OCD-obsedantno-kompulzivna porucha

poslouchej příště se podepiš at te muzem alespon oslovit!
dám ti několik otázek a pokus se mi na ně odpovědět:
to kdo má obsese dlouho je tedy důvod k tomu nezapočínat žádnou terapii ti pověděl jaký doktor?
Pročs okamžitě nerozhodl po vyslechnutí tohoto "názoru" nejít za jiným lékařem?
Co máš na životě rád,popř. pro co stojí za to žít?
A ženskou nemáš žádnou z jakého důvodu?

Jo, jenže mně to řekl můj doktor, že kdo má obsese dlouho, tak to je nevyléčitelné, že prý se mnou nemá cenu žádnou terapii ani dělat. A tak přemýšlím, jakou cenu má vůbec žít. Vůbec žádnou, čtyřicet let v hazjlu, papíry na hlavu - ocd, ženská žádná. můžu se hrabat tak venku na zahradě nebo chodit do lesa, to je celý můj život.

Ahoj, můj syn tím trpí taky, ale řekla bych, že v jeho případě je to součástí Tourettova syndromu. Původně měl drobné tiky v obličeji, ale v současné době, než např. vezme do ruky nějakou věc, tak si musí několikrát poklepat rukama o lavici atd. Dostali jsme na to tiapridal, zatím jsem ho nezačala dávat, tak nevím. Dost mu to vadí při psaní ve škole, hrozně dlouho mu trvá, než něco napíše, protože pořád musí klepat do lavice, vždy, když vezme do ruky tužku.

Jako nekdo kdo je v pulce sebelecby (take bez treapie a leku
) Ti gratuluji!!! Opravdu musis na sebe byt hrda, a s duvodem! Jses dobra inspirace!

Ja delam OCD protoze se bojim tmy! Souhlasim s Katkou, je to vylecitelne a ZNAM LIDI kterym se to povedlo. Me se lip o tom mluvi ja mam nejaky stupen 3 na skale od 1-10. Ale verim ze to jde.

Musite o to cist. Jdou 2 teroije, jedna ze je to psychologicki problem a druhy (horsi) ze je to chemicka porucha v mozku. Ten druhy ma co s latkou ktera dava impuls ze neco musime udelat, ale neoznamuje spravne mozku zpatky ze je akce provedena spravne. Proto to opakujeme (ja treba ani nevim kolik krat nekdy) a porad se me zda ze to neni dost. Ta prvni moznost je , no jak to vysvetlit...ze proste mame nejaky pocit viny za neco, nebo ze neco dluzime a musime to jako by tema ritualama vracet, a tak zajistovat svoji bezpecnost, svych blizkych atd. Uprimne si mysllim ze je kombinace oboji.

Jsou dva zname zpusoby lecbi: terapie-normalni s terapeutem, ta je s leky nebo ne, a potom CBT -kognitivne behavioralna terapie. To je docela razantni trening proste ty rituali ne delat. A tato terapie vetsinou zahrnuje leky. Doufam ze jsem to vysvetlila trochu.
Lidi, FAKT OCD je ze lidi ni trpici jsou 100% vedomi ze je to nesmysl, takze Katka ma pravdu a krok c.1 je rozhodnout se toho se zbavit! Ja vim ze to dokazu, proste to vim protoze chci a musim bojovat se sebou, a to je nejtezsi! Lidi ktery se toho zbavily rikaji ze to trva min., 2 roky tezke driny :)

Toto je velmi negativní a depresí pokroucený pohled na věc. Přesně takto jsem to viděla, když jsem trpěla největšími atakami OCD. OCD není jako chřipka nebo jiná nemoc. Je to důsledek slabého sebevědomí, špatné nazírání na sebe sama. Nelze se toho zbavit, dokud člověk nezačne hodnotit a vnímat sám sebe. Trpí tím tolik lidí, že si to sami ani neumíme představit.Málokdo o tom ovšem mluví. Osvěta bohužel není. Ale je to skutečně temná součást osobnosti téměř každého z nás.

