chci zemřít

Lucko,máš to složitý,ale si silná osobnost,osamostatni se a žij si podle svého.Dokážeš to.Hodně štěstí.

Tak nejak jsem zabrouzdala na tuhle stranku a rozhodla jsem se taky napsat par radek..Je mi 18,ale uz jsem mela tolik depresivnich stavu, ze jsem nevidela jinou cestu pryc,nez sebevrazda.Dohromady jsem se pokousela asi 8krat,ale muj osud je zit.Jednou jsem byla tak na dne,ze mi ma nevlastni sestra rekla,at se jdu lecit a tak kdyz jsem sla jednou nahodne k doktorce,rekla jsem ji o svych problemech..Urcite ji to prekvapilo,protoze navenek nedavam sve problemy znat a nepochazim z nejake socialne slabsi rodiny.Nakonec jsem se tam rozbrecela jako mala a tak usoudila,ze me odveze na psichiatrii.Jak jsem tam byla,doktor me predepsal nejake antidepresiva a jela jsem dom.Myslela jsem,jak jsem neudelala dobre a neposlechla dobrou radu sve sestry,nakonec to dopadlo tak,ze mi sestra vynadala,ze jsem pitoma,ze s timhle lezu za doktorem a spolu s nevlastni matkou si udelali zaver, ze jsem se beztak nechtela zabit,ale jen na sebe poukazat.Ja jsem je ale pak neposlouchala,dal jsem chodila se ambulantne lecit a brala antidepresiva.Do dnes nesnasim, kdyz mi nevlastni segra rekne povznesene vetu: stejne si se nechtela zabit,kdyby jo,tak to udelas..Ja ji na to odpovim, ze kdybych to nechtela udelat,tak si nevezmu spoustu prasku vecer,kdyz vim,ze jdou vsichni spat a rano?uz doufam v konec..Kdyz to ted pisi a premyslim nad tim,vim ze je to sobecke,ale v depresi nad tim nepremyslite.Mate jen svou depresi a ja nikoho u sebe,kdo by mi pomohl..Uz od malinka slysivam,jak me vlastni matce na me nezalezi a nevlastni me zase neustale rikala,ze me nedrzi a ze muzu jit se odstehovat k ni.S tatou jsem se videla jen jednou v tydnu kvuli pracovniho vytizeni a tak od deviti jsem travila zivot jen s nevlasti mamkou a starsi sestrou.Do dneska mi ji davaji za vzor,jak je ve vsem nejlepsi a ja ji nesaham ani po kotniky,ale ja sama si myslim opak.Je mnoho veci,ve kterych jsem daleko lepsi nez ona.Ale myslim si o tom sve.Kdyz se kouknu do mynulosti,jake jsem mela detstvi od jinych vrstevniku,jsem na jednu stranu rada,protoze ted jsem daleko silnejsi nez oni,ale na druhou stranu,kdo by nechtel mit same stesti uz od malinka...

Krasne si to napisala,rada by som Ta spoznala,aspon cez mail.
helena50"centrum.sk napis mi

jednu dobu jsem na tom byla stejne prozila jsem si tyrani a zneuzivani v detstvi a dospelosti a doposud mam psychicke nasledky a par pokusu o sebevrazdu do ted nevim jak se z toho mam vyhrabat ale zivot za to stoji a s pomoci terapie a lidi kolem nas to zvladnem

Diky za rady. Mozna mi to trochu pomohlo. Problem vsak je, ze trpim depresemi a v boha neverim a ve svem zivote spise potkavam ty spatne lidi, nez ty, co chteji nekomu pomoci. V posledni dnech me nastesti potkalo nekolik dobrych veci a mam chut se odrazit ode dna a mit zase zivot rad, doufam, ze se mi to podari. Vsem co mi na muj prispevek neco napsali, dekuji, hlavne za to ze chteji pomoci cloveku, ktereho ani neznaji. Kdyz jsem psal ten svuj prispevek, tak jsem mel zase jeden ze svych horsich dnu. Tak za vse dekuji.

řeknu vám to asi taklhe , VZPAMATUJTE SEEEE !!!!

co to čtu, to snad nemyslíte vážně ,tak sobecky se k životu chovat. Vždyt je v životě tolik možností jak bojovat a to mluvím ze svojí vastní skušenosti. Napíšu vám svůj vlastní příběh možná si s něj něco vemete. Mám vrozenou velice těžkou srdeční vadu asi 4x operovanou, naposledy při operaci jsem měla těžkou mozkovou mrtvici s následným asi 10 dením komatem a s prožitkem klinické smrti, po probuzení jsm byla ochrnutá na pravou polovinu těla trvalo mi přes 2 roky než jsem se naučila mluvit a hýbat, další rána pro mě přišla ta, že jsem nemohla vystudovat veterinu kvůli svému postížení, byla jsem uplně v trapu, ale nikdy jsem neztratila víru a nadějí, že jednou bude líp a taky víru v boha v sebe a v lidí, kterých je většina hodných a ochotných Vám nezjištně pomoci. Naša jsem super manžela vyměnila jsem život ve městě za život na vesnici ,obklopila se spoustou zvířat,které miluju/pořídili jsme si menší statek/, chovám vše od slepic přes králiky až po zlaté retrívry a chovala jsem i kozy a chci se k tomu vrátit, protože je to nádhera sice spousta práce, ale mě to strašně naplnuje. Obklopila jsem se taky spoustou květin, které mi dávají radost ze života a když mě přepadnou nějaké ty chmury tak jdu do lesa obímat stromy a skvěle to pomáha ,když jim svěřite svá tajemství a poprosíte je o trochu energíe. A taky zkuste si zasadit svoje vlastní stromy, prospějete přírodě a budete mít báječný pocit. Hlavně se nebojte změnit svůj život a bojovat, protože to za to stojí držte se života zuby nehty, protože je to to nejkrásnější co máte a věřte, že po pádech vždycky přijde zdvih. Já za svůj život děkuju bohu a lidem, kteří mi v něm pomáhají a taky nebát se v životě změn k lepšímu. Nyní s manželem čekáme dvojčata a já to beru jako neuvěřitelný dar, nevím jestli od boha nebo osudu, ale jsem neskutečně štastná a chápu Vás v tom co nyní proživáte, ale prosím Vás nevzdávejte to ,vždycky je pro co žít. A hledejte ve všech věcech boha uvidíte, že i vy jste jeho děti a, že na vás nikdy nezapoměl. A prosím modlete se za sebe i lidi, kteří trpí a vzpomente si na mě, možná se vám pak budou Vaše problémy zdát o něco menší. A přejte mi at svoje těhotenství přežiju ve zdraví i se svými dětmi, protože podle lékažu jsem v ohrožení života, kvůli svému srdci, ale já to nevzdám a vy to taky nevzdávejte.

Neblbni, neumírej.Každej asi chce někdy umřít. Někdy si v tramvaji-jezdím hodinu do pr.ce - říkám, jaký jsou ty hlavy lidské mlčenlivé vesmíry, každej se svým trápením sám. Že se trápí, usuzuju z těch zamračenejch ksichtů.
Nejvíc se mi chtělo umřít, když jsem se musela potlačovat a lhát,furt ta slušnost, to dobré vychování, ta vstřícnost k lidem a tajná touha, aby mě brali...V nějaké své vizi kdysi jsem i viděla: Toto je místo, kde se lže: Obrovskej nahuštěnej dav lidí, mlčících.Dostat se tak na místo, kde je pravda./ bacha na tzv.duchovní lidi , to bývají lháři děsní, nevědomky /.
Učit se jednat svobodně.Nedávno nějakej chlap, cizí, čuměl mi na ulici ostentativně do tváře. Co čumíš,pomyslela jsem si. "Co čumíš", slyšela jsem se říkat.Príma!Dnes jakýsi výrostek mě pustil v tý tramvaji sednout a vedl hlasitý urážlivý řeči, že jsem zkoprněla. Pak jsem řekla, že ho za ty řeči kopnu do KULÍ.Smála jsem se ještě venku.Vím, že píšu jako pitomeček, ale touha po smrti - není to řev naší duše, ať už nelžem??? já.

v,
já si myslím, že Lokomotiva tím vůbec nechtěl říci, že se člověk má na všechno a všechny vykašlat. Mně to vyznívá tak, že není nutné si dělat s čímkoli starosti, trápit se pro něco nebo někoho. Právě tímto pochopením se člověku uleví a může život prožívat v radosti. Vždyť ti jeho přátele byli právě po svém zvolání "všechno je na hovno", šťastní. Proč se trápit pro něco, co lze změnit? Proč se trápit pro něco, co změnit nelze?

A co kdyz vim, ze je vse na hovno a nechci proste zit ?? Jenomze existuje na svete nekolik lidi na kteryh mi zalezi, kvuli kterych bych to nemohl udelat, protoze bych jim tim moc ublizil. Tak jsem vlasne uveznen v tomhle zivote i kdyz ho nechci zit.

Jo a vykaslat se na vsechno a na vsechny, jak pise ta Lokomotiva je pekna blbost, protoze kvuli takovych lidi, kteri mysli jen na sebe a kaslou na ostatni je tenhle svet tak na p***. A se smrti jsem se uz taky nejak smiril. Kdyz vylezete na most a chcete skocit, nebo si ve vanne prilozite ziletku k tepne a premyslite proc to neudelat a prijdete na to, ze to chcete udelat pro sebe, ale nemuzete prave kvuli jinym lidem, tak vam reknu, ze je to pekne na hovno. Mylim si, ze pokud bych se opravdu vysral na vsechny a vsechno, tak bych nevahal spachat sebevrazdu ani minutu.

lokomotivo, moje řeč.Pápá

pro vendy-a za co jsou všechny ty složenky?půjčky?

Lokomotivo ty se prezentujes jako nejaky samaritan pres smrt..

tez bych potreboval nejak pomoci.
Prijde mi, ze vydelavam jen na slozenky..Beru 19tis. a z toho davam 17tis. na slozenky, uz to asi dlouho nevydrzim..

Muj skromny, i kdyz prerostly pripevek pro kolegy s depesemi :o)

Zivot je utrpenim, kdyz si clovek neuvedomuje smrt.
Byl jsem kdysi v podobnojech depkach, jako vy co sem pisete a az smrt mi pomohla. Smrt pomuze v jakemkoliv smyslu. At se rozhodnete spachat sebevrazdu a udelate to, At se rozhdnete spachat sebevrazdu - v poslednim okamziku si uvedomite, ze to za to nestoji a zacnete na vsechno srat, nebo at trebas smrt jenom pochopite.

Vsechny tyto cesty smrti vas zbavi toho udesnyho utrpeni a tech pitomcu, co vam furt rikaj, co mate delat a co sou blby jako polena a zaslouzili by... psu, sousedu, manzelciny migreny... a superstar.
:o)

Podstata je v tom, ze mate potrebu bejt "nejaci", jenomze vono se to v tomhle skurvenym svete neda. Navic se to neda vsechno skloubit, to aby mel clovek ocean energie, a stejne se tem kurvam nezavdeci.
Nekdy se stane, ze ty vnitrni potreby jou prste proti sobe a neda se to ustat, vsechnu energii venujeme jenom na to, uvest o souladu sebe a svet a vono to stejne nejde. Pak prichazeji depky

Nezavisle na sobe jsem potkal dva lidi, oba meli stejnou teorii a pohled na svet. dokonce ji stejne nazyvaji. S nejvetsi pravdepodobnosti se nikdy nepotkali. Oba byli od jednoho dne z niceho nic stastni. Porad se smeji a sou proste v pohode.

Ta jejich teorie zni "Vsechno je na hovno".
Jednoho dne se clovek "probudi" a zjisti, ze vsechno je na hovno a tak na to zacne srat. Uz se tim nezabejva, nechava to plynout, at to tece kam to tece, stejne to tece do stoky, nic s tim niko neudela, tak proc se tim trapit? Seru na to. No a od te doby uz se jenom smejou a je jedno, co se deje, protoze horsi uz to stejne nebude. Oba si pak zacali ten zivot neskonale uzivat. Zacali byt stastni a vnitrne neuveritelne vyrovnani, ze je ani ten nejvetsi nasup hoven z hovnocucu nevyvede z miry. Taky zpusob

To ceho vlastne oni dosahli se nazyva zbaveni se lpeni a odhozeni iluzi. Clovek ma potrebu bejt uspesnej a bohatej a prijimanej a obdivovanej a kdesi cosi. Vykaslete se na to lidi. Nikomu nemusite nic... beztak za to ty lidi nestojej.
Zijte si svuj zivot, nejhorsi co se muze stat, je smrt a to je svym zpusobem vykoupeni z tyhle spropadeny mizerie.

Pak je tu cesta sebevraha. Ten, kdyz uz se rozhodne, ze ty sracky nebude dal snaset a rozhodne se zabit se. Doporucoval bych se na to pripravit. Protoze kdyz je to jenom o vzdoru, tak to pravdepodobne neudelate. Kdyz ste pripraveni to vsechno skoncovat.. vyberte si skok z nuselaku, nebo od nekud ze shora. Je to dobry, aspon na chvilku se stanete svobodnyma, protoze budete na vterinu jako ptaci. Padejte hlavou dolu, aby ste se prilis netrapili. Ale az tam budete, uvedomte si, ze uz nic nebude. Ze vsechny ty zpropadeny povinnosti (tuzby) a cile sou ty tam, ze nic nebudete. Smirte se s tim faktem, ze nebudete .. bohati, upesni, prijmani v ocich rodicu, .. sechny ty nesmysli odhodte.. ze proste nebudete.
A v tom okamziku se osvobodite. Muzete se stejene tak odhlodlat skocit, nebo proste slizt dolu, dojit domu, zbalit si par svestek a jit se projit.. treba ke stredozemnimu mori.. a proc ne. Staci spacak batoh a neco k jilu na zacatek.. dobry je to v lete, to se da krast na zahradkach a tak. Da se vsechno, kdyz se clovek zbavi tech iluzi toho, jakej by mel bejt. A nakonec, skocit muzete vzdycky a kdekoli, ze jo. Protoze kdyz uz tam jednou naore stojite, odhodlani to udealt, tu ste najednou svoodni. Uz neni se kvuli cemu stesovta a ceho se obavat. Neni tam zadnej souseduv pes, zadna zasrana prace ani zkurveny rodice ani pitoma manzelka..
Uz jste tam jenom vy a obloha a tvrda zem dole. V tu chvili jste svobodni. Ale kdyz se takhle hezky osvobodite, pak svet prestava bejt utrpenim. Muzete si to zacit uzivat :o)

A pak je tu pochopeni. My vsichni zijeme v desnym schonu, jakoby mel bejt nas ziot nekonecnej. a tak si toho casu ani nevazime a utapime ho v nesmyslech, jako prace,kariera, povinnosti, mazelka a tak. Ale kdyz uz fakt nemate sil, proc se na to proste jednoduse nevysrat. Nikdo vam to nema pravo vycitat.
Vono kyz se rekne smrt, vsichni si vybvej neco negativniho, ale proc? Naopak.. zkust si predstavit nekonecnej zivot. Zijete 100 let, 200 let, 1000 let. Po detitosici letech, uz neni naprosto nic, co jste jeste neprozili, nebo nepoznali. Zacina to bejt ekne nudnej stereotyp. A pak milion, dva tri miliony let.. bez nadeje na to, ze to jednou skonci. A kurva
Vecnej zivot by bylo peklo, to se neda snest. To je hruza. Jeste ze je tady ta smrt. Vono je to nakonec docela dobra vec ta smrt. Bez ni by to bylo teprva peklo.
Necte smrt vstoupit do sveho zivota. Ona dokaze vymazat tu pricinu utrpeni.. V kazdem okamziku si uvedomujte, ze jednou tady nebudete. A kdo vi, mozna uz zitra se to skonci. Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta muze bejt ta posledni. Neni na tom nic spatneho. Ale nebylo by dobre ten posledni den prozit s,lidmi, ktere mate adi, nebo delat veci, ktere mate radi, misto toho, abychom se hnali za nesmysly? Ja sem nechal vstoupit smrt do sveho zivota. zkuste si predstavit, z vam zemre nekdo blizky. Treba vase maminka, nebo dcera, nebo laska, nebo kamara. Nekdo koho mate radi. Nekdy vecer si tu myslenku uvedomte. Druhy den jdete zanim a budte s nim, ale s myslenkou, ze zitra uz tu treba nebude. nebo tu nebudete vy. Sitte se tim, co k nemu citite. Uvedomujte si to co nejintenzivneji to dovedete. A delejte takovehle veci casto. I kdyz si cistite zuby, uvedomte si to, ze je to mozna naposledy a delejte to tak. Uzijte si i to pitomi cisteni zubu, protoze kdo vi, mozna vas zejtra pejede auto. A s timhle vedomim se naucte pristupovat ke vsemu. Zijte vuj den tak, jako by to byl vas posledni. neulpivejte na tom. Uveomujte si, ze to proste ztratite,driv nebo pozdeji. Ale ze ted jste jeste tady a jeste tento den muzete byt s limi, ktere mate radi.

To je moje poselstvi "smrti". Zivot bez smrti je utrpeni. Uvedomujte si jeji pravy vyznam. Nemejte z ni strach, ona vas muze osvobodit..

řekla bych to asi takhle každy z nas ma plno problemu a starosti a mysli si že je už na konci všech sil ale věř že i v té největší tmě je male sice někdy fakt malinké světýlko ale je tam a to je přitel který ti podá pomocnou ruku....

Musíš si říci, že nejsi sama, která má občas psychické problémy. Prostě o tom je život. Život není o tom, aby si byla jen šťasná. Zkus se těšit z maličkostí a trošku méně o životě přemýšlet, prostě ho žij. Vyjdi do ulic, rozhlížej se kolem sebe, zajímej se o drobnosti. Hlavně, ale měj stále na paměti, že ke štěstí potřebuješ opravdu jen velmi málo. To jen reklamy nás přesvědčují, že to tak není. Nejdůležitější je, aby si věděla, že v tom nejsi sama a, jak se říká, každému hrají chvilku, a i k tobě příjdou lepší časy a to zcela určitě, jen musíš být trpělivá a věřit.

Noemi, nejsi náhodou nějká svědkyně Jehovova nebo co???? Vykašli se na náboženství a žij!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Noemi
V klidu...nemuzes brat vsechno tak desne vazne,kor tady na netu!
Myslim,ze si vsechno hrozne beres!

třeba se nejmenuješ eva,ale jsi úplně v otrodctví zla,uvědom si to dřív než bude pozdě.Adam sice už není mezi námi,protože tady se myslel Adam první stvořený člověk,on ale litoval co spáchal a čeká na vzkříšení.A nebide to dlouho trvat,tvoje slova tě odsoudí,pokud nebudeš dělat pokání a tupit někoho o kom nic nevíš,pokud je tvoje krédo jen ubližovat,jsi ten největší ubožák a musíš trpět,zkus změnit zlost v radost a bude ti na světě líp.Proč si zkracuješ život kostižerem??