamarádka mi hned řekla, že tu cítí smrad jak kdyby se někdo podělal a jestli jsem se nepodělala já. Ani nevím proč, ale hned jsem se přiznala. Spoléhala jsem na to, že je to kamarádka a nezačne to hned rozkecávat. Tak jí povídám : ano nevydržela jsem to, ale prosím tě nikomu to neříkej. A její reakce? Napřed se začala smát a pak běžela za ostatními a hned všem vykládala : Viky se podělala a smrdí jako skunk, pojďte se podívat! Do toho se to domákla profesorka a hrozně mně sprdla, že snad nejsme v mateřské škole a, že bych měla ve svém věku svou potřebu ovládat. Tím však můj hrozný den neskončil, protože správce zámku na recepci mně odmítl na tu toaletu pustit, že prý v tomhle stavu bych to tam celé zaneřádila a, že to nebude uklízet. Tak jsem ještě pokaděná musela absolvovat s třídou celou zpáteční cestu. Profesorka celou dobu klopila zrak, jak se za mně stydí a jakou dělám ostudu celé třídě. Spolužáci se zase do mně pořád strefovali, takže den hrůzy. Musela jsem v tom potupném stavu setrvat asi 4 hodiny než jsem se dostala domů a konečně do sprchy. Včera to bylo ve škole hrozné. Utekla jsem předčasně domů, protože ty posměšky se nedaly snést. Mám teď ve třídě přezdívku : posranda. Ještě, že budou za týden prázdniny, tak snad se na to zapomene. Stalo se mi to v 16ti na gymplu, takže fakt mazec.

Holky mohu se přidat se...Věro, Ty jsi to měla taky hodně brutální.Taky jsi to statečně přežila. Myslím, že ty džegíný nás hodně zachránily. Tebe ještě více, protože jsi je měla tmavé a já bleděmodré. Ale byla jsem ráda, že jsem alespoň hnědý flek na zadku zakryla tím svetříkem, ale jak jsem již psala, tak mi to prosakovalo i vpředu a potom to pomočení a taky jsem pořádně smrděla. To už pak nic utajit nešlo Tak ty tmavé tě dobře ochránily.

Z Bohnic....

Lukáši to je ten důvod proč nejdu do projímadla. Sice tomu musím někdy pomoct a trochu zatlačit ale aspoň to mám pod kontrolou. Já chápu o co ti jde prohrát boj s vlastním tělem je super ale ne vždy obvzlast když to přijde v nežádoucí chvíli proto do sebe žádná projímadla necpu a mám jistotu že se pokakám tehdy když to chci.

Dito tobě a Verče se nedá upřít snaha a nadšení z pokakavani ale plánování vám moc nejde. Tak snad příště už ti to klapne

Protože je to tabu, nikdo se tím "nechlubí". Každý si pak myslí, že se tohle stává jen dětem a dospělým ne. A pak jsou všichni překvapení, když se to stane i jim. Taky to znám moc dobře, párkrát mě zachránilo křoví a několikrát jsem tu nadílku donesl v kalhotech i domů. Hlavně takhle nikoho nepotkat, to mi naštěstí vždy vyšlo. Je dobře, že o tom holky mluvíte a neděláte z toho tragédii. Jsou na světě horší věci než pokaděné kalhoty.

Monika: no, jsou to kravky,...Lukáš: Ahoj, k tomu mému nechtěnému pokakání se před plánovaným u našeho baráku. Už to bylo hodně akutní, lovila jsem klíč od branky a do toho přišla sousedka, zda bych jim od pátku do neděle nezalévala zahradu - a pak to stejný i první týden v červenci. Do toho jsem zčervenala a zároveň se ze mne ozvaly vyprazdňovací zvuky a začalo to být celkem hned cítit. Šla se psem a dvěmi dcerami o pět a o sedm let mladšími než jsem já. Ta mladší z nich říkala, že nevěděla o slečně sousedce, že se ještě pokakává. Ta jejich máma mi řekla, že bych jim mohla případně tu jejich zahradu pohnojit. Neměla jsem na sobě džíny, do kterých jsem to plánovala provést, ale tyto měly podobné parametry, ale byly téměř nové. Taky to byly skinny i kolem zadečku, takže ty malý holky to hned poznaly, protože jsem k nim stála zády. A sorry, že píši až teď. Pozapomněla jsem. Až teď jse si to uvědomila, protože to není ještě všechno a teď mám čerstvý zážitek.. Nevím, jestli ve mně zbylo něco ze středy, ale vzbudila mne v noci velká, tak jsem valila na wc, tam obsazeno a máma volala, že za chvilku. Chvilka byla věčná a než vylezla, tak jsem si prdla a věděla jsem, že tak hned nepůjdu spát. Jak jsem teď po důkladné sprše ulehla, tak jsem si uvědomila, že jsem slíbila napsat sem o mé středeční příhodě. Máma to vzala celkem v pohodě a já alespoň vím, jaké je to pokadit se do pyžama. Tady to zná asi jen Kikina a Verča. Na kalhotách jsou obdélníky a čtverce, tak ty v rámci toho fleku nebylo skoro možné rozeznat. Jen aby sousedka mámě neřekla, že jsem se pokakala i před nimi. A před čtrnácti dny i před mámou, tak doufám, že o té středeční nehodě se máma nedoví a nebude problém. Třikrát to je podle mne moc. Příště to snad lépe načasuji.

Holky mohu se přidat se...Tak to ti Evo nezávidím.
Mě osobně to na štěstí nepotkaloa boh dá, že nepotká.
Jinak, myslím si, že napěchované kalhoty k prasknutí, to je trochu nadsazené, že by až tak?
Také se mi nezdá tvrzení, mít plné kalhoty, toho z člověka tolik snad nevyjde, aby je měl takhle nafouknuté?
Pokud nemám pravdu, tak mne opravte.

Monika: no, jsou to kravky, ale jediné co můžeš dělat je předstírat, že Ti to nevadí, jinak si Tě budou dobírat víc a víc.
Dita: plánování těhlech věcí někdy selže :-) snad ten trapas nebude tak velký!

Já sám jsem dvakrát dojel na projímadlo, resp. na to, že se účinek v jednom případě dostavil příliš brzy a v druhém příliš pozdě.
Jednou jsem vzal projímadlo už ve škole v poledně. Do 14 hod. byla škola a pak se šlo domů, kde jsem měl být okolo 15. hodiny. Naši měli, jako každý pěkný víkend, jet na chatu. Už když jsem vystupoval z tramvaje, tak mě přepadla křeč do břicha. Vzpoměl jsem si na to, jak jsem se pokadil cestou domů na našem sídlišti a polilo mě horko. Ale domů jsem došel bez problémů. Naši tam ještě byli a mě se chtělo víc a víc i když nebylo ani půl čtvrté, takže 3,5 hodiny od vzetí projímadla- očekávání byla, že akce proběhne až po šesté večerní. Naši pořád sledovali dopravní zpravodajství ohledně kolon na dálnici a já byl nervózní s narůstání mé spotřeby astronomickým tempem. Jistě, na záchod jsem si již dojít mohl, ale jistě pochopíte :-) že jsem nechtěl. Nakonec se rozhodli odjet a já už se rychle soukal do připraveného oblečení. 5 minut po tom, co odjeli, už bylo oblečení pěkně zaneřáděné. Nakonec jsem odešel z mého pokoje do koupelny a ve vaně se do toho počůral. Čůrání ale bylo málo a tak jsem si dal sprchu do kalhot a pustil do toho krásně teplou vodu. No a pak uslyšel klíč v zámku- dneska ještě ne, ale za takových 15 let bych z téhle situace měl infarkt :-)
Podruhé se mě stalo, že projímadlo zase mělo pozdější účinek, než jsem čekal. Byla sobota a naši byli pryč. Já jsem se pustil do konstrukčního cvičení návrhu a výroby jeřábové kladnice. Což znamenalo navrhnout, spočítat, postup výroby a pak to celé narýsovat. V 9 jsem začal a současně si vzal projímadlo. Počítal jsem, že okolo 16-17. hodiny budou první příznaky. Ale bylo teplo a já pil docela dost vody. Možná kvůli tomu se ten nástup oddaloval, možná kvůli něčemu jinému. No v 18 hodin jsem měl vše hotovo a celé konstrukční cvičení bylo v deskách připravené k odevzdání a obhajobě. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem to zfouknul za den, ale kadit se mě nechtělo. V půl desáté večer jsem teda vyrazil na benzínku pro zmrzku, abych se odměnil za to cvičení. Ta byla 20 minut pěšky tam a 20 zpátky, ale byl pěkný letní večer, tak jsem se rozhodnul jít pěšky. Už tušíte, že mě to chytlo při cestě na benzínku, skoro 13 hodin po vzetí projímadla.

Normálny človek keď by sa...Hmm, ty toho o psychologii skutečně moc nevíš. Ono když se Ti stane něco takového, jak popisují Eva, Bára, Věra a další, a nemáš se komu svěřit, protože všichni kolem tebe sborově tvrdí, že dospělý to musí umět udržet, tak někdy pomůže i ten internet. Je to jak ta pohádková vrba, do které holič zašeptal tajemství o uších krále Lávry.
A Plenkar fakticky nejsem. Plenky mi nic neříkají a jsem ráda, že mne samotnou to do nich nedotlačilo. I když jsem se přes jedno zahraniční diskusní fórum poznala s dívkou ze Slovenska, která v plenkách prožila několik let. Trpěla tou formou inkontinence, kdy si potřebu neuvědomovala až do chvíle, kdy jí výkaly začaly pronikat mezi půlky, ale to už se pochopitelně pokadila. Když se to sečte, tak to byly stovky a stovky hodin, co musela prožít zaneřáděná vlastními výkaly, protože kolikrát v tom musela pobýt i dost dlouho než se mohla umýt. Taky to dala, ale o něco takového bych tedy určo nestála.