Kdy jste se naposledy počůrali? :-)

To se ti nedivím,máš to až do konce života.

Marťo, už je to čtyři roky. Takže mi tehdy bylo necelých čtrnáct let. Vlastně podobně jako Tobě při té Tvé "nehodě". Ale ten zážitek je bohužel tak čerstvý, jako by se to stalo včera. Ano, přiznávám že z toho mám trauma. A dodnes jsem nervózní, když se mi chce. Tedy ne že bych se počurávala, to ne. Ale ohromný stu, když je řeč o tom, že se někdo počůral. A strašně se taky stydím, vysvléknout se i třeba před mámou! Přitom prádlo mám až na těch pár obvyklých mini nehod vždy vpořádku. Nevím, co bych dělala, když by nedej bože někdy něco na kalhotkách našla. Ten šok a to vyptávání, jak se mi to stalo, proč se mí to stalo, přoč jsem hned nešla na záchod, proč jsem se nepřiznala. A ta stašná strašná cesta přes sál do sprchy. Ten stud před mámou mám ale hlavně asi proto, že se to u nás v rodině po té příhodě ještě dlouho rozpitvávalo. A jednou, asi 3 měsíce po sestřiné svatbě jsem zažila velkou potupu. Ovšem jinou, než by jsi asi čekala. Celý týden jsem se těšila, že půjdu v neděli do kina s kamarádkama, ale v ten den dopoledne mi mamka řekla, že přijede pár našich vzdálených příbuzných na návštěvu a že musím zůstat doma. Já se ale tak těšila, že jsem byla moc zklamaná. Bylo po náladě. Návštěva probíhala a já si jí moc nevšímala. Bylo mi skoro do breku, protože s naší partou holek šlo nakonec i pár príma kluků od nás ze školy. A já trčela doma... Byla jsem zahloubaná sama do sebe a do svého bolu. Najednou se mě jedna teta zeptala, co mi je a proč nic něříkám. Já jen tak pípla, že se nic něděje. A ona zase, jestli nejsem nemocná. A zeptala se mámy, proč tak sedím stranou a jsem tak zamlklá a smutná. A máma? Přišla za mnou a nahlas se zeptala, jestli jsem se zase nepočurala!?!?! Já byla v takovým šoku a překvapená, že jsem zase jen pípla, že ne. Tak mi nakázala, abych šla za ní do kuchyně a tam jsem si musela stáhnout tepláky a mamka mi kontrolovala kalhotky, dokonce si sáhla na kalhotky zda nejsem mokrá a nakonec mi podívala do kalhotek zezadu, jesli jsem se nepo...!!! To vše za asistence nakukujících tetiček a jedné její dost pitomé dcery. Pochopitelně tu kontrolu máma všem doprovodila vysvětlením příhody ze svatby. Snad ani nemusím popisovat, že jsem byla červená jako rak a doslova jsem řvala na celé kolo. Mamka si svůj omyl vzápětí uvědomila a začala se mi omlouvat. Od té doby se ke mě chová úplně jinak, ohleduplně a pozorně. Já jí odpustila, myslela to dobře. Jenže trauma zůstává a já se ho nemohu zbavit.

Já jsem byla docela vystresovaná s toho špinavýho záchodu a z toho jak už se mi chtělo že jsem ani neuvažovala jak to udělat aby to bylo co nejmíň vidět, hlavně abych si co nejdřív ulevila. Proto mně ani nenapadlo že by mohlo být lepší si sednout a čurala jsem normálně ve stoje, měla jsem džíny tak mi to teklo po nohavicích, na nohách jsem měla ale žabky tak to vyteklo na zem. Jestli si toho někdo všiml nevím, možný to je, já jsem po lidech nekoukala a hlavně jsem chvátala domů.

Marťa: Při vysoké teplotě je to normální asi i u dospělého a může se stát i při únavě, nebo stresu. Mně se to tedy nestalo, protože vysoké teploty nemívám, ale znám pár lidí, hlavně holek, kterým se tohle stalo taky. Ale klasický čůrací sen se mi zdál několikrát. Jako dítě jsem se vzbudil až ráno a před rokem jsem se v jakémsi polospánku vzbudil až těsně potom :-( A nejsi jediná ani s tím odkládáním potřeby. Hodně lidí to odkládá, já taky. A třeba dcera herce Pavla Soukupa s tímhle jako malá měla problémy taky. Pořád to oddalovala až bylo pozdě. Jako dítě pro mě byl film zajímavější než potřeba jít si ulevit. Tehdy jsem musel oželet kus filmu, dnes už jsou reklamy, tak můžeš chodit třeba každých 5 minut :-)
Možná jsi byla blbá, ale je to normální reakce. Říkáš si, třeba se něco stane a neprovalí se to. Nechceš prostě, aby to okolí vědělo, protože je to ostuda. Před cizími by to nebylo tak hrozné jako před těmi, které máš ráda. Zajímalo by mě, jestli se to z tebe vyhrnulo najednou velkým proudem, nebo ses to snažila nějak zastavit, či si jen nechápavě koukala, jak se to mohlo stát a to už byl měchýř vyprázdněný.
S tím koncertem si myslím, že prostě člověk v takové situaci rozumně neuvažuje. Zvlášť dítě v tvém věku. Je v šoku, že se to stalo a neví co s tím. Pokud by ti třeba rodiče řekli, že se to stane skoro každému, i když by nemělo, dívala by ses na to jinak a přiznala se hned.