Já mám obsese od tří let, je mi 40 let a zatím mi nikdo nepomohl, prý to je nevyléčitelné. Měl jsem 8 terapeutů, 20 druhů léků. Pokud se to prý zmírní, stejně se to vrátí nebo přijde jiná psychická porucha, protože u všech nemocných ocd je vrozeně slabá psychika a nemají naději.

ahoj obsese uz temer ustoupili,jen mam porad problemy co se tyce toho telesneho razu...
a jak se dari tobe Rachel?
mas stale toho stejneho mladeho terapeuta?

čauky miky, co se děje s Tebou? Nějak dlouho ses neozval? Předpokládám, že jsi v pohodě, a že sis na ocd ani nevzpomněl:) To bych byla jenom ráda...

co se tu s tím stalo?

Ty se máš Leni.Závidím ti.No pak dám hned taky vědět,jak mi je.Bojím se toho všeho,víc jak porodu.Ale musím to nechat osudu,nic jinýho nezbývá.Jdu si uvařit maliník,at mám aspon lehký porod.

Toho jsem se přesně bála taky a strašně moc..., i kvůli štítný žláze, se kterou se léčím a hrozí tam vlivem hormonálních změn právě i zhoršení psychiky atd....Nejvíc jsem se obávala situace, až budu malé stříhat nehtíky. Dokonce jsem přemýšlela, že poprosím manžela, aby tohle dělat jen on...Nakonec to bylo všechno naprosto vpohodě, byla jsem spokojená i v porodnici, doma taky a když se starám o malou, tak mívám často velký návaly štěstí. Vůbec mě ani nestresuje, když pláče. Spíš se někdy přistihnu, že se klidně usmívám, protože mě těší, jak se pěkně hlásí na papání :o). Malá je moc hodná a to mi taky pomáhá, protože nejsem až tolik unavená a tak se cítím dobře i fyzicky ;o).To víš, že mě občas něco málo napadne, ale spíš proto, že jsem to zažila a mozek si to pamatuje..., ale nic mi to nedělá a to je hlavní! Dokážu nad tím lehce mávnout rukou, je to pro mě obyčejná a naprosto nesmyslná myšlenka. Vím, že nic takovýho určitě neudělám a v tom je pro mě ten obrovský rozdíl. Dřív jsem se bála, co když se neovládnu..., to určitě dobře znáš..., ale dnes už to tak necítím! Troufám si říct, že jsem vyléčená a věřím, že už do toho znovu nespadnu, protože už s tou potvorou umím zatočit ;o) Nehtíky jsem malé stříhala už 2x a vůbec s tím nemám problém. Tohle mě už taky přestalo děsit. Jednoduše: je to o.k.!!! :o)

Ahoj Lenko,já tě hrozně obdivuju jak to zvládáš.Já mám za tři týdny rodit a mám strašný strach,aby se mě ty hnusný myšlenky nevrátily v plné síle v porodnici.Jsem zoufalá a bojím abych tam někde nezmatkovala.Bojím se abych neměla třeba tu laktační psychozu,nebo já nevím.nevím co to semnou udělá až to mimčo uvidím.Na jednu stranu se hrozně těším a nadruhou stranu mám zase hrozný strach.Jak tobě bylo v porodnici?Jak jsi to zvládala?

Ahoj, chvíli jsem tu nebyla, protože se mi narodilo mimi ;o).
Terapii jsem měla vlastní (vpodstatě změna způsobu myšlení). Nastolila jsem si ji na základě všech informací, co jsem si o OCD, hlavně typu vtíravých myšlenek užblížit vlastním dětem, přečetla...Psala jsem hodně na diskuzi tady na doktorce.cz "Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem" a nebo i na "nutkavá neuróza, obsese, OCD", tak si to tam kdyžtak zkus pročíst.., nechci se opakovat.... :o))).

rada by som vedela ako sa to u teba prejavuje a aku terapiu si mala vlastne

dakujem ti velmi pekne za odpoved.niekedy ma prekvapuje ako ludia vedia tak bezisne pomahat ako si ty pomohla uz teraz mne!myslim ze stym zacnem bojovat najprv sam a ked nebudem vladat tak si budem musiet najst pomoc.ako sito myslela naucit sa ovladat vlastne myslienky? neviem proste viem ze to co robim je vazne chore a absurne ale neviem sa tomu ubranit! tie chore stereotypi. no nic teba vazne obdivujem a ja musim zacat bojovat!

Já mám (řekla bych skoro za sebou) jiný typ - vtíravý myšlenky ublížit vlatním dětem - tj. pro mě jako citlivou mámu úplný peklo na zemi :o(, ale jsem z toho venku, občas jen nějaká slabá mrška ještě na mě dolehne, ale já jsem tu poruchu identifikovala (podle internetu) a začala řešit teprve v březnu t.r., takže jsem teď zpětně docela vyvalená z toho, že se mi to povedlo tak rychle a to nakonec bez doktora a bez prášků - pomohlo mi si co nejvíc přečíst o této úzkostlivé poruše a zhltala jsem i veškerý diskuze, který se toho týkaly. Díky tomu jsem přišla na to, že to není chyba ve mě - že by se např. měnila moje osobnost a stávala se ze mě zrůda..., ale že je to prostě taková blbá psychická nemoc, kterou jde vyléčit. Mě stačilo (zjednodušeně řečeno) změnit způsob myšlení, resp. naučit se zacházet s vlastními myšlenkami a postupně jsem se jich přestala děsit, takže samy přestaly dolízat a když už mě něco napadne, tak vím už jak na to (hlavně to tolik neřešit, zlehčovat, začít myslet na něco jinýho apod.). Ale je to složitý vnitřní proces, nedá se to jednoduše vysvětlit, doporučuju ti pročíst si taky co nejvíc informací a diskuze tady na doktorce jako je např. "Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem" nebo "nutkavá neuróza, obsese, OCD"...a taky odbornější články na internetu. Třeba tě taky bude něco inspirovat natolik, že přijdeš na tu správnou cestu, jak se té poruchy zbavit ;o). Já jsem to sice zvládla jen tou svojí samoterapií, ale co jsem četla příspěvky, tak to není úplně tak běžný, takže se neváhej co nejdřív obrátit na psychiatra, který ti může pomoct nejen léky (možná ti k tomu chybí ještě nějaká chemická látka v těle a její doplnění by ti to zmírnilo), ale taky terapiemi. Změnit způsob myšlení je ale podle mě to nejzásadnější, protože je to hlavně dlouhodobý a nakonec i 100%... Určitě si ale nenech tou potvorou otravovat život, nenech se tím omezovat. Čím dřív s tím začneš bojovat, tím líp, protože když už ji máš takhle dost připuštěnou k tělu, tak se tě jen tak sama od sebe nepustí. Tak držím pěsti, ať se ti povede najít tu správnou cestu, ať už s doktorem nebo bez něj ;o).

CAU.TYKA SA TOHO ZE VSETKO V KUSE KONTROLUJEM!NEBOL SOM U ZIADNEHO PSYCHIATRA! JEDNA SA O TO ZE SOM TO VZDY PREHLIADAL! ALE UZ MAM TOHO VAZNE DOST A CHCEM NIECO STYM ZMENIT. CHCEL BY SOM ZIT PLNOHODNOTNE! TY TO MAZ ZA SEBOU? INAK DIK ZA ODPOVED

A čeho se tvoje OKP Richarde přesně týká? Byl jsi už u psychiatra?

TRPIM OKP ASI 7 ROKOV!VZDY SOM PODCENOVAL! AZ TERAZ SI UVEDOMUJEM ZE UZ NEVLADZEM CO MAM ROBIT? PROSIM PORAT