Kdy jste se naposledy pokakali

Ale jako hláška to...Jednak nevím, jak jsem napsala takový shluk písmen -máožá - asi to mělo být máš. Sorry. Asi jsem už byla unavená. Do toho experimentu půjdu příští víkend, tak snad se zadaří. Dnes jsem cestou ze školy myslela na Tebe Marcelo, protože se mi začalo chtít dost na velkou. Říkala jsem si, že buď to donesu domů a užiji si toho a odstraním následky, než přijdou rodiče anebo využiji parku, ke kterému jsem se blížila a zalezu do houštiny. Zvítězila ta druhá varianta a schovala jsem se do houštiny. Sice bylo blbý, že nebylo nic po ruce k vytření zadku, ale pořád lepší trochu špinavý kalhotky než jít s hnědým pozadím domů. Ale byl by to asi pořádný nával, protože tam po mně zůstala velká kupa hovínek. A taky jsem na to nebyla vůbec oblečená. Sice jsem měla skinny džíny ale bílé, takže bych to asi neutajila. Ty jsi šla alespoň v tmavých džínách. Možná ale že to o tom příštím víkendu pustím právě do těchto bílých.

Docela by mě zajímalo jaké...Sorry, n?jak jsem se uklikla. Můj předchozí přísp?vek patři samozřejm? sem do tohoto vlákna, které založila Zlata, ne tam, kam jsem ho vložila já. Připadám si teđ trapn?, že krom? t?ch mých opakovaných nehod zařadím ješt? špatn? příspěvek. Čistým kalhotkám zdar.

Marcelo, to by bylo...Ale jako hláška to pobavilo. Nicméně nechtěla bych takovými kalhotkami dostat. Mít je na zadku úplně stačí. No nic, tak já už jsem napsala, co jsem chtěla napsat, tak ahoj a přeju, aby tvůj experiment dopadnul lépe než ten můj.

Dobra beru zpet a sorry ze...V pohodě přijímám. Měj se a moc to nepřeháněj.

Zuzko, kdybych n?co...Také mám bohužel svoje zážitky. Taky jsem ještě zažila ty modré trenýrky. Byla jsem vybrána na reprezentaci školy v běhu. Vzpomínám si, že jsem bojovala o třetí místo a v průběhu závodu se mi vzbouřila střeva, tak jsem zvolnila až zastavila. Nějaká holka, která ke mně akorát dobíhala, se mě ptala, jestli mi něco není a do toho moje tělo vydalo strašné zvuky a trenýrky se naplnily teplou kaší. Byla asi již na mé úrovni,tak to asi jenom slyšela. Pak jsem šla do cíle. Běžet se ne dalo, všechny mě předběhly a viděly mě takhle zesranou. Učitelka se mě v cíli ptala, jestli jsem se pokakala, že jí to říkaly holky, tak mě seřvala, a příště že mě nikam už nepošle. Tak to bylo hrozný. Pak jsem měla nějaké nehody normálně do kalhot, to tady nebudu rozepisovat, jenom to, jak o pár příspěvků dříve píše Zuzka o té psychice, tak po tomto podělání na té reprezentaci se mi to rozjelo tak moc, že jsem chodila po vyšetřeních. Pak ty nehody docela ustaly. Zuzka má pravdu, že psychika dělá strašně moc. A potom až do předloňska byl klid. Předloni a loni se mi staly dvě nehody. Předloni, když jsem byla s kamarádkami na podzimní cyklo dovolené, tak se mi tam podařilo nakadit do těch cykloklahot s vložkou. To bylo strašné. Než jsem stihla se vymotat z těch kšand pod dresem, tak to bylo v kalhotách. Aktivita střev se možná rozjela otřesy v terénu. Nejhorší bylo vtom dojet do pensionu, kde jsme bydlely. Správcová na mě strašně čuměla a říkala, jestli se podělám do postele, tak že to budu platit. A loni jsem byla s příbuznými u moře. Leželi jsme na pláži, vstala jsem, že jdu na wc a tělo si po chvilce samo pšouklo a najednou jsem cítila, jak se mi plavky zaplnily. Vidět to bylo víc než dost, hnědý flek na oranžových plavkách. Další dny si na mě ukazovali. Taky jsem měla jednodílky, tak to bylo strašné a i to vysvlékání.

Do trikotu se mi bohužel podařilo v aerobiku a bylo to hodně nepříjemné před kolegyněma a ještě s tím nákladem jít domů skoro 2 hodiny. Ve škole se mi to podařilo taky, ale do modrých trenýrek. Měla jsem sice pod nima kalhotky neboť přes ty hodně světlé to bylo nutné z jistých důvodů, ale i tak přes to množství mi to skrze prosakovalo na stehna jak se mi to rychle do nich valilo. Trapas jako řemen a doma si mě matka taky vychutnala, že ve svém věku si začnu dělat do spoďárů.