Klára: To máš tedy "pěkný" zážitek ze svatby. Nedivím se, že jsi to tutlala. Pokud by to uschlo, měla bys určitou šanci, že se na to nepřijde. Jak to asi dělaly šlechtičny v historii, kdy na sobě měly takové róby? A herečky v takových kostýmech to také bez pomoci nesvedou se vyčůrat. Tam to možná byla ještě větší ostuda než dnes.

Romana: To se ti nedivím, ale i při čůrání do kalhot je lepší být na bobku, aby zůstaly nohavice suché, jinak to steče do bot. Jako holky máte výhodu šatů a sukní, pak to odnesou jen kalhotky. Jaké byly reakce okolí? Asi si toho nikdo nevšiml.

Kláro, kolik ti to bylo? Mně se to stalo naposledy v prváku na vysoké, to jsem měla několik dní ošklivě vysoké teploty, moc jsem nevnímala a ani nebyla schopná vstát z postele.

Hrozně se mi chtělo čurat, tak akorát jsem to stihla na veřejný záchody, na nádraží, přijdu do kabinky a bylo to tam strašný, smrad, špína, nebyla jsem schopná si tam sednout na prkýnko, dělalo se mi z toho špatně. Tak jsem zase vyběhla ven na čerstvý vzduch, stoupla si na trávu a vyčurala jsem se do kalhot. Bylo to pro mně snažší než si sedat na prkýnko na tom špinavým záchodě.

Tak to Tě Marťo chápu. Jasně. Každýmu se asi stanou nějaké malé nehody. Asi v pěti letech se mi taky zdál ten "čurací" sen. Párkrát jsem si trošinku ucvrkla leknutím, nebo smíchy, ale to nebyl nikdy větší flek, než pět centimetrů. No a řekněme si narovinu, nějakou tu "hnědou čárku" asi na spodním prádle občas našel každý z nás. Popravdě, jednou jsem si prožila svou trapnou příhodu. Vlastně jsem se styděla i při psaní mého prvního příspěvku to přiznat. A proto jsem se Tě tak vyptávala na podrobnosti z té Tvé příhody... Já se totiž pučůrala při svtatebním obředu mé sestry. Byla jsem od rána nervózní a nedočkavá, spousta povinností. Bylo léto a skutečné vedro. Žízeň byla veliká. Takže jsem pila a pila... Už před odjezdem na obřed jsem přešlapovala. Najednou tady byl obřad a já to už nezvládla. A jak jinak - tajila jsem to. Moje šaty až na zem to zamaskovaly dokonale. I během oběda. V těch šatech nybylo ani možné se vyčurat bez něčí pomoci. Máma se mě několikrát ptala a divila se, že stále nechci na záchod. Při tom obřadu jsem asi nepustila všechno, takže jsem se při focení v zahradě ještě trošku počurala. Přišlo to náhle, prakticky bez varování a hned to teklo (už ale jen trošku, asi zbytek obsahu močového měchýře). V zápětí ale teprve přišla ta skutečná pohroma. Hned po focení jsem se měla stejně jako něvěsta a ostatní družičky převléknout do lehčích šatů. Šaty jsem si ani nedokázala sama svléknout protože sukně byla nabíraná a bylo pod ní několik spodniček. Pomáhala mi máma a její kamarádka. Já se "převlíkat" nechtěla a když jsem dostala sprďana, tak jsem se rozbrečela. Za chvilku bylo všem jasné, proč... Protože jsem "to pustila" podruhé teprve před chvilkou, tak to bylo krásně markantní i na bílých punčocháčích. Mokro jsem měla i v botech. Mamka je opravdu skvělá, ale tohle něčekala. Dostala jsem strašně vynadáno jednak za to, že se mi to stalo, ale hlavně za to, že jsem se hned nepřiznala. A myslím že jsem dostala na holou taky malý výprask. Navíc se to okamžitě dozvěděl snad každý svatebčan. Musela jsem jít hned do sprchy se vykoupat. Jenže ta sprcha byla na druhé straně sálu, než kde jsem se převlékala. Měla jsem pocit, že se na mě kouká snad úplně každý, včetně číšníků (taky jsem musela použít jejich služební sprchu)! Hrůza, hrůza, hrůza!!! Už jsem tam dlouho nyvydržela a musela jsem jet domů, jak jsem se styděla. Probrečela jsem snad celý týden. Do dnešního dne mi to někteří příbuzní připomínají. A ty fotky ze svatby doslova nenávidím, i když pochopitelně vůbec za nic nemohou. Hloupost a chyba byla jen a jen moje. Tak je moje hrozná chvilka ostudy.

Kláro a nestraš :-)

Kláro a Atlasi, téměř vůbec jsem na tyhle problémy netrpěla, ale zase tak úplně absolutně bez nehod jsem taky nebyla. Někdy, když jsem byla nemocná a měla vysoké teploty, tak se mi to sem tam přihodilo v posteli, ale to jsem ani o tom moc nevěděla a to máma brala v klidu, ještě mě chlácholila, když mě převlíkala. Ale jsem takový strašpytel, zatloukala jsem v těch pár případech, kdy jsem podvědomě nějak tušila, že si za to trochu můžu sama, že se to nemuselo stát. A jak jsem se snažila to prozrazení co nejvíc oddálit, tak jsem se vždycky začala chovat nějak divně, no jako po té cestě domů, pořád jsem musela myslet jen na to, co se stane, až na to někdo přijde. Asi třičtvrtě roku před tím koncertem máma musela drhnout pohovku v obýváku, to zuřila hodně. Tenkrát jsme se koukali večer všichni na telku a taky jsem si říkala Ještě vydržím, ještě počkám

Marťo, a to už Tvoje mamka něco tušila, když chtěla aby jsi se vysvlékla před ní? Že si hned všmla že jseš počuraná, to se na Tebe pořád koukala? A rozbrečela ses při tom? Jak jsi jí to řekla, proč se Ti stalo? Sama jsem jako holka taky jednou trošku nedoběhla na záchod, když se mi začalo chtít děsně čůrat. Byla jsem s rodinou na vycházce před vánocema a jak mi byla zima, tak se to nějak urychlilo a já si před domem učůrla. Byl to flek tak snad 15 cm na riflích a bylo mi už 12 let. Koukala jsem na tu pohromu jako opařená. Zaběhla jsem ale hnedka do sváho pokoje a dozvěděla se to jenom starší sestra, která je príma, takže nic neřekla. Rodiče jsou taky fajn, ale přiznat se jim, to jsem se strašně styděla, takže Tě chápu. No snad už je to za náma, ale jeden nikdy neví...

Ahoj, já mám taky pár trapných zážitku. Začalo to asi v 9 letech pořádným učůrnutím smíchy u telky. A pak se stejným výsledkem v kině, škole, u komplu, divadle, s partou holek v cukrárně, doma při oslavě mých narozek a strašněj trapas u známých na návštěvě. Někdy je to jenom malý cvrknutí, ale jindy flek jak hrom. Ale ještě nikdy sem se nepočurala úplně. Mám ale jinej problém. Se strašně stydím přiznat to. A vždycky se to snažím ututlat. Párkrát se mi to utajit podařilo, ale vštšinou je z toho ostuda. Sem asi praštěná, ale já se nedokážu přiznat. Taťka se už za mně stydí, brácha z toho má srandu a všem to vykládá:-( . Mamka říká, že když se to stane ještě jednou, tak půjdem za doktorem. To se ale raděj propadnu. Je to síla, tohle někomu říkat a von je navíc chlap. Ale nevím co mám dělat. Mamka mi říká, že mám jít hnedka jak se mi chce, ale mně se normál nechce. Jak se začnu smát, tak to najednou začne týct. Ale né vždycky. Naposledy se mi to stalo doma když sem blbla při tancování se svou kamarádkou. Ta mi řekla, že mám napsat semka. Tak nevím.

Ahoj Marťo, stala se Ti taková příhoda ještě někdy předtím nebo potom, kdy jsi se snažila to před rodičema utajit? A stalo se to ještě někomu jinému, že takovou "nehodu" zatajoval? Mě se tedy občas nějaká "mokrá" příhoda taky stala a vždy jsem se to snažil nesmyslně (a většinou marně) utajit. Brzy zde popíšu své příhody. Piště také, prosím.

Počůrání je "výhodnější". Nemusí být vidět (na tmavém oblečení) a hlavně cítit. Maximálně někde zůstane louže. Psychika holt s tělem zamává. Já když mám trému, nebo jsem nervózní, naplní se mi měchýř hodně rychle a pak musím hledat WC.

Naďo, tos měla horší, to určitě. Taky si na jeden případ pamatuju, kdy kamarádky jednu holku musely odvést z podia, protože se jí udělalo zle a pokakala se. Ale u víc holek se stávalo, že omdlívaly, některá se poblinkala, pár počůrání jsem taky zažila no a od toho koncertu jsem mezi ně patřila i já. V tom věku jsem si připadala načisto dospěle a najednou tohle. A to jsi musela mít mnohem horší pocit, hlavně tys to nemohla nijak dlouho utajit, na mně nebylo nic poznat až pak doma.

to Simona: počůrat se jako go-go tanečnice? Jak se ti to proboha stalo? Neumím si představit, jak jsem někde na diskotéce a tam se vlní nějaká hezká slečna s dobrou postavou a přitom čůrá do šortek.

Marťo, taky chodím zpívat, tak vím jaké to pro tebe muselo být. Ale zase to není tak hrozné. Na mne na našem koncertě přišel průjem. Snažila jsem se to zadržet a vydržet do konce, ale bohužel jsem se pokakala. Taky mi bylo čtrnáct. Byla jsem z toho pak špatná. Někdo si nejříve myslel, že si někdo prdnul, ale pak bylo vše jasné. Tak si myslím, že počurání není zase tak hrozné. Až jem se sešla s našima, snažila jsem se to rovněž tajit, ale celkem brzy vše vyšlo najevo, protože jsem dost páchla. Doma jsem dostla pořádně vynadáno, hlavně za to nepřiznání. Tak si z toho nic nedělej a snad nás nic už takového nepotká. Jsme už velké holky a k tomu mokré a špinavé kalhotky a kalhoty nepatří.

Marťo, to si dovedu živě představit, jak ti muselo být. Ten strach z odhalení. Dopadlo to pro tebe poměrně dobře. Myslím, že jsi nenastydla.

Kamile, přesně tak. Dneska to taky vidím, že o to zdraví šlo, tehdy jsem se bála to říct, ve čtrnácti letech si holky už připadají dospělé a najednou taková ostuda. Však taky cesta domů byla jako ve snách, naši byli ve výborné náladě, koncert se jim moc líbil, pořád o něčem povídali, nutili mě taky se zapojovat a já se nemohla soustředit na nic jiného než na to své mokro a v hlavě mi pořád šrotovala myšlenka, že rodiče si prožívají ten koncert a vůbec netuší, že jdu vedle nich počůraná.
Láďo, obojí...Pořád jsem doufala, že se mi podaří nenápadně zmizet v koupelně, vyprat a všechno pověsit u sebe v pokoji za závěs na topení a do rána by bylo všechno zlikvidované. Jenže mámě bylo pořád divné, proč si chci svlíkat koncertní oblečení v koupelně, no a to už ve mně byla malá dušička, protože jsem se musela teda svlíknout v předsíni a tak to prasklo. Když mě máma uviděla, tak mi napřed vynadala, jak jsem psala, no a potom jsem musela s ní jít ke mně do pokoje, tam se máma se mnou zavřela, stáhla mi punčocháče a ty mokrý kalhotky a po docela dlouhé době mi zase nasekala na zadek, za to, že jsem se nepřiznala a tutlala to takovou dobu a venku v zimě ještě k tomu.

For Marťa: počkej tos jako dostala doma vynadaný nebo na prdel?

Můj Kamarád se vždycky počůrá do postele když se opije.Nedávno když u mě spal po diskotece kamarád se mu to stalo taky ale trochu divně.Normálně spal pak si sednul.deset vteřin to vypadalo jako by chtěl něco říct.Vstal s postele šel ke stolu,odtahnul židli,sednul si na ní a po chvilce začal čůrat pod stul.Pak se pokoušel vylést na stul.A když se mu to nedařilo vrátil se do postele.Ráno si nic nepamatoval.Mě se ted začalo stávat že se ráno probudim počůranej.Po alkoholu vždycky.Nebo když se moc unavim třeba po bazenu nebo fitnesu.Nemůžu s tím nic dělat prostě spím tak tvrdě že mě neprobudí ani budík.Nedokážu si představit že bych musel vstávat do práce.To bych asi nikdy nepřišel včas.Tak nevim v čem je problem jesti v alkoholu,udržování moči nebo spánku?Ale já myslim že ve spánku protože přes den se mi to nestalo a to jsem to i tři hodiny v autobuse vydržel.Nevim jestli se dá lečit tvrdý spánek.Začal jsem už kvuli tomu na noc nosit dětské plenky které si obmotam kolem sebe izolepou a dávat si pod sebe igelit.Nevim co s tim k obvodní doktorce se stydim zajít a spánek se nelečí nebo jo?