Já naposled u voleb. No, už se to zas blíží...

Hmmm, to máš tedy prima...No, ta kamarádka, od toho okamžiku potom jenom kolegyně, byla taková zvláštní. V práci po to mé nehodě vykládala, že přece žijeme v civilizované společnosti se stanovenými společenskými zásadami, podle kterých prý je podělání se do kalhot nepřípustné. A podle ní jsme všichni, kdo jsme skončili v tomto hrozném stavu, strašní nebožáci. Až jednou na ni dojde řada, že si též ponese vlastní xkrementy v kalhotách, tak snad názorově obrátí o 180°. Naštěstí už u nás nepracuje.

Tak zase až tak drsná bych...Marcelo, to by bylo skutečně drsné hodit tím po někom. to máožá pravdu. Myslím také, že by bylo nejlepší, aby se někdo z posměváčků pořádně podělal.

Dobra beru zpet a sorry ze...Diskuse hovnofila.

Tady toho je. Tak já zkusím...Dobra beru zpet a sorry ze jsem na tebe vyjela. Ja jenom moc neverim na ty nehody a obvzlast na tyhle diskuzi ale pripoustim muze se to stat ze se naplanovana akce takhle zvrtne. Ohledne te nedele kdyby bylo co psat napsala bych ale nic extra to nebylo. V tech satech to bylo trochu netradicni protoze uz je jinak nenosim ale jinak nic specialniho. Ani jsem se moc nepokakala asi nebylo dost munice :0) dneska neni vubec co psat protoze prvni vec kterou jsem udelala po navratu z prace bylo ze jsem vzorne pokakala zachod jako slusne vychovana slecna aby me pak neprepadli nejake choutky. O vikendu si to hadam vynahradim a pravdepodobne ze soboty do nedele se budu opet oddavat svym postelovym radovankam :0)

Stalo se někomu ve škole do slipů nebo do boxerek?

Marcelo, to bylo pro Tebe...Tak zase až tak drsná bych nebyla. Spíš by každá osoba která se za to někomu posmívá měla zažít tuhle situaci na vlastní kůži. Pak by ji smích určitě přešel. Normální člověk to pochopí. Uvedu jeden příklad. Pamatuji si, že ještě na základní škole se stala nehoda jedné spolužačce. Měla chudák průjem a než doběhla na WC, tak byla durch. Nikdo se jí nesmál, protože každý věděl, že se tohle prostě stát může. Ale to bude asi tím, že na základce jsme byly parta venkovských děcek co spolu vyrůstali a kamarádili se od malička. Na střední kam dojíždím do nedalekého okresního města už jsou ty vztahy o něčem jiném. Hlavně jsem ráda, že vyvrcholení mého experimentu nenastalo přímo tam, protože tam budu chodit ještě dva roky a tuhle ostudu bych teda za sebou vláčet nechtěla.

Tvoje mamka je rozumná....Už jsem z toho asi vyléčená. Po tom jak to v ten pátek hladce prošlo, jsem ještě uvažovala, že udělám někdy repete. Tentokrát opravdu tajně, ale nějak jsem si to srovnala v hlavě a teď si říkám, že jsem vlastně plánovala dost velkou šílenost. Ani nevím, jak se mi takový nápad v hlavě vůbec vylíhnul. Jsem jinak racionálně uvažující středoškolačka a premiantka třídy a teď takový úlet. Možná to dělá ta možnost vidět to na internetu. Tam to vypadá v klidu a na pohodu, ale realita může být jiná, jak jsem zjistila. Možná je to podvědomá touha spáchat něco co se už prostě v jistém věku nesluší nevím... Každopádně jsem to vyhodnotila tak, že i když jsem si při tom nijak extra zhnusená nepřipadala (teda až na ten šílený zápach) tak o tom, že bych z toho byla nějaká vzrušená jako Kikina nemůže být řeč. Spíš to bylo něco nového, ale když to zopakuji, tak to asi bude úplně stejné a už mi to nic nedá. Takže to asi nechám být. To by musela být vhodná doba a vhodné místo a přijít to tak nějak přirozeně. Plánovat už nic nebudu. Minule jsem plánovala a dopadlo to neslavně.

Tady toho je. Tak já zkusím...Marcelo, to bylo pro Tebe štěstí, že jsi nepotkala nikoho známého a taky Ty tmavé kalhoty, protože ta nehoda nebyla tak nápadná. Jak píšeš pro Lenku, tak lidi v takovýchto případech bývají hnusně krutí. Já jsem to zažila ve špitále, ja píši v předchozím příspěvku. Zasloužili by těmi pokaděnými kalhotkami do ksichtu.

Ahoj, jako bys mi mluvila z...Lenko, snad si najdeš nové opravdové kamarádky a kamarády. Mně jak se to stalo v té nemocnici, tak kromě toho, že mi to dávaly sestry najevo, tak spolupacientky z pokoje se po té nehodě se mnou už taky nebavily. Když jsem se ptala, co jsem jim provedla, tak mi řekly, že s pokakandou se bavit nebudou a ještě se smály. Byla jsem šťastná, když jsem mohla vypadnout domů. Doufám, že ty holky z pokoje nepotkám na rehbce. Rozhodně nejsi sama, komu pokakání se změnilo okolní svět.

Tady toho je. Tak já zkusím...Tvoje mamka je rozumná. Zkrátka se ti chtělo tak moc, že jsi to nevydržela někam do úkrytu a skončilo to plnýma kalhotama. Stane se. Dělat z toho konec světa a tragédii znamená akorát dotyčnou osobu stresovat a riskovat, že se malér stane zase. Protože v takovém případě se pak dotyčný začne bát kdejakého zaškrundání ve střevech. Psychika dokáže v tomhle dělat divy. Akorát pokud budeš mít chuť tuhle "zábavu" opakovat, tak tam už budeš muset dávat pozor. To už by tak snadno projít nemuselo.

Tady toho je. Tak já zkusím zareagovat na všechny najednou.

Pro Kikinu : Standa ti to napsal přesně. Plánovala jsem se pokadit v klidu a v soukromí bez svědků a moc se nezadělat a výsledek byl, že jsem za bílého dne skončila na ulici zadělaná jak batole. To v plánu opravdu nebylo. Ps : Co ten tvůj včerejší experiment v šatech? Ani jsi nepsala jak to dopadlo.

Pro Ditu : No bylo to ve dne a na veřejnosti, takže lidi jsem potkávala, ale snažila se jim vyhýbat. Možná to někdo poznal, protože odér linoucí se z mých kalhot byl šílený, ale byli to samý cizí lidé, tak ať si myslí co chtějí. Horší by bylo potkat v tom stavu někoho známého.

Pro Lenku : Tak jestli se s tebou přestali kamarádit jenom kvůli tomu a ještě ti dělají naschvály, tak to nejsou žádní kamarádi, ani nikdy nebyli.

Pro Standu : Mám naštěstí super mamku a ta to vzala sportovně. Přiznala jsem se jí po telefonu, protože jak jsem nemohla jet tím vlakem a domů se spíš courala než šla, tak mi máma volala na mobil kde jsem, že už bych měla být doma. No a já ze sebe jenom koktala : No víš mami mě se stala taková věc... A ona proboha tobě se stal úraz nebo tě někdo napadl? A já to ne, ale já to nevydržela na záchod a pokadila se do kalhot... Teď jsem čekala na reakci a ona se začala normálně smát do telefonu a povídá : a kvůli takový blbosti si myslíš, že se přestane točit zeměkoule? já myslela, že se ti stalo něco horšího, tak mazej domů ať se dáš dohromady! To už jsem byla v klidu. Máma mě vítala ve dveřích s úsměvem a průpovídkou, že naposledy se mi něco takového povedlo v první třídě. Když se pak ještě zeptala jestli se od ní nechám přebalit, tak jsem to nevydržela a začala se smát taky. Jak říkám máma je super a ani jsem jí vlastně moc nemusela lhát. Táta se o tom ani nedozvěděl. Máma slíbila, že mu to neřekne, tak je to naše malé tajemství.

Ahoj to je mi líto, že si...Ber to v klidu. Zas tak dramaticky to nevypadá. Zkrátka se ti to poněkud vymklo z naplánovaného průběhu a skončilo to tak, že ses regulérně posrala prakticky proti své vůli. Sice píšeš o parku, že věř, že i normálně se najde dost ženských, které raději riskují pochcání nebo posrání se do kalhot, než aby si dřeply někde v parku, kde by je mohl někdo vidět. Nehoda se může stát každému, a zvlášť když nesedne jídlo. Tak by to měli chápat i doma.

Ja nevim ale to od te Marcely...No, tak ono to vypadá, že Marcela to tak původně plánovala, ale trochu se jí to vymklo z kontroly. Na záchod ve škole asi nechtěla, aby nepřišla o to, co si "nastřádala" a cestu domů už zkrátka nedala. To si dovedu představit podle vlastních zkušeností, že to pak najednou jde ven a už se s tím nic neudělá. O tom se tu psalo x-krát. Povedlo se jí to nejspíš až tak "dokonale", jak to určitě ani nezamýšlela